Lukáš Beer
 |
| Dnešní turecký tisk se postavil za nevybíravými výroky tureckého velvyslance Tezcana v Rakousku. (Ilustrační foto.) |
Tezcan v rozhovoru pro list vytýkal rakouské politice resp. rakouskému státu vinu na tom, že integrace Turků ve velkých městech probíhá z velké části velmi problematicky. Rakušanům vytkl, že vůbec nejeví zájem o cizí kultury a že se o ně zajímají maximálně jen tehdy, když odjedou do zahraničí na dovolenou (tím charakterizoval jev, že se domácí obyvatelstvo neúčastní všelijakých tureckých kulturních slavností ve vídeňských parcích a že je navštěvují pouze Turci). Osobně zkritizoval lidoveckou ministryni vnitra Fekterovou a prohlásil na její adresu, že „je ve špatné politické straně“. Raději by jí viděl v „extrémně pravicové“ FPÖ a v interview jí doslova doporučoval, jaký by měla obsadit post a která funkce se pro ní nehodí. Posléze přešel nepřímo k doporučení na adresu mezinárodních organizací sídících ve Vídni, aby zemi opustily: „V tomto městě, které o sobě tvrdí, že je kulturním centrem Evropy, hlasovalo téměř 30 procent pro extrémě pravicovou politickou stranu. Kdybych byl generálním tajemníkem OSN, OBSE nebo Opecu, tak bych tu nezůstal. Když tu nechcete mít žádné cizince, tak je přece vyžeňte. Existuje na světě mnoho zemí, kde jsou cizinci vítáni. Musíte se naučit soužití s ostatními lidmi. Co to má Rakousko za problém?“
Tezcan nešetřil slovy ani co se týče otázky nošení muslimského šátku a Rakušanům vyřídil, že do toho nemají co mluvit: „Lidi tu nechtějí mít na očích žádné ženy se šátky. Je to snad proti zákonu? Ne, nemáte tady co mluvit. Každý nechť rozhodne sám, co nosí na hlavě. Jestliže tu existuje svoboda v tom, že se dá koupat nahý, měla by tu existovat i svoboda v nošení šátku.“
Rakouská strana prý může i za to, že zejména ve Vídni žijí Turci v „ghettech“: „Jsou školy, na kterých tvoří turecké děti většinu s 60, 70 procenty. Proč? Protože žijí v ghettech. Když o byt zažádají Turci, jsou posíláni vždycky do stejných částí města a zároveň se jim vytýká, že formují ghetta. A rakouské rodiny neposílají své děti do škol, kte tvoří většinu etnické menšiny. Takto jsou Turci tlačeni do rohu.“ (Městský rada pro bytovou výstavbu ve Vídni, Ludwig tuto výtku druhý den popřel, protože prý každý žadatel, na kterého přijde řada, dostane automaticky tu nabídku bydlení, která odpovídá jeho požadavkům.)
Když přišla řeč na nadprůměrně špatné studijní úspěchy tureckých žáků (například ve srovnání s žáky chorvatského původu), odůvodnil to turecký velvyslanec tím, že Chorvaté jsou jako křesťané společností vítáni, zatímco Turci jako muslimové nikoli. Artikuloval zároveň cíl, který si vytýčil, totiž aby se v Rakousku stala turečtina vedle němčiny jazykem, ve kterém se dá složit maturitní zkouška. Kromě toho by na rakouských školách mělo být povoleno vyučování učitelským personálem z Turecka, prozatím by prý postačilo asi 100 tureckých učitelů.
Když se redaktoři „Die Presse“ tureckého diplomata otázali, zda lepší školní úspěchy dětí chorvatských rodičů nejsou spíše výsledkem jejich větší vůle a snahy o sociální vzestup, Tezcan odvětil: „Když člověk není vítaný a je společností stále odstrkován, proč by se měl chtít stát částí této společnosti?“ Námitku redaktorů, že by je třeba mohla motivovat touha po tom ukázat všem ostatním, že „mám na víc“ , zavrhl turecký diplomat jako „západní mentalitu“: „My nemáme tuto merkantilistickou filosofii. Naše filosofie v islámu zní jinak: Všechno co máš, je dáno Bohem a stačí ti to. To jediné, co musíš udělat, je udělat dobré pro tvé lidi v rodině a ve tvém okolí.“
Statistika praví, že v Rakousku dnes žije čtvrt miliónu Turků – z toho 183.000 osob, které se narodily v Turecku nebo mají jeho státní příslušnost. Tito lidé mají pak potomky, kteří poprvé spatřili světlo světa až v Rakousku a když tyto přičteme k prvnímu číslu, odhaduje oficiální Statistik Austria celkový počet imigrantů tureckého původu na 247.000, z čehož jenom polovina žije v hlavním městě.
Reakce rakouských politiků na výroky tureckého velvyslance byla prudká. Sociálnědemokratický kancléř Faymann nešetřil ostrou kritikou, stejně tak jako lidovecký vicekancléř Pröll. Oba se shodli na tom, že Tezcanův tón, urážející hostitelskou zemi a její demokratické instituce a vměšující se do jejích vnitřních záležitostí, rozhodně dobrému soužití neprospívá. O něco dál šel očekávaně předseda FPÖ Strache, když požadoval omluvu ze strany turecké vlády a stáhnutí Tezcana ze své funkce. Rakousko prý také není žádnou kolonií Turecka.
Pouze Zelení se k rozhovoru s Tezcanem vyjadřují v tom smyslu, že nechápou, proč takový rozruch kolem. Tezcan prý jen trochu otevřeněji a „nediplomaticky a osvěžujícím způsobem“ oslovil pravdivě problémy, které reálně existují. Alexander van der Bellen, bývalý celorakouský mluvčí Zelených a nyní již pouze poslanec parlamentu, se za Tezcana vlastně i postavil, když podpořil jeho názor, podle kterého by ministryně vnitra neměla být odpovědná za otázky integrace.
Politologové a komentátoři se však shodují na tom, že provokativní výroky tureckého diplomata vnáší jedovatou atmosféru do diskuse o integraci a nejsou žádným příspěvkem ke „vzájemné toleranci“. Zajíémavé je také sledovat reakce lidí na ulici. Ti jsou povětšinou Tezcanovými útoky pohoršeni. Naproti tomu samotní turečtí Vídeňané se povětšinou bez studu staví za velvyslancova slova. Regionální vídeňská redakce ORF se vypravila s mikrofonem do „Little Istanbulu“, jak se také říká městskému okrsku, nacházejícímu se v městské části Ottakring. Jeden z dotazovaných tureckých zelinářů reprezentativně pronesl zajímavou „moudrost“, která tak trochu naznačuje určitou kulturní cizorodost vnímání světa v myslích jeho krajanů: „To je vaše chyba, že Turci nejsou integrováni a neumí německy. Věci se mají tak, že vy nám máte nabídnout odpovídající dobré jazykové kurzy a my tuto nabídku máme přijímat. Ale nabídka není dobrá.“…
Rozruchu kolem rozhovoru tureckého velvyslance pro „Die Presse“ se ujal dnes i veškerý turecký tisk. Zatímco se turecký ministr zahraničí od výroků Tezcana distancoval a označil je pouze za jeho soukromé názory, postavily se turecké noviny ze svého velvyslance v Rakousku a za výroky jej chválily.
Celá tato aféra přišla v jistém smyslu nevhod. Vídeňští sociální demokraté právě se Zelenými dopilovávají své koaliční rozhovory a mnohé skutečně naznačuje tomu, že Vídeň bude mít brzy svou první rudo-zelenou vládu. Dříve hlavní představitel rakouských Zelených, Alexander van der Bellen, který se Tezcana zastal, má do této městské vlády zavítat a tím se zároveň stáhnout ze spolkové politiky na úroveň komunální vídeňské politiky. Rozhořčení řadových Rakušanů v souvislosti s nevybíravým tónem tureckého velvyslance příliš mnoho sympatií a pochopení přistěhovalecké politice Zelených zajisté nepřinese. Možná to lze chápat jako předzvěst sebevraždy, kterou vídeňská sociální demokracie případným koaličním paktem se Zelenými spáchá. Má ještě poslední šanci koalici se Zelenými zavrhnout. Tohle bylo poslední varování.
