Pokud se český státní prezident Václav Klaus při příležitosti svého podpisu Lissabonské smlouvy domnívá, že Česko není od nynějška suverénním státem, pak je toto tvrzení pouze částečnou pravdou, řekl vedoucí delegace rakouské FPÖ v Evropském parlamentu, Andreas Mölzer. „Protože nejen Česko ztrácí zbytek své suverenity vstoupením Lissabonské smlouvy v platnost, nýbrž také ostatní členské státy Evropské unie, a tím také Rakousko. Ti všichni jsou degradováni na provincie Bruselu“, zdůraznil Mölzer. Ať je brzké vstoupení smlouvy v platnost jakkoli politováníhodné, bylo by chybou strčit teď hlavy do písku, řekl dále poslanec za FPÖ. „Boj za jinou, lepší Evropu, za Evropu svobodných států a národů teď o to více bude pokračovat. FPÖ proto vyčerpá všechny prostředky a po vstoupení Lissabonské smlouvy v platnost podá žalobu u rakouského Ústavního soudního dvora, která bude právně co nejlépe podchycena. Není tedy vyloučeno, že EU-centralisté zažijí ještě nemilá překvapení“, uzavřel Mölzer.Ostře kritizoval vedoucí delegace Svobodných v EU-parlamentu slovenského ministerského předsedu Roberta Fica, který pro svou zem podle českého vzoru požadoval výjimkové klausule k Lissabonské smlouvě. V otázce lidských práv nesmí podle něj být používán dvojí metr: „Není možné, aby v EU v některých zemích platila lidská práva a v jiných zase ne. Pokud chce být EU skutečně takovým hodnotovým společenstvím, ve kterém bude lidským právům zaručeno významné místo, pak nesmí být pro tato opatření, která odporují lidským právům a mezinárodnímu právu, ani milimetr místa. Neboť Benešovy genocidní dekrety jsou pravým opakem hodnot, za které EU předstírá, že vystupuje“, řekl dále Mölzer. Ten je také toho názoru, že doplňkové klausule k Lissabonské smlouvě popř. k Chartě lidských práv požadované Prahou a Bratislavou znamenají vlastně novou smlouvu, a proto je nutno zpustit ratifikační proces od začátku.
Předseda FPÖ H.C.Strache potvrdil, že strana má připravenou žalobu, kterou v den vstoupení Lissabonské smlouvy v platnost podá u Ústavního soudního dvora. Ústupky vůči Klausovi podle Stracheho definitivně potvrdily, že se u Lissabonské smlouvy nejedná o projekt, který by národy spojoval či sbližoval, nýbrž o něco, co slouží v první řadě centralismu a neoliberálním hospodářským zájmům.
(-lb-)
