Byla tu už více než dost často řeč o běžně tolerovaném a přehlíženém jevu vyskytujícím se i v české publicistice, kdy jsou – většinou bez výraznějšího odporu – vyslovována lživá tvrzení o údajném plánovaném fyzickém vyhlazení či holocaustu příslušníků českého národa německým nacionálním socialismem. Zatímco je zpochybňování či dokonce schvalování holocaustu Židů během druhé světové války zákonem postihováno, má český pseudonacionalismus naprosto volnou ruku a prostor k alibistickému zkreslování národních dějin do té míry, že si všemožně přihřívá svou polívčičku na osudu Židů a staví postavení Čechů v Protektorátu téměř do stejné roviny. Často se sice jedná o pouhopouhé papouškování zažitých bludů plynoucích z neznalosti historie nebo o výsledek poválečného vymývání mozků, neméně často ale také o cílené manipulování s povědomím společnosti s cílem za každou cenu ospravedlňovat vývoj v tzv. třetí československé republice a určité postoje vůči poválečnému vyhnání Němců. Přičemž sugerování hrozby fyzického vyhubení Čechů německými okupanty patří právě k těm vskutku nejmocnějším prostředkům k ovlivňování všeobecného mínění.A tak asi opět bez vážnější odezvy zůstane nonsens, který publikoval grafik, designer, politický analytik, fotoreportér a publicista Štěpán Kotrba právě nedávno na internetovém deníku Britské listy (ZDE.) Ve svém kratším diskusním příspěvku vyplodil následující do nebe křičící nesmysl: „Kdyby druhou světovou válku vyhrál Hitler a sudetskými Němci adorovaný Henlein, skončili bychom nejspíš naše matky v pecích krematoria koncentračního tábora.“
Tato krátká ale ve svém významu velmi nadupaná a emocionálně explozivní věta by snad dávala jistou logiku, pokud by byl autor sám židovského původu a spojením „naše matky“ by obrazně chápal židovské obyvatelstvo Protektorátu. V opačném případě, a ten je podstatně pravděpodobnější, měl však Kotrba však na mysli „naše (české) matky“ – a pak je třeba se ptát, zda mu tato lež vyšla z úst zlovolně, nebo zda má i přes své vysokoškolské vzdělání tak výrazný deficit ve znalostech dějin. Výroky tohoto druhu, které jsou na naší půdě často frekventované a všeobecně tolerované, přitom nabývají charakteru podněcování k národnostní nesnášenlivosti.
Bohužel to vyzní jako nechutný cynismus, ale proto, že se právě z těchto důvodů podobně šířeným bludům každý ostýchá oponovat (nebo to považuje za nevhodné a přebytečné) a proto, že je toho šovinisty využíváno co hrdlo ráčí a pěkně do dna, aniž by je někdo okřikl, nelze jinak, než znovu a znovu opakovat:
Němci, kteří zahynuli v nacionálně-socialistických koncentračních táborech, se zde neoctli z důvodu přímého rasového nebo národnostního pronásledování a stejně tak Češi, kteří zahynuli v nacionálně-socialistických koncentračních táborech, se zde také neoctli z důvodu přímého rasového nebo národnostního pronásledování. Naproti tomu Židé, kteří se třebas i hlásili kulturně a jazykově k češství či němectví, se zde octli na základě rasového pronásledování. Pro někoho to je pouhopouhý detail, který – s ohledem na utrpení obětí – nestojí za korekci. Pro někoho to je však vítaná příležitost k ospravedlňování pseudonacionalistických vášní.
Zbývá jenom hádanka, zda by dle experta na národně socialistickou rasovou hygienu pana Kotrby putovala se všemi Čechy do pece krematoria teoreticky i matka „sudetskými Němci adorovaného“ Konrada Henleina, rozená Dvořáčková? A také ještě záludnější otázka: kterou půlku Henleinova těla by Němci museli v krematoriu spálit?
