ČTK včera přinesla krátkou zprávu o projevu českého exministra zahraničí Karla Schwarzenberga v rakouském parlamentu, který si každoročně (letos již po sedmnácté) připomíná příchod amerických jednotek do koncentračního tábora Mauthausen dne 5. května 1945. Ve zprávě ČTK se sice uvádí dvě věty přednesené českým politikem nejen před rakouskými poslanci, ale i zástupci židovských obcí v Rakousku, ovšem byla zde zcela vynechána dvě zajímavá poselství posluchačům.
Schwarzenberg, po dobu asi 12 minut mluvící zpaměti, hovořil o „povinnosti vzpomínání“ a o údajném nebezpečí, že lidé, kteří stále hovoří o vině svých otců, dědů a pradědů, by si nemuseli přitom všímat, že by se mohli provinit i oni sami v současnosti. Položil otázku, jak bylo možné, že tehdy se provinilo tolik bezúhonných lidí. Nebezpečí a pokušení, že by se lidé mohli provinit i dnes, je prý nadále aktuální. „Když se dívám na průzkumy veřejného mínění a na volební výsledky, tak vidím prudký nárůst ultranacionalistických a populistických politických stran napříč celou Evropou (v tomto momentu kamera rakouské televize ORF, která akt vysílala ve svém dopoledním programu, jakoby náhodou vzala do záběru předsedu FPÖ Heinze Christiana Stracheho, sedícího také v hledišti – pozn.), tak vidím, že jsme na ponaučení zapomněli“, řekl Schwarzenberg.
V další části projevu hovořil český politik o „Cikánech“: „Kdo se domnívá, že se nám podařilo je integrovat, ten lže. Mnozí se domnívají, že když místo ,Cikáni‘ budou říkat ,Romové‘, tak splnili svou povinnost. Tím se schováváme před naším tématem. Buďmě k sobě už upřímní ohledně toho, jak se chováme k našim dnešním menšinám.“ A poté Karel Schwarzenberg doslova říká: „Jsme skutečně připraveni u nás přijmout s otevřenou náručí azylanty a přistěhovalce, když se k nám dostanou, nebo se je pokoušíme opět odsunout někam do nějakého ghetta na okraji města?“ Podobně „jako před 90 lety“ táhnou prý nerušeně napříč Evropou „kazatelé nenávisti“ a „nemůžeme jim vůbec upírat, že s tím mají určitý úspěch. (...) A proto musíme zůstat dostatečně ostražití."
Aniž by Schwarzenberg mluvil o Rusku či o referendu na Krymu, každému v publiku bylo jasné, komu byla adresována následující slova: V mnoha článcích se prý v posledních letech dalo hodně dočíst o politicích a státnících ve 30. letech minulého století, kteří postupně ustupovali před agresí. „Je pozoruhodné, že vidím opět v případě otevřené agrese, v případě otevřeného porušení práva omlouvající články, že je třeba chápat, že tentokráte je situace jiná, že je třeba přeci pochopit, že lidé tam moc demokracii nerozumí. Nejsme v tomhle velmi podobní našim předkům, kteří se pokoušeli dělat, jako že nic nevidí?“ Mluvil pak v této souvislosti o anšlusu Rakouska, o odstoupení Sudet Německu a o zřízení Protektorátu Čechy a Morava. „O několik měsíců pozdějí byla již situace nevyhnutelná a vypukla Druhá světová válka. Dnes jsme vyzýváni, abychom se bránili zlu!“ Kdyby „muži demokracie ve třicátých letech zakročili hned na začátku“, nikdy by k takovéto válce nedošlo, tvrdil Schwarzenberg. „Musíme se z toho ponaučit a bránit se v začátcích, protože čím více se vzdáváme zlu, tím mocnější bude a o to méně bude váhat.“ Každá generace prý různou formou musí bojovat za svobodu a demokracii.
Záznam ze slavnostního aktu v rakouském parlamentu je ZDE. Schwarzenberg hovoří od 18. minuty pořadu. (Upozornění: záznam je na stránkách ORF umístěn pouze dočasně.)
Schwarzenberg ale nevynechal ani téma vyhnání sudetských Němců. „Bezprostředně po konci 2. světové války jsme se domnívali, že zlo je definitivně poraženo, pak ale v mé zemi, ale také jižně od Rakouska, začalo velké vyhánění a vraždění. Václav Havel správně řekl, že jsme se tehdy nechali nakazit nacionálním socialismem.“ (-lb-)