Praotec Žid a rozsévači germánské krve v Čechách

Poznatky, které by si ministr Zaorálek mohl osvojit před svou další cestou do Tel Avivu 
Lukáš Beer 

Lze si hravě domyslet strašlivé pobouření – jinde zas pobavení či podivení, jaké by v České republice vyvolala skutečnost, kdyby její ministr zahraničí dejme tomu při oficiální návštěvě Berlína zdůrazňoval, že spolkovoněmecko-české vztahy mají vynikající úroveň a že je velmi pravděpodobné, že už i kupec Sámo, spravující vůbec první „státní“ útvar Slovanů na našem území, byl původem vlastně Germán. Pokud mi je dobře známo, v podobném duchu se snad nevyjádřil v historii před více než sedmdesáti lety ani nějaký člen protektorátní vlády, včetně tehdejšího ministra školství a lidové osvěty. Což teprve, kdyby se nějaký český politik odvážil při návštěvě Moskvy na audienci u Putina anebo v Kyjevě u Porošenka prohlásil, že Sámo byl dost možná staroslovanského původu...

Vliv Bílé hory a Třicetileté války na „rasový profil“ českého národa

Lukáš Beer

Sociální antropolog Karl Valentin Müller si v jedné ze svých studií všímá
sociálního postavení českých pobělohorských exulantů v bývalé obci
Nowawes východně od Postupimi, jejíž součástí se pak stala: „Známý 
hřbitov v Berlíně-Nové Vsi (Berlin-Nowawes), na kterém je pohřbeno mnoho 
česky hovořících exulantských rodin, nese velkou řadu vysoce vážených 
a sociálně velmi pokládaných jmen.“ Česky mluvící obyvatelstvo Čech 
a Moravy utrpělo podle Müllera ztrátou vlastních elitních vrstev velkou ránu. 
Z podstatné části tuto „rodovou elitu“ nahrazovali němečtí přistěhovalci, 
kteří byli později čechizováni a stali se tak součástí českého národa. 
Foto: Wikipedia / TU Dresden

Doposud jsme nahlíželi na zajímavé následky Bílé hory pouze z hlediska výlučně jazykového a kulturního vývoje etnik žijících v českomoravském prostoru. Jestliže se nyní budeme chtít pokusit načrtnout dopad tehdejších historických událostí na biologické formování později se definujícího českého národa, nepochybně tím musíme opustit mantinely pro dnešní dobu běžného, konformního zkoumání určitých jevů, jež zcela přehlíží biologickou podmíněnost utváření „národního svérázu“, tak jak ji zcela běžně chápali četní vědci různé provenience ještě v první polovině 20. století. Z pohledu moderní vědy mohou být následující závěry proto považovány samozřejmě za překonané, ale polemizovat o této otázce není smyslem následujícího textu. Zabývat se tím, zda následující informace či závěry lze vůbec z hlediska dnešního pohledu vědy považovat za jakkoli relevantní, se tedy nebudeme. Nicméně přenecháme čtenáři k samostatnému uvážení, jak tyto – přinejmenším velmi zajímavé – teze přijmout.

Míšenci - ne každý si je smí vzít do úst

Lukáš Beer

Rasová nauka po imigrantsku? Obálka aktuálního vydání
časopisu "Biber".

Politicky korektní vokabulář v německojazyčném prostředí přísně dbá na vyfiltrování určitých pojmů z oblasti každodenního života, které by se nějakým „nevhodným“ způsobem daly asociovat s obdobím nacionálního socialismu. Na druhou stranu tento nepsaný slovník toleruje - nechceme-li přímo říci, že přímo podporuje - cirkulaci pojmů „koncentrační tábor“ či „plynová komora“ mezi prostým lidem, které v očích morálních strážců jazykové komunikace nabývají funkci nositelů „vhodných“ asociací s obdobím let 1933-1945. Do kategorie nevhodných výrazů však každopádně zapadá pojem „míšenec“, který před pár týdny opět vzbudil menší poprask v sousedním Rakousku.

Přitom existence tzv. „míšenců“ (Mischlinge) je prokazatelně vědecky podložena a víme, že se tento pojem významově neomezuje pouze na psíky, kočičky, králíčky či morčata a že se nejedná pouze o slangový výraz pejskařů, hecujících své čtyřnohé ratolesti od jedné výstavní soutěže ke druhé. Přesto vyslovit v některé německy mluvící zemi nahlas a nejen pro sebe slůvko „míšenec“ a nemít přitom na mysli domácí zvířátko nebo hospodářský dobytek, nýbrž člověka, může zanechat v éteru zvláštní nepříjemnou pachuť.

Německá rasová nauka (8.)

Předchozí texty: Úvod - Alpínská rasa - Baltická rasa - Mediteránní rasa - Nordická rasa - Dinárská rasa - Mimoevropské rasové vlivy
Závěr, srovnávací tabulka a přehled literatury
František Pilous

Helmut Stellrecht přednáší o rasové hygieně žákům školy pro vedoucí
Hitler-Jugend v roce 1935. Vedle něj sedí Alfred Rosenberg.
Foto: Bildarchiv preuss. Kulturbesitz.

V předchozích dílech jsme se seznámili se základními rasovými typy evropského člověka a zmínili i některé mimoevropské rasové typy. Většina jednotlivců má, kromě rysů rasy, která u něj převládá, i znaky některé z dalších příbuzných evropských ras. Stejně jako jedinci, mají i národy svou rasovou strukturu. Helmut Stellrecht tuto skutečnost vystihuje takto: „Různorodost příbuzných evropských ras je sjednocena v Německu. Z těchto kořenů vyrostl jeden kmen. Každá rasa dala svojí nejlepší sílu. Každá přispěla německé duši.“ (1) Zatímco jednomu rasovému typu lze přisuzovat bojový duch, druhému hudebnost, dalšímu Němci vděčí za svá krásná a starobylá města a jinému zase za organizační schopnosti a disciplínu.

Německá rasová nauka (7.)

Předchozí texty: Úvod - Alpínská rasa - Baltická rasa - Mediteránní rasa - Nordická rasa - Dinárská rasa
Mimoevropské rasové vlivy
František Pilous

Eugen Fischer (1874-1967)  při zkoumání Basterů. Foto
patrně kolem roku 1938. Foto: Wikipedia.

Kromě znaků uvedených evropských ras se v Evropě vyskytují i rasové prvky, které sem byly zaneseny mimoevropskými rasovými skupinami, jejichž migracím a výbojům byla Evropa v historii v různých vlnách vystavena. Z velkých rasových skupin lze zmínit na jedné straně vliv mongoloidní rasy, na druhé straně vliv rasy negroidní. Mongoloidní vliv je patrný především na východě Evropy, v Maďarsku, na Balkáně (Bulharsko) a ve Skandinávii (především u Laponců). V holandských městech je patrný i malajský vliv, který datuje ještě do 17. století, kdy docházelo k rasovému míšení mezi Holanďany a domorodci.

Negroidní vliv ve středomoří pochází především ze starších časů (černoši v římské armádě, černošští otroci). Přes středomořská přístavní města se dostal až do střední Evropy. Ve velkých evropských městech byli často černošští otroci módní záležitostí. Z francouzských a portugalských kolonií v Africe se černošská krev do Evropy dostávala především prostřednictvím dovozu otroků. Ve třicátých letech 20. století to byla především francouzská politika, která představovala pro Evropu „černé nebezpečí“. Francie poskytovala černochům plná občanská práva a často i důstojnická místa v armádě. Ze strany německých rasových teoretiků byly především kritizovány sexuální útoky černochů na bílé ženy na Francií okupovaných německých územích, což bylo nazýváno „černou hanbou“. Porodnost těchto rasových míšenců přitom vykazovala rostoucí tendenci.

Německá rasová nauka (6.)

Předchozí texty: Úvod - Alpínská rasa - Baltická rasa - Mediteránní rasa - Nordická rasa
Dinárská rasa
František Pilous

Posledním evropským rasovým typem, o kterém bude řeč, je dinárská rasa. Své jméno dostala podle Dinárských hor (nebo také Dinárských Alp), pohoří na balkánském poloostrově, kde je tato rasa velmi prominentní. Pojmenoval ji, stejně jako rasu nordickou, ruský antropolog Deniker.

Dinárská rasa tedy dominuje především v horských oblastech jihovýchodní Evropy. Značná část horských oblastí Balkánu je převážně dinárská. Nejedná se tedy pouze o oblast Dinárských hor (Srbsko, Chorvatsko), ale i o oblast Karpat (na Balkánském poloostrově tedy Rumunsko). Rovněž v Bulharsku představuje dinárská rasa podstatný rasový prvek. Směrem k Řecku začíná postupně převažovat rasa mediteránní. Směrem na sever se dinárská rasa vyskytuje ve zbylých karpatských oblastech, jako je Slovensko a západní Ukrajina až po Slezsko, Polsko, Východní marku, jižní Německo a východní Alpy. Určitý významnější vliv dinárské rasy se vyskytuje v západních Alpách, severozápadní Itálii, střední Francii, a Pyrenejích. Ve Španělsku, Anglii a v severských oblastech je rovněž pozorovatelný slabý dinárský vliv.

Německá rasová nauka (5.)

Předchozí texty: Úvod - Alpínská rasa - Baltická rasa - Mediteránní rasa
Nordická rasa
František Pilous

(Zvětšení nakliknutím.)

Asi i ten největší ignorant někdy něco slyšel o nordické rase. Obecné povědomí o tomto rasovém typu se však většinou omezuje na barvu vlasů a očí, čímž může dojít k záměně s ostatními rasovými typy, v první řadě s rasou baltickou. (1) V tomto díle tedy budou popsány fyzické a psychické vlastnosti nejznámější evropské rasy, kterou jako první pojmenoval ruský antropolog Josef Deniker slovem nordická. Pozornost bude zároveň věnována i rase fálské, která je někdy uváděna jako samostatný rasový typ.

Německá rasová nauka (4.)

Předchozí texty: Úvod - Alpínská rasa - Baltická rasa
Mediteránní rasa
František Pilous

Tuto rasu popularizoval především italský antropolog Giuseppe Sergi, který ji zároveň pojmenoval. Němečtí antropologové jí nevěnovali přílišnou pozornost, což bylo dáno především jejím slabým zastoupením v německém národě. Alternativně k pojmu mediteránní rasa (mediterrane Rasse) byl v Německu používán název „západní rasa“ (westische Rasse). Oba tyto názvy, jak je tomu konec konců i u ostatních ras, naznačují oblast, kde se tato rasa vyskytuje v největší míře.

Německá rasová nauka (3.)

Předchozí texty: Úvod - Alpínská rasa
Baltická rasa
František Pilous

Tuto rasu pojmenoval švédský antropolog Rolf Nordenstreng podle oblasti jejího výskytu jako baltickou, což je však lehce zavádějící, neboť oblast Baltu není jádrem výskytu tohoto rasového typu, dá se říci, že v těchto oblastech je dominantní spíše rasa nordická. Jak bude vyloženo v části zabývající se tělesnými vlastnostmi baltické rasy, je tato dosti podobná rase alpínské, což vedlo některé antropology, kupříkladu mnichovského profesora Theodora Mollisona, k tomu, že baltickou a alpínskou rasu nerozlišovali a obě označovali shodně termínem Ostrasse (východní rasa). Většina rasových teoretiků však přes množství shodných prvků mezi těmito dvěma rasami rozlišovala.

Německá rasová nauka (2.)

Předchozí text: Úvod
Alpínská rasa
František Pilous

Samotný termín „alpínská rasa“ poprvé použil francouzský antropolog Georges Vacher de Lapouge, ačkoliv prakticky odpovídá okcidentální rase (1) definované Denikerem. Současně se lze často setkat i s označením této rasy jako „východní“ (ostická - ostische Rasse). Zatímco je tedy na jedné straně alpínská rasa označována ruským antropologem Denikerem jako západní (jmenovitě tedy okcidentální), němečtí antropologové, zejména Günther, takto označují mediteránní rasu, zatímco alpínskou rasu označují jako východní.

Německá rasová nauka (1.)

František Pilous

Předmluva

Následující série článků má za úkol seznámit čtenáře se základními rasovými typy evropského člověka tak, jak je viděli němečtí rasoví teoretici v době do skončení druhé světové války. Autor textu by chtěl upozornit, že sám není antropologem, lékařem ani jiným odborníkem na lidské tělo a přírodní vědy. Taktéž je třeba upozornit, že některé údaje již nemusejí být aktuální a některá fakta a teorie mohou být z pohledu moderní vědy považovány za překonané. Samotný text byl vytvořen převážně s použitím dobových odborných publikací německých autorů, jakož i s použitím dalších děl, ve kterých byl obsah těchto publikací reprodukován a popularizován. Seznam použité a doporučené literatury bude uveden na konci posledního dílu této série.