V druhé polovině roku 1945 projevovaly značnou aktivitu při realizaci nuceného vysídlování (vyhnání, někdy také tzv. divoký odsun) jednotky 1. čs. samostatné tankové brigády na území ostravské expozitury Moravskoslezského zemského národního výboru. (1) Na tomto území se koncem války zdržovalo nejméně 280 000 německých civilistů. Již dříve jsem psal o aktivitách této brigády v okresech Bruntál, Krnov a ve městě Ostravě spojených se jménem mjr. Emanuela Šrámka, pověřeného řešením „německé otázky“. (2) Nyní bych se chtěl zaměřit na situaci v politickém okrese Nový Jičín v časovém údobí červen až srpen 1945..
Na území politického okresu Nový Jičín (Neutitschein) žilo (podle sčítaní z 17.5.1939) 84.634 ob., z toho bylo 68.026 říšských státních příslušníků a to 53.428 německé a 14.864 české národnosti.
Německé vojsko opustilo Nový Jičín 6. 5. 1945 a vojáci 1.gardové armády vstoupili do vylidněného města bez boje v pozdních odpoledních hodinách a do večera bylo město zcela obsazeno a zaplněno vojenskou technikou. Vojáci hledali nocleh a prohledávali jednotlivé domy v centru města. O situaci v městě a o chování vojáků nejsou zachované písemné zprávy. Avšak od prvního dne je zaznamenán nárůst sebevražd německého obyvatelstva (od 6. 5. do 9. 5. 15 osob) a také vražd spáchaných sovětskými vojáky.
.
Orgány veřejné i státní správy se začaly teprve formovat a tento proces byl provázen častými politickými i personálními zvraty. K určité stabilizaci došlo 15. 5., kdy byl ustanoven revoluční národní výbor v čele s dr. Štecem, pořádkovou službu vykonával až do počátku června partyzánský oddíl z Valašského Meziříčí. Od 17. 5. se vojenské správy města ujímá velitel 5. roty 15. pěšího pluku kapitán Robert Raška. Spolu s ní působí také výše jmenovaný partyzánský oddíl. V tom čase se vracelo do svých domovů, často již vyrabovaných nebo násilně osazených, z nucené evakuace německé obyvatelstvo. Šlo převážně o ženy s dětmi, invalidy a staré lidi. Stali se jen dočasnými bezprávnými obyvateli města do doby, než budou postupně vyhnání či odsunutí. Byly jim ihned zabaveny veškeré radiopřijímače, fotoaparáty, auta, jízdní kola a jiné důležité předměty. Zabavené věci se soustřeďovaly na policejní stanici, odkud si je postupně vyžadovali důstojníci Rudé armády, funkcionáři veřejné správy a národní správci. Měli určenu policejní hodinu, po které se nesměli pohybovat na veřejnosti, byla jim zakázána návštěva hostinců, zábav, dostávali menší příděl potravin, co ale bylo pro ně nejvíce ponižující, museli být na veřejnosti označeni na rukávě bílou páskou s písmenem N (Němec). Již květnu v městech a obcích novojičínského okresu vznikají čtyři táborová zařízení, v červnu další tři a v létě je zde již jedenáct táborových zařízení různého typu a funkce a také mírou zacházení.
.
Měsíc po osvobození města 5. 6. 1945 byla ve městě zřízena stanice Národní bezpečnostní stráže (pozdější SNB) jejímž velitelem byl. Viktor Bok. Ve městě stále ještě působila i dobrovolná Národní stráž, v okolních obcích Národní garda, která se dostala do podřízenosti NBS. Zároveň byl z města odvolán z města také partyzánský oddíl z Valašského Meziříčí. V městě se pohybovali i další tak zvaní partyzáni, kteří působili městu velké problémy svými nájezdy, drancováním a násilnostmi. Dne 13. 6. došlo k odzbrojení partyzánů „Kroměříž.“Do města dojížděly také osoby v uniformách čs. armády, které zde prováděly prohlídky bytů německých obyvatel a odnímali jim cenné předměty.(3)
.
Novojičínský okres patřil pod ostravskou expozituru Moravskoslezského zemského národního výboru, jehož předsednictvo se 12. 6. 1945 usneslo, za přítomnosti velitele 1. čs. samostatné tankové brigády pplk. Vladimíra Janko a generála Josefa Beránka, velitele 6. armádního sboru třetí vojenské oblasti, na opatřeních v organizaci vysídlení Němců a zřizovaní internačních táboru. Vedle vojenských útvarů v posádkových městech, doplňovaných mobilizovanými muži, plnila na území ostravské expozitury MZNV zvláštní úkoly (včetně zapojení do přípravy a provádění odsunu Němců) v úseku od Vrbna po Jablunkov první československá samostatná tanková brigáda, jejíž velitelství bylo v Moravské Ostravě. Její velitel plukovník Vladimír Janko, zastával zpočátku funkci zemského velitele pro oblast ostravské expozitury Moravskoslezského zemského národního výboru. Velitelem Národní bezpečnostní stráže na území expozitury byl partyzán a komunista kapitán Vladimír Sedlář z Police u Valašského Meziříčí..
V odpoledních hodinách 20. června projížděl městem nepřetržitě rozhlasový vůz, který oznamoval, že všichni muži od 10 do 60 let se musí 21. června o 4. hodině ranní dostavit na Masarykovo náměstí. Každý si musí vzít sebou potraviny na dva dny, přikrývku, jídelní misku, příbor, prádlo a čisticí prostředky. Relace byla opakována každou hodinu ve všech ulicích a vše, co se na náměstí odehrávalo, řídil poručík Josef Volný. K dispozici měl členy NBS pro okres Nový Jičín. Na náměstí se dostavilo celkem 276 “mužů“ od 10 do 60 let. Při jejich kontrole bylo 26 těch, kteří byli nepostradatelní pro zdejší podniky, posláno zpět. Ostatních 175 dospělých a 75 hochů od 10 do 16 let bylo odvedeno do internačního tábora (bývalý tábor pracovní služby). Velitelem byl ustanoven Josef Frýdl, dozorem nad táborem byl pověřen velitel novojičínské stanice UNBS Josef Volný, který měl také zajistit příděl Němců žadatelům z řad českého obyvatelstva, kteří si Němce vždy na den odvedou a zase přivedou“.
.
V té době sepsali ostrou petici příslušníci 1. čs. samostatné tankové brigády, v níž žádali okamžité zahájení odsunu Němců z Nového Jičína. Vytýkali městu i okresu neschopnost a liknavost. Petici zaslali na několik úředních míst a na nadřízené vojenské orgány. Odezva na petici přišla okamžitě. 2. července byl vydán přípis velitele Národní bezpečnostní stráže Moravská Ostrava kpt. Vladimíra Sedláře, podle kterého mělo být započato s odsunem Němců v Novém Jičíně. Odsun měl být proveden 5. července a mjr. tankové brigády Šrámek z M. Ostravy měl zajistit železniční vozy pro 5 000 osob. Zároveň byl již doručen poručíkem 1. čs. tankové samostatné tankové brigády příkaz mjr. Emanuela Šrámka Okresnímu národnímu výboru o provedení odsunu. Tento rozkaz byl škpt. Bečičkou 3. července telefonicky sdělen do Brna zemskému velitelství Národní bezpečnostní stráže pro Moravu. Z Brna přišel telefonický rozkaz, tento odsun Němců za hranice ČSR musí být zastaven. O tomto rozkazu byl ihned uvědomen mjr. Šrámek v Ostravě s tím, aby železniční vozy nezajišťoval, neboť Němci budou prozatímně internováni v Novém Jičíně až do dalších nařízení. Národní výbor v Novém Jičíně však vydal 3. července Vyhlášku obsahující též směrnice o tom, jak bude internace provedena. K internaci měli být soustředění Němci a to ženy od 10 do 50roků a muži od 10 do 60 roků. Vyhláška byla vydána 3. července a obsahovala též směrnice o tom, jak bude internace provedena. Toto nařízení bylo také 3. července provedeno. Ženy byly internovány v dřívějších kasárnách (nyní Suvorovova ulice) a muži v internačním táboře na Skalkách. Druhého dne v 18. hodin přijel mjr. Emanuel Šrámek osobně do města a dostavil se do zasedací síně, kde právě probíhala společná schůze ONV a MNV za účasti velitelů Národní bezpečnostní stráže a vojska. Mjr. Šrámek zde prohlásil, že odsun Němců musí být proveden podle rozkazu, který vydal kpt. NBS Sedlář v Moravské Ostravě. Řekl, že velitelství RA zajistilo pro odsun Němců potřebný počet železničních vozů a proto se odsun musí provést. Na místě pak vyhotovil písemný rozkaz a předal jej předsedovi ONV Krumpolcovi. Na základě tohoto rozkazu byly pak ihned vydány patřičné příkazy k zahájení odsunu. Písemné pověření národního výboru v Novém Jičíně pro posádkové velitelství Nový Jičín k zabezpečení odsunu pak obdržel velitel 5. roty 15. pěšího pluku kapitán Robert Raška mající k dispozici 239 mužů. Došlo k uzavření města po celém obvodu. Podle rozlehlosti jednotlivých úseků byl určen počet hlídek, které budou provádět sběr Němců po ulicích. Hlídky o síle 15 – 20 mužů se skládaly z uniformované i neuniformované policie, vojáků čs. tankové brigády z Moravské Ostravy a milice z Nového Jičína. V průběhu celého večera a v noci byli Němci vyzýváni projíždějícím rozhlasovým vozem, aby se nejpozději ve 24 hodiny shromáždili na ulici před svými domy a vzali sebou věci podle vyhlášky národního výboru, která byla vyvěšena. Hlídky nastoupily ve 24 hodin na své úseky a ihned zahájily činnost. Koncentrace Němců se uskutečnila na Masarykově náměstí, kam je jednotlivé hlídky přiváděly a skončila o 3. hodině ranní. Na náměstí, které bylo přísně střežené, odevzdávali Němci klíče od svých bytů a domů do připravených košů (museli na svazky klíčů napsat celou adresu), byly jim odebrány všechny cennosti, čs. doklady a peníze. Dále byli rozděleni na schopné pochodu pěšky do Suchdolu nad Odrou a na chůze neschopné. Z transportu byli vyloučeni Němci, kteří obdrželi od národního výboru červené průkazy (potřební odborníci), ti pak byli soustředěni zvlášť a odvedeni do internačních táborů (celkem 86 osob). Ženy do starých kasáren a muži do dřevěných baráků za Hücklovými vilami. Dále pak Němci, kteří obdrželi od národního výboru bílé lístky (počítalo se s kladným vyřízením jejich žádosti o uznání českého občanství), byli propuštěni do svých domovů (celkem asi 22 osob)..
Z ostatních byly vytvořeny 4 skupiny cca po 800 lidech, které se vydaly po čtvrté hodině ranní na pochod přes Šenov, Kunvald, do Suchdolu nad Odrou. S nimi odešlo také 600 Němců, kteří byli internováni ve sběrných táborech. Na nádraží v Suchdole nad Odrou byla připravena vlaková souprava podle instradačního plánu vojenského traťového velitelství v M. Ostravě. Do vagónů nastupovali Němci jmenovitě a byli namátkově prohledáváni. Odjelo 3446 osob na 60 otevřených vagonech. Velení nad celým transportem převzali vojáci 1. čs. tankové brigády z Moravské Ostravy. Transport odejel z nádraží v 11. 30 hod. Podle instradačního plánu měl být jeho konečnou stanicí Děčín, kde jej měly převzít ruské vojenské úřady a odvést do Pirny. Tu noc spáchalo sebevraždu dalších sedm Němců, kteří byli určeni do transportu, a dva pokusy o sebevraždu (od konce války do října 1945 bylo v okrese úředně zaznamenáno celkem 37 sebevražd Němců). (4).
Věnujme se osobě mjr. Emanuela Šrámka a jeho aktivnímu přístupu k vyhánění Němců z oblasti expozitury SZNV v Moravské Ostravě. Šrámek, v hodnosti štábního kapitána, se stává 24. března 1945 velitelem 3. tankového praporu 1. čs. samostatné tankové brigády. Jako důstojník sloužil v roce 1937 u 1. praporu hraničářského pluku 4 v Koblově. Byl tak skutečně jediný důstojník hraničářského pluku 4, který na jaře 1945 postupoval proti bývalé linii těžkého opevnění na Ostravsku, mezi mužstvem nebo poddůstojníky nebyl bohužel nikdo! V řadách 1. čs. samostatné tankové brigády byli v naprosté většině Češi z Volyně, Rusíni z Podkarpatské Rusi a Slováci. Jeho informace posloužily pro plánování útoku na Ostravu přes opevnění na Hlučínsku. (5) Po válce jako major je pověřen řešením „německé otázky“ v operačním prostoru 1. Čs. samostatné takové brigády. Po slavnostním defilé brigády v Ostravě organizuje 13. června vysídlení 1280 Němců z Ostravy přes Hlučín, Opavu do oblasti Krnova a pak na hranice „pruského„ Slezska a dále do oblasti Neustadt/OS (Prudnik). Dne 14. června vyhlásil v Krnově a v okolních obcích stanné právo (podle Informace ministerstva vnitra ke schůzi vyšetřovací komise z 21. července 1947, neměl k vyhlášení stanného práva zákonného oprávnění). To sice bylo 24. června zrušeno, ale výjimečný stav ve městě trval de facto až do podzimu 1945, kdy byl po urgencích ukončen. Avšak již 22. června vyrazil několika tisícový pochod žen, děti a starých lidi z tábora Cvilín přes Vrbno, Vidly, Gabel-Kreuz, Domašov, Vikantice, Staré Město až dorazil 4. července v počtu kolem 3000 osob zcela vyčerpaných do Králík. Zde byli Němci naloženi do otevřených vagonů a po dvou dnech dorazili do Teplic-Šanov a odtud pak pěšky do Saska. Původní trasa byla plánovaná do Pruského Slezska, avšak vstup nebyl umožněn polskými orgány, které v té době již přebírali Slezsko od sovětské armády. Proto, jak to konkretizovala směrnice první vojenské oblasti, měli být Němci po dohodě' s železničními traťovými velitelstvími (ŽTV) v Olomouci a Hradci Králové přepravovány z třetí vojenské oblasti na Děčín a pak „ve všeobecném směru" na Drážďany. Tím směrem vyrazil výše uvedený transport 3446 osob ze Suchdolu nad Odrou. Od 10. července se konaly v Opavě prohlídky bytů s cílem vybrat Němce pro další „odsun“ a 13. července byl vypraven vlak s 2500 (2700) Němci přes Čechy na Děčín. V Bruntále po událostech 3. července urychluje mjr. Šrámek vysídlovací akce a 11. července vydala správa města vyhlášku o shromáždění Němců a ve dnech 12. a 13. července vyjely pod dohledem příslušníků 1. Čs. tankové brigády dva železniční transporty s asi 3700 lidmi známou cestou na Děčín. Také v Krnově obdrželi 11. července Němci pokyn soustředit se do 22. hod v táboře v Opavské ulici, 14. července odjel první železniční transport s 2700 Němci směrem na Děčín, druhý byl vypraven 26. července s asi 2400 Němci ve stejném směru.
.
Z podnětu velení 1. čs. samostatné tankové brigády, tedy mjr. Šrámka, za součinnosti správních a bezpečnostních úřadů bylo pak v červenci po železnici ve směru přes první vojenskou oblast (VO 1 Čechy) za hranice násilně vyvezeno z Ostravy, Nového Jičína, Opavy, Bruntálu a Krnova (bez německých vysídlenců z „Hladového pochodu“ z Krnova odsunutých z Králíku) nejméně osmnáct tisíc šest set osob. Počet Němců, kteří byli do srpna 1945 (začátkem tohoto měsíce bylo ještě odsunuto po železnici několik tisíc lidí z Frývaldovska a to ze Zighartic a Lipové, včetně 340 starých lidí a žen s dětmi z Javorníka a z Rýmařovska 1750 lidí z tábora v zámku Janovice) z obvodu expozitury MZNV "převedeni" přímo přes hranici nebo vyvezeni do sovětského okupačního pásma v Německu byl minimálně kolem dvaceti až pětadvaceti tisíc. Vycházím přitom z dostupných údajů, které nemusejí být vždy přesné. Vojáci 1. čs. samostatné tankové brigády se také aktivně podíleli na tzv. vnitřních přesunech početnějších skupin osob do táborů nebo na místa pracovního přidělení a to především na Ostravsko. (6) Během příprav na provedení reorganizace k 1. říjnu 1945 bylo přijato nové rozhodnutí o formě začlenění obou svazků do čs. armády, které změnilo původní záměry. V září pak proběhla reorganizace tankového vojska. A mjr. Šrámek? Ten je v letech v letech 1947-48 u 35. pěšího pluku v Plzni, počátkem padesátých let byl z armády vyhozen. Mouřenín splnil svou úlohu při řešení „německé otázky“ v roce 1945 a nebyl již potřebný..
Došlo také ke změnám u Národní bezpečnostní stráže, když v červenci byl zrušen Úřad národní bezpečnostní stráže pro Moravu a jeho agendu převzalo nově vzniklé Zemské velitelství SNB v Brně. V obvodu každého krajského soudu začalo v říjnu 1945 fungovat oblastní velitelství SNB, které mělo tutéž organizační strukturu jako velitelství zemské. Do působnosti expozitury v Ostravě patřila dvě oblastní velitelství.
.
Vraťme se do Nového Jičína. Dne 21. srpna 1945 se na mnoha místech v Novém Jičíně vylepovala jistá vyhláška. Tuto si museli určení Němci vyvěsit na okno svého bytu a to po dobu 14 dní. Text zněl: "Místní národní výbor v Novém Jičíně, č. 4735, dne 4. 8. 45. Věc: Spolehlivost německých osob. Vyhláška. Z omezujících předpisů, které platí pro osoby německé národnosti, byly vyňaty následující osoby a jejich rodiny v (Marxově) ulici." Pak následovala příslušná jména "Poněvadž MNV hodlá své příznivé rozhodnutí založit na spravedlivých a právních podkladech, žádá všechny osoby české národnosti, aby do 14 dnů podaly písemně podložené námitky proti tomuto usnesení. MNV je přesvědčena, že čeští obyvatelé Nového Jičína, kteří zde žili po celý čas německé okupace, se při poskytování těchto údajů budou řídit výlučně zájmy lidu a státu. Jakékoli intervence v záležitosti Němců jsou přípustné. Jan Opluštil v. r., předseda MNV." Pokud nikdo nevznesl námitku, mohl Němec s rodinou zůstat v bytě, když ano, byl vystěhován. Většinou byli po čase vystěhování všichni. Krátce nato se na všech městských rozích objevil bezpočet rudých plakátů komunistické strany. Oznamovaly, že všichni Němci bez rozdílu musí být vykázáni. Jiné plakáty ukládaly i "takzvaným antifašistům" povinnost nosit 15cm velké "N" na levé straně hrudi.
Jak jsem již výše uvedl, bylo na území okresu Nový Jičín počátkem července 1945 sedm internačních táborů. V polovině srpna 1945 se opakuje kolem pracovních a internačních táborů na Trutnovsku a na území expozitury MZNV stejný incident. V noci někdo vystřeli na stráž nebo hlídku a útočníci hned nato zmizí. To se stalo také v Novém Jičíně, kde v noci z 11. na 12. srpna skupina pachatelů zahájila palbu na hlídku a ihned zmizela. Nikdo nebyl zraněn. Okamžitě bylo požadováno provedení „očistné razie“ za účasti bývalých partyzánů a přemístění všech mužů na práce do vnitrozemí. Je zajímavé, že se ihned po Postupimi zvýšila frekvence zpráv o aktivitách „werwolfů“, o letácích a rozvíjejícím se „německém podzemí“. Také na zasedání vlády 3. srpna byl zmiňován záměr přimět Spojence k urychlení odsunu s poukázáním na tuto německou aktivitu. Byl zde vždy stejný průběh se shodnými rysy a následky incidentů, ke kterým došlo poblíž pracovních a internačních táborů. (7) Nese to rysy práce OBZ. V druhé polovině srpna, 1945 bylo v pracovních a internačních táborech (PaIT) v okrese Nový Jičín 3434 osob a nejpočetnějším táborem byl PaIT Suchdol nad Odrou s 1 741 osobou, z toho 412 mužů, 811 žen, 253 dětí do šesti let (z toho 74 ani ne dvouletých) a 265 dětí ve věku od šesti do čtrnácti let. V tomto táboře byly také nejhorší podmínky, jež mohou způsobit zvýšenou úmrtnost, jak to uvádí stížnost MUDr. Nawratila z konce srpna 1945. Toto bylo však ignorováno a lékař byl obviněn z navádění matek, aby kojencům dávaly studenou stravu, čímž způsobí jejich onemocnění a dosáhnou tak propuštění. Velitel tábora, poručík v záloze Oldřich Stasiewicz, předseda MNV Jakub Severin ani jejich nadřízení zřejmě vůbec neznali výnosy ministerstva vnitra z 9., 16. a 20. srpna, které se týkaly postupu při uvolňování dětí mladších čtrnácti let z internačních táborů. V tomto „gestapácky vzorném středisku“ záhy vypukly nemoci. V prvních třech týdnech pobytu tady zemřelo 13, do konce září 1945 pak i s těmi, které podlehly chorobám již po odchodu z objektu, celkem 23 dětí. Internovaní lidé byli také biti, do podzimu 1945 zde zemřelo šest dospělých, z nichž dva spáchali sebevraždu. Podmínky v táboře se alespoň zčásti upravily po nástupu nového velitele šstržm. A. Hubra a uvolnění většiny zajištěných osob včetně dětí. Surově se s internovanými zacházelo také v táborech v Novém Jičíně a v Hladkých Životicích, kde byl velitelem internačního tábora Jan Sova, který spolu s Karlem Sovou a Jaroslavem Surým týrali a bili internované. Jan Sova byl sice v srpnu odvolán, ale na nátlak místní správní komise se vrátil znovu do funkce. V říjnu 1945 byl zatčen a dán do vazby za "zlomyslné zlé nakládání se zajištěnými osobami a podezření ze zabití". Při výslechu rozbili o muže židli a ten druhý den zemřel a byl zakopán poblíž tábora. (8) V září 1945 bylo v pěti táborech v okrese Nový Jičín více než 2700 osob z toho 1390 žen a 446 děti a v druhé polovině října to bylo 2606 osob z toho 2 605 Němců a 893 žen. Největším táborem byl stále Suchdol nad Odrou s 800 osobami. Tábory v Novém Jičíně pak plnily roli Krajského internačního tábora sloužící k vyšetřování internovaných.(9)
.
V březnu 1946 začal odsun německých obyvatel z Nového Jičína, první transport vyjel 13. března 1946 s 1199 Němci a zamířil do Wetzlaru v Hesensku. Následovalo sedmnáct železničních transportů, poslední vyjel 20. září s 1237 Němci a to do Dachau. Celkem bylo odsunuto 20723 osob a to předřevším do Bavorska (11 transportů), dále pak Severního Bádenska (Nordbaden -3), Severního Württenberska (Nordwürttemberg- 3) a Hesenska (1)..
V roce 1930 žilo v okrese 73 353 obyvatel, z toho 29 394 Němců, k 31. 12. 1950 zde žilo 66 993 obyvatel z toho 25 400 přistěhovalců z období od 1. 5. 1945 do 31. 12. 1952. Od 1. 5. 1945 do 22. 5. 1945 se přistěhovalo 25 063 obyvatel.(10) Počet obyvatel nedosáhl úrovně roku 1930. Kravařsko, jak se větší část Novojičínska označuje, ztratilo původní ráz dřívějšího kraje Kuhländchen. Na jeho loukách se nepase jeho pověstný skot a nezní písně těch, kdo od 13. století tento kraj zvelebovali.
.
Franz Chocholatý Gröger
Pardubice 25. 10. 2009
Poznámky:
(1) Území expozitury tvořily slezské správní okresy Bílovec, Bruntál, Fryštát, Frývaldov, Hlučín, Krnov, Český Těšín, Opava – venkov, dále statutární města Opava a Moravská Ostrava a moravské okresy Nový Jičín a Místek. Z toho byly okresy Bruntál, Frývaldov, Krnov s 99% osídlením německým. K 31. 12. 1945 zde žilo 911 000 obyvatel.
(2) Chocholatý Gröger Franz, Bruntál – květen/ červenec 1945 dle výpovědí svědků, http://www.bruntal.net/2005042703-bruntal-kveten-cervenec-1945-dle-vypovedi-svedku
Chocholatý Gröger Franz, Činnost vojáků 1. čs. samostatné tankové armády – násilné vysídlení Němců z Krnova v červnu až srpnu 1945, http://www.bruntal.net/2009090003-cinnost-vojaku-1-cs-samostatne-tankove-armady-nasilne-vysidleni-nemcu-z-krnova-v-cervnu-az-srpnu-1945
http://nassmer.blogspot.com/2009_09_01_archive.html
Chocholatý Gröger Franz, Hankeho speditérství,zasilatelství lidí do neznáma, Vraždy z období od 15. 5. do 20. 6. 1945 nepotrestané, http://nassmer.blogspot.com/2009/10/hankeho-spediterstvi-zasilatelstvi-lidi.html
(3) Bohmann Alfred, Das Sudetendeuschtum in Zahlen, München 1959, s. 127,136,189
Sobek Oldřich, Němci a Češi v Sudetech /1938 – 1946/, Nový Jičín v roce 1945 in: Na císařské cestě, Vlastivědná příloha Libhošťského zpravodaje, Březen 2009, s. 6-20 http://www.libhost.cz/zpravodaj/03-2009-priloha.pdf Zde také jména a povolání osob, které spáchaly sebevraždu a jména příslušníku NBS
Staněk Tomáš, Poválečné „excesy“ v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování, Sešity USD AV ČR 41/2005, USD Praha 2005, s. 291:Do služeb v Novém Jičíně se např. "vloudil" Arnošt Jurčík, spojka KSČ mezi zdejšími funkcionáři a Ostravou, informátor NKVD a kat vykonávající popravy lidí odsouzených mimořádnými lidovými soudy. O něco později však byl sám zatčen pro podezření, že donášel gestapu. Začátkem roku 1947 jej Mimořádný lidový soud v Ostravě odsoudil k pěti letům žaláře.
(4) ZA Opava, f.EZNv , odb. II/B- kart. 294 hlášení NBS v Novém Jičíně ze 7. 7. a 5. Roty p.pl.č.15 z 13. 7. 1945 o provedení odsunu Němců z Nového Jičína Nový Jičín na MV
VÚA Praha, f. VO 1, kart. 49- vel. 1 sboru k č. j. 162/taj.1 odd. 45 o postupu vysídlování německého obyvatelstva v červenci 1945
(5) Vaňourek Martin, Hraničáři od Hlučína v Ostravské operaci na jaře 1945, Pasovec 02/09 s. 20-22 http://www.73tankovyprapor.army.cz/htm/pasovec/pasovec_09/pasovec_02_09.pdf
Emanuel Šrámek se narodil v r. 1910 v Žinkovech (okr.Plzeň-jih) a v r. 1930 nastoupil základní službu u 35.p.pl. Foligno, absolvoval školu pro důstojníky v záloze a později i Vojenskou akademii v Hranicích. Sloužil ve velitelských funkcích u hraničářského pluku (osádky pohraničního opevnění), kam byly vybíráni jen národnostně spolehliví vojáci. Po okupaci českých zemí odešel přes Polsko do Francie, pak do Británie, kde zastával u čs.obrněné brigády funkci velitele tankové čety. Později byl převelen do SSSR, kde u čs.tankové brigády velel 3.tankovému praporu. Byli to vojáci jeho praporu, kteří jako první čs.zahraniční jednotka vstoupila u Ostravy na území dnešní ČR. Po válce v hodnosti majora zastával vyšší velitelské i štábní funkce, v letech 1947-48 opět u 35.p.pl. v Plzni. Počátkem 50tých let byl z armády vyhozen, naštěstí unikl věznění. Dožil se ještě své plné rehabilitace po r.1990, kdy byl povýšen na generálmajora. Zemřel ve svém rodišti v r.1992.
(6) Staněk Tomáš - von Arburg Adrian, Organizované divoké odsuny? Úloha ústředních státních orgánů při provádění „evakuace“německého obyvatelstva (Květen-září 1945), 2.část:Armáda vytváří „hotové skutečnosti“, vláda je před cizinou legalizuje, in: Soudobé dějiny 1-2/2006, USD Praha 2006, s. 16-17,26-27
(7) Zpráva 241 NOVÝ JIČ1N – VYVLASTNĚNI ANTIFAŠISTY in: Slyšme i druhou stranu, Infocentrum Šumava, Č.Budějovice 1991, s.206-208
http://www.wintersonnenwende.com/scriptorium/deutsch/archiv/weissbuch/dasd60.html#272
Staněk Tomáš, Tábory v českých zemích 1945-1948. Slezský ústav SZM v Opavě, Tillia 1996, s.48-49
(8) Staněk Tomáš, Poválečné „excesy“ v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování, Sešity USD AV ČR 41/2005, USD Praha 2005, s.292-293, Na s. 293 Poručík O. Stasiewicz byl za různé majetkové delikty i obtěžování žen oznámen soudu, který jej v březnu 1947 odsoudil k 8 měsícům těžkého žaláře. Po odvolání mu byl trest Nejvyšším soudem v Brně o jeden měsíc zkrácen. Expozitura Zemské úřadovny StB v Ostravě zahájila nové šetření a začátkem června 1948 podala na Stasiewicze a Severina trestní oznámení, v němž se již výslovně uvádělo "zavinění smrti dětí a několika dospělých" Na s. 293-294 Státní zastupitelství začalo Sovu stíhat pro zločin těžkého ublížení na těle (přihlédnuto bylo také k proviněním dalších dvou mužů). Řízení nebylo ještě na jaře 1946 skončeno.
Staněk Tomáš, Tábory v českých zemích 1945-1948. Slezský ústav SZM v Opavě, Tillia 1996, s.53-55, tab. č.6
(9) Staněk Tomáš, Tábory v českých zemích 1945-1948. Slezský ústav SZM v Opavě, Tillia 1996, s.108-110
(10) Bohmann Alfred, Das Sudetendeuschtum in Zahlen, München 1959, s. 254-269
Plaček Vilém, K otázce osídlení pohraničních Severomoravského kraje v letech 1945-1952, in Vlastivědné listy 2/89 Opava 1989, s. 6-7
Chocholatý František,
Prameny:
Archiv bezpečnostních složek, Oddělení archivních fondů Ministerstva vnitra ČSR, Kanice
f. A 2/1, kart. 58/1765 - zpráva OKU v Novém Jičíně na MV-Kriminální ústřednu z 20.9.1947, č; 038/1,43
f. A 15, kart. 34/97 a kart. 8/27 - seznamy táborových zařízení v Moravskoslezské zemi 1945-1946;
Vojenský ústřední archiv (VÚA) Praha
-fond 1. Vojenská oblast (VO
kart. 49 - ve!. I. sboru k č.j. 162/taj. l.odd.45 o postupu vysidlováni německého obyvatelstva v červenci 1945;
Zemský archiv (ZA) Opava
-fond.expozitura Moravskoslezského ZNV (EZNV) v Ostravě 1945-1949,
presid,45; kart. 142 – zpráva ONY Nový Jičín z 14:11.1945 o politické situaci v okrese v měsíci říjnu;
kart. 194 - hlášení ostravské expozitury ZNV o sebevraždách z 24.10.1945
odbor II./B- bezp.
f. EZNV, odb. IIIB,
kart. 299 - hlášení ÚNB Nový Jičín na MV z 12.8.1945
kart. 294- hlášení Oddělení NBS v Novém Jičíně ze 7.7. a 5. roty p.p!. č. 15 z 13.7.1945 o provedení odsunuv Němců z Nového Jičína;
kart. 306 _ materiály k vyšetřování poměrů v suchdolském táboře ke spisu expozitury ZÚ StB v Ostravě z 3.6.1948, č. 2781/1-48 s trestním oznámením na O. Stasiewicze a J. Severina;
kart. 194 - zprávy VS SNB v Hladkých Životicích z 24. a 31.10.1945, hlášení pro ostravskou expozituru ZNV z 23.2.1946;
kart. 147 - hlášení ONV Nový Jičín na ZNV Brno z 29.6.1945, č. 383/1 a UNB z 1.8.1945, č. 125/1
kart. 142 - zpráva ONV v Novém Jičíně z 14.11.1945 o politické situaci v okrese v měsíci říjnu.
Literatura:
Bohmann, Alfred, Das Sudetendeutschtum in Zahlen, Műnchen 1959
Chocholatý František,Kravařsko-Kuhländchen/Krátký historický přehled, in: Elfriede Wojaczková-Steffková, Ze země milované do země zaslíbené, ISE Praha 1995, ISBN 80-85241-98-6
Chocholatý Gröger, Franz, Vyšetřování skončilo, zapomeňte, http://www.bruntal.net/2008030601-vysetrovani-skoncilo-zapomente
Kvapilová Iva, Přehled organizačního vývoje Sboru národní bezpečnosti v letech 1945-1950, Internetová verze Sborníku AMV 1/2003, http://www.abscr.cz/cs/sbornik1
Minařík Pavel, Pplk. Dr., CSc., Začlenění tankových jednotek československé armády v zahraničí do mírové organizace československé branné moci a jejich pokračovatelé v Čs. armádě a Armádě České republiky, Studie a materiály povalečné armády, http://armada.vojenstvi.cz/povalecna/studie/9.htm
Plaček Vilém, K otázce osídlení pohraničních Severomoravského kraje v letech 1945-1952, in Vlastivědné listy 2/89 Opava 1989
Slyšme i druhou stranu, Dokumenty o vyhnání Němců z českých zemí, ed. Sidonie Dědinová, Infcentrum Šumava, České Budějovice 1991, ISBN 80-900076-1-9
Sobek Oldřich, Němci a Češi v Sudetech /1938 – 1946/, Nový Jičín v roce 1945 in: Na císařské cestě, Vlastivědná příloha Libhošťského zpravodaje, Březen 2009
Staněk, Tomáš, Tábory v českých zemích 1945-1948. Slezský ústav SZM v Opavě, Tillia 1996 ISBN 80-902075-3-7
Staněk, Tomáš, Poválečné „excesy“ v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování, Sešity USD AV ČR 41/2005, USD Praha 2005, ISBN 80-7285-062-8
Staněk, Tomáš, - von Arburg, Adrian, Organizované divoké odsuny? Úloha ústředních státních orgánů při provádění „evakuace“německého obyvatelstva (Květen-září 1945), 2. část:Armáda vytváří „hotové skutečnosti“, vláda je před cizinou legalizuje, in: Soudobé dějiny 1-2/2006, USD Praha 2006Vaňourek Martin, Hraničáři od Hlučína v Ostravské operaci na jaře 1945,Pasovec 02/09 s. 20-22 http://www.73tankovyprapor.army.cz/htm/pasovec/pasovec_09/pasovec_02_09.pdf
