Smějeme se s Pepíčkem - Rudý Joe, Čurča a spol.

Předcházející humor z EJHLE na téma: Zásobování - Totální nasazení - Alibisti - Osvobození
Lukáš Beer

Během války se Praha (a Protektorát vůbec) stala terčem bombardování Spojenců vícekrát. Nejvíce se zapsal nálet amerického letectva na Prahu ze dne 14. února 1945, při kterém bylo zabito 701 a zraněno 1184 lidí, přičemž tyto oběti tvořili téměř výhradně civilisté a tento letecký útok nezničil žádnou továrnu, která by mohla být využívána německým zbrojním průmyslem. Západočeská metropole Plzeň byla od února 1944 bombardována celkem osmkrát, při náletu britských letadel v noci z 16.-17. dubna 1945 zde zahynulo kolem 1.000 osob. Letouny západních spojenců bombardovaly několikrát např. město Brno s velkými ztrátami na životech civilistů, stejně jako Zlín, České Budějovice aj. Tito usmrcení čeští civilisté jsou dnes paradoxně zahrnováni mezi „oběti nacismu“. Pokud bychom měli s touto logikou posuzovat všechny „oběti nacismu“ a neřídit se přitom nacionálním šovinismem, zákonitě bychom tedy za „oběti nacismu“ museli považovat kupříkladu i padlé vojáky Wehrmachtu, ale to už zde asi zbytečně příliš odbočujeme.

Každopádně humoristický ilustrovaný časopis Ejhle, vycházející v letech 1944-45 v Praze, nemohl tuto realitu všedních dnů samozřejmě nechat bez povšimnutí a komentoval spojenecká bombardování Čech a Moravy v podstatě ve stejném duchu, jak tomu tehdy činila oficiální propaganda, ač ve formě satiry. V popředí zájmu musela tehdy stát samozřejmě i mezinárodní politika a její hlavní aktéři, čelní představitelé států tzv. protihitlerovské koalice, a ti z rozličných důvodů také figurovali v celé plejádě kreslených vtipů publikovaných v časopise. Zdaleka nejoblíbenějším modelem pro ilustrátory časopisu se stal „rudý Joe“ jako symbol bolševické hrozby a stalinismu, který se chystal uchvátit Evropu. Britský premiér („Čurča“) byl Stalinovi z hlediska této oblíbenosti humoristů nejvíce v patách. Na obrázcích nechyběl ani francouzský státník Charles de Gaulle, který v srpnu 1944 triumfálně vstoupil do Paříže a převzal tam politickou moc a posléze se stal předsedou prozatímní francouzské vlády. Ejhle se zpětně vysmívalo setkání „velké trojky“ v Teheránu koncem roku 1943 a škodolibě se pozastavovalo nad řešením „polské otázky“, která vlastně představovala důležitý bod teheránské konference. Stalin tu požadoval pro sebe východní část Polska s tím, že jako kompenzaci Polsko po válce získá německá území. Časopis v této souvislosti prezentoval tzv. „Atlantickou chartu“ z roku 1941 jako cár bezcenného papíru, chartu, která měla kdysi představovat jakýsi dokument o společném postupu Spojenců v probíhající válce. V prohlášení tehdejšího prezidenta USA Roosevelta a britského ministerského předsedy Churchilla se mimo jiných květnatých frází vyjadřovala údajná snaha neuznat jakékoliv válečné územní zisky a odmítaly se územní změny, „pokud to nebude vůle národů, jichž se týkají“. Další věrné téma politických narážek humoristického časopisu představovaly i politicko-hospodářské poměry v zemích, dříve obsazených Němci a nyní opět zpětně dobytých Spojenci. Odezvu našlo i účtování s kolaborací a politické šarvátky, které nastaly po ústupu Němců ve Francii a v dalších evropských zemích.

Těchto šestnáct portrétů státníků, z nichž patnáct z nich je vlastně pokaždé J. V. Stalin v různých obměnách, vyšlo v holandském časopise "Storm", ale převzala je celá řada protektorátních periodik.

Sensační zákulisí bouřky ze dne 2. září (Pepíček píše pro EJHLE)
.
Jistě si dobře pamatujete na ten bengál, kerej se strh nad Prahou v sobotu 2. září (1944 – pozn. NS). Takovou bouřku sme už dlouho nezažili. Páč je toho už plná Praha, že to s tou bouřkou nemůže bejt jen tak, taxem začal betrachtovat, jaký ta bouřka měla vlastně politický pozadí. Pan Vrtiška, štamgast u „Bumbrlíčka“, celou tu záhadu s tou bouřkou mi fortelně vysvětlil, anžto to měl z první ruky. To prej nebyla žádná regulérní bouřka, nýbrž jakýsi vojenský cvičení.
.
Jo, a taky mně ten štamgast vod „Bumbrlíčků“ říkal, že to s těma englickejma a americkýma bombarďákama není tak, jak prej to líčí tahlencta německá propaganda. Voni prej tyhlencty bombarďáky nelítají k nám kvůli tomu, aby nám tady mordovaly lidi, kdepak, to sou slušně demokraticky a humanisticky vychovaný aeroplány, žádný rabiáti! Voni sem prej lítají jen na nevinný návštěvy a házejí ty bomby jen tehdy, když je zlej flak rajcuje. Kdyby Němci kvaltem vodstranili ty flaky, tak prej by ty bombarďáky tady u nás jen tak klidně špacírovaly, vosazenstvo z těch bombarďáků by nám jen kynulo prátelsky na pozdrav a místo bomb by nám házeli dolů květiny. S těma bombarďákama je to zrovna tak, jako s nevinejma včeličkama, kerý, přilákaný vůní, se slétají na květy a dají jen tehdy žahadlo, když je při tom vyruší ňákej zlej kluk. Jo, a když se náhodou taky stane, že placama z těch aeroplánů střílejí na sedláky na poli, nebo na selky, kerý jsou do kostela, tak to dělají jen kvůli tomu, že se jim asi některý ksichty nelíbějí.

Cestou na Sibiř: "Jo, taky mě vytáhli v noci z postele a nařezali mi, co se do mě vešlo - ale ve Varně se ukáže, že to je jen německá propaganda."

VOLNÉ POKRAČOVÁNÍ.