Obhajovací spisy K. H. Franka (4. část)

Předcházející části: 1. část + rozcestník k souvisejícím textům - 2. část - 3. část
Pod Heydrichovým vedením
(další pasáž obhajovacího spisu č. 2)

V lednu roku 1941 se státní tajemník Karl Hermann Frank vydal na Moravu
navštívit dívčí ubytovací tábory v Luhačovicích a v Teplicích nad Bečvou.
V těchto táborech se rekreovaly německé děti z Říše a z průmyslových
oblastí v rámci tzv. "Kinderlandverschickung". (Foto: archiv LB)

Odjel jsem včas kurýrním vlakem a dorazil jsem do Vůdcova hlavního stanu ještě před Neurathem. Neurath přiletěl letadlem. Byl jsem okamžitě přijat. Hitler mi poté, co jsem vylíčil situaci a tím samozřejmě zopakoval mé vlastní podání zprávy, za přítomnosti Bormanna řekl, že musí přiostřit kurs v Protektorátu, protože prý obdržel zprávy, podle nichž je ohrožen klid a bezpečnost. Řekl, že nechce a ani nemůže pána von Neuratha zatěžovat ostřejšími opatřeními, pročež mu dá radu, aby nastoupil na zotavovací dovolenou, dokud situace v Protektorátu nebude definitivně stabilizována. Řekl, že na určitou dobu pověří vedením Protektorátu šéfa Říšského bezpečnostního hlavního úřadu, SS-Gruppenführera Reinharda Heydricha. Prý ho už povolal, aby tento rozkaz přijal. Heydrich prý pomocí odpovídající přísnosti zajistí klid a bezpečnost. Ode mne očekává, že stejně tak budu Heydricha podporovat, jako Neuratha, tím spíše, že jsme přeci oba vůdci SS. Řekl, že se následovně mám s Heydrichem srozumět.
Byl jsem Hitlerovým rozhodnutím překvapen.

Mezitím dorazil Neurath a byl taktéž okamžitě přiveden k Hitlerovi. Čekal jsem na něj, dokud se nevrátil od Hitlera. Zdál se mi nepříjemně pohnut Hitlerovým rozhodnutím a vypadal sklesle. Hitler mu sdělil, aby nastoupil na přechodnou dovolenou, dokud Heydrich po provedení určitých opatření nebude být moci opět odvolán z Protektorátu. Doznal jsem pánu von Neurathovi, že jsem z Hitlerových nařízení stejně tak překvapen jako on. Oba jsme byli přesvědčeni, že to rozhodnutí muselo být učiněno na základě nařízení Himmlera. Na druhý den jsem Hitlera ještě krátce viděl. Právě se rozloučil s Heydrichem a sdělil mu jmenování do hodnosti Obergruppenführera. Podal mi ruku a znovu mne poprosil o dobrou spolupráci s Heydrichem. Doprovodil jsem Heydricha do Berlína a odcestoval pak zpět do Prahy, abych nachystal přivítání Heydricha. Von Neurath Prahu opustil ještě ve stejný den, kdy se vrátil z Berlína.

Doplňující poznámka Ernsta Franka:
Podle jedné výpovědi Karla Hermanna Franka byl pán von Neurath uvolněn na dovolenou, protože příliš dlouho přihlížel zrádcovským aktivitám českého ministerského předsedy Eliáše, který byl ve spojení s Benešem v Londýně. Také šéf Háchovy kanceláře, dr. Havelka, a další tři členové vlády byli zatíženi Eliášem. Havelka byl zatčen, ostatní pouze zbaveni funkce, takže se musela vytvořit nová protektorátní vláda. Hácha se zasazoval o Eliášovo omilostnění a propuštění Havelky. Karl Hermann Frank se nemohl pro Eliáše vynaložit, protože se musel obávat, že my nacionální maloměšťáci v tomto omilostnění mohli spatřovat Hitlerovu slabinu. Češi si za prvé světové války vysvětlovali tehdejší omilostnění velezrádce Kramáře císařem Karlem jako slabost císaře. Objevením spojení do Londýna byli zatíženi též někteří vedoucí Sokola jako členi odboje. V počátcích K. H. Frank vystupoval proti požadovanému zákazu Sokola. Nechal odhalené lidi pouze nahradit jinými cvičitelskými vedoucími.

Už na druhý den dorazil Heydrich do Prahy. Uvítal jsem ho na čestném dvoře Hradu a po defilé čestné jednotky jsem jej doprovodil do jeho pracovních prostranství v prvním poschodí pravého křídla Hradu, nad kterými také chtěl bydlet. Ještě v den svého příjezdu vyhlásil civilní výjimečný stav, podle kterého všechna Říši nepřátelská jednání stejně jako vlastnictví střelných zbraní připadalo pod stanné právo. Heydrich vlastnil  důkazy, že český ministerský předseda ing. Eliáš byl ve spojení s jednou odbojovou skupinou a s česko-slovenskou exilovou vládou v Londýně. Eliáš přijal jednoho Benešova posla Dohalského a přijal jeho pokyn, aby odstoupil ze své funkce a aby, pokud možno, přiměl Háchu jednat podobným způsobem, aby díky tomu říšská vláda byla přivedena do potíží. Heydrich nařídil okamžitě zatknout ministerského předsedu, který nebyl postaven před stanný soud, nýbrž před řádný soud. Eliáš se doznal ke své vině, pronesl varování na adresu Čechů, aby nejednali podobně jako on, a byl odsouzen k smrti. Pokud si dobře vzpomínám, byla jeho poprava ovšem uskutečněna až později v Drážďanech.

Nato Hácha vytvořil novou vládu, do které přijal jednoho Němce, dr. Bertsche, jako vedoucího ministerstva pro hospodářství a práci, aby tím docílil pokud možno ještě vyšší pracovní a produkční síly Protektorátu. Kromě toho zřídil vlastní ministerstvo propagandy, pro které našel jednu obzvláště schopnou českou hlavu, plukovníka dr. Emanuela Moravce.

Ernst Frank k tomu poznamenává:
Moravec si v květnových dnech roku 1945 vzal život. Zastupoval z vnitřního přesvědčení myšlenku české svatováclavské koruny. Našel významné přívrženstvo. Pozoruhodný byl především jeho vliv na českou mládež, která vstoupila do dobrého spojení s Hitlerovou mládeží, jejíž Bannführer mohl tím mít zase důvěru v české státní mládeži. Po tomto vývoji už K. H. Frankovi nebylo tak na obtíž rozhodnutí o zákazu Sokola, jak tomu bylo původně. Cvičební prostranství Sokola nyní našla dobré využití chlapci a dívkami české státní mládeže a Hitlerovy mládeže. Přes rozpuštění Sokola, které se stalo nutným, byly projevy ministra propagandy Moravce dobře přijímány a schvalovány širokými vrstvami obyvatelstva. Zběsilé útoky Beneše proti Moravcovi v londýnském vysílači byly důkazem pro účinek jeho projevů.

Reinhard Heydrich přijímá nového českého předsedu vlády dr. Jaroslava
Krejčího. (Za ním v pozadí ministr Richard Bienert.) (Foto:archiv LB)

Novým ministerským předsedou se stal dr. Krejčí, kterému kromě toho zůstalo zachováno jeho ministerstvo spravedlnosti, ministr vnitra dr. Bienert, ministr dopravy dr. Kamenický, ministr financí dr. Kalfus a ministr zemědělství dr. Hrubý.

Po jmenování nové vlády Heydrich okamžitě zrušil výjimečný stav, aby signalizoval, že na Eliášův případ se zapomnělo a že se k obyvatelstvu všeobecně chová důvěra. V tomto smyslu probíhala také přijetí delegací českých rolníků a dělníků na Hradě, kteří se stále více prokazovali jako opravdově věrní Říši a svůj postoj úplně jednoduše dokazovali svou prací. Za to jim byly učiněny dalekosáhlé sociální přísliby. Nemohlo být pochyb o pracovní vůli širokého českého národa v tomto období. Také česká mládež a několik národních svazů mohlo být získáno. Toto byly skutečnosti, které se Beneše v Londýně přirozeně těžce dotkly a podněcovaly jej ke stále novým propagandistickým výkonům. Nechal vyškolit ostřelovače a propašovat je do země leteckou cestou. Měli dát do pochodu odbojové hnutí, protože postupně stále více dospíval k přesvědčení, že pro něj bylo ztraceno široké české obyvatelstvo. Pouze černým trhem a podloudnictvím, které bohužel opravdu vzkvétalo, nemohlo být přirozeně Benešovi poslouženo. Nebylo možné, aby se Češi odnaučili obchodu se zbožím, které nebylo volné, ačkoliv trestní postihy proti tomu byly vysoké a stravovací situace v Protektorátu nebyla nikoliv špatná.

Na počátku roku 1942 byly hlášeny první seskoky mladých Čechů na české půdě. Bylo jim zajištěno vyškolení ve Skotsku a měli úkol navázat spojení s odbojáři. Měli zřídit vysílací stanice, které přivezli v úplném stavu s sebou, aby tím postavili přímé a stálé spojení s Londýnem, a měli s sebou zbraně a pumy, aby zavraždili Heydricha, mne nebo nejlépe nás oba.

Dne 27. května v poledne mi bylo sděleno, že na Heydricha byl na velké zatáčce před trojským mostem spáchán útok, který si vynutil Heydrichovo převezení do nemocnice na Bulovce. Heydrich tehdy krátkou dobu bydlel v Panenských Břežanech, a sice v zámečku, který před ním sloužil jako byt pánu von Neurathovi. Odjížděl odtud denně dopoledne na Hrad. Heydrich si byl jist úspěchem, že získá Čechy. Toto přesvědčení ho nechalo všude veřejně vystupovat bez osobních ochranných a bezpečnostních opatření. 27. května seděl sám v otevřeném voze vedle svého šoféra.

Ihned po telefonátu jsem se vydal na místo útoku a narazil jsem tu již i na českého policejního prezidenta a velitele německé bezpečnostní policie. Ukázali mi odhozenou anglickou ruční palnou zbraň a aktovku, ve které se nacházela puma anglického původu. Heydrich se stal obětí takovéto pumy. V nemocnici jsem se dozvěděl, že Heydrich je už operován. Z jeho poranění byly odstraněny pumové střepiny a mořská tráva. Mořská tráva se do jeho těla dostala z autosedačky, která byla zničena. Při odchodu mi šli naproti Hácha, Krejčí a Bienert, kteří se dotazovali na Heydrichův stav a vyjadřovali mi soustrast. Z Černínského paláce, do kterého jsem se vrátil, jsem volal Adolfu Hitlerovi. Byl již obeznámen, nanejvýš rozhořčen, a nařídil okamžité uvalení stanného práva. Také jsem informoval Himmlera, který mi řekl, že co možná nejdříve přijede do Prahy. Protože mne Hitler pověřil vedením úředních záležitostí, dokud jí nebude jmenován nový zastupující říšský protektor, podepsal jsem vyhlášení výjimečného stavu, vypracované mezitím velitelem bezpečnostní policie v zakázce Himmlera, které okamžitě vstoupilo v platnost. Ještě stejný den večer dorazili do Prahy Oberstgruppenführer Daluege, který byl Hitlerem mezitím jmenován zastupujícím říšským protektorem, a říšský vedoucí SS Himmler, který na noc z 27. na 28. května nařídil velkou pátrací akci po Praze. Daluege okamžitě převzal veškerou odpovědnost a zachoval si počínaje okamžikem svého příchodu státně politické vedení Protektorátu způsobem, který ve mně musel vyvolávat pocit, že mi nedůvěřoval. Dostával zprávy a uděloval pokyny, o kterých jsem se dozvídal až oklikou.

Doplněk Ernsta Franka:
Během stanného práva bylo provedeno 4000 zatčení a 379 zastřelení. V souvislosti s tím se podařilo téměř naprosté rozbití odbojových skupin. Hácha proklínal Beneše kvůli jeho štvaní z Londýna. Beneš zase po vyřazení Eliáše byl toho názoru, že už nemusí brát žádné ohledy na protektorátní vládu a na „Říši nakloněné“ Čechy a pokoušel se nyní vystavět odboj, který by byl nezávislý na vnitřním češství.

Pokračuje K. H. Frank:
Protože si tykal s Himmlerem a Hitler ho určitě jmenoval na Himmlerův návrh, musel jsem počítat s tím, že se mé vedení úřadu v budoucnu bude dát obtížněji realizovat. V ustanovení, kterým byl nastolen výjimečný stav, se mj. říkalo: „Ten, kdo přechovává osoby, které se zúčastnily atentátu, nebo jim poskytuje pomoc, nebo ten, komu jsou tyto osoby nebo jejich místo pobytu známy, a kdo o tom nepodá oznámení, bude zastřelen se svou rodinou.“ Je jasné, co tím mělo být docíleno. Pokusil jsem se tu pasáž „se svou rodinou“ nechat odstranit. Ale Berlín na tom trval.

POKRAČOVÁNÍ

Zdroj: Tento text je překladem „Ohajovacího spisu II“, sepsaného K. H. Frankem počátkem roku 1946 a zveřejněného v knize jeho bratra, Ernsta Franka, nazvané „Můj život pro Čechy“ (Mein Leben für Böhmen) a vydané v roce 1994 v nakladatelství ARNDT