Židovský zabiják dnes lituje, že nemohl po válce rozstřílet ještě více mozků „nacistů“

Dokumentární film „Killing Nazis – Mstitel holocaustu“ byl uveden ve středu na 3sat. (+ odkaz na celý film!)
2 recenze filmu "Inglourious Basterds" na Našem směru: Hollywoodský sadismus ve jménu Dobra - Pomsta na Německu

Při příležitosti oznámení termínu premiéry dokumentárního filmu Simona Wielanda "Němci ven! Deutsche raus!" v dolnorakouském Mistelbachu (redakce obdržela v minulých dnech několik dotazů, zda bude snímek promítán i v České republice – prosím kontaktujte se přímo na producenty – kontakt ZDE) byl v článku zmíněn také dokumentární film Andrease Kuby „Killing Nazis – Mstitel holocaustu“ o vídeňském Židovi Chaimu Millerovi, který po konci 2. světové války popravoval na území Itálie osoby odvlečené z Rakouska, svévolně označené a „odsouzené“ jako „nacistické zločince“. Včera byla uvedena premiéra filmu také televizní stanicí 3sat, která tvorbu spolufinancovala spolu s rakouskou ORF.

Berlínský deník Der Tagesspiegel přinesl ještě před uvedením filmu v televizi překvapivě střízlivý článek Hendrika Feindta, který sice nemoralizuje, ale přiznává, že portrét Chaima Millera u něho zanechal spíše rozpačité pocity. Opravdový „Inglourious Basterd“, Chaim Miller, i dnes pohlíží na tehdejší události se sebejistotou. Filmařům ukázal, jak svým obětem střílel přímo z nejtěsnější blízkosti mezi oči. Původně byl vycvičen v Palestině za účelem provádění sabotážních akcí ještě během války, ale k tomu již nedošlo. Popravy lidí, které jeho „Židovská brigáda“ svými vlastními rozsudky uznala za „nacistické zločince“, probíhaly až v měsících po konci války v rakouských Korutanech a v severní Itálii. Miller ani dnes o správnosti svého jednání nepochybuje: „Dělo se tam to, co se dělo“, odpovídá lapidárně.

A věčně mává obušek „čechocaustu“ – tentokrát v ruce komunistického publicisty Lubomíra Mana

Lukáš Beer
Českými sdělovacími prostředky proběhla v uplynulých dnech zpráva o nalezení ostatků německých vojáků 2. světové války ve Vrbovci na Znojemsku archeology. V hrobu se má podle německých záznamů nacházet 12 až 14 německých vojáků. Brněnským archeologům se zatím podařilo exhumovat sedm těl. Jedno z těl patřilo Kurtu Knispelovi, který je považován za vůbec nejlepšího tankového střelce poslední světové války. Knispel se narodil v roce 1921 v obci česky nazývané Salisov u Zlatých Hor v Jeseníkách. Knispel byl příslušníkem německého 503. oddílu těžkých tanků, který bojoval také na území Moravy, zejména v okolí Mušova, Vlasatic a Nové Vsi. Především se ale zúčastnil bojů v Normandii, u Budapešti, a nakonec zemřel na Moravě, kam jeho jednotka ustoupila. V bojích dosáhl 168 potvrzených vítězství, z toho 42 jako velitel tanku, 126 pak jako tankový střelec. Oficiálně nepotvrzených bylo dalších 27 vítězství. Byl proto nazýván "černým baronem" druhé světové války. Všichni padlí budou po exhumaci pohřbeni na Ústředním hřbitově v Brně v části německého polního hřbitova.

Beer a Kamas vystoupí na červnovém symposiu, konaném při příležitosti hornorakousko-jihočeské zemské výstavy

Norbert Kapeller je organizáto-
rem symposia v Bad Leonfel-
denu. (Foto: VLÖ)

V rámci letošní přeshraniční Zemské výstavy spolkové země Horní Rakousy a Jižních Čech, konané pod názvem „Dávné stopy – nové cesty“, proběhne ve dnech 14. až 16. června 2013 v hornorakouském Bad Leonfeldenu symposium „Bludné cesty jednoho století – z pachatele obětí a z oběti pachatelem“, jehož iniciátorem je bývalý poslanec a politik rakouského parlamentu Norbert Kapeller, rodák z hornorakouského Freistadtu. Samotná zemská výstava je společným projektem spolkové země Horní Rakousy, Jihočeského kraje, rakouského velvyslanectví, Rakouského kulturního fóra v Praze a Regionální rozvojové agentury jižních Čech RERA. Výstavy probíhají současně na čtyřech místech – v Bad Leonfeldenu, Freistadtu, v Českém Krumlově a ve Vyšším Brodě. Zemská výstava byla zahájena již 26. dubna a potrvá až do 3. listopadu.

Náš směr na černé listině zablokovaných stránek „Racism and Hate“

Nadnárodní společnost Websense, Inc. je dle vlastních údajů „jedním ze světově vedoucích poskytovatelů integrovaných webových, datových a E-Mail-content bezpečnostních řešení a nabízí desetitisícům podniků libovolné řadové velikosti tu nejlepší možnou ochranu před moderními hrozbami - a sice za nejnižší celkové provozní náklady“. K této ochraně se například počítá ochrana před nebezpečnými programovými kódy všech druhů, znemožnění ztráty důvěrných dat a „dodržování závazných pravidel při využívání internetu“. Websense má hlavní sídlo v San Diegu (Kalifornie) a disponuje pobočkami po celém světě. Společnost zřídila také svá vývojová centra v Kalifornii, Anglii, Číně, Austrálii a v Izraeli. Jeden z našich slovenských čtenářů (plné jméno čtenáře je redakci známo) z Košic informoval redakci o tom, že jeho zaměstnavatel je klientem společnosti Websense. Ta doplnila portál „Náš směr“ do seznamu internetových stránek se zablokovaným přístupem. Po zadání URL adresy našeho internetového časopisu se na monitoru čtenářova počítače objeví sdělení „Obsah bol Vašou organizáciou zablokovaný“ a je doplněno i odůvodnění: „Táto kategória Websense je filtrovaná: Racism and Hate.“ (-lb-)

Vydavatel Kamas promluví v Augsburgu před sudetoněmeckými učiteli a vychovateli

Počátkem tohoto roku oslavilo Pracovní společenství sudetoněmeckých učitelů a vychovatelů 60 let své existence. V rámci letošního 64. Sudetoněmeckého dne, který se bude konat tento víkend v Augsburgu, proběhne v areálu výstaviště v sobotu 18. května v odpoledních hodinách také jednání sudetoněmeckých učitelů a vychovatelů, na kterém přednese svůj referát vydavatel Pavel Kamas z Brna. Jak Kamas informoval redakci Našeho směru, chce ve svém vystoupení naznačit nové, svým způsobem nekonvenční výhledy česko-sudetoněmeckého sblížení, které je základním předpokladem harmonizace česko-německých a česko-rakouských vztahů v budoucnosti.

Střety s Němci českých zemí po založení republiky

Tomáš Krystlík

Konflikt z pozdějšího období - dne 24. listopadu 1934 došlo v Praze k potyč-
kám mezi českými a německými studenty kvůli univerzitním insigniím.
(Foto: archiv Lukáše Beera) 

Ačkoliv se státní převrat 28. 10. 1918 obešel bez obětí na životech, obsazování pohraničí českými vojáky od listopadu 1918 si lidské životy vyžádalo. Podle různých zdrojů bylo na straně českých Němců až 21 obětí, na straně české do deseti. Střety při obsazování německých sídelních území byly zaznamenány v Mostě, kde bylo zabito šest českých Němců, Duchcově, Litvínově, Kaplicích a v několika městech jižní Moravy, V Moravské Třebové stříleli českoslovenští vojáci na náměstí do shromážděných obyvatel, čtyři německé ženy a jedno dítě zabili, 20 dalších zranili; v Mostu, Šumperku a Chebu dokonce vyhrožovali dělostřeleckou palbou, pokud jim budou klást odpor. Vpád čs. vojska byl formálně kryt článkem 4 smlouvy o příměří s Rakouskem-Uherskem z 3. 11. 1918, podle kterého spojenci mohli obsadit jakékoliv jeho území, pokud to považovali za nutné - a Československo k nim patřilo. Ale ještě na sklonku dubna 1919 si Beneš na mírové konferenci nebyl jist, zda stát získá celé pohraničí a telegrafoval do Prahy: Pro jistotu „učiňte všechny přípravy k evakuaci výběžků: ašského, šluknovského, frýdlantského".

Původcem lží o Olympiádě 1936 v Berlíně je spisovatel Ota Pavel

Související text: Ex-moderátor Pavel Zuna a jeho Olympiáda vycucaná z prstů
Lukáš Beer

Před několika týdny uplynulo právě 40 let od úmrtí spisovatele Oty Pavla, autora sportovních reportáží ale také známých knih „Smrt krásných srnců“ či „Jak jsem potkal ryby“. Vlastním jménem Otto Popper (příjmení si jeho rodina počeštila až v roce 1956) byl také dobrým přítelem Arnošta Lustiga. Za 2. světové války žil sám se svou matkou (která na rozdíl od otce nebyla židovského původu), protože otec i jeho bratři byli odtransportováni do koncentračního tábora, ze kterého se však po válce vrátili. V roce 1943 odcházejí oba starší bratři do Terezína a ke konci roku 1944 i otec Leo. Otovi se koncentrační tábory vyhnuly zejména proto, že nebyl zapsán v židovské matrice a také pro jeho nízký věk (narodil se v roce 1930). Věk často zachraňoval mnoho míšenců druhého stupně. Na zimní Olympiádě v Innsbrucku v roce 1964 se u něj ve věku třiceti tří let výrazně projevila závažná duševní porucha – ve svých představách byli němečtí fanoušci na závodech „gestapáci“ a Ota Pavel v halucinacích dokonce podpálil horské stavení poblíž tyrolské metropole, načež byl zadržen a odvezen sanitkou do Československa.

Volební úspěchy NSDAP ve Východním Prusku v letech 1930-1933

Statistický přehled
Franz Chocholatý Gröger

V roce 1920 proběhl na základě rozhodnutí z Versailles plebiscit o
setrvání u Pruska nebo postoupení Polsku. Na mapě jsou znázorněna
plebiscitní území ve Východním Prusku.

V říšských volbách, které se konaly 14. září 1930, získala NSDAP celkem 18,3 % hlasů a zaznamenávala největší zisky v severním a východním Německu, a to ve volebních krajích Šlesvicko-Holštýnsko, kde její podíl vzrostl z 4 % na 27 %, Pomořansko (ze 4,1 % na 24,3 %), Východní Prusko (ze 4,3 % na 22,5 %), v provincii Dolní Slezsko (z 5,21 % na 24,2 %), dále ve volebních krajích Breslau (Dolní Slezsko) 20,9 % a ve volebním kraji Liegnitz (Dolní Slezsko) a provincii Hannover, z 6,84% na 24,6% ve volebních krajích Südhannover-Braunschweig a 20,6 % v Osthannover. Ve Svobodném státu Prusko činil pak voličský zisk NSDAP 18,46 %. Naopak pod celostátním průměrem byly v Prusku provincie a volební kraj Horní Slezsko 9,5 %, volební kraj Berlín s 12, 8 % a oba volební kraje v provincii Vestfálsko (Sever 12,2 %, jih 13,9 %). (1)

Trestat popírače?

Lukáš Beer
Paragraf 405 českého Trestního zákoníku praví: „Kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické nebo komunistické genocidium nebo jiné zločiny nacistů nebo komunistů proti lidskosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta." Co nám tento paragraf zároveň sděluje? V podstatě jsou dvě možnosti výkladu. Ta první: Neexistují jiné než „komunistické“ nebo „nacistické“ zločiny proti lidskosti. Tedy kupříkladu bombardování Drážďan či vyvraždění civilního obyvatelstva Hirošimy a Nagasaki zločinem proti lidskosti nebylo. Ta druhá možnost výkladu je: Jiné než „nacistické“ či „komunistické“ zločiny proti lidskosti, tedy zločiny páchané v minulosti a dnes „demokratickými režimy“, lze vesele beztrestně zpochybňovat, ospravedlňovat a zamlčovat.

Premiéra dokumentárního filmu „Němci ven! Deutsche raus!“

Po úspěšném uvedení snímků „Heil Hitler, Rusové přicházejí“ a „Mstitel holocaustu“ dolnorakouského režiséra, kameramana a scénáristy Simona Wielanda je na řadě nový film

Chaim Miller (vlastním jménem Alfred
Müller) uprchl v roce 1939 z Vídně do
Palestiny. Po válce se vrátil do Rakouska
jako zabiják-mstitel. Simon Wieland o
něm natočil dokumentární film.
(Foto: Simon Wieland Film)

Po jedinečném úspěchu dokumentárního filmu "Heil Hitler, Rusové přicházejí", který vidělo již 15.000 diváků (je promítán po rakouských městech), následuje premiéra nového, stejně tak brizantního filmu režiséra, scénáristy a kameramana z dolnorakouského Mistelbachu Simona Wielanda. „Němci ven! Deutsche raus!“ vypráví působivými obrazy příběh brněnského pochodu smrti z jara 1945 a pohlíží na pozadí vyhnání nepředstavitelných tří milionů příslušníků německé národnosti z tehdejšího Československa.

Devadesátiminutový filmový snímek, který byl vyprodukován pro kina a rakouskou veřejnoprávní televizi ORF, se společně s přeživšími, jež dnes žijí v Rakousku a Německu, vydává ještě jednou na cestu, kterou tehdy museli absolvovat jako děti nebo mladiství. Simon Wieland a Andreas Kuba přitom doprovázeli vyhnance na jejich dramatické cestě zpět do minulosti, do měst, vesnic nebo bytů, ze kterých byli před téměř sedmdesáti lety přes noc vyhnáni a které z velké části po té době navštěvují vůbec poprvé. Přitom doboví svědci vyprávějí – stejně jako ve filmu „Heil Hitler, Rusové přicházejí“ – velmi intimně a upřímně o svém osudu a jak se s ním dodnes vyrovnávají. Dokumentární film ale také ukazuje Čechy, kteří byli postiženi za Protektorátu a pociťují, že na nich bylo pácháno bezpráví, a ke slovu se dostává také člověk, který byl u pochodu smrti přítomný jako dozorce. Tvůrci snímku se pak ptají účinkujících: Cítíte svoji spoluvinu na těchto událostech? Dokážete na tehdy prožité utrpení zapomenout? Je po tak dlouhé době možné odpustit?

Hitlerovy mírové snahy

Tomáš Krystlík
Hitler se pokoušel předejít válce s Velkou Británií ještě 28. 8. 1939, dva dny před napadením Polska, a to prostřednictvím švédského vyjednavače Birgera Dahleruse. Velká Británie později důsledně utajila, že Dahlerus předložil Hitlerovu nabídku k zachování míru ještě před začátkem druhé světové války, protože nechtěla přijít o podporu dosud neutrálních USA. Hitler také 1. 9. 1939 zapřísahal vyslance Francie v Berlíně Roberta Coulondra, aby Francie nevyhlašovala kvůli Polsku Německu válku, že chce jen návrat Danzigu do Německa a dopravní koridor do východního Pruska.

Ex-moderátor Pavel Zuna a jeho Olympiáda vycucaná z prstů

„Čech vítězí nad Hitlerem“ – snůška naprostých výmyslů a lží na internetové televizi stream.cz nese jeho autorství. A Nicholas Winton nezachránil jeho židovské babičce život, jak Zuna veřejně tvrdí.
Lukáš Beer

Bývalá populární tvář večerních zpráv českého TV-kanálu NOVA a bývalý šéf zpravodajství televizní stanice PRIMA, Pavel Zuna (46) nyní pracuje pro videoserver STREAM, kde je jako autor podepsán pod celou řadou příspěvků. Je tomu i v případě ani ne tříminutového videopříspěvku, který server uveřejnil teprve před dvěma dny. Příspěvek nazvaný "Čech vítězí nad Hitlerem" se vrací k událostem před 77 lety, kdy úspěšný československý gymnasta Alois Hudec získal na letních Olympijských hrách v Berlíně v roce 1936 zlatou medaili při cvičení na kruzích. Příspěvek zveřejněný 7. května na Stream.cz tak jakoby krásně notoval nedávnému hodnocení tzv. "pražského povstání" z úst Miloše Zemana a dokazoval, že Češi se Hitlerovi s úspěchem bránili už v roce 1936. Inu, žádný český hrdina "protinacistického odboje" nesmí přijít nazmar, a pro ty, kterým je stavěním barikád v Praze takřka po skončené válce, kdy německá vojska potřebují jen ustupovat do zázemí, poněkud málo, je to vítaný balzám na duši. A tak se hrdinou odboje stal díky Pavlu Zunovi i sportovec Alois Hudec. Že tento nadaný český sportovec předvedl nádhernou sestavu a že tak důstojně reprezentoval svou vlast, je ovšem jediné pravdivé sdělení z obsahu celého příspěvku, zbytek totiž spadá do kategorie jednoduchých výmyslů, lží a dezinformací, podaných navíc ve velikášském duchu někoho, kdo má zapotřebí kompenzovat subjektivně pociťovaný národní komplex méněcennosti.

Převrat v Prusku 20. července 1932 a rozpuštění Pruska

Prusko a celoněmecký nástup moci nacionálních socialistů. "Krvavá neděle v Altoně" a její dopad. 
Franz Chocholatý Gröger

Ve Výmaru byla vyhlášena 11. srpna 1919 nová republikánská říšská ústava (Die Verfassung des Deutschen Reichs vom 11. August 1919), v jejímž prvním článku se píše: “Německá říše je republikou. Státní moc vychází z lidu.“ (1) Nový státní útvar Německá říše (zvaný také Výmarská republika), byl spolkovým státem, složeným z počátku ze všech původních spolkových zemí předchozího císařství, které se staly republikami s německým označením Freistaat (Svobodný stát), případně Volksstaat (Lidový stát) či Freier Volksstaat (Svobodný lidový stát). Později došlo ke zmenšení počtu spolkových zemí. Nová ústava Svobodného státu Prusko (Freistaat Preußen) se stala zákonem až 30. listopadu 1920, do té doby se čekalo na podobu říšské ústavy, aby bylo jasné, že nepůjde o pokus jednotného německého státu. (2)

Rooseveltova válka

Související článek: Sven Hedin a jeho kniha "Bez pověření v Berlíně"
Sven Hedin o úloze prezidenta Roosevelta při zapojení Spojených států do 2. světové války
Lukáš Beer

V letech 1923, 1929 a 1932 pobýval známý švédský badatel Sven Hedin celé měsíce ve Spojených státech a s tehdejším americkým prezidentem Theodorem Rooseveltem se během jeho návštěvy Stockholmu v květnu 1910 setkával každodenně. „Za tu dobu jsem se naučil milovat a obdivovat tento kontinent s jeho zdatnými, inteligentními a v každém směru průkopnickými lidmi“, napsal o tom tento Švéd čtyři roky po skončení poslední světové války. Hedinův vztah k této zemi byl od srdce vřelý a přátelský, přesto – anebo právě proto – vydává v Německu v roce 1942 knihu „Amerika im Kampf der Kontinente“ (Amerika v boji kontinentů), která nešetřila kritikou aktuálního zahraničněpolitického kursu Washingtonu. „Tuto knihu jsem nepsal jako nepřítel Ameriky. Dva roky pobytu ve Spojených státech patří k nejšťastnějším v mém životě. S bolestí a smutkem jsem sledoval politiku Ameriky v této válce a vyslovil své myšlenky o ní jasně a zcela otevřeně“, píše ve svém díle Hedin, jenž výtisk knihy zaslal i Adolfu Hitlerovi. Vůdce si knihu s nadšením a v rekordním čase se zájmem přečetl a odpověděl Hedinovi dlouhým, jistě nejen formálním děkovným dopisem, ve kterém konstatoval, že americký prezident F. D. Roosevelt je vinný na této válce. O týden později Hitler o Hedinově knize pochvalně hovořil dokonce ve svém projevu v Mnichově (8. listopadu 1942).

Kdo je skutečně osoba „mířící zbraní na Židy“?

Doplňující údaje k fotografii zachycující "hon na Židy na Ukrajině poblíž Ivangorodu v roce 1942", kterou použila Česká televize
Aktualizace:  Link na stránku s vyobrazením uniformy, o které se v článku hovoří

Ohledně fotografie titulované jako „Hon na Židy na Ukrajině nedaleko Ivangorodu v roce 1942“ (respektive pouze sugestivního výřezu z ní), používané často k ilustrativním účelům sdělovacími prostředky, se často vyskytují pochybnosti o tom, že osoba, která míří zbraní z malé vzdálenosti na krčící se („židovskou“?) ženu s dítětem (které má pravděpodobně vyretušovaný obličej), je příslušník nějaké německé ozbrojené složky. Vyskytuje se také výhrada, že pokud by se mohlo jednat o nějakou z německých uniforem, tak takový (na snímku zřejmě zachycený) typ stejnokroje se v daném období na daném území rozhodně nemohl vyskytovat.

„Lov na Židy na Ukrajině“ nebo spíše jeden z nejvíce rozšířených fotografických podvrhů světa?

Lukáš Beer

Působivá fotografie na upoutávce České televize a ještě působivější dopro-
vodný text. Jde však o manipulaci s fotografií - jedná se pouze o výstřih
většího snímku, na kterém voják nemíří na ženu s dítětem. Není navíc
nikde dokázáno, že se jedná o německého vojáka a o židovskou ženu.

Česká televize vysílá v těchto týdnech francouzský dokumentární cyklus "Komanda smrti" o vyčišťování tzv. „východních území“ operačními jednotkami Einsatzgruppen po vzniku války se Sovětským svazem. „Cílem nacistické invaze bylo rozšířit životní prostor pro státní útvar vyvolených árijců“, uvádí se mimo jiné v upoutávce na tento pořad. „Jejich jádro tvořilo 3 000 německých ,odborníků´ a pro plnění svého poslání jím v průběhu doby přispěchaly na pomoc tisíce Lotyšů, Litevců, Estonců, Bělorusů a Ukrajinců“, hovoří se dále o těchto jednotkách. V den vysílání pořadu se na internetových stránkách programu ČT2 objevila velká obrazová upoutávka s velmi rozšířeným a velmi působivým motivem „německého vojáka mířícího zbraní na židovskou ženu, držící v náruči malé dítě“. V povědomí veřejnosti je tento obrázek zafixován právě v souvislosti s tzv. Einsatzgruppen, je takřka vizuálním synonymem pro „vyvražďování Židů nacisty“ na východním území. Stejnou fotografii titulovanou popiskem „lov na Židy na Ukrajině“ ostatně umístila Česká televize například ve svém internetovém článku k reportáži s britským pastorem a křesťanským sionistou Wernerem Oderem, který v zakázce křesťansko-sionistické organizace ICEJ před několika lety šířil prostřednictvím úslužných českých médií nepravdy o minulosti svého otce, jehož Česká televize naprosto v rozporu s potvrzenými fakty titulovala jako „masového vraha“. Stejně tak nalezneme tuto fotografii v článku české (ale i německé) Wikipedie o „Einsatzgruppen“, kde se praví, že snímek znázorňuje „hon na Židy poblíž ukrajinského Ivangorodu“.

Železný kříž 1813

Historie Železného kříže se započala před 200 lety a jeho tradice byla pak třikrát obnovena, naposledy Hitlerem
Franz Chocholatý Gröger

Velkokříž Železného kříže 1813 byl v létech "osvobozovací
války" proti francouzské okupaci udělen celkem pětkrát.

Před 200 lety založil pruský král Friedrich Wilhelm III. Železný kříž, který se stal tradičním symbolem německých sil, ale je více symbolem svobody a rytířské povinnosti, zrozené za osvobozovací války let 18/13-1815. Železný kříž byl založen výnosem pruského krále v den narození jeho zesnulé manželky Luise Prinzessin zu Mecklenburg-Strelitz (* 10. 3. 1776 † 19. 7. 1810). V dokumentu O založení řádu železného kříže se hovoří: My Friedrich Wilhelm, z Boží milosti pruský král atd. atd. V dnešní nepříznivé situaci, na níž závisí osud vlasti, národ velmi pozdvihuje pevná mysl, která zasluhuje úcty a věčné památky. Vytrvalost, s níž lid snášel neobyčejné zlo kruté doby, se nezměnila v malomyslnost, což dokazuje velkou odvahu každého člověka, jež mu pomohla vše přetrpět, opírajíce se o náboženství a věrnost králi a vlasti. Proto jsme se rozhodli vyznamenat zásluhy, dosažené v právě propukající válce v boji s nepřítelem či v poli a v zázemí, avšak pouze v tomto velkém boji za svobodu a samostatnost, a vyznamenání po této válce již neuděloval. Proto nařizujeme: „Jako vyznamenání za zásluhy našich poddaných o vlast v této válce zakládáme Železný kříž ve dvou třídách a velkokříži." (1) Výnos pak byl uveřejněn ve Vratislavi (Breslau, Wrocław) v Schlesische privilegirte Zeitung v č. 34 z 20. 3. 1813 spolu s královým provoláním „An Mein Volk“, jež bylo výzvou k boji národa proti francouzské okupaci. (2)

Zamlčovaná pravda: za Hitlera stíhaní homosexuálové zneužívali mládež

Lukáš Beer
Organizátoři letošního průvodu homosexualistického hnutí Prague Gay Pride si spokojeně mnou ruce, protože vše opět nasvědčuje tomu, že i letošní srpen jim bude nakloněn a česká společnost si na jejich exhibici a „svátky různosti“ zvykla a je ochotna akceptovat tuto zdánlivě neškodnou manifestaci využitých homosexuálů a nemocných, exhibicionisticky založených spoluobčanů jako folklór, dávno patřící k Praze asi stejně tak jako Karlův most. Fáze „zahnízdění" gay průvodu proběhla tehdy úspěšně. Ostatně letošní všeříkající pyšné motto organizátorů pro srpnový pestrý průvod zní „Založili jsme tradici“. Nedávné obrázky z ulic Paříže budí ještě naději, že zdravý národní instinkt a pud sebezáchovy a cit pro základní ctnosti nemusí být pouze čistou utopií. „Grande Nation“, sama se zmítající v imigrační záplavě, předvedla něco, o čem Češi, Němci, Slováci nebo Rakušané mohou zatím jenom snít. Mnohé z nás naplňoval při pohledu na účastníky pařížských masových demonstrací pocit spoluúčasti, obdivu a uznání vůči protestujícím Francouzům.

Hans von Ahlfen: Bitva o Slezsko

České vydání slavné knihy Hanse von Ahlfena vykazuje i přes svou poutavost faktické nedostatky, zejména v místopisných názvech 
Franz Chocholatý Gröger

Hans von Ahlfen (1897-1966).
Foto: Wikipedia

V minulém měsíci vyšla v nakladatelství Naše vojsko v překladu kniha generálmajora ženijního vojska Hanse von Ahlfena Bitva o Slezsko – Podrobná autentická zpráva. Von Ahlfen byl od 2. 2. 1945 do 2. 3. 1945 velitelem města (pevnosti) Breslau (Vratislav, Wrocław), díky jehož obraně se proslavil. (1)(2) Po válce se stal autorem několika textů a knih. O své činnosti a o válečném vývoji okolo tohoto města a pevnosti napsal pozoruhodnou knihu So kämpfte Breslau. (3) Hans von Ahlfen v ní předkládá autentický materiál o posledních měsících války ve Slezsku. Celkové hodnocení nejen dokumentuje divoké souboje, ale také události v týlu a hrůzy prožívající civilním obyvatelstvem. Dokumentárně dokládá tento rozsáhlý a systematický výklad o válečných událostech v celém Slezsku, kde Hans von Ahlfen bojoval také sám. Je to doplněno autentickým materiálem, spolu s jeho osobními vzpomínkami, dokumentárními zprávami, přes pečlivý výzkum, rozhovory s mnoha osobnostmi - od velitelů armád až po velitele praporů, vysoké vládní úředníky, ale i obyčejné uprchlíky. Celý proces boje kolem Slezska je zde uveden v jasný rámec.

Míšenci - ne každý si je smí vzít do úst

Lukáš Beer

Rasová nauka po imigrantsku? Obálka aktuálního vydání
časopisu "Biber".

Politicky korektní vokabulář v německojazyčném prostředí přísně dbá na vyfiltrování určitých pojmů z oblasti každodenního života, které by se nějakým „nevhodným“ způsobem daly asociovat s obdobím nacionálního socialismu. Na druhou stranu tento nepsaný slovník toleruje - nechceme-li přímo říci, že přímo podporuje - cirkulaci pojmů „koncentrační tábor“ či „plynová komora“ mezi prostým lidem, které v očích morálních strážců jazykové komunikace nabývají funkci nositelů „vhodných“ asociací s obdobím let 1933-1945. Do kategorie nevhodných výrazů však každopádně zapadá pojem „míšenec“, který před pár týdny opět vzbudil menší poprask v sousedním Rakousku.

Přitom existence tzv. „míšenců“ (Mischlinge) je prokazatelně vědecky podložena a víme, že se tento pojem významově neomezuje pouze na psíky, kočičky, králíčky či morčata a že se nejedná pouze o slangový výraz pejskařů, hecujících své čtyřnohé ratolesti od jedné výstavní soutěže ke druhé. Přesto vyslovit v některé německy mluvící zemi nahlas a nejen pro sebe slůvko „míšenec“ a nemít přitom na mysli domácí zvířátko nebo hospodářský dobytek, nýbrž člověka, může zanechat v éteru zvláštní nepříjemnou pachuť.

Zeihselova reakce na Zemanovy výroky

„Více jak osvobození od čechizace sudetští Němci nechtěli“

Gerhard Zeihsel na letošní vzpomínkové slavnost-
ní akci ve Vídni při příležitosti výročí března 1919.
(Foto: Sudetenpost)

Spolkový předseda Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Rakousku (SLÖ) Gerhard Zeihsel bezprostředně reagoval na výroky českého státního prezidenta Miloše Zemana při oficiální návštěvě ve Vídni a vytkl mu, že prezidentova neznalost dějin vedla k jeho nesprávným závěrům. Zeman označil totiž vyhnání sudetských Němců po roce 1945 za mírný trest vzhledem k tomu, že za vlastizradu náleží trest smrti. Často používaný argument, podle nějž „vyhnáni byli jen nacisté“, Zeihsel odmítl: „Pokusy rozdělovat na ,dobré´a ,špatné´ (Sudetoněmce) se míjí účinkem. V tomto ohledu protivníků Hitlera se nedodržoval totiž ani onen ,špinavý tucet´ Benešových dekretů z celkového počtu 143! Byli vyhnáni kolektivně.“ Dále označil Zeihsel za nepřípustné podsouvat sudetským Němcům vinu „na obsazení ,zbytkového Česka´“ německými vojsky v březnu 1939.

Podle předsedy SLÖ byla sudetoněmecká národní skupina na podzim 1938 „osvobozena od politiky čechizace, ale víc už pak nechtěla“, a úmluvu z Mnichova, stejně jako to, co jí předcházelo, označil Zeihsel za „opravu mírového diktátu z 10. 9. 1919 ze St. Germain, který zabránil v rozporu s právem na sebeurčení, aby sudetští Němci mohli zůstat při Rakousku“. Nevynechal ani Zemanovu zmínku o trestu smrti za velezradu: „Co by se podle Zemanova názoru muselo stát s desetitisíci českými dezertéry c. a k. armády v Rusku za 1. světové války, kteří vytvořili nechvalně proslulou Českou legii a táhli podél Sibiřské železnice až po Vladivostok a přitom loupili a rabovali a na svých lodích dopravili kořist domů?“

Názorový střet křesťanského sionisty s antisionistou: Mojmír Kallus a Ilan Pappé v Debatním klubu

Související: Antirasista Hitler (satira)

Mojmír Kallus a Ilan Pappé v novém vydání Debatního klubu.

Ilan Pappé je profesorem dějin a politických věd na univerzitě v britském Exeteru. Jeho rodiče pocházejí z Německa a jako Židé v 30. letech ze země uprchli. Politicky se Pappé angažoval ve straně Chadaš, ovlivněné komunistickou ideologií, a za tuto stranu kandidoval také v roce 1999 při volbách do izraelského Knessetu. Ve své knize „Etnická čistka Palestiny“ (v angličtině 2006, v němčině vyšla v roce 2007), zakládající se na armádních dokumentech, Pappé přichází s tezí, podle níž zřízení židovského státu počítalo s „plánovaným vyhnáním“ domácího obyvatelstva a že sionističtí vůdci, především David Ben Gurion, tento cíl sledovali politickými a vojenskými prostředky po rozhodnutí o dělení Palestiny ze strany OSN v roce 1947. Novinář John Pilger označil Pappého kdysi za nejodvážnějšího a nejvíce nepodplatitelného historika Izraele. Ovšem jeho kritikové – mezi nimi izraelský historik Benny Morris - na druhou stranu Pappému vytýkají jednostrannost a „černobílý styl vyprávění“.

Satira: Hitler se vrací na scénu jako „antirasista“

Po celou dobu žil ukrytý v Argentině. Nyní se objeví jako exklusivní host na závěru největší antirasistické konference všech dob: Adolf Hitler přistane na jevišti a jakmile jej zklamané a hlavně znechucené publikum rozpozná, pokusí se ho vypískat. Dokud se ovšem nejnenáviděnější osobnost všech dob nepřizná k tomu, že prodělala radikální vnitřní proměnu…

Co musíte vědět o €uropodvodu

EU je Německo a Merkelová je Hitler aneb myšlenkový Eintopf Franty Nováka
Ona takzvaná €urokrize byla plánovaná a předvídatelné důsledky měnové unie byly odpovědným politikům nanejvýš dobře známy. Špičkoví politici všech zemí obelhávají své národy a kooperují se světovou finanční elitou (Hochfinanz). Tak jako v obou světových válkách, mají Němci opět hrát roli obětního beránka. Svět proto musí vědět: Merkelová není Německo, nýbrž zrádkyně našeho národa a celé Evropy. Následující článek Vám pomůže porozumět machanismům, na kterých se €uropodvod zakládá.

Počátek příběhu a původ EU a €ura

Bez II. světové války by evropská měnová unie byla nemyslitelná. Porážka Francie (1940), Itálie (1943) a Německa (1945) jakož i vůdčí nadvláda USA nad Evropou byly nutnými předpoklady ke zlomení odporu, který by se ze strany suverénních národů proti takovému projektu zvednul. Že národy se zbytky národní autonomie jako Velká Británie, Švýcarsko a Norsko €uro nezavedly, potvrzuje tuto skutečnost.

Zemanova logika: Moderátní trest vyhnání – moderátní trest Protektorát…

Zeman před návštěvou Vídně potvrdil svůj pobuřující výrok z roku 2002
Lukáš Beer
Uběhlo již celé jedno desetiletí od okamžiku, kdy tehdejší český sociálnědemokratický premiér Miloš Zeman doporučoval Rakousku, aby se co nejdříve zbavilo Jörga Haidera, a kdy jeho politickou stranu FPÖ tituloval jako „postfašistickou“. Zeman v rozhovoru pro rakouský zpravodajský magazín Profil v lednu 2002 zcela nemístně porovnával hrušky s jablky, když prohlásil: „Bylo by dobré, kdybyste se Haidera a jeho postfašistické strany opět co nejrychleji zbavili. To je přirozeně Vaše záležitost. My jsme zde měli stejný problém s populistickým vůdcem, panem Sládkem, šéfem republikánské strany. Kompletně jsme ho odstranili. Nyní nemá žádný politický význam.“ Zrovna z úst Miloše Zemana, která už v minulosti vypustila do éteru nemálo „radikálních“ a provokativních úsudků, a zrovna od muže, který by se – dokonce i dnes jako reprezentant českého státu – od Haidera mohl vskutku hodně učit, pokud jde o úroveň vystupování, schopnost argumentace nebo intelektuální výši, vyznívá toto ex-premiérovo přirovnání tehdejšího vůdce FPÖ ke Sládkovi asi tak, jako kdyby se vepř v maštali pohoršoval nad tím, že si selka při odchodu z kurníku zapomněla pořádně opucovat holínky o rohožku. Řečeno obrazně: Sládek hrál ve srovnání úplně jinou ligu než Haider, ligu, ke které má Zeman z hlediska kultivovanosti vystupování mnohem blíže než bývalý korutanský hejtman.

Dějiny vyhnanců ve škole

Foto: Sudetenpost

Dějiny vyhnanců z vlasti jsou v Rakousku podstatnou částí historie země. Protože ale na mnohých školách nejsou zachyceny ve výuce dějepisu, byla vyvinuta výborná nabídka pro všechny učitelské síly, která má usnadnit zabudování látky do výuky. Díky dobré kooperaci s education highway a hornorakouskou zemskou školní radou se pokouší mluvčí vyhnanců v Rakouské lidové straně (ÖVP) Michael Hammer a zemský předseda podunajských Švábů v Horním Rakousku, Anton Ellmer, dostat dějiny vyhnanců z vlasti do škol. Rozličné výukové materiály byly připraveny ke stažení na platformě pro učitele Edugroup.

Slovensko opětovně potvrzuje: Benešovy dekrety jsou nezměnitelné

Maďarsko se omluvilo za vyhnání Němců. Za vyhnání Maďarů ze Slovenska ovšem žádná omluva není. Problém se nejspíš nedá vyřešit tím, že se Slovensko bude omlouvat Maďarům žijícím na slovenském území, konstatoval nedávno slovenský ministr zahraničí Miroslav Lajčák. „Můžeme ale diskutovat a říci, co je potřebné, aby se tato kapitola dala navždy uzavřít.“

Slovensko pohlíží na dekrety nadále jako na pevnou součást poválečného uspořádání. „Jsou neměnitelné právě proto, že bychom nikdy nemohli akceptovat, aby výsledky Druhé světové války a všechno, co s tím souvisí, bylo zpochybňováno“, řekl Lajčák. To by byl počátek revisionismu. Lajčák tím reagoval na výroky svého maďarského kolegy Janose Martynyiho, jenž vyjádřil názor, že by omluva Slovenska Maďarům žijícím v zemi mohla vést ke vzájemnému usmíření a vyrovnání s minulostí. Menšině karpatských Němců se Slovenská republika omluvila za bezpráví ve válečném a v poválečném období již v roce 1990, aniž by však z toho vyvodila důsledky, jako například zrušení nespravedlivých dekretů. Diskuse vzplanula poté, co Lajčák v jednom rozhovoru pro české noviny „Mladá fronta Dnes“ naznačil, že by si dokázal představit omluvu Maďarům. Slovenská národní strana (SNS) nato ministra obvinila, že bez mandátu zpochybňuje deklaraci slovenského parlamentu z roku 2007, dle které jsou dokumenty k uspořádání poměrů po Druhé světové válce nedotknutelné.

Sudetenland? Kde to má být?

Eleonora Bolter-Schwella
Mé zkušenosti ukázaly, že velká část našeho obyvatelstva si s označením „Sutetenland“ neví rady. A kromě toho se nerozlišuje mezi „uprchlíkem“ a „vyhnancem“.

Před nějakou dobou jsem během jízdy vlakem poznala dámu, která se intenzivně zabývala svými vlastními kresbami. Protože jsem tušila, že se jednalo o předlohy k háčkování a paličkování, dovolila jsem si na ni obrátit s touto otázkou. Z její vysvětlující odpovědi, která byla vyslovena v bezvadné němčině, ovšem s lehce tvrdým akcentem, jsem se domnívala, že mohu vyvodit, že má spolucestující pochází z východních území. Odpověděla kladně, že se nenarodila v Německu, ale že už za svého mládí se přistěhovala ze Sedmihradska (Rumunsko), a stejně tak se i ona zeptala na můj původ. Když zaslechla slovo „Sudetenland“, omluvila se za svou neznalost, ale o nějaké zemi s takovýmto názvem doposud prý ještě nikdy neslyšela, stejně tak o nějakém vyhnání sudetských Němců.

Český tisk k mrtvým z března roku 1919

Dne 4. března 2013 přinesly „Lidové noviny“ pozoruhodně objektivní diskusní příspěvek „Krvavé úterý 4. března 1919“, ve kterém autor popisuje události, které vedly k 54 mrtvým, mezi nimiž bylo 20 žen, dva mladiství a tři děti. Z toho jenom v Kadani 25 obětí. K tomu ještě přibylo 105 těžce raněných. Šokované zahraničí uklidňoval Beneš argumentem: „Bolševické elementy.“ List dále píše: „Události ze 4. března 1919 znamenají pro vztahy mezi Čechy a Němci z Čech, Moravy a Slezska osudovou zátěž. Dnes je nepochybné, že nesmyslná smrt civilních obyvatel v pohraničních oblastech byla neospravedlnitelná snahou udržení veřejného pořádku. Byla to jen a jen demonstrace síly. Že silnější zvítězil s ozbrojenou mocí a s pomocí vítězů Dohody, patří k realitám tehdejšího válečného uspořádání. Za necelé tři desetiletí bude patřit k realitě jiné poválečného uspořádání: Vyhnání celého etnika po 800 letech společného života v zemi – na principu kolektivní viny. Ale tak dalece v březnu 1919 nemohl ještě nikdo vidět.“ (wyk)

Přerušená revoluce

Gernot Facius
Až se v sobotu před Svatodušními svátky v Augsburku zahájí 64. Sudetoněmecký den, bude český státní prezident Miloš Zeman v úřadě už 71 dní. Dopřejme mu tedy oněch 100 dní lhůty, kdy jej budeme šetřit, lhůty, která připadá dle mezinárodního zvyku nově zvolenému. V případě Zemana přeci ještě nevypršela. Je nový pán domu na pražském hradě proto osvobozený od veškeré kritiky?

Spíše ne. Zeman, brachiální rétorik, učinil už poměrně dost ze své strany, aby dal vzniknout averzím vůči jeho osobě a jeho politickému kursu. Při svém nástupu do úřadu se nevyjádřil žádným slovem o svých konkrétních cílech, ani dokonce o svém zahraničně-politickém konceptu, ačkoliv zrovna zahraniční politika je přirozenou doménou hlavy státu. Kníže Karel Schwarzenberg, Zemanův kontrahent při prezidentských volbách, na to právem upomínal. Zeman zato vyhlásil válku části českých sdělovacích prostředků – měl na mysli zřejmě ony tiskové orgány, které kritizovaly jeho nacionalistický volební boj, prošpikovaný prudkými výpady proti Schwarzenbergovi a sudetským Němcům. Vytýkal jim „vymývání mozků“ a manipulaci veřejného mínění. Kdyby - abychom uvedli jenom jeden příklad - takto klackovitě vypustil ze sebe něco na adresu „čtvrté moci“ nějaký přední maďarský politik, tak by ochránci politické korektnosti v Bruselu a ve Štrasburku neúnavně zpochybňovali jeho smysl chápání demokracie. To je právě ten rozdíl: Miloš Zeman není žádným zlým pravičákem, ale levičákem. A co se týče levičáků, tak se v EU nebere věc tak vážně, nechává se jim tu a tam něco projít.