Předcházející humor z EJHLE na téma: Zásobování -
Totální nasazení -
Alibisti -
Osvobození -
Rudý Joe, Čurča a spol. -
Edvard Beneš -
Honza Masaryk -
Betonáři
U nás si lidi vod jakživa potrpěli na to, aby si na něco potrpěli. A takový, kerý furt na něco trpěj, se zovou vobecně fandové, nóbl filové. Ty, kerý fanděj na Letnej, dělej se na spartofily a slaviofily. Co fanděj v politice, tak zasejc na englikánofily, francouzofily, rusofily, židofily a prachofily. Ty čutací filové sou víc vybíraví než ty politický. Fanděj jen prvním manšaftům při mistrovskejch a na ňáký předzápasy druhýho nebo třetího manšaftu a dorosteneckýho aušusu neberou žádnej zřetel. Zato ty druhý sou strašně skromný, je jim to fuk, esli to v politice hraje první, druhej nebo třetí manšaft! Ty dokonce fanděj i takovejm manšaftům, kerý už to maj dávno vodpískaný.
V naší ulici a v našom baráku se dycky ve voboru politickom fandilo podle voken. Ty lepší partaje, kerý maj vokna do ulic, kudy každý dvě hodiny choděj funusy, sou englofilové, francouzofilové a placama židofilové. Ty vostatní, kerý maj vokna jen do dvora, sou rusofilové. Některý politicky, některý jen zoologicky, jako naše hokyně. To je vyložená rusofilka! Ta v kvartýru má vod jakživa víc rusů než štěnic.
Tuhle pod záminkou, že v rámci vosvobození sháním englo-americko-francouzsko-rusko-hebrejskej slovník, vosobně sem si vobšlohnul všecky partaje. Nejdřív sem si voťuk ty engličanofily. Teda kvádro, lulku a vůbec všecko, pokud se vohozu tejče, měli englický, jen jim eště scházel ten englickej klid. Asi už ho nemohli nikde pod rukou sehnat. Byli vyplašený jako slepice. Voni dycky totiž počítali s tím, že do rajonu bejvalej republiky Engličani dycky dorazej dřív než bolšouni, ale teď, dyž viděj, že do tej Podkarpatskej Rusi a placama do Slovenska Engličani vesměs měli zpoždění, tak maj hlavy ve smutku. Ale taxi myslím, že by to těm englofilům s tím doražením mohlo bejt egál. Příkladně v tom řecku Engličani dorazili, ale bolšouni tam englofily dorážej, jakoby nedorazili.
Voni taky ty englofilové i francouzofilové mají teďkonc ňákou strašnou žízeň na našeho pana Beneše. To se teda divim. Dyť voni dycky přece říkali:
"Von Beneš ví dobře, co dělá, von dyby na beton nevěděl, že Engličani na území bejvalej republiky budou dřív, tak by nikdy ten pakt s těma bolšounama nepodepsal.“
Největší chudáci sou ty francouzofilové. Voni totiž sami nevědí, čí vlastně sou. Esli patřej mezi gauellofily (nezaměňovat se spartofilama, kerý sou taky gólofilama) nebo thorezfily respektivně maquifily, eventuelně gillotýnofily.
Taky chudáci sou ty děti těch englofilů a francouzofilů, kerý museli biflovat v těch anglickejch a francouzskejch gimplech. Co teď maj s těma pracně nabitejma vědomostma dělat, dyž na azbuku zapomněli?
K těm rusofilom v našom baráku sem šel s vobavou, že mně asi nebudou mít ani čas přijmout, anžto si asi v panslavistickom rozparádění všickni budou kvaltem piglovat čamáry. Ale nepiglovali! Spíš si to chtěli vypiglovat, aby ňák šikovně před tím panslavismem pana Stalina se mohli zdejchnout. Voni prej Poláci si taky nepiglujou čamáry. Voni ty naši rusofilové u nás už byli na všelicos zvyklí, dokonce i na to, že Židi vyráběli en gros svatý vobrázky, andělíčky a jinej důležitej náboženskej artikl. Ale na to, že by kšeftovali taky s panslavismem jako to dělaj v Bulharsku, na to eště nejsme vytrenírovaný. To je trochu silný kafe, i dyž ho uvařil ňákej pán Džugašvili z Gruzínska.
Na konec vám chci říct, že náš barák jako věčina lidí je vopravdu strašně pokročilej. Prolez sem ho vod sklepa až k půdě, našel sem tam všecky možný fily, ale myslím, že jedinej Čechofil jsem já.
„Karlínskej kluk“ Čechoslovákem číslo 1
Teď se nám s těma Čechoslovákama roztrh pytel. Máme nejen Čechoslováky, různý ty Khóny a Roubíčky z Londýna, ale taky Moskva nám vyrábí fungl nový roduvěrný Čechoslováky. Tak prej na tom Slovensku se teď vyskyt v československej vládě fungl novej Čechoslovák, přímo lifrovanej z Moskvy, pan Gottwald. Jistě máte povědomost, jak dřív u nás samotný starý bolšouni říkali Gottwaldovi a jeho poskokům – neřekli jim jinak, než „karlínský kluci“. Teďkonc už není Čechoslovákem číslo 1 Beneš, anóbrž puncovaným Čechoslovákem číslo 1 je teď „karlínskej kluk“, pan Gottwald. V kerej vládě na tom Slovensku vlastně sedí, to je těžko odhadnout, páč na tom Slovensku těch různejch vlád prej mají víc. Tak nevím, es-li zasedá ve vobyčejnej československej vládě, nebo v sovětskej-slovenskej vládě nebo eště v ňákej jinej vládě, kerá se v tomhle momentě mohla udělat sama pro sebe. Von ten Gottwald má sice strašně pobožný jméno, když si ho přeložíme z němčiny do češtiny (Božskej les), ale tak si myslím, že to jeho pobožný jméno nepůjde moc dobře pod nos klerikálům, anžto, jak je známo, že když ty různý vlády à la pan Gottwald začly na Slovensku ouřadovat, tak že nejdřív měly na tapetě faráře, s kerejma začly prima točit. Když si vememe mustr ze Slovenska, tak jistě naši lidi by se měli na co těšit, když by sem novopečenej Čechoslovák číslo 1, vulgo „karlínskej kluk“, přijechal co by ministr vnitra z Moskvy.
 |
| Ve vydání z 1. května 1944 se redakce časopisu "Ejhle" vysmívala výzvám československého vysílání rozhlasu z Londýna, aby čeští občané všemožně bojkotovali život v Protektorátu a dávali tím najevo svůj protest. |
Pan dr. Břicháček hledá parašutistu na byt
V centru Prahy v tichém ústraní žije pozoruhodná rarita, o kerej by se široká veřejnost, nebejt mně, nikdy nedověděla. Je to významnej pražskej advokát, ňákej dr. Břicháček, vážící necelý dva metráky. Zastihl jsem tohoto významnýho právníka v jednej neméně významnej vinárně, kde v zadním lokálku dostanete flašku šampaňskýho za dva tisíce korun. Tento zasloužilej právník při čtvrtej flašce šampaňskýho se mi svěřil, jak to má pro všechny případy bezvadně zasichrovaný. On totiž má prej deset různejch státních příslušenství – československou do toho nepočítaje - a eště asi jedenáct jinejch alibi, samý potvrzení vod různejch politickejch funckionářů vod různejch politickejch partají. Během toho rozhovoru, když mi to tak vykládal, byl ňákej nervosní. Pak sem vybetrachtoval, že to bylo kvůli telefonu, anžto mu vodpoledne ňákej anonym do kanceláře telefonoval, že těch všech jedenadvacet alibi nestačí a že je jen jedno východisko, když chce zachránit ty svoje dva metráky, a to, aby si vopatřil dvaadvacátý a psolední alibi, totiž aby si vzal ňákýho parašutistu na byt. Takový dobrý rady, jak sem dostatečně taky vybetrachtoval, dostali telefonem vod toho anonyma taky někerý redaktoři denních listů. Dr. Břicháček mě pak se slzama ve vočích prosil, abych mu ňák seštímoval šikovnej inserát do „Ejhle“, ale pokud možno hodně nenápadnej, „že hledá lepšího parašutistu na byt s vlastníma peřinama“. Taxem mu to slíbil – ale von měl jen vobavy, es-li tohle jeho poslední alibi není drobet riskantní.
VOLNÉ POKRAČOVÁNÍ.
