Franz Choholatý Gröger
4.2. 1920 je dnem památky těch, kdož museli nedobrovolně opustit rodnou zemi Hlučínskou a těch, kterým bylo zabráněno svobodně a demokraticky se rozhodnout v jakém státě chtějí žít..
Před 90. lety vstoupili do země vojáci 3. moravského pluku s velmi reprezentativním obsazením, aby provedli vojenský zábor Hlučínska na základě čl. 83. Versailleské smlouvy. Vstup byl československou stranou deklarován jako akt navrácení k mateřské zemi. Nikdo se obyvatel však neptal, zda chtějí se státí součástí jiného státu a jiné kultury. Z československé strany nepadlo ani slovo o plebiscitu. Československé úřady dokázali výhružkami a nedodržením zákona, že se zde národní stát Čechoslováků choval spíše jako kolonizující velmoc, než jako „osvoboditelka od pruského jha“. Tento den by měl být věnován památce všech, kdož se museli sklonit před příkořím. Myšlenka navracení k mateřské zemi mohla byt zamyšlená dobře, avšak tento návrat byl prosazován nejnevhodnějšími prostředky a těmi nejméně vhodnými jedinci. Bolestné rány se budou hojit ještě velmi dlouho a zklamání se bude těžce měnit v důvěru. Vraťme se do historie.
.
Území současného Hlučínska bylo od roku 1318 součástí vévodství Opavského náležícího Mikuláši II. Opavskému z rodu opavským Přemyslovců, od roku 1336 držící také knížectví Ratibořské. V roce 1377 při dělení země připadla větší část nynějšího Hlučínska k dílu vévody Přemka Opavského, menší díl s Kravaři a Sudicemi jako součást Krnovska jeho bratru Janu II. Opavskému a Ratibořskému, který držel také knížectví Ratibořské. Hlučín s Landekem byl často zastavován, poprvé 1385 knížatům kozelským. V roce 1439 je znovu součástí knížectví Opavského. V držení opavských Přemyslovců bylo Hlučínsko až do roku 1464 resp. 1474, Ratibořsko zůstalo v držení opavských Přemyslovců až do roku 1521. Dne 28. 12. 1613 je Opavsko uděleno smlouvou jako dědičné manství Koruny české Karlu von Liechtenstein a udělením léna 16. 3. 1621 na knížectví Krnovské se dostaly pod společnou vládu Karla von Liechtenstein obě knížectví. (1)
.
Dne 28. července 1742 je uzavřen mír mezi Pruskem a Rakouskem podpisem vratislavské dohody z 11. června 1742, jimž Rakousko ztrácí v podstatě celé Slezsko a Rakousku zbyl jen plot od slezské zahrady. Prusku byla podstoupena část Opavska - Hlučínsko, moravská enkláva Ketř /Katscher a část Krnovska - Hlubčicko /Leobschütz. V roce 1763 dochází k nařízení o zavedení německého jazyka na všechny základní školy a r. 1764 je vydáno nařízení, podle kterého kněží, kteří do roka nezvládnou německý jazyk, musí opustit svůj úřad. Byli to však katoličtí kněží podléhající arcidiecési olomoucké, kteří pomáhali udržet povědomí jazykového spojení s Moravou mezi Moravci a přispěli tak k národnímu probuzení jak Moravců, tak Poláků. Jazykové národní uvědomění bylo posilováno hlavně práci Cypriána Lelka, který napsal „Slabikář a čítanku pro menší dítka“ a „Opis Slezska“. Od roku 1893 vycházely švabachem t
ištěné „Katolické noviny“, jediné české noviny v Prusku, hájící práva moravštiny. (2) V průběhu druhé poloviny 19. a na počátku 20. století docházelo ke stále silnějšímu zapojení širokých vrstev občanů Hlučínska do politického vývoje směřující ke splynutí se státně politickým národem pruským. Dosud si místní obyvatelé říkají Prajzi či Prajzaci. Politicky se obyvatelstvo přimklo k pruské státní ideologii, což bylo bezděčným výsledkem jeho hospodářské závislosti, ale také i osobním rozhodnutím a projevem svobodné vůle. Tento vztah lze vyjádřit těmito dvěma citáty: Současný pruský národ je tvořen mnoha malými národy. Zachovaly si své zvláštnosti, proto se obyvatelé Vestfálska, Nizozemci, Frísové, Pomořané ani Braniboři nemuseli vzdát svého charakteru, aby se stali Prusy. Náleží k jednomu národu, jehož jméno vyslovují s hrdostí. Z celku vychází síla na jednotlivce. (B. G. (Nieburg 1814) Ať jsem se vracel odkudkoliv, vždy jsem již z dálky radostně zdravil černo-bílou hraniční závoru a po jejím překročení jsem pocítil naprostou právní jistotu. Anglie, Francie, ani žádná jiná země se v právní oblasti s naší pruskou vlastí nemůže měřit ani srovnat. (Hermann (Wagener 1870)
Při sčítaní obyvatelstva mohli obyvatelé v letech 1900, 1905, 1910 uvádět mateřskou řeč, která byla považována za jediný a dostačující atribut národní příslušnosti. Na území Pruska žilo 13 národností. Dle sčítání obyvatel 1. 2. 1900 žilo v kraji (Landkreis) Ratibor /Ratiboř a Leobschütz/Hlubčice 64 382 obyvatel uvádějících jako mateřskou řeč (Muttersprache) moravština (Mährisch). Ti tvořili 33,9% obyvatel v kraji ratibořském (mimo to zde bylo 43,7% Poláků) a 10,7 % v kraji hlubčickém. (3).
Vezme-li v úvahu území pozdějšího hlučínského okresu, žilo zde 37.607 obyvatel s „mateřskou řečí“ moravskou. Převaha obyvatel mateřské řeči německé byla v obcích Třebom 97% a Sudice 86% a silná menšina byla v Hlučíně 28%. Dle memoranda ratibořského landrátu z 30. 8. 1901 „ arbeiten täglich etwa 6000 deutsche Arbeiter in österrichischen Etablissements (in Příwoz, Mähr. Ostrau und Witkowitz) .To vede k tomu, že u obyvatel moravské řeči se prohlubuje znalost češtiny a navíc se upevňuje jejich „tschechisches Denken und Fühlen“. Mohlo to vést k pocitu sounáležitosti s národním kmenem alespoň u určité části Moravců. (4) Část obyvatel odcházela za prací do Horního Slezska do dolů, továren, na
zemědělské sezonní práce a do Vestfálska (Westfalen). Do roku 1915 můžeme říci, že zájem české politické reprezentace stál v pozadí za zájmy v jiných oblastech Slezska a to především Těšínska. Zájem o Pruské Slezsko a jeho obyvatelé hovořící „moravsky“ měli jen politici a činitelé soustředění kolem národoveckých a národně politických institucí v Moravské Ostravě a Opavě. V březnu-dubnu 1915 se setkáváme s prvním veřejně prohlášeným zájmem o některá jižní území horního Slezska a jejich případným připojení k budoucím československému státu. V souvislosti s přípravou memoranda „Independent Bohemia“ pro britského politika sira Edvarda Greye vkresli T. G. Masaryk do mapy střední Evropy hranice budoucího českého státu. Bylo vkresleno území ohraničené osoblažským výběžkem, tokem Odry pod Kozlí až k Bohumínu zahrnující Hlubčice, Ratiboř a Hlučín. Na okraji mapy je pak poznámka „Ratibořsko by se reklamovalo i z historických důvodů“ (5) Také z Ratibořska se ozval hlas o připojení k českému státu. Někdy kolem vánoc 1915 se sešla na faře v Bořutíně z iniciativy faráře Josefa Hlubka skupina katolických duchovních, kteří podpořili svými podpisy Hlubkovo krátké memorandum, které počítalo s tím, že v případě porážky Německa dojde k jeho dělení. Proto nesmí být zapomenuto, že jižní část Hlubčicka a Ratibořska patří tradičně " k českému národnímu majetku" a měla by připadnout k českému státu. Toto memorandum předal rolník Rybka ze Štítiny opavské redakci časopisu Naše Slezsko a odtud pak bylo doručeno do Francie pařížskému Českému zahraničnímu komitétu. V září 1918 na národním táboru Slezanů na Ostré Hůrce u Chabičova (Opavsko) z úst sociálně demokratického poslance vídeňské říšské rady Jana Prokeše zazněl požadavek, aby se při vzniku očekávaného českého státu nezapomnělo na "moravskou větev" za pruskou hranicí. V listopadu 1918 vypracovala skupina katolických duchovních - faráři Stanke z Hlučína, Schneider z Dolního Benešova, Jurečka z Kravař, Jurečka ze Sudic a Hlubek z Bořutína obsáhlé memorandum v šesti kapitolách a o cca 150 stranách vyzývající representanty vítězných mocností, aby Hlučínsko bylo postoupeno Československu a varovali před připojením k Polsku, neboť to by bylo v rozporu s přáním obyvatel. Údajně ho měli podepsat všichni faráři a duchovní a kaplani z Hlučínska, odmítli farář Emil Bitta z Ludgeřovic, Assmann ze Štěpankovic, Dedek z Velkých Hoštic a jejich kaplani Truliny a Grigarczyk- poslední prý podepsal s výhradami. Dále podepsali Holuša, stavební podnikatel/D. Benešov, Peterek majitel obchodu s dřívím a pily/Kravaře, Mosler řeznický mistr/Kravaře, učitelé Kašný/D. Benešov, Hruzík/Malé Hoštice, Hlubek/Bořutín. Jeden výtisk šel přes Naše Slezsko do Paříže, druhý do Prahy ministerskému kabinetu. Není bohužel zpráv, zda bylo memorandum delegacím doručeno a ani jak bylo přijato. Také do Paříže prý odjela delegace autorů memoranda, ale z dostupných pramenů není tato informace přesvědčivá. (6)
.
Na jednání 2. 1. 1919 byly předloženy vládě čtyři varianty územních nároků vůči Německu v oblasti Pruského Slezska: I. nepočítalo se s Kladskem a Lužicí, ale pouze s několika českými osadami na pruské straně u Náchoda, městem Mittelwalde (Międzylesie) a z Horního Slezska požadovala pouze část Ratibořska a úzké předmostí Bohumína. II. počítala s připojením Lužice, šluknovského výběžku, celého Kladska bez Neurode (Nowe Ruda) a s částí hornoslezského uhelného revíru. III. kromě předešlého zvyšovala nároky na území hornoslezského uhelného revíru jako kompenzaci za vypuštění revíru kolem Neurode (Nowe Ruda) IV. zahrnovala celou oblast hornoslezského komunikačního systému, tj. převážnou část hornoslezského uhelného revíru.
.
Pro tyto nároky byla vláda schopná jen přijmout opatření shromáždit podklady pro československou delegaci v Paříži. Ukázala se však absolutní nepřipravenost splnit takový úkol. Česká vědecká obec se o postavení Moravců zajímala po celou dobu jen velmi málo. Zato byla více připravená polská a německá strana. Proti přebujelým nárokům československé zahraniční politiky se již od listopadu 1918 zvedla kampaň v německém tisku, zejména v Neues Tagblatt, Das neue Schlesien, ale také ze strany polské. Podíváme-li se do knihy Jana Kaprase, O českém státě za války a po válce zjistíme, že zájem byl toliko o české Slezsko a o postavení Čechů v Opavském Slezsku, o Lužici a české Těšínsko jako o zemi zájmu polsko-německých. (7)
.
V únoru 1919 bylo předloženo Mémoire No. 8 La Haute Silésie Tschéque (Région de Ratibor) (České Horní Slezsko (Ratibořská oblast) s dvěma mapami, č.14 Carte ethographique de la région de Ratiboř č. 15 Rectification de la Frontière de la Silésie. Memorandum bylo zpracováno ve spolupráci dr. Edvarda Beneše a skupiny složené z historika a právníka prof. dr. Jana Kaprase, (autora přiložené mapy), J. Lukeše, J. Prokeše, prof. Stypy a ředitele Onderky. Memorandum již bralo v úvahu skutečnost, že postavení Československa, jehož požadavkům byly dosud velmoci nakloněny, se nyní změnilo v jeho neprospěch. Vliv Francie, která dopřávala sluchu historickým požadavkům, byl vytlačen vlivem americkým a anglickým, požadující etnografické důkazy. A to požadavky československé ve velké většině neměly, naopak byly tyto důkazy ze strany české shledávány jako nepravdivé. Spolupůsobila zde také propaganda Polska a Německa, které bylo dopřáno sluchu, protože byla podepřená věcnými a pravdivými argumenty. Mémoire No. 8 žádalo, aby k Československu bylo připojeno území Pruského Slezska mezi Opavskem a Těšínskem, vymezeno na severu Osoblahou, Hlubčicemi(Leobschütz), Bavorovem (Bauerwitz), Ratiboří, Rybníkem, Žáry (Sohrau), Porembou a Loukovem. Odůvodňovalo se to navrácením Slezska ztraceného v roce 1742 a zájmy národními, historickými (navrácení starého Slezska, urvaného českému státu), hospodářskými a komunikačními. Základní vadou tohoto požadavku, na kterou poukazovali delegáti polští a němečtí, bylo, že na takto vymezeném území žilo 40 až 50 000 Němců a Poláci - kraje Pless (86,6% Poláků), Rybnik (82,5% Poláků) a Ratibor (43,7%). S Benešovou koncepcí záboru nesouhlasili z těchto důvodu např. dr. Dvorský a prof. Kapras. (8)
.
Podle Versailleské smlouvy z 10. 1. 1920 a to čl. 83, v němž se praví: Německo se vzdává ve prospěch státu československého všech práv a právních titulů na část území slezského takto vymezenou: počínaje od bodu položeného asi 2 km na jihovýchod od Ketře (Katscher), na hranicích mezi krajem hlubčickým a ratibořským:hranice mezi těmito dvěma kraji; poté stará hranice mezi Německem a Rakouskem-Uherskem až k bodu ležícímu na Odře přímo na jih od železnice Ratiboř-Bohumín; poté směrem severozápadním až k bodu ležícímu asi 2 km na jihovýchod od Ketře:čára, jež bude určena na místě samém a která míjí na západě Chřenovice (Kranowitz). Upřesnění hranice měla provést Komise složená ze sedmi členů, z nichž pět bude jmenováno Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými, jeden Polskem a jeden státem československým.
.
Na jednání 2. 1. 1919 byly předloženy vládě čtyři varianty územních nároků vůči Německu v oblasti Pruského Slezska: I. nepočítalo se s Kladskem a Lužicí, ale pouze s několika českými osadami na pruské straně u Náchoda, městem Mittelwalde (Międzylesie) a z Horního Slezska požadovala pouze část Ratibořska a úzké předmostí Bohumína. II. počítala s připojením Lužice, šluknovského výběžku, celého Kladska bez Neurode (Nowe Ruda) a s částí hornoslezského uhelného revíru. III. kromě předešlého zvyšovala nároky na území hornoslezského uhelného revíru jako kompenzaci za vypuštění revíru kolem Neurode (Nowe Ruda) IV. zahrnovala celou oblast hornoslezského komunikačního systému, tj. převážnou část hornoslezského uhelného revíru.
.
Pro tyto nároky byla vláda schopná jen přijmout opatření shromáždit podklady pro československou delegaci v Paříži. Ukázala se však absolutní nepřipravenost splnit takový úkol. Česká vědecká obec se o postavení Moravců zajímala po celou dobu jen velmi málo. Zato byla více připravená polská a německá strana. Proti přebujelým nárokům československé zahraniční politiky se již od listopadu 1918 zvedla kampaň v německém tisku, zejména v Neues Tagblatt, Das neue Schlesien, ale také ze strany polské. Podíváme-li se do knihy Jana Kaprase, O českém státě za války a po válce zjistíme, že zájem byl toliko o české Slezsko a o postavení Čechů v Opavském Slezsku, o Lužici a české Těšínsko jako o zemi zájmu polsko-německých. (7)
.
V únoru 1919 bylo předloženo Mémoire No. 8 La Haute Silésie Tschéque (Région de Ratibor) (České Horní Slezsko (Ratibořská oblast) s dvěma mapami, č.14 Carte ethographique de la région de Ratiboř č. 15 Rectification de la Frontière de la Silésie. Memorandum bylo zpracováno ve spolupráci dr. Edvarda Beneše a skupiny složené z historika a právníka prof. dr. Jana Kaprase, (autora přiložené mapy), J. Lukeše, J. Prokeše, prof. Stypy a ředitele Onderky. Memorandum již bralo v úvahu skutečnost, že postavení Československa, jehož požadavkům byly dosud velmoci nakloněny, se nyní změnilo v jeho neprospěch. Vliv Francie, která dopřávala sluchu historickým požadavkům, byl vytlačen vlivem americkým a anglickým, požadující etnografické důkazy. A to požadavky československé ve velké většině neměly, naopak byly tyto důkazy ze strany české shledávány jako nepravdivé. Spolupůsobila zde také propaganda Polska a Německa, které bylo dopřáno sluchu, protože byla podepřená věcnými a pravdivými argumenty. Mémoire No. 8 žádalo, aby k Československu bylo připojeno území Pruského Slezska mezi Opavskem a Těšínskem, vymezeno na severu Osoblahou, Hlubčicemi(Leobschütz), Bavorovem (Bauerwitz), Ratiboří, Rybníkem, Žáry (Sohrau), Porembou a Loukovem. Odůvodňovalo se to navrácením Slezska ztraceného v roce 1742 a zájmy národními, historickými (navrácení starého Slezska, urvaného českému státu), hospodářskými a komunikačními. Základní vadou tohoto požadavku, na kterou poukazovali delegáti polští a němečtí, bylo, že na takto vymezeném území žilo 40 až 50 000 Němců a Poláci - kraje Pless (86,6% Poláků), Rybnik (82,5% Poláků) a Ratibor (43,7%). S Benešovou koncepcí záboru nesouhlasili z těchto důvodu např. dr. Dvorský a prof. Kapras. (8).
Podle Versailleské smlouvy z 10. 1. 1920 a to čl. 83, v němž se praví: Německo se vzdává ve prospěch státu československého všech práv a právních titulů na část území slezského takto vymezenou: počínaje od bodu položeného asi 2 km na jihovýchod od Ketře (Katscher), na hranicích mezi krajem hlubčickým a ratibořským:hranice mezi těmito dvěma kraji; poté stará hranice mezi Německem a Rakouskem-Uherskem až k bodu ležícímu na Odře přímo na jih od železnice Ratiboř-Bohumín; poté směrem severozápadním až k bodu ležícímu asi 2 km na jihovýchod od Ketře:čára, jež bude určena na místě samém a která míjí na západě Chřenovice (Kranowitz). Upřesnění hranice měla provést Komise složená ze sedmi členů, z nichž pět bude jmenováno Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými, jeden Polskem a jeden státem československým.
Zároveň se tam praví: Německo prohlašuje již nyní, že se zříká ve prospěch státu československého všech práv a právních titulů na část kraje hlubčického, ohraničenou, jak uvedeno níže, pro případ, že by konečným stanovením hranic mezi Německem a Polskem řečená část tohoto kraje byla odloučena od Německa: počínaje od jihovýchodního konce výběžku staré rakouské hranice, ležícího asi 5 km na západ od Hlubčic, směrem na jih a až k bodu, kde se stýká s hranicí mezi krajem hlubčickým a ratibořským:stará hranice mezi Německem a Rakouskem-Uherskem; poté na sever správní hranice mezi kraji hlubčickým a ratibořským až k bodu ležícímu asi 2 km na jihovýchod od Ketře; odtud na severozápad a až k bodu, od něhož vychází toto ohraničení:čára, jež bude určena na místě samém a která míjí na východě Ketř. Tedy budoucí území plebiscitní, do něhož se dostalo 12 obcí s mateřskou řečí moravskou. Zatímní hranice byla stanovená způsobem koloniálním, tedy čárou dle pravítka, bez ohledu na zájmy kmenové i hospodářské (roztržení několika panství). (9)
.
V roce 1910 jazyková hranice česko-polská probíhala přitom na řece Pštině/Zinna a po hranicích vévodství Opavského k Odře, jazyková hranice česko-německá se kryla se západní hranicí kraje Ratibořského (Kreis Ratibor) mimo Třebom (Thröm) a Sudice (Zauditz). Do Hlubčicka zabíhala hranice jazyková česko-německá poloostrovem z Opavska. Velmoci rozhodly, aniž se obyvatel ptaly na to, zda se svým novým začleněním souhlasí. Největší manifest proti připojení k Československé republice se uskutečnil v Ratiboři 14. 5. 1919. V neoficiálním referendu vyslovilo celých 93,7% obyvatelstva Hlučínska přání zůstat v rámci Německa. Intervenovalo se u šéfa dohodové mise v Berlíně, protestní telegramy byly odesílány vládám Francie, Velké Británie a USA, hlučínské ženy psaly papeži, delegace z Ratiboře neúspěšně přesvědčovala Masaryka a Tusara, aby se Hlučínska zřekli. 24. ledna 1920 V Katolických novinách z 24. 1. 1920 se psalo: „Doufáme však ještě, že mezi moravskými dělníky bude dost rozumných mužů, kteří od takového šílenství budou zrazovati, které žádné změny našeho osudu přivésti nemůže a jenom účastníky a celý moravský lid do ještě většího neštěstí přivésti může. Zajisté vědí úřady o těchto povážlivých zjevech a doufáme, že důrazně, dokud je ještě čas, před nerozvážnými kroky varovati budou. Českým však zodpovědným činitelům budiž tato nálada moravského lidu pohnutkou, aby se při obsazení všeho úzkostlivě varovali, co by náš lid ještě více podrážditi mohlo.“ Pět dní na to na Kreistagu v Ratiboři má Landrat Wellehakamp proslov, v němž mimo jiné řekl:„Hlučínský kraj byl mi vždy zvláště milým a těžko se s ním loučím“. Nabádal je, aby hájili německou kulturu, a zdůraznil, že se nezříká naděje, že se hlučínský kraj navrátí k Německu. Pak hovořil starosta Hlučína Lindel, podle něhož by hlučínský kraj mohl spolupůsobit při, utváření mostu mezi Němci a Čechy. Schlarbaum z Hanůvky u Kravař svůj proslov zakončil slovy:„Deutschland, Deutschland über alles in der Welt!“
.
V úterý 3. února se loučili s městem Hlučínem němečtí vojáci ozdobení květinami, dary od hlučínských děvčat, odešlo na nádraží volajíc: „Auf Widersehen!“. Následujícího dne byla v Hlučíně zřízena okresní politická správa. Starostové obcí (fojti) zůstali zatím v úřadě, potvrdila-li je politická správa. Pro celý okrsek byl zřízen okresní soud a berní úřad v Hlučíně. Okresním hejtmanem byl jmenován dr. František Cíchra, okresním komisařem dr. J. Fürst, koncipistou dr. Fr. Stich, okresním lékařem dr. V. Halík a okresním zvěrolékařem Fr. Scheur. Dne 4. února 1920 za mlhavého rána vyrazilo vojsko z Opavy třemi proudy: jedna přejímající skupina táhla ke Kateřinkám, Malými a Velkými Hošticemi na Kobeřice, druhá od Háje na Smolkov, Zábřeh a Benešov, třetí od Děhylova přímo do Hlučína, V čele této jel v prvním autě velitel divize francouzský generál Marty a jemu po boku zplnomocněný komisař pro Hlučínsko Šrámek s doprovodem, v dalším členové Národního shromáždění, Zíka, Lukeš, Rambousek, prezident zemského soudu Kunz, finanční ředitel Hrubec, zástupce zemského prezidenta dr. Schiller, členové zemské správní komise, zemský velitel četnictva Knobloch, žurnalisté aj., pak vojenská hudba, dva prapory pěchoty a mnoho obyvatel z bývalého rakouského Slezska. Když dorazili na hlučínské náměstí, bylo tam městské zastupitelstvo se zvědavými obyvateli. Starosta města přivítal české zástupce a prohlásil, že obyvatelé chtějí loajálně plnit své povinnosti vůči českému státu. Starostovi odpověděl česky a německy zplnomocněný komisař pro Hlučínsko a slíbil, že československá republika bude mít na srdci jen blaho města a obyvatel Hlučínska. Pak se všichni odebrali na radnici, kde byl představen a uveden do úřadu okresní hejtman Cichra. Ten pak přednesl německy a česky proslov. Za duchovenstvo se ujal slova městský farář a poslanec Hugo Stanke, přivítal příchozí a řekl, že přicházejí v hodině dvanácté a slíbil, že chtějí být poctivými občany republiky. Tím bylo převzetí Hlučínska ukončeno. Odpoledne opustili vojáci město, které je tak chladně a ledově uvítalo, a rozešli se do vykázaných obcí.
.
Připojování území k jinému státnímu celku bylo spojeno s obrovskými problémy a sotva kdy splní očekávání, jež do nich bylo na obou stranách vkládáno. Hlučíňané se cítili hluboce citově svázáni se svým regionem. Velkou roli hrála soudržnost rodin, ve veřejném životě naprosto převládal vliv katolické církve. Kromě hluboké zbožnosti byly dalšími základními kameny jejich hodnotového systému pracovitost, pořádkumilovnost a úcta k nadřízeným, skromnost, vyplývající z převahy sociálně slabých vrstev malozemědělců a kovozemědělců. Z odlišné mentality především vyplývala i nedůvěra ke všemu českému, živená před i po připojení k ČSR německou nacionální propagandou. Obyvatele Hlučínska lekal vliv volnomyšlenkářsky a revolučně laděných proudů v české společnosti, nepořádek, onen pověstný österreichisch-tschechische Schlamperei a neúcta k úřadům, zrada německých národních zájmů za světové války, symbolizovaná účastí Čechů na vojenské porážce Německa. Od 1. září 1920 je vyučovacím jazykem čeština.
.
Po připojení Hlučínska k ČSR 4. 2. 1920 zůstaly obce Píšť a Hať v Německu a byly připojeny až roku 1923. S Hlučínskem připadlo ČSR 316 km2 a cca 46 000 obyvatel. Paradoxně za hranicí zůstaly další obce, ve kterých bylo pročeské smýšlení a uvědomělost výrazně vyšší, nežli třeba v samotném Hlučínsku. Jednalo se o obce Bořutín/Borucin, Boleslav/Bolesław,
Křenovice/Krzanowice, Šamařovice/Samborowice, Petřatín/Pietraczyn, Velké Petrovice/Pietrowice Wielkie a Ovsiště/Owsiszcze. Když tyto obce se 7267 ob. připadly Německu, vymohly si vyučování češtiny na školách. Při plebiscitu 21. 3. 1921, znajíce již poměry na Hlučínsku po záboru k ČSR, hlasovali pro Německo (Kreis Ratibor 70,0%, Kreis Leobschütz 99,4 %). V roce 1945 se tyto obce s mateřskou řečí moravskou staly součástí polského státu. (10) Od samého počátku jsou v parlamentu předkládané interpelace poslanců o násilí v okrese Hlučínském, o opětovném činu úřední libovůle v okresu hlučínském, o trestání na Hlučínsku, o neoprávněném rozpuštění spolku "Deutsch-mährischer Volksbund" v Hlučíně a další. (11)
.
V roce 1910 jazyková hranice česko-polská probíhala přitom na řece Pštině/Zinna a po hranicích vévodství Opavského k Odře, jazyková hranice česko-německá se kryla se západní hranicí kraje Ratibořského (Kreis Ratibor) mimo Třebom (Thröm) a Sudice (Zauditz). Do Hlubčicka zabíhala hranice jazyková česko-německá poloostrovem z Opavska. Velmoci rozhodly, aniž se obyvatel ptaly na to, zda se svým novým začleněním souhlasí. Největší manifest proti připojení k Československé republice se uskutečnil v Ratiboři 14. 5. 1919. V neoficiálním referendu vyslovilo celých 93,7% obyvatelstva Hlučínska přání zůstat v rámci Německa. Intervenovalo se u šéfa dohodové mise v Berlíně, protestní telegramy byly odesílány vládám Francie, Velké Británie a USA, hlučínské ženy psaly papeži, delegace z Ratiboře neúspěšně přesvědčovala Masaryka a Tusara, aby se Hlučínska zřekli. 24. ledna 1920 V Katolických novinách z 24. 1. 1920 se psalo: „Doufáme však ještě, že mezi moravskými dělníky bude dost rozumných mužů, kteří od takového šílenství budou zrazovati, které žádné změny našeho osudu přivésti nemůže a jenom účastníky a celý moravský lid do ještě většího neštěstí přivésti může. Zajisté vědí úřady o těchto povážlivých zjevech a doufáme, že důrazně, dokud je ještě čas, před nerozvážnými kroky varovati budou. Českým však zodpovědným činitelům budiž tato nálada moravského lidu pohnutkou, aby se při obsazení všeho úzkostlivě varovali, co by náš lid ještě více podrážditi mohlo.“ Pět dní na to na Kreistagu v Ratiboři má Landrat Wellehakamp proslov, v němž mimo jiné řekl:„Hlučínský kraj byl mi vždy zvláště milým a těžko se s ním loučím“. Nabádal je, aby hájili německou kulturu, a zdůraznil, že se nezříká naděje, že se hlučínský kraj navrátí k Německu. Pak hovořil starosta Hlučína Lindel, podle něhož by hlučínský kraj mohl spolupůsobit při, utváření mostu mezi Němci a Čechy. Schlarbaum z Hanůvky u Kravař svůj proslov zakončil slovy:„Deutschland, Deutschland über alles in der Welt!“
.
V úterý 3. února se loučili s městem Hlučínem němečtí vojáci ozdobení květinami, dary od hlučínských děvčat, odešlo na nádraží volajíc: „Auf Widersehen!“. Následujícího dne byla v Hlučíně zřízena okresní politická správa. Starostové obcí (fojti) zůstali zatím v úřadě, potvrdila-li je politická správa. Pro celý okrsek byl zřízen okresní soud a berní úřad v Hlučíně. Okresním hejtmanem byl jmenován dr. František Cíchra, okresním komisařem dr. J. Fürst, koncipistou dr. Fr. Stich, okresním lékařem dr. V. Halík a okresním zvěrolékařem Fr. Scheur. Dne 4. února 1920 za mlhavého rána vyrazilo vojsko z Opavy třemi proudy: jedna přejímající skupina táhla ke Kateřinkám, Malými a Velkými Hošticemi na Kobeřice, druhá od Háje na Smolkov, Zábřeh a Benešov, třetí od Děhylova přímo do Hlučína, V čele této jel v prvním autě velitel divize francouzský generál Marty a jemu po boku zplnomocněný komisař pro Hlučínsko Šrámek s doprovodem, v dalším členové Národního shromáždění, Zíka, Lukeš, Rambousek, prezident zemského soudu Kunz, finanční ředitel Hrubec, zástupce zemského prezidenta dr. Schiller, členové zemské správní komise, zemský velitel četnictva Knobloch, žurnalisté aj., pak vojenská hudba, dva prapory pěchoty a mnoho obyvatel z bývalého rakouského Slezska. Když dorazili na hlučínské náměstí, bylo tam městské zastupitelstvo se zvědavými obyvateli. Starosta města přivítal české zástupce a prohlásil, že obyvatelé chtějí loajálně plnit své povinnosti vůči českému státu. Starostovi odpověděl česky a německy zplnomocněný komisař pro Hlučínsko a slíbil, že československá republika bude mít na srdci jen blaho města a obyvatel Hlučínska. Pak se všichni odebrali na radnici, kde byl představen a uveden do úřadu okresní hejtman Cichra. Ten pak přednesl německy a česky proslov. Za duchovenstvo se ujal slova městský farář a poslanec Hugo Stanke, přivítal příchozí a řekl, že přicházejí v hodině dvanácté a slíbil, že chtějí být poctivými občany republiky. Tím bylo převzetí Hlučínska ukončeno. Odpoledne opustili vojáci město, které je tak chladně a ledově uvítalo, a rozešli se do vykázaných obcí..
Připojování území k jinému státnímu celku bylo spojeno s obrovskými problémy a sotva kdy splní očekávání, jež do nich bylo na obou stranách vkládáno. Hlučíňané se cítili hluboce citově svázáni se svým regionem. Velkou roli hrála soudržnost rodin, ve veřejném životě naprosto převládal vliv katolické církve. Kromě hluboké zbožnosti byly dalšími základními kameny jejich hodnotového systému pracovitost, pořádkumilovnost a úcta k nadřízeným, skromnost, vyplývající z převahy sociálně slabých vrstev malozemědělců a kovozemědělců. Z odlišné mentality především vyplývala i nedůvěra ke všemu českému, živená před i po připojení k ČSR německou nacionální propagandou. Obyvatele Hlučínska lekal vliv volnomyšlenkářsky a revolučně laděných proudů v české společnosti, nepořádek, onen pověstný österreichisch-tschechische Schlamperei a neúcta k úřadům, zrada německých národních zájmů za světové války, symbolizovaná účastí Čechů na vojenské porážce Německa. Od 1. září 1920 je vyučovacím jazykem čeština..
Po připojení Hlučínska k ČSR 4. 2. 1920 zůstaly obce Píšť a Hať v Německu a byly připojeny až roku 1923. S Hlučínskem připadlo ČSR 316 km2 a cca 46 000 obyvatel. Paradoxně za hranicí zůstaly další obce, ve kterých bylo pročeské smýšlení a uvědomělost výrazně vyšší, nežli třeba v samotném Hlučínsku. Jednalo se o obce Bořutín/Borucin, Boleslav/Bolesław,
Křenovice/Krzanowice, Šamařovice/Samborowice, Petřatín/Pietraczyn, Velké Petrovice/Pietrowice Wielkie a Ovsiště/Owsiszcze. Když tyto obce se 7267 ob. připadly Německu, vymohly si vyučování češtiny na školách. Při plebiscitu 21. 3. 1921, znajíce již poměry na Hlučínsku po záboru k ČSR, hlasovali pro Německo (Kreis Ratibor 70,0%, Kreis Leobschütz 99,4 %). V roce 1945 se tyto obce s mateřskou řečí moravskou staly součástí polského státu. (10) Od samého počátku jsou v parlamentu předkládané interpelace poslanců o násilí v okrese Hlučínském, o opětovném činu úřední libovůle v okresu hlučínském, o trestání na Hlučínsku, o neoprávněném rozpuštění spolku "Deutsch-mährischer Volksbund" v Hlučíně a další. (11).
Absurdní situace nastala roku 1921 při novém sčítání lidu. Z obav české strany, že se obyvatelstvo bude hromadně hlásit k německé národnosti, mělo být sčítání provedeno pomocí popisných archů, to znamená, že sčítací komisař měl archy vyplňovat sám na základě výpovědi občana a jeho dokladů. Komisař dokonce mohl podle svého soudu měnit národnost, pokud by se mu zdálo, že jde o jistou nesprávnost, ovšem pokud s tím daná osoba souhlasila. Jinak se opakoval koloběh předvolání a výslechů, které mohly končit až pokutou. Při sčítání obyvatel došlo k ovlivňování, nebyla připuštěna možnost uvádět jako národnost Moravci. (12) Od 1. září 1920 je vyučovacím jazykem čeština. Když byla do škol zavedená čeština, chodily děti zaměstnanců, kteří optovali potom pro Německo, do "Privatunterrichtu", Zrušení němčiny jakožto vyučovacího jazyka a také omezení hodinové dotace náboženství. Vedlo k poboření obyvatel. To vedlo až ke stávce školních dětí, která byla potrestána vysokými pokutami. Východiskem bylo "Privatunterrichtu", v r. 1928 již bylo těchto dětí napočteno 334 a v dle sčítání z 21. října 1935 864 dětí. Ne každý na to měl. Byly sice investovány obrovské částky do rozvoje školství a bylo postaveno několik moderních školních budov, majících demonstrovat zájem republiky na vzdělávání hlučínské mládeže. Bylo založeno gymnázium pro výchovu místní inteligence, paradoxem však je, že zde mnoho místních žáků nestudovalo, většinou to byly děti nově příchozích osídlenců. Tito nově příchozí Češi zaujímali také většinu míst ve státní správě a stáli v čele různých ochranářských a národoveckých organizací, které měly rozhodující slova při uplatnění Hlučíňáků.
.
Při prvních volbách v r. 1925 získala Deutsche christlichsoziale Volkspartei 51,73%, Československá strana lidová 16,82%,a při volbách v roce 1929 Deutsche christlichsoziale Volkspartei 27,49%,Deutsche Nationalpartei 14,96%,němečtí sociální demokraté (DSAP) 11,27% a Československá strana lidová 11,26%. Lidé, kteří se nechtěli smířit s novým stavem a nechtěli žít v republice, měli možnost takzvaně optovat a odstěhovat se do Německa. Odešlo 4666 obyvatel, tj. asi jedenáctina obyvatelstva, kteří se rozhodli optovat pro Německo. Mnozí z nich se ani nechtěli vystěhovat, neboť očekávali brzké připojení k Německu, bohužel nestalo se tak.
.
Taková byla atmosféra na Hlučínsku. Při pozemkové reformě se při přídělu půdy vycházelo s tzv. národnostního přihlášení. Nově příchozí z vnitrozemí si jako majitelé půdy najímali na zemědělské práce slovenské pracovníky. Hlučínsko se stalo silně problémovým územím nového Československa. Šlo především o hospodářské obtíže. Na Hlučínsku nebylo průmyslu, kromě dvou šachet Ihme a Anselm v Petřkovicích a továrny na zpracování lnů v Chuchelné. Továrna v Chuchelné, největší svého druhu v Prusku, vyráběla 20% německé produkce lnářských výrobků, brzo zanikla, protože v novém státě nenašla dodavatele lnu. O práci přišlo 1000 zaměstnanců. Za první republiky, zde vznikla tabáková továrna, ale zde se přijímalo jen na základě doporučení českých spolků. Na Hlučínsku byli jednak zemědělští dělníci, kteří chodili na práci do úrodného Poodří, pak tam byli tzv. hausíři, podomní obchodníci, dále zedníci, "mulaři“. Ti všichni chodili za práci do Reichu, protože v novém státě pro ně nebyla. Sociální neklid byl způsobený otevřenou diskriminací ze strany majority ( práci dostal ten, kdo vstoupil do Sokola a jiných národoveckých organizací), ale i neochotou „přizpůsobit se“ novým podmínkám. Při pozemkové reformě bylo rozděleno 3412 zájemců 3639 ha půdy a to většinou do pachtu. Za to zde bylo 24 zbytkových statků a 11 dvorů a majitelé si na práci najímali levnější pracovní sílu ze Slovenska. Čeští podnikatelé na Opavsku a Ostravsku odmítali dělníky z Hlučínska s odůvodněním, že se musí postarat o své české dělníky. (13)
.
Za hranicemi, v německém Horním Slezsku, vznikaly spolky z optantů a dalších lidí vesměs pocházejících z Hlučínska - Verband Heimattreuer Hultschiner (optanti) a Verband heimatliebender Hultschiner, který měl v r. 1922 7000 členů, mezi nimiž byli i ti, kteří neoptovali pro Německo. Pod patronací nadace Deutsche Stiftung, která vedle jiných organizací poskytovala finanční prostředky, vznikla ve Vratislavi (Breslau) 11. 3. 1922 organizace Reichsverband heimatliebender Hultschiner s ústředím v Ratiboři a mající 5000 členů a 11 poboček. Hlavním jejím zaměřením byla podpora soukromého vyučování němčiny a vyhledávání zaměstnání v Německu pro Hlučiňáky. Jejím hlavním agitačním nástrojem byl časopis Der treudeutsche Hultschiner. Mnozí lidé z Hlučínska odcházeli pracovat do Německa, kde byli přijímáni přednostně do práce, pokud nějak prokázali své protičeskoslovenské smýšlení. Ve třicátých letech zhruba 100-250 osob chodilo denně na práci za hranice, ve stejném období bylo i náborem získáváno 600-1000 pracovníků (do značné míry žen a dívek) na sezónní zemědělské práce. Kurs marky vůči československé koruně tyto pracovníky zvýhodňova1. Podle údajů z roku 1937 odešlo z Hlučínska do Německa pracovat v tom roce 2875 osob. Hlavně ve 30. letech docházelo ke školním stávkám a k organizování soukromého německého vyučování. Proněmecky a protičeskoslovensky se angažovala řada místních spolků a místní organizace velkých nepolitických německých svazů Deutscher Kulturverband, Bund der Deutschen (Schlesiens) a Deutscher Turnverband, hasičské a podobné spolky. V roce 1935 získala SdP 64,35% a Deutsche christlichsoziale Volkspartei 7,23%. Budeme-li volby považovat za vyjádření národního soukmenovství či spolupatřičnosti, pak v roce 1925 žilo na Hlučínsku 62,56 % Němců, v roce 1929 62,48 % Němců a v roce 1939 73,25 % Němců. (14)
.
Stav na Hlučínsku velmi dobře charakterizoval senátor Sladký v Senátu 27. 3. 1936: „Jakékoli počešťovaci snahy na Hlučinsku jsou vyloučeny! Ovsem poměry po převratě nevytvářely se na Hlučínsku tak, jak bychom si byli prali. Nechci se dotýkati jiných části republiky, ale pani členové senátu ze Slovenska mohou mnoho přirovnávat tyto poměry u nás. Tyto poměry se přece jen měnily v náš neprospěch. Vždyť od 180 let žil tam lid pod pruským panstvím a nedovedl se ovsem tak rychle přeorientovat. Ten lid mluví sice moravsky, ale jeho duse je odcizena, je národnostně i politicky naprosto desorientován. Mluví moravsky, ale smysli Prusky - deutschgesinnt je terminus technikus na Hlučínsku. Tam najdete lidi, kteří neznají slova německy, jen snad gruß Gott, ale když se ho zeptáte: Jak mluvíš? Odpoví: Moravsky. A jaké jsi národnosti? Deutschgesinnt. Stalo se, že šli rekruti do Hlučína k odvodu s hakenkrajclerským praporem a písni Horst-Wessel. Byli postaveni před krajsky soud v Opavě, a ani původce toho činu neumel tolik německy, aby přelíčení se mohlo konati v německém jazyku. Všichni museli býti souzeni v jazyku moravském… Je to národnostní a politická desorientace? … při posledních volbách loňského roku dostala tytéž hlasy Sudetendeutsche Partei, asi 16.000 hlasu. Je vidět, že ti hlučínští lidé nejsou politicky vyhraněni, nýbrž voli podle nálady. Kdo dovede hodně radikálničit a slibovat, ten to vyhraje. Připojte k tomu, že následkem pokoutní agitace moravsky lid na Hlučínsku nevěří, že je trvale přivtělen k Československé republice! On se domnívá, resp. je mu imputováno přesvědčeni, že je to jenom přechodné provisorium a říká se mu potají: poslechni, pamatuj, jak nebudeš pracovat pro Německo, jakmile budeš projevovat moravské smysleni, podívej se, co se děje s těmi, kteří nesouhlasili v Německu s hitlerovským režimem. A tam jsou to Němci, bud ujištěn, že to dopadne s tebou velmi špatně. Mluvím s tamějším lidem, bydlím a působím tam 30 let, a ne jako pasivní divák, nýbrž prošel jsem Hlučínsko a celý kraj křížem krážem, znám skoro každou stezičku, první moje cesta vede vždy na hřbitov, podívati se na staré krize s moravskými jmény a moravskými nápisy, jdu do kostela, nahlížím do matrik, navštívím školu, a při každé příležitosti s lidem mluvím. … Oni nevěří mají pochybnosti v trvalou existenci republiky a říkají, snad by bylo dobře, kdybychom trochu udržovali styky a přátelstvi s Němečkem pro případ, kdyby se to jednoho dne zvrátilo. Nedávno řekl mi jeden: Hitler obsadil Porýní a není z toho světová válka, tak kdyby obsadil těch 39 vesnic na Hlučínsku, také z toho nebude světová válka. …. Hlučínský problém je problémem chleba. Krajina jest úrodná, ale je tam 2/3 velkostatku. Na Hlučínsku jsou jednak zemědělští dělnici, kteří chodí na práci do úrodného Poodří do Pruska, pak jsou tam t. zv. hausiři, podomní obchodnici, dále zednici, "muraři" u nás jim říkáme, ale poněvadž nemohou se u nás uživiti a hospodářská krise se dotkla také Hlučínska, chodí do Pruska, ale za to mají povinnost pracovat u nás ve prospěch pruského režimu, tedy Hitlerova režimu, jinak by jim byla odepřena možnost vydělávat, a "zárobky", jak říkají, výdělky v Prusku jsou daleko lepší nežli u nás, aspoň Hlučíňáci dostávají privilegovanou práci, aby tím byly získaný jejich duse; a pak jsou vyplaceni pruskou markou, a valutární rozdíl, když přinesou marky k nám do republiky, je tak značný, že nikdy nemohou se jejich "zárobky" v republice rovnati tomu, co vydělají v sousedním Prusku. Tedy problém Hlučínska je problémem chleba! Otázku národnostní vyřešíme tehdy, až tem lidem budeme moci dáti doma dostatečnou práci, slušně placenou. Pak bude ten lid náš !" (15)
.
Německo se staralo o své Hlučiňáky jako starostlivá matka, republika jako macecha. Na Hlučínsku propukaly nepokoje i ozbrojené střety. Hlučínsko leželo v nárazovém pásmu před hlavním obranným postavením, bylo z velké části vyklizeno. Obyvatelstvo uteklo do Německa, až na výjimky, které hledaly spásu ve vnitrozemí a to především ti, kdo na Hlučínsko přišli po roce 1920. Podobně tomu bylo i s muži, mnoho jich poslušně uposlechlo povolávacího rozkazu a nastoupilo bránit ČSR, někteří ale v té době pracovali v Německu a jiní raději do Německa utekli a dobrovolně se přihlásili k Wehrmachtu. Nastala paradoxní situace, kdy Moravci, třeba příbuzní, stáli na opačných stranách hranice, každý v jiné uniformě. Po 1. říjnu 1938 začaly odcházet z Hlučínska československé úřady, policejní složky a armáda, která musela opustit pásmo stálých opevnění, které se na Hlučínsku nacházelo. Spolu s nimi odcházejí učitelé, ale také činitelé Sokola, českých ochranářských a militantních organizací a především velice rychle ti, kdož se aktivně podíleli na čechizaci Moravců.
.
Již 8. října se na Hlučínsko k velké radosti obyvatel začaly valit kolony Wehrmachtu. Byly stavěny slavobrány a vojáci byli vítáni jako osvoboditelé. Opuštěné pevnosti se staly turistickou atrakcí. Hlučínsko bylo připojeno přímo k Říši, jako území tzv. Altreichu. To s sebou neslo jisté ekonomické výhody, avšak daň, kterou za to bylo třeba zaplatit, byla vysoká. Jelikož bylo Hlučínsko Němci bráno jako historicky německé území, automaticky obdržel každý občan narozený zde před rokem 1910 a k 10. 10. 1938 zde bydlící říšské občanství, které platilo i pro jeho manželku, děti a vnoučata. Na obyvatelstvo se tedy vztahovala všechna práva a povinnosti říšského občana. Z toho vyplývalo, že se na muže vztahovala branná povinnost a na dospívající služba v RAD. Ne všichni muži však narukovali. Mnoho mladých a schopných mužů bylo vyreklamováno od narukování, protože pracovali ve válečném průmyslu (zejména stavba lodí), anebo byli zaměstnáni jako horníci na šachtě. Ti ostatní pak bojovali na všech frontách druhé světové války, od Atlantiku přes africké písky až po rozsáhlé území Ruska.
.
Hlučínsko bylo válkou nejvíce poničený region, nebylo vesnice, kde by nebylo poškozených, či zničených domů. Nebylo rodiny, jež by neoplakávala svého příbuzného. Válka si zde vybrala krutou daň a to ještě měl přijít mír, který s sebou přinášel další strasti.
.
Ve druhé světové válce bojovalo na 12 000 Moravců a takřka 3 000 jich padlo. Na 5 000 se jich vrátilo domů zraněných nebo zmrzačených a téměř na každém válka zanechala psychické následky. (16) Po válce je ještě čekala vojna u československé armády, kde museli jako frontoví veteráni snášet šikanu mladších poddůstojníků, kteří skutečné bojové prostředí znali jen propagandistické literatury sovětské. Většina bývalých vojáků musela nastoupit na těžkou práci v ostravských dolech a nálepka vojáka Wehrmachtu je provázela po celý další život. Někteří byli nuceně vyhnáni, jiní pak v roce 1946 odsunuti.
Absurdní situace nastala roku 1921 při novém sčítání lidu. Z obav české strany, že se obyvatelstvo bude hromadně hlásit k německé národnosti, mělo být sčítání provedeno pomocí popisných archů, to znamená, že sčítací komisař měl archy vyplňovat sám na základě výpovědi občana a jeho dokladů. Komisař dokonce mohl podle svého soudu měnit národnost, pokud by se mu zdálo, že jde o jistou nesprávnost, ovšem pokud s tím daná osoba souhlasila. Jinak se opakoval koloběh předvolání a výslechů, které mohly končit až pokutou. Při sčítání obyvatel došlo k ovlivňování, nebyla připuštěna možnost uvádět jako národnost Moravci. (12) Od 1. září 1920 je vyučovacím jazykem čeština. Když byla do škol zavedená čeština, chodily děti zaměstnanců, kteří optovali potom pro Německo, do "Privatunterrichtu", Zrušení němčiny jakožto vyučovacího jazyka a také omezení hodinové dotace náboženství. Vedlo k poboření obyvatel. To vedlo až ke stávce školních dětí, která byla potrestána vysokými pokutami. Východiskem bylo "Privatunterrichtu", v r. 1928 již bylo těchto dětí napočteno 334 a v dle sčítání z 21. října 1935 864 dětí. Ne každý na to měl. Byly sice investovány obrovské částky do rozvoje školství a bylo postaveno několik moderních školních budov, majících demonstrovat zájem republiky na vzdělávání hlučínské mládeže. Bylo založeno gymnázium pro výchovu místní inteligence, paradoxem však je, že zde mnoho místních žáků nestudovalo, většinou to byly děti nově příchozích osídlenců. Tito nově příchozí Češi zaujímali také většinu míst ve státní správě a stáli v čele různých ochranářských a národoveckých organizací, které měly rozhodující slova při uplatnění Hlučíňáků.
.
Při prvních volbách v r. 1925 získala Deutsche christlichsoziale Volkspartei 51,73%, Československá strana lidová 16,82%,a při volbách v roce 1929 Deutsche christlichsoziale Volkspartei 27,49%,Deutsche Nationalpartei 14,96%,němečtí sociální demokraté (DSAP) 11,27% a Československá strana lidová 11,26%. Lidé, kteří se nechtěli smířit s novým stavem a nechtěli žít v republice, měli možnost takzvaně optovat a odstěhovat se do Německa. Odešlo 4666 obyvatel, tj. asi jedenáctina obyvatelstva, kteří se rozhodli optovat pro Německo. Mnozí z nich se ani nechtěli vystěhovat, neboť očekávali brzké připojení k Německu, bohužel nestalo se tak.
.
Taková byla atmosféra na Hlučínsku. Při pozemkové reformě se při přídělu půdy vycházelo s tzv. národnostního přihlášení. Nově příchozí z vnitrozemí si jako majitelé půdy najímali na zemědělské práce slovenské pracovníky. Hlučínsko se stalo silně problémovým územím nového Československa. Šlo především o hospodářské obtíže. Na Hlučínsku nebylo průmyslu, kromě dvou šachet Ihme a Anselm v Petřkovicích a továrny na zpracování lnů v Chuchelné. Továrna v Chuchelné, největší svého druhu v Prusku, vyráběla 20% německé produkce lnářských výrobků, brzo zanikla, protože v novém státě nenašla dodavatele lnu. O práci přišlo 1000 zaměstnanců. Za první republiky, zde vznikla tabáková továrna, ale zde se přijímalo jen na základě doporučení českých spolků. Na Hlučínsku byli jednak zemědělští dělníci, kteří chodili na práci do úrodného Poodří, pak tam byli tzv. hausíři, podomní obchodníci, dále zedníci, "mulaři“. Ti všichni chodili za práci do Reichu, protože v novém státě pro ně nebyla. Sociální neklid byl způsobený otevřenou diskriminací ze strany majority ( práci dostal ten, kdo vstoupil do Sokola a jiných národoveckých organizací), ale i neochotou „přizpůsobit se“ novým podmínkám. Při pozemkové reformě bylo rozděleno 3412 zájemců 3639 ha půdy a to většinou do pachtu. Za to zde bylo 24 zbytkových statků a 11 dvorů a majitelé si na práci najímali levnější pracovní sílu ze Slovenska. Čeští podnikatelé na Opavsku a Ostravsku odmítali dělníky z Hlučínska s odůvodněním, že se musí postarat o své české dělníky. (13)
.
Za hranicemi, v německém Horním Slezsku, vznikaly spolky z optantů a dalších lidí vesměs pocházejících z Hlučínska - Verband Heimattreuer Hultschiner (optanti) a Verband heimatliebender Hultschiner, který měl v r. 1922 7000 členů, mezi nimiž byli i ti, kteří neoptovali pro Německo. Pod patronací nadace Deutsche Stiftung, která vedle jiných organizací poskytovala finanční prostředky, vznikla ve Vratislavi (Breslau) 11. 3. 1922 organizace Reichsverband heimatliebender Hultschiner s ústředím v Ratiboři a mající 5000 členů a 11 poboček. Hlavním jejím zaměřením byla podpora soukromého vyučování němčiny a vyhledávání zaměstnání v Německu pro Hlučiňáky. Jejím hlavním agitačním nástrojem byl časopis Der treudeutsche Hultschiner. Mnozí lidé z Hlučínska odcházeli pracovat do Německa, kde byli přijímáni přednostně do práce, pokud nějak prokázali své protičeskoslovenské smýšlení. Ve třicátých letech zhruba 100-250 osob chodilo denně na práci za hranice, ve stejném období bylo i náborem získáváno 600-1000 pracovníků (do značné míry žen a dívek) na sezónní zemědělské práce. Kurs marky vůči československé koruně tyto pracovníky zvýhodňova1. Podle údajů z roku 1937 odešlo z Hlučínska do Německa pracovat v tom roce 2875 osob. Hlavně ve 30. letech docházelo ke školním stávkám a k organizování soukromého německého vyučování. Proněmecky a protičeskoslovensky se angažovala řada místních spolků a místní organizace velkých nepolitických německých svazů Deutscher Kulturverband, Bund der Deutschen (Schlesiens) a Deutscher Turnverband, hasičské a podobné spolky. V roce 1935 získala SdP 64,35% a Deutsche christlichsoziale Volkspartei 7,23%. Budeme-li volby považovat za vyjádření národního soukmenovství či spolupatřičnosti, pak v roce 1925 žilo na Hlučínsku 62,56 % Němců, v roce 1929 62,48 % Němců a v roce 1939 73,25 % Němců. (14)
.
Stav na Hlučínsku velmi dobře charakterizoval senátor Sladký v Senátu 27. 3. 1936: „Jakékoli počešťovaci snahy na Hlučinsku jsou vyloučeny! Ovsem poměry po převratě nevytvářely se na Hlučínsku tak, jak bychom si byli prali. Nechci se dotýkati jiných části republiky, ale pani členové senátu ze Slovenska mohou mnoho přirovnávat tyto poměry u nás. Tyto poměry se přece jen měnily v náš neprospěch. Vždyť od 180 let žil tam lid pod pruským panstvím a nedovedl se ovsem tak rychle přeorientovat. Ten lid mluví sice moravsky, ale jeho duse je odcizena, je národnostně i politicky naprosto desorientován. Mluví moravsky, ale smysli Prusky - deutschgesinnt je terminus technikus na Hlučínsku. Tam najdete lidi, kteří neznají slova německy, jen snad gruß Gott, ale když se ho zeptáte: Jak mluvíš? Odpoví: Moravsky. A jaké jsi národnosti? Deutschgesinnt. Stalo se, že šli rekruti do Hlučína k odvodu s hakenkrajclerským praporem a písni Horst-Wessel. Byli postaveni před krajsky soud v Opavě, a ani původce toho činu neumel tolik německy, aby přelíčení se mohlo konati v německém jazyku. Všichni museli býti souzeni v jazyku moravském… Je to národnostní a politická desorientace? … při posledních volbách loňského roku dostala tytéž hlasy Sudetendeutsche Partei, asi 16.000 hlasu. Je vidět, že ti hlučínští lidé nejsou politicky vyhraněni, nýbrž voli podle nálady. Kdo dovede hodně radikálničit a slibovat, ten to vyhraje. Připojte k tomu, že následkem pokoutní agitace moravsky lid na Hlučínsku nevěří, že je trvale přivtělen k Československé republice! On se domnívá, resp. je mu imputováno přesvědčeni, že je to jenom přechodné provisorium a říká se mu potají: poslechni, pamatuj, jak nebudeš pracovat pro Německo, jakmile budeš projevovat moravské smysleni, podívej se, co se děje s těmi, kteří nesouhlasili v Německu s hitlerovským režimem. A tam jsou to Němci, bud ujištěn, že to dopadne s tebou velmi špatně. Mluvím s tamějším lidem, bydlím a působím tam 30 let, a ne jako pasivní divák, nýbrž prošel jsem Hlučínsko a celý kraj křížem krážem, znám skoro každou stezičku, první moje cesta vede vždy na hřbitov, podívati se na staré krize s moravskými jmény a moravskými nápisy, jdu do kostela, nahlížím do matrik, navštívím školu, a při každé příležitosti s lidem mluvím. … Oni nevěří mají pochybnosti v trvalou existenci republiky a říkají, snad by bylo dobře, kdybychom trochu udržovali styky a přátelstvi s Němečkem pro případ, kdyby se to jednoho dne zvrátilo. Nedávno řekl mi jeden: Hitler obsadil Porýní a není z toho světová válka, tak kdyby obsadil těch 39 vesnic na Hlučínsku, také z toho nebude světová válka. …. Hlučínský problém je problémem chleba. Krajina jest úrodná, ale je tam 2/3 velkostatku. Na Hlučínsku jsou jednak zemědělští dělnici, kteří chodí na práci do úrodného Poodří do Pruska, pak jsou tam t. zv. hausiři, podomní obchodnici, dále zednici, "muraři" u nás jim říkáme, ale poněvadž nemohou se u nás uživiti a hospodářská krise se dotkla také Hlučínska, chodí do Pruska, ale za to mají povinnost pracovat u nás ve prospěch pruského režimu, tedy Hitlerova režimu, jinak by jim byla odepřena možnost vydělávat, a "zárobky", jak říkají, výdělky v Prusku jsou daleko lepší nežli u nás, aspoň Hlučíňáci dostávají privilegovanou práci, aby tím byly získaný jejich duse; a pak jsou vyplaceni pruskou markou, a valutární rozdíl, když přinesou marky k nám do republiky, je tak značný, že nikdy nemohou se jejich "zárobky" v republice rovnati tomu, co vydělají v sousedním Prusku. Tedy problém Hlučínska je problémem chleba! Otázku národnostní vyřešíme tehdy, až tem lidem budeme moci dáti doma dostatečnou práci, slušně placenou. Pak bude ten lid náš !" (15)
.
Německo se staralo o své Hlučiňáky jako starostlivá matka, republika jako macecha. Na Hlučínsku propukaly nepokoje i ozbrojené střety. Hlučínsko leželo v nárazovém pásmu před hlavním obranným postavením, bylo z velké části vyklizeno. Obyvatelstvo uteklo do Německa, až na výjimky, které hledaly spásu ve vnitrozemí a to především ti, kdo na Hlučínsko přišli po roce 1920. Podobně tomu bylo i s muži, mnoho jich poslušně uposlechlo povolávacího rozkazu a nastoupilo bránit ČSR, někteří ale v té době pracovali v Německu a jiní raději do Německa utekli a dobrovolně se přihlásili k Wehrmachtu. Nastala paradoxní situace, kdy Moravci, třeba příbuzní, stáli na opačných stranách hranice, každý v jiné uniformě. Po 1. říjnu 1938 začaly odcházet z Hlučínska československé úřady, policejní složky a armáda, která musela opustit pásmo stálých opevnění, které se na Hlučínsku nacházelo. Spolu s nimi odcházejí učitelé, ale také činitelé Sokola, českých ochranářských a militantních organizací a především velice rychle ti, kdož se aktivně podíleli na čechizaci Moravců..
Již 8. října se na Hlučínsko k velké radosti obyvatel začaly valit kolony Wehrmachtu. Byly stavěny slavobrány a vojáci byli vítáni jako osvoboditelé. Opuštěné pevnosti se staly turistickou atrakcí. Hlučínsko bylo připojeno přímo k Říši, jako území tzv. Altreichu. To s sebou neslo jisté ekonomické výhody, avšak daň, kterou za to bylo třeba zaplatit, byla vysoká. Jelikož bylo Hlučínsko Němci bráno jako historicky německé území, automaticky obdržel každý občan narozený zde před rokem 1910 a k 10. 10. 1938 zde bydlící říšské občanství, které platilo i pro jeho manželku, děti a vnoučata. Na obyvatelstvo se tedy vztahovala všechna práva a povinnosti říšského občana. Z toho vyplývalo, že se na muže vztahovala branná povinnost a na dospívající služba v RAD. Ne všichni muži však narukovali. Mnoho mladých a schopných mužů bylo vyreklamováno od narukování, protože pracovali ve válečném průmyslu (zejména stavba lodí), anebo byli zaměstnáni jako horníci na šachtě. Ti ostatní pak bojovali na všech frontách druhé světové války, od Atlantiku přes africké písky až po rozsáhlé území Ruska.
.
Hlučínsko bylo válkou nejvíce poničený region, nebylo vesnice, kde by nebylo poškozených, či zničených domů. Nebylo rodiny, jež by neoplakávala svého příbuzného. Válka si zde vybrala krutou daň a to ještě měl přijít mír, který s sebou přinášel další strasti.
.
Ve druhé světové válce bojovalo na 12 000 Moravců a takřka 3 000 jich padlo. Na 5 000 se jich vrátilo domů zraněných nebo zmrzačených a téměř na každém válka zanechala psychické následky. (16) Po válce je ještě čekala vojna u československé armády, kde museli jako frontoví veteráni snášet šikanu mladších poddůstojníků, kteří skutečné bojové prostředí znali jen propagandistické literatury sovětské. Většina bývalých vojáků musela nastoupit na těžkou práci v ostravských dolech a nálepka vojáka Wehrmachtu je provázela po celý další život. Někteří byli nuceně vyhnáni, jiní pak v roce 1946 odsunuti.
.
Ve volbách 1946 získali v okrese Hlučín a v okrese Opava- venkov nejvíce hlasů lidovci, kdežto komunisté se ocitli na posledním místě. Tím se hlučínský problém stal součástí mocenského boje. Komunisté spolu s odbojáři a národními socialisty prosadili tvrdší kurz než před volbami. Volalo se po plném uplatnění retribučních dekretů presidenta republiky, Otázka řešení hlučínského problému se projednávala v roce 1947 v Národním shromáždění. (17)
.
V lednu 1948 komunisté a odbojáři prosadili na krajské Národní frontě tento postup: provést na Hlučínsku revizi všech vydaných osvědčení o státním občanství, konfiskovat majetek těm osobám, které při této revizi neobstojí a přestěhovat je do českého vnitrozemí a konečně provést očistu orgánů lidové správy a nespolehlivé živly odsunout rovněž do vnitrozemí. Od toho sešlo po nových volbách po únoru 1948, kdy již byla moc zcela v rukou KSČ Vyvstala otázka co dělat, když lhůty pro restituci již vypršely. Bylo dohodnuto konfiskovat tzv. juterkovou půdu podle dekretu č. 12 a provést normální přídělové řízení. K přidělování půdy nedošlo, neboť vyšlo nařízení ministerstva zemědělství, že tato půda má být prvně přidělená JZD, pak Státním statkům, Státním lesům a teprve pak malorolníků. Protože okres Hlučín v rozvoji JZD byl pozadu, nebylo komu půdu přidělovat. Již v roce 1951 bylo v JZD74% tzv. juterkové půdy. (18)
.
Když nyní přijíždím z rodné Poruby přes most v Děhylově na Hlučínsko, vidím, že duch Pruska tento kout Slezska neopustil. Pro jejich obyvatelé není Prusko národ či stát, ale životní idea., založená na sekundárních ctnostech jako je píle, věrnost, spolehlivost, které by se nemohly zrodit bez Kantovy etiky ctnosti. Kostely zde slouží k zbožnému setkávání obce a chodníky slouží k procházení a probíjení se smetištěm a náves je místem, kde po našimu si sdělují novinky sousedé.
Ve volbách 1946 získali v okrese Hlučín a v okrese Opava- venkov nejvíce hlasů lidovci, kdežto komunisté se ocitli na posledním místě. Tím se hlučínský problém stal součástí mocenského boje. Komunisté spolu s odbojáři a národními socialisty prosadili tvrdší kurz než před volbami. Volalo se po plném uplatnění retribučních dekretů presidenta republiky, Otázka řešení hlučínského problému se projednávala v roce 1947 v Národním shromáždění. (17)
.
V lednu 1948 komunisté a odbojáři prosadili na krajské Národní frontě tento postup: provést na Hlučínsku revizi všech vydaných osvědčení o státním občanství, konfiskovat majetek těm osobám, které při této revizi neobstojí a přestěhovat je do českého vnitrozemí a konečně provést očistu orgánů lidové správy a nespolehlivé živly odsunout rovněž do vnitrozemí. Od toho sešlo po nových volbách po únoru 1948, kdy již byla moc zcela v rukou KSČ Vyvstala otázka co dělat, když lhůty pro restituci již vypršely. Bylo dohodnuto konfiskovat tzv. juterkovou půdu podle dekretu č. 12 a provést normální přídělové řízení. K přidělování půdy nedošlo, neboť vyšlo nařízení ministerstva zemědělství, že tato půda má být prvně přidělená JZD, pak Státním statkům, Státním lesům a teprve pak malorolníků. Protože okres Hlučín v rozvoji JZD byl pozadu, nebylo komu půdu přidělovat. Již v roce 1951 bylo v JZD74% tzv. juterkové půdy. (18)
.
Když nyní přijíždím z rodné Poruby přes most v Děhylově na Hlučínsko, vidím, že duch Pruska tento kout Slezska neopustil. Pro jejich obyvatelé není Prusko národ či stát, ale životní idea., založená na sekundárních ctnostech jako je píle, věrnost, spolehlivost, které by se nemohly zrodit bez Kantovy etiky ctnosti. Kostely zde slouží k zbožnému setkávání obce a chodníky slouží k procházení a probíjení se smetištěm a náves je místem, kde po našimu si sdělují novinky sousedé.
Pardubice 15.2.2010
Franz Chocholatý Gröger
.
Poznámky:
Franz Chocholatý Gröger
.
Poznámky:
.
1.) Chocholatý František (Chocholatý Gröger Franz,), Vývoj zemského znaku země Opavské, in: Sborník příspěvku Heraldica Viva I., s.41-50, Pardubice 1992
Troppau, Das Landeswappen von Troppau, in:Landes Zeitung nr. 10/2000 s.1-2, Praha
Genealogie opavských Přemyslovců , Vytvořeno ve spolupráci s panem Franzem Chocholatým Grögerem , http://heraldikus.wz.cz/clanky/opavstipremyslovci.htm
Lichtensteinové titulují Fürst von und zu Liechtenstein, Herzog von Troppau und Jägerndorf, Graf zu Rietberg, Regierer des Hauses von und zu Liechtenstein. Velký znak se sestává ze šesti znakových polí: rodový znak knížecího domu tvoří srdeční štít, který je zlatě a červeně příčně dělený; slezský znak tvoří ve zlatém poli zlatě korunovaná černá orlice se zlatou zbrojí, která má na prsou stříbrné, jetelově zakončené, perizonium, opatřené ve středu křížem; znak Kuenringů je osmkrát zlatě a černě příčně dělený se zeleným routovým věncem položeným pokosem; znak vévodství opavského je červeně a stříbrně štípený; znak Ostfrieslandu rsp. Rietbergu má ve zlatě černou korunovanou harpyji (orlí pannu) se stříbrnou hlavou a zlatou zbrojí; znak krnovského vévodství se nachází ve špici štítu, je modrý a nese zlatými šňůrami obtočenou zlatou trubku
1.) Chocholatý František (Chocholatý Gröger Franz,), Vývoj zemského znaku země Opavské, in: Sborník příspěvku Heraldica Viva I., s.41-50, Pardubice 1992
Troppau, Das Landeswappen von Troppau, in:Landes Zeitung nr. 10/2000 s.1-2, Praha
Genealogie opavských Přemyslovců , Vytvořeno ve spolupráci s panem Franzem Chocholatým Grögerem , http://heraldikus.wz.cz/clanky/opavstipremyslovci.htm
Lichtensteinové titulují Fürst von und zu Liechtenstein, Herzog von Troppau und Jägerndorf, Graf zu Rietberg, Regierer des Hauses von und zu Liechtenstein. Velký znak se sestává ze šesti znakových polí: rodový znak knížecího domu tvoří srdeční štít, který je zlatě a červeně příčně dělený; slezský znak tvoří ve zlatém poli zlatě korunovaná černá orlice se zlatou zbrojí, která má na prsou stříbrné, jetelově zakončené, perizonium, opatřené ve středu křížem; znak Kuenringů je osmkrát zlatě a černě příčně dělený se zeleným routovým věncem položeným pokosem; znak vévodství opavského je červeně a stříbrně štípený; znak Ostfrieslandu rsp. Rietbergu má ve zlatě černou korunovanou harpyji (orlí pannu) se stříbrnou hlavou a zlatou zbrojí; znak krnovského vévodství se nachází ve špici štítu, je modrý a nese zlatými šňůrami obtočenou zlatou trubku
2.) Vyhlídal Jan, Čechové v Pruském Slezsku, Praha 1899, s11-17
3.) Statistik des Deutschen Reichs, Band 150: Die Volkszählung am 1.Dezember 1900 im Deutschen Reich, Berlin 1903
http://www.verwaltungsgeschichte.de/fremdsprachen.html
http://www.verwaltungsgeschichte.de/fremdspr_krei.html
4.) Myška Milan, Zápas Čechů o Hlučínsko (Před rokem 1920) in: Evropa mezi Německem a Ruskem, Historický ústav AVČR Praha 2000, s. 263
5.) Paulová Milada, Dějiny Mafie. Odboj Čechů a Jihoslovanů za světové války 1914-1918, Československá grafická unie, a.s., Praha 1937, s. 635-640, příloha k s. 512
6.) Myška Milan, Zápas Čechů o Hlučínsko (Před rokem 1920) in: Evropa mezi Německem a Ruskem, Historický ústav AVČR Praha 2000, s.264-265
Myška Milan, Zápas Čechů o Hlučínsko (Před rokem 1920) in: Evropa mezi Německem a Ruskem, Historický ústav AVČR Praha 2000, s.260-262
Kapras Jan, O českém státě za války a po válce (Soubor článku) Český čtenář 6-7, Praha 1925- V části I. Před převratem není o Horním Slezsku žádných zmínek
O Slezsku a Ostravsku. Sborník statí o poměrech zapomínaných oblasti českých. Uspořádal V. Martínek, Akademický spolek „Odra“ Praha 1912, také Horní Slezsko je mimo zájem.
8.) Mémoire No.8 La Haute Silésie Tschéque (Région de Ratibor) (České Horní Slezsko (Ratibořská oblast) s mapami č. 14 Carte ethographique de la région de Ratiboř č.15 Rectification de la Frontière de la Silésie- in:Die tschechoslowakischen Denkschriften für die Friedenkonferenz von Paris 1919/1920, herausgegeben von Dr. jur. Hermann Raschhofer, Carl Heymanns Verlag in Berlin W8, 1938, s. 256 – 265
Kapras Jan, Naše požadavky územní a mír s Německem a Rakouskem, Československá hranice v Horním Slezsku, Horní Slezsko a náš stát in: Kapras Jan, O českém státě za války a po válce (Soubor článku) Český čtenář 6-7, Praha 1925,112-115, 120-127, s.131-135
Statistik des Deutschen Reichs, Band 150: Die Volkszählung am 1.Dezember 1900 im Deutschen Reich, Berlin 1903, http://www.verwaltungsgeschichte.de/fremdspr_krei.html
3.) Statistik des Deutschen Reichs, Band 150: Die Volkszählung am 1.Dezember 1900 im Deutschen Reich, Berlin 1903
http://www.verwaltungsgeschichte.de/fremdsprachen.html
http://www.verwaltungsgeschichte.de/fremdspr_krei.html
4.) Myška Milan, Zápas Čechů o Hlučínsko (Před rokem 1920) in: Evropa mezi Německem a Ruskem, Historický ústav AVČR Praha 2000, s. 263
5.) Paulová Milada, Dějiny Mafie. Odboj Čechů a Jihoslovanů za světové války 1914-1918, Československá grafická unie, a.s., Praha 1937, s. 635-640, příloha k s. 512
6.) Myška Milan, Zápas Čechů o Hlučínsko (Před rokem 1920) in: Evropa mezi Německem a Ruskem, Historický ústav AVČR Praha 2000, s.264-265
Myška Milan, Zápas Čechů o Hlučínsko (Před rokem 1920) in: Evropa mezi Německem a Ruskem, Historický ústav AVČR Praha 2000, s.260-262
Kapras Jan, O českém státě za války a po válce (Soubor článku) Český čtenář 6-7, Praha 1925- V části I. Před převratem není o Horním Slezsku žádných zmínek
O Slezsku a Ostravsku. Sborník statí o poměrech zapomínaných oblasti českých. Uspořádal V. Martínek, Akademický spolek „Odra“ Praha 1912, také Horní Slezsko je mimo zájem.
8.) Mémoire No.8 La Haute Silésie Tschéque (Région de Ratibor) (České Horní Slezsko (Ratibořská oblast) s mapami č. 14 Carte ethographique de la région de Ratiboř č.15 Rectification de la Frontière de la Silésie- in:Die tschechoslowakischen Denkschriften für die Friedenkonferenz von Paris 1919/1920, herausgegeben von Dr. jur. Hermann Raschhofer, Carl Heymanns Verlag in Berlin W8, 1938, s. 256 – 265
Kapras Jan, Naše požadavky územní a mír s Německem a Rakouskem, Československá hranice v Horním Slezsku, Horní Slezsko a náš stát in: Kapras Jan, O českém státě za války a po válce (Soubor článku) Český čtenář 6-7, Praha 1925,112-115, 120-127, s.131-135
Statistik des Deutschen Reichs, Band 150: Die Volkszählung am 1.Dezember 1900 im Deutschen Reich, Berlin 1903, http://www.verwaltungsgeschichte.de/fremdspr_krei.html
9.) Mírová smlouva mezi mocnostmi spojenými i sdruženými a Německem a Protokol, podepsané ve Versailles dne 28. června 1919, č. 217/1921 Sb. z.a n.
http://cs.wikisource.org/wiki/Versaillesk%C3%A1_smlouva
Čl.83-http://www.portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/701/.cmd/ad/.c/313/.ce/10821/.p/8411?PC_8411_p=83&PC_8411_l=217/1921&PC_8411_ps=10#10821
Čl.88. V části Horního Slezska ohraničené, jak je vypsáno níže, bude obyvatelstvo vyzváno, aby hlasováním udalo, zda si přeje býti připojeno k Německu či k Polsku: http://www.portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/701/.cmd/ad/.c/313/.ce/10821/.p/8411?PC_8411_p=88&PC_8411_l=217/1921&PC_8411_ps=10#10821
Historický místopis země Moravskoslezské, VII. Opavský kraj, Dr. Ladislav Hosák, Melantrich Brno 1937, s.799-838
http://cs.wikisource.org/wiki/Versaillesk%C3%A1_smlouva
Čl.83-http://www.portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/701/.cmd/ad/.c/313/.ce/10821/.p/8411?PC_8411_p=83&PC_8411_l=217/1921&PC_8411_ps=10#10821
Čl.88. V části Horního Slezska ohraničené, jak je vypsáno níže, bude obyvatelstvo vyzváno, aby hlasováním udalo, zda si přeje býti připojeno k Německu či k Polsku: http://www.portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/701/.cmd/ad/.c/313/.ce/10821/.p/8411?PC_8411_p=88&PC_8411_l=217/1921&PC_8411_ps=10#10821
Historický místopis země Moravskoslezské, VII. Opavský kraj, Dr. Ladislav Hosák, Melantrich Brno 1937, s.799-838
10.) Kapras Jan, Z Hlučínska, Nové hranice na Hlučínsku, in: Kapras Jan, O českém státě za války a po válce (Soubor článku) Český čtenář 6-7, Praha 1925, s. 115-120, 128-130
Návrh poslanců Dra Luschky a soudr.a zrušení oddílu E nařízení vlády republiky československé ze dne 4. května 1920 č. 321 sb. zák. a nař. a dosazení školní komise, pro úpravu školství v hlučínském území. http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t0239_00.htm tisk 239/10620
Návrh poslanců Dra Luschky a soudr.a zrušení oddílu E nařízení vlády republiky československé ze dne 4. května 1920 č. 321 sb. zák. a nař. a dosazení školní komise, pro úpravu školství v hlučínském území. http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t0239_00.htm tisk 239/10620
11.) Interpelace poslanců Jokla, Heegera, Dra Haase a soudruhů na ministra národní obrany, ministra školství a národní osvěty a ministra vnitra o násilí v okrese Hlučínském. tisk109/14620
http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t0109_00.htm http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t1549_00.htm tisk1549/5121Odpověď ministra národní obrany, ministra školství a národní osvěty a ministra vnitra na interpelaci poslanců Jokla, Heegera, Dra Haase a soudruhů o násilí v okrese Hlučínském. (Tisk 109.)
http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t0109_00.htm http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t1549_00.htm tisk1549/5121Odpověď ministra národní obrany, ministra školství a národní osvěty a ministra vnitra na interpelaci poslanců Jokla, Heegera, Dra Haase a soudruhů o násilí v okrese Hlučínském. (Tisk 109.)
Interpelace poslanců R. Heegera, dra Haase a soudruhu na ministra vnitra o opětovném činu úřední libovůle v okresu hlučíském.
http://fenrir.psp.cz/cgi-bin/ascii/eknih/1920ns/ps/tisky/t0392_00.htm
http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t1929_00.htm tisk1929/1321Interpelace poslanců Dra A. Schollicha, Dra Luschky a druhů předsedovi vlády a ministrovi spravedlnosti o trestání na Hlučínsku.
http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t2387_00.htm tisk2327/29521Odpověď předsedy vlády a ministra spravedlnosti na interpelaci poslance dra Schollicha a druhů o trestání na Hlučínsku (tisk 1929).
http://fenrir.psp.cz/cgi-bin/ascii/eknih/1920ns/ps/tisky/t0392_00.htm
http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t1929_00.htm tisk1929/1321Interpelace poslanců Dra A. Schollicha, Dra Luschky a druhů předsedovi vlády a ministrovi spravedlnosti o trestání na Hlučínsku.
http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t2387_00.htm tisk2327/29521Odpověď předsedy vlády a ministra spravedlnosti na interpelaci poslance dra Schollicha a druhů o trestání na Hlučínsku (tisk 1929).
Interpelace poslanců inž. Junga a druhů ministrovi vnitra o týrání Němců okresní politickou správou hlučínskou tisk1653/18221 http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t1653_00.htm
http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t2354_00.htm tisk2354/13521Odpověď ministra vnitra na interpelaci poslanců inž. Junga a druhů o týrání Němců okresní politickou správou hlučínskou (tisk 1653).
Interpelace poslanců H. Jokla, R. Heegera, V. Häuslera a druhů ministrovi vnitra o drakonickém jednání splnomocněného komisaře pro území ratibořské (na Hlučínsku). tisk2049/31321, http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t2049_00.htm
12.) Interpelace poslanců H. Jokla, R. Heegera a druhů předsedovi vlády o nátlaku na obyvatelstvo při sčítání lidu v okrese hlučínském a o padělání výsledku sčítání. tisk 1936/3321 http://www.snemovna.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t1936_00.htm
Interpelace poslance Dra Luschky a druhů ministrovi vnitra o pronásledování hlučínského obyvatelstva, protože při sčítání lidu správně se přiznalo, tisk2139/20421, http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t2139_00.htm
http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t3159_04.htm tisk3159/XXXVOdpověď ministra vnitra na interpelaci poslance dra Luschky a druhů o pronásledování hlučínského obyvatelstva, protože při sčítání lidu správně se přiznalo (tisk 2139). XXXVII. (původní znění). Odpověď ministra vnitra, na interpelaci poslanců H. Jokla, R. Heegera a druhů o drakonickém jednání zplnomocněného komisaře pro území Ratibořské (tisk 2049).
Interpelace poslance Dra Luschky a druhů ministrovi vnitra o pronásledování hlučínského obyvatelstva, protože při sčítání lidu správně se přiznalo, tisk2139/20421, http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t2139_00.htm
http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t3159_04.htm tisk3159/XXXVOdpověď ministra vnitra na interpelaci poslance dra Luschky a druhů o pronásledování hlučínského obyvatelstva, protože při sčítání lidu správně se přiznalo (tisk 2139). XXXVII. (původní znění). Odpověď ministra vnitra, na interpelaci poslanců H. Jokla, R. Heegera a druhů o drakonickém jednání zplnomocněného komisaře pro území Ratibořské (tisk 2049).
13.) Plaček Vilém, Tzv. hlučínský problém v proměnách času, in, Vlastivědné listy, ročník 11, 2/1985, s.18- 19 14.) Gawrecká Marie, Československé Slezsko mez světovými válkami 1918-1938, Opava 2004, ISBN 80-7248-233-5, s.102-103, volební výsledkx soudí okres Hlučín s. 179
15.) http://www.psp.cz/cgi-bin/eng/eknih/1935ns/se/stenprot/028schuz/s028002.htm,
Chocholatý Gröger Franz Otázka občanství na odstoupených územích po 10.10.1938 - MÝTY a FAKTA aneb jak zkreslují fakta v bakalářské práci http://nassmer.blogspot.com/2009/07/otazka-obcanstvi-na-odstoupenych.html
16.) Chocholatý Gröger Franz, K otázce vysídlení občanů ČSR ze Sudet, Těšínska, Podkarpatské Rusi a Slovenské republiky v letech 1938/1939 http://nassmer.blogspot.com/2009/11/kotazce-vysidleni-obcanu-csr-ze-sudet.html
Hultschiner Soldaten 1939-1945 http://www.hultschiner-soldaten.de/__cz/kontakt.php , Seznam obcí, databaze obsahuje vojáky padlé i přeživší válku http://www.hultschiner-soldaten.de/__cz/register.php
15.) http://www.psp.cz/cgi-bin/eng/eknih/1935ns/se/stenprot/028schuz/s028002.htm,
Chocholatý Gröger Franz Otázka občanství na odstoupených územích po 10.10.1938 - MÝTY a FAKTA aneb jak zkreslují fakta v bakalářské práci http://nassmer.blogspot.com/2009/07/otazka-obcanstvi-na-odstoupenych.html
16.) Chocholatý Gröger Franz, K otázce vysídlení občanů ČSR ze Sudet, Těšínska, Podkarpatské Rusi a Slovenské republiky v letech 1938/1939 http://nassmer.blogspot.com/2009/11/kotazce-vysidleni-obcanu-csr-ze-sudet.html
Hultschiner Soldaten 1939-1945 http://www.hultschiner-soldaten.de/__cz/kontakt.php , Seznam obcí, databaze obsahuje vojáky padlé i přeživší válku http://www.hultschiner-soldaten.de/__cz/register.php
17.) Chocholatý Gröger Franz, ÚZEMNÍ SPORY ČESKOSLOVENSKO – POLSKÉ A OSUD MORAVCŮ
http://www.bruntal.net/2005062002-uzemni-spory-ceskoslovensko-polske-a-osud-moravcu
14.2.1947 záznam 37.schůze hlučínsko
http://www.psp.cz/eknih/1946uns/stenprot/037schuz/s037006.htm
18.) Plaček Vilém,Hlučínska vesnice v době válečné i poválečné až do počátků kolektivizace , Řešení tzv. úterkového problému v letech 1938-1951, , in, Vlastivědné listy, ročník 21, 1/1995 s.16-17
.
Zápisy ze schůzi, interpelaci poslanců a odpovědí 1919-1935,1947
.
16.4.1919 46schůze zprávě ústavního výboru o vládním návrhu na zřízení zemské správní komise pro Slezsko, tisk 850. http://www.psp.cz/eknih/1918ns/ps/stenprot/046schuz/s046002.htm
18.12.1919 101 schůze Naléhavý dotaz členů N. S. Jana Rýpara, Václava Sladkého, Františka Zíky a soudr. na pana ministerského předsedu o poměrech na pruském Opavsku.
http://www.psp.cz/eknih/1918ns/ps/stenprot/101schuz/s101014.htm
30.1.1920 113 schůze ke zprávě ústavního výboru o vlád. návrhu zákona (tisk číslo 2271) o inkorporaci kraje Hlučínského http://www.psp.cz/eknih/1918ns/ps/stenprot/113schuz/s113009.htm . Interpelace.poslance Dra Schollicha a soudruhů k ministru vnitrastran zvláštního postavení Hlučínska ve státě. tisk67, 8.6.1920
http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t0067_00.htm
10.6.1920 tisk 239 Návrh poslanců Dra Luschky a soudr.na zrušení oddílu E nařízení vlády republiky československé ze dne 4. května 1920 č. 321 sb. zák. a nař. a dosazení školní komise, pro úpravu školství v hlučínském území.
http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t0239_00.htm
14.6.1920, tisk109 Interpelace poslanců Jokla, Heegera, Dra Haase a soudruhů na ministra národní obrany, ministra školství a národní osvěty a ministra vnitra o násilí v okrese Hlučínském.
http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t0109_00.htm http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t1549_00.htm 5.1.1921 tisk1549 Odpověď ministra národní obrany, ministra školství a národní osvěty a ministra vnitra na interpelaci poslanců Jokla, Heegera, Dra Haase a soudruhů o násilí v okrese Hlučínském. (Tisk 109.)
9.7.1920, tisk392 Interpelace poslancu R. Heegera, dra Haase a soudruhuna ministra vnitra o opetovnem cinu uredni libovule v okresu hluciskem.
http://fenrir.psp.cz/cgi-bin/ascii/eknih/1920ns/ps/tisky/t0392_00.htmo
25.11.1920 tisk1156/ Interpelace poslance Dra. Arnošta Schollicha a druhů ministrovi vnitra o neoprávněném rozpuštění spolku "Deutsch-mährischer Volksbund" v Hlučíně.
http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t1156_00.htm
23.5.1922 tisk 3781/VIII Interpelace poslance dra E. Schollicha a druhů ministrovi vnitra o neoprávněném rozpuštění spolku Deutsch-mährischer Volksbund v Hlučíně.
http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/T3781_01.htm
http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t3801_02.htm 28.9.1922tisk3801/XXII Odpověď ministra vnitra na interpelaci post, dra E. Schollicha a soudr. o neoprávněném rozpuštění spolku Deutsch-mährischer Volksbund v Hlučíně (tisk 3781/VIII).
19.1.1921 tisk 1957 Interpelace poslanců Dra Schollicha Matznera a druhů vládě o holdovací deputaci občanů z Hlučínska a východního Slezska v Praze http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t1957_00.htm
http://www.snemovna.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t3045_00.htm 5.9.1921 tisk3045/Odpověď vlády na interpelaci posl. dra Schollicha, Matznera a druhů o holdovací deputaci občanů z Hlučínska a Východního Slezska v Praze (tisk 1957).
20.1.1921 44.schůze, prjev Jokla o stavu na Hlučínsku
http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/stenprot/044schuz/s044003.htm
18.2.1921 tisk1653/Interpelace poslanců inž. Junga a druhů ministrovi vnitra o týrání Němců okresní politickou správou hlučínskou. http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t1653_00.htm http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t2354_00.htm 13.5.1921 tisk2354/Odpověď ministra vnitra na interpelaci poslanců inž. Junga a druhů o týrání Němců okresní politickou správou hlučínskou (tisk 1653).
1.3.1921 tisk1929/Interpelace poslanců Dra A. Schollicha, Dra Luschky a druhů předsedovi vlády a ministrovi spravedlnosti o trestání na Hlučínsku.
http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t1929_00.htm http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t2387_00.htm 29.5.1921 tisk2327/Odpověď předsedy vlády a ministra spravedlnosti na interpelaci poslance dra Schollicha a druhů o trestání na Hlučínsku (tisk 1929).
3.3.1921 tisk 1936/Interpelace poslanců H. Jokla, R. Heegera a druhů předsedovi vlády o nátlaku na obyvatelstvo při sčítání lidu v okrese hlučínském a o padělání výsledku sčítání.
http://www.snemovna.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t1936_00.htm
31.3.1921tisk2049/ Interpelace poslanců H. Jokla, R. Heegera, V. Häuslera a druhů ministrovi vnitra o drakonickém jednání splnomocněného komisaře pro území ratibořské (na Hlučínsku).
http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t2049_00.htm
20.4.1921 tisk2139/Interpelace poslance Dra Luschky a druhů ministrovi vnitra o pronásledování hlučínského obyvatelstva, protože při sčítání lidu správně se přiznalo
http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t2139_00.htm http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t3159_04.htm tisk3159/XXXVOdpověď ministra vnitra na interpelaci poslance dra Luschky a druhů o pronásledování hlučínského obyvatelstva, protože při sčítání lidu správně se přiznalo (tisk 2139). XXXVII. (původní znění). Odpověď ministra vnitra, na interpelaci poslanců H. Jokla, R. Heegera a druhů o drakonickém jednání zplnomocněného komisaře pro území Ratibořské (tisk 2049).
3.5.1921 Odpověď vlády na interpelaci poslance Dra Lodgmana a druhů,že prý vláda zakázala obyvatelům Hlučínska, aby se účastnili hlasování v Horním Slezsku (tisk 1804).
http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t2194_00.htm
31.5.1921 tisk 2686/Interpelace poslanců Hausmanna, Jokla, Heegera, Schustera a druhů ministrovi věcí zahraničních a ministrovi sociální péče o podpoře hlučínských dělníků postižených hornoslezskými zmatky.
http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t2686_00.htm http://www.snemovna.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t3126_00.htm tisk3126/41021Odpověď ministra věcí zahraničních a ministra sociální péče na interpelaci poslanců Hausmanna, Jokla, Heegera, Schustera a druhů o podpoře Hlučínských dělníků postižených hornoslezskými zmatky (tisk 2686).
http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t2697_00.htm tisk2697/30621Interpelace poslance dra Luschky a druhů ministrovi financí aministrovi vnitra,že se nařízení ze dne 28. listopadu 1919, č. 644 Sb. z. a n. proti jeho smyslu provádí vůči podomním obchodníkům hlučínského okresu
4.10.1921 tisk3126/Odpoved ministra veci zahranicnich a ministra socialni pece na interpelaci poslancu Hausmanna, Jokla, Heegera, Schustera a druhu o podpore Hlucinskych delniku postizenych hornoslezskymi zmatky (tisk 2686).
http://193.85.9.36/cgi-bin/ascii/eknih/1920ns/ps/tisky/t3126_00.htm
22.6.1922 tisk3780/XII Interpelace poslanců dra Schollicha, Pittingera, dra. Feierfila, Simma dra Kafky a druhů ministrovi školství a národní osvěty a vládě o zřízení německé obecné školy v Hlučíně.
http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t3780_02.htm http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/T3847_01.htm tisk3847/IIIOdpověď vlády na interpelací poslance dra Schollicha a druhů o zřízení německé obecné školy v Hlučíně (tisk 3780/XII).
31.10.1923 tisk4281/III Interpelace poslance dra Luschky a druhů ministrovi vnitra o maření volební svobody na Hlučínsku.
http://snem.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/T4281_01.htm
http://snem.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t4746_01.htm tisk4746/VI//16424 Odpověď ministra vnitra na interpelací poslanců Jokla, dra Haase, Heegera a druhů, že úřady a jejích činitelé porušili zákony při volbách do obecních zastupitelstev v hlučínském okrese (tisk 4281/V).
18.12.1925 tisk50/Návrh poslanců dra Spiny, dra Luschky, Horpynky, Simma, Stenzla a druhů, aby na Hlučínsku byly zřízeny veřejné německé obecné školy.
http://www.psp.cz/eknih/1925ns/ps/tisky/t0050_00.htm
23.3.1928 záznam 139 schůze KobergSladký
http://www.psp.cz/eknih/1925ns/ps/stenprot/139schuz/s139001.htm
posl. Sladký o likvidaci Slezska atd http://www.psp.cz/eknih/1925ns/ps/stenprot/139schuz/s139002.htm
14.2.1947 záznam 37.schůze hlučínsko
http://www.psp.cz/eknih/1946uns/stenprot/037schuz/s037006.htm
SENÁT 1922,1936
10,7.1922 tisk1453 Interpelacesenátorů Linka, Polacha a soudruhůna pana ministra školství a národní osvětystran německé menšinové školy v Neředíně u Olomouce, dále stran útisku německé obecné školy v Lužici u Šternberka a stran zřízení německé obecné školy v Hlučíně.
http://www.senat.cz/zajimavosti/tisky/1vo/tisky/T1453_04.htm
21.9.1922 tisk1511Usnesení poslanecké sněmovnyo vládním návrhu (tisk 3804),kterým se předkládá ku schválení Národnímu shromáždění československo-německá úmluva o převodu zaopatřování válečných poškozenců na Hlučínsku a závěrečný protokol, podepsané v Ratiboři dne 12. dubna 1922 (tisk 3875).
http://www.senat.cz/zajimavosti/tisky/1vo/tisky/T1511_00.htm
27.3.1936/28.schůze senátu Zprava vyboru kulturniho a rozpoctoveho k usneseni posl. snemovny (tisk 141) o navrhu posl. Uhlire, dr Neumana, Babka a Polivky na novelisaci §u 23 zakona ze dne 14. kvetna 1869, cis. 62 r. z., jimz se ustanovuji pravidla vyucovani na skolach obecnych (tisk 158). Zpravodaj Sladký
http://www.psp.cz/cgi-bin/eng/eknih/1935ns/se/stenprot/028schuz/s028001.htm o školách na Hlučínsku, stavu Hlučínska http://www.psp.cz/cgi-bin/eng/eknih/1935ns/se/stenprot/028schuz/s028002.htm, pokrač. Sen.Novák http://www.psp.cz/cgi-bin/eng/eknih/1935ns/se/stenprot/028schuz/s028003.htm
12.04.1922 N° 562.ALLEMAGNE ET TCHÉCOSLOVAQUIE Convention relative au transfert del'assistance concernant les invalides de guerre dans le territoire deHultschin, signé à Ratibor le 12 avril 1922.GERMANYAND CZECHOSLOVAKIA
http://untreaty.un.org/unts/60001_120000/20/30/00039483.pdf
.
Literatura:
.
Die tschechoslowakischen Denkschriften für die Friedenkonferenz von Paris 1919/1920, herausgegeben von Dr. jur. Hermann Raschhofer, Carl Heymanns Verlag in Berlin W8, 1938
Di Fabio Udo, Kultura svobody, CDK Brno 2009, ISBN 978-80-7325-195-6
Gawrecká Marie, K národnostnímu a politickému vývoji na Opavsku, Hlučínsku a Vítkovsku v letech 1918-1938, in Vlastivědné listy, ročník 17, 1/1991 s.38
Gawrecká Marie, Československé Slezsko mez světovými válkami 1918-1938, Opava 2004, ISBN 80-7248-233-5
Historický místopis země Moravskoslezské, VII. Opavský kraJ, Dr. Ladislav Hosák, Melantrich Brno 1937,
Hultschiner Soldaten 1939-1945 http://www.hultschiner-soldaten.de/__cz/kontakt.php
Chocholatý František (Chocholatý Gröger Franz,), Vývoj zemského znaku země Opavské, in: Sborník příspěvku Heraldica Viva I., s.41-50, Pardubice 1992
Troppau, Das Landeswappen von Troppau, in:Landes Zeitung nr. 10/2000 s.1-2, Praha
Genealogie opavských Přemyslovců 1255-1525, in: Listy GHS, 6. řada, Praha, září 1978, s.129-153
Die Herzoge von Troppau, Jägerndorf, Leobschütz und Ratibor, in Europiche Stammtafeln, Band III/1, Neu Folge, Marburg 1984, Taf. 18
Chocholatý Gröger Franz, ÚZEMNÍ SPORY ČESKOSLOVENSKO – POLSKÉ A OSUD MORAVCŮ
http://www.bruntal.net/2005062002-uzemni-spory-ceskoslovensko-polske-a-osud-moravcu
Chocholatý Gröger Franz Otázka občanství na odstoupených územích po 10.10.1938 - MÝTY a FAKTA aneb jak zkreslují fakta v bakalářské práci http://nassmer.blogspot.com/2009/07/otazka-obcanstvi-na-odstoupenych.html
Chocholatý Gröger Franz, K otázce vysídlení občanů ČSR ze Sudet, Těšínska, Podkarpatské Rusi a Slovenské republiky v letech 1938/1939 http://nassmer.blogspot.com/2009/11/kotazce-vysidleni-obcanu-csr-ze-sudet.html
Kapras Jan, O českém státě za války a po válce (Soubor článku) Český čtenář 6-7, Praha 1925-
Mírová smlouva mezi mocnostmi spojenými i sdruženými a Německem a Protokol, podepsané ve Versailles dne 28. června 1919, č. 217/1921 Sb.z. a n. http://cs.wikisource.org/wiki/Versaillesk%C3%A1_smlouva
Myška Milan, Rub a líc bojů o Hlučínsko, in. Opavsko7/1963 s.1-3
Myška Milan, Zápas Čechů o Hlučínsko (Před rokem 1920) in: Evropa mezi Německem a Ruskem, Sborník prací k sedmdesátinám Jaroslava Valenty,,Historický ústav AVČR Praha 2000 ISBN 80-7286-021-6
O Slezsku a Ostravsku. Sborník statí o poměrech zapomínaných oblasti českých. Uspořádal V. Martínek, Akademický spolek „Odra“ Praha 1912
Paulová Milada, Dějiny Mafie. Odboj Čechů a Jihoslovanů za světové války 1914-1918, Československá grafická unie, a.s., Praha 1937
Plaček Vilém, Hlučínsko v letech 1938-1946 očima kroniky obce Chuchelné, in:Opavsko 11/1965 s.1-6
Plaček Vilém, Tzv. hlučínský problém v proměnách času, in, Vlastivědné listy, ročník 11, 2/1985, s.17-20
Plaček Vilém,Hlučínska vesnice v době válečné i poválečné až do počátků kolektivizace , Řešení tzv. úterkového problému v letech 1938-1951, , in, Vlastivědné listy, ročník 21, 1/1995 s.14- 20
Plaček Vilém, Katolická církev na Hlučínsku v době od vytvoření Německé říše v roce 1871 do připojení regionu k Československu v roce 1920, , in, Vlastivědné listy, ročník 23, 1/1997 s.4- 17
Scholtis August, Pán z Bolatic, Máj Háj ve Slezsku 2008, ISBN 978-80-86458-28-1
http://www.bruntal.net/2005062002-uzemni-spory-ceskoslovensko-polske-a-osud-moravcu
14.2.1947 záznam 37.schůze hlučínsko
http://www.psp.cz/eknih/1946uns/stenprot/037schuz/s037006.htm
18.) Plaček Vilém,Hlučínska vesnice v době válečné i poválečné až do počátků kolektivizace , Řešení tzv. úterkového problému v letech 1938-1951, , in, Vlastivědné listy, ročník 21, 1/1995 s.16-17
.
Zápisy ze schůzi, interpelaci poslanců a odpovědí 1919-1935,1947
.
16.4.1919 46schůze zprávě ústavního výboru o vládním návrhu na zřízení zemské správní komise pro Slezsko, tisk 850. http://www.psp.cz/eknih/1918ns/ps/stenprot/046schuz/s046002.htm
18.12.1919 101 schůze Naléhavý dotaz členů N. S. Jana Rýpara, Václava Sladkého, Františka Zíky a soudr. na pana ministerského předsedu o poměrech na pruském Opavsku.
http://www.psp.cz/eknih/1918ns/ps/stenprot/101schuz/s101014.htm
30.1.1920 113 schůze ke zprávě ústavního výboru o vlád. návrhu zákona (tisk číslo 2271) o inkorporaci kraje Hlučínského http://www.psp.cz/eknih/1918ns/ps/stenprot/113schuz/s113009.htm . Interpelace.poslance Dra Schollicha a soudruhů k ministru vnitrastran zvláštního postavení Hlučínska ve státě. tisk67, 8.6.1920
http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t0067_00.htm
10.6.1920 tisk 239 Návrh poslanců Dra Luschky a soudr.na zrušení oddílu E nařízení vlády republiky československé ze dne 4. května 1920 č. 321 sb. zák. a nař. a dosazení školní komise, pro úpravu školství v hlučínském území.
http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t0239_00.htm
14.6.1920, tisk109 Interpelace poslanců Jokla, Heegera, Dra Haase a soudruhů na ministra národní obrany, ministra školství a národní osvěty a ministra vnitra o násilí v okrese Hlučínském.
http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t0109_00.htm http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t1549_00.htm 5.1.1921 tisk1549 Odpověď ministra národní obrany, ministra školství a národní osvěty a ministra vnitra na interpelaci poslanců Jokla, Heegera, Dra Haase a soudruhů o násilí v okrese Hlučínském. (Tisk 109.)
9.7.1920, tisk392 Interpelace poslancu R. Heegera, dra Haase a soudruhuna ministra vnitra o opetovnem cinu uredni libovule v okresu hluciskem.
http://fenrir.psp.cz/cgi-bin/ascii/eknih/1920ns/ps/tisky/t0392_00.htmo
25.11.1920 tisk1156/ Interpelace poslance Dra. Arnošta Schollicha a druhů ministrovi vnitra o neoprávněném rozpuštění spolku "Deutsch-mährischer Volksbund" v Hlučíně.
http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t1156_00.htm
23.5.1922 tisk 3781/VIII Interpelace poslance dra E. Schollicha a druhů ministrovi vnitra o neoprávněném rozpuštění spolku Deutsch-mährischer Volksbund v Hlučíně.
http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/T3781_01.htm
http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t3801_02.htm 28.9.1922tisk3801/XXII Odpověď ministra vnitra na interpelaci post, dra E. Schollicha a soudr. o neoprávněném rozpuštění spolku Deutsch-mährischer Volksbund v Hlučíně (tisk 3781/VIII).
19.1.1921 tisk 1957 Interpelace poslanců Dra Schollicha Matznera a druhů vládě o holdovací deputaci občanů z Hlučínska a východního Slezska v Praze http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t1957_00.htm
http://www.snemovna.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t3045_00.htm 5.9.1921 tisk3045/Odpověď vlády na interpelaci posl. dra Schollicha, Matznera a druhů o holdovací deputaci občanů z Hlučínska a Východního Slezska v Praze (tisk 1957).
20.1.1921 44.schůze, prjev Jokla o stavu na Hlučínsku
http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/stenprot/044schuz/s044003.htm
18.2.1921 tisk1653/Interpelace poslanců inž. Junga a druhů ministrovi vnitra o týrání Němců okresní politickou správou hlučínskou. http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t1653_00.htm http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t2354_00.htm 13.5.1921 tisk2354/Odpověď ministra vnitra na interpelaci poslanců inž. Junga a druhů o týrání Němců okresní politickou správou hlučínskou (tisk 1653).
1.3.1921 tisk1929/Interpelace poslanců Dra A. Schollicha, Dra Luschky a druhů předsedovi vlády a ministrovi spravedlnosti o trestání na Hlučínsku.
http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t1929_00.htm http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t2387_00.htm 29.5.1921 tisk2327/Odpověď předsedy vlády a ministra spravedlnosti na interpelaci poslance dra Schollicha a druhů o trestání na Hlučínsku (tisk 1929).
3.3.1921 tisk 1936/Interpelace poslanců H. Jokla, R. Heegera a druhů předsedovi vlády o nátlaku na obyvatelstvo při sčítání lidu v okrese hlučínském a o padělání výsledku sčítání.
http://www.snemovna.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t1936_00.htm
31.3.1921tisk2049/ Interpelace poslanců H. Jokla, R. Heegera, V. Häuslera a druhů ministrovi vnitra o drakonickém jednání splnomocněného komisaře pro území ratibořské (na Hlučínsku).
http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t2049_00.htm
20.4.1921 tisk2139/Interpelace poslance Dra Luschky a druhů ministrovi vnitra o pronásledování hlučínského obyvatelstva, protože při sčítání lidu správně se přiznalo
http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t2139_00.htm http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t3159_04.htm tisk3159/XXXVOdpověď ministra vnitra na interpelaci poslance dra Luschky a druhů o pronásledování hlučínského obyvatelstva, protože při sčítání lidu správně se přiznalo (tisk 2139). XXXVII. (původní znění). Odpověď ministra vnitra, na interpelaci poslanců H. Jokla, R. Heegera a druhů o drakonickém jednání zplnomocněného komisaře pro území Ratibořské (tisk 2049).
3.5.1921 Odpověď vlády na interpelaci poslance Dra Lodgmana a druhů,že prý vláda zakázala obyvatelům Hlučínska, aby se účastnili hlasování v Horním Slezsku (tisk 1804).
http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t2194_00.htm
31.5.1921 tisk 2686/Interpelace poslanců Hausmanna, Jokla, Heegera, Schustera a druhů ministrovi věcí zahraničních a ministrovi sociální péče o podpoře hlučínských dělníků postižených hornoslezskými zmatky.
http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t2686_00.htm http://www.snemovna.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t3126_00.htm tisk3126/41021Odpověď ministra věcí zahraničních a ministra sociální péče na interpelaci poslanců Hausmanna, Jokla, Heegera, Schustera a druhů o podpoře Hlučínských dělníků postižených hornoslezskými zmatky (tisk 2686).
http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t2697_00.htm tisk2697/30621Interpelace poslance dra Luschky a druhů ministrovi financí aministrovi vnitra,že se nařízení ze dne 28. listopadu 1919, č. 644 Sb. z. a n. proti jeho smyslu provádí vůči podomním obchodníkům hlučínského okresu
4.10.1921 tisk3126/Odpoved ministra veci zahranicnich a ministra socialni pece na interpelaci poslancu Hausmanna, Jokla, Heegera, Schustera a druhu o podpore Hlucinskych delniku postizenych hornoslezskymi zmatky (tisk 2686).
http://193.85.9.36/cgi-bin/ascii/eknih/1920ns/ps/tisky/t3126_00.htm
22.6.1922 tisk3780/XII Interpelace poslanců dra Schollicha, Pittingera, dra. Feierfila, Simma dra Kafky a druhů ministrovi školství a národní osvěty a vládě o zřízení německé obecné školy v Hlučíně.
http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t3780_02.htm http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/T3847_01.htm tisk3847/IIIOdpověď vlády na interpelací poslance dra Schollicha a druhů o zřízení německé obecné školy v Hlučíně (tisk 3780/XII).
31.10.1923 tisk4281/III Interpelace poslance dra Luschky a druhů ministrovi vnitra o maření volební svobody na Hlučínsku.
http://snem.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/T4281_01.htm
http://snem.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t4746_01.htm tisk4746/VI//16424 Odpověď ministra vnitra na interpelací poslanců Jokla, dra Haase, Heegera a druhů, že úřady a jejích činitelé porušili zákony při volbách do obecních zastupitelstev v hlučínském okrese (tisk 4281/V).
18.12.1925 tisk50/Návrh poslanců dra Spiny, dra Luschky, Horpynky, Simma, Stenzla a druhů, aby na Hlučínsku byly zřízeny veřejné německé obecné školy.
http://www.psp.cz/eknih/1925ns/ps/tisky/t0050_00.htm
23.3.1928 záznam 139 schůze KobergSladký
http://www.psp.cz/eknih/1925ns/ps/stenprot/139schuz/s139001.htm
posl. Sladký o likvidaci Slezska atd http://www.psp.cz/eknih/1925ns/ps/stenprot/139schuz/s139002.htm
14.2.1947 záznam 37.schůze hlučínsko
http://www.psp.cz/eknih/1946uns/stenprot/037schuz/s037006.htm
SENÁT 1922,1936
10,7.1922 tisk1453 Interpelacesenátorů Linka, Polacha a soudruhůna pana ministra školství a národní osvětystran německé menšinové školy v Neředíně u Olomouce, dále stran útisku německé obecné školy v Lužici u Šternberka a stran zřízení německé obecné školy v Hlučíně.
http://www.senat.cz/zajimavosti/tisky/1vo/tisky/T1453_04.htm
21.9.1922 tisk1511Usnesení poslanecké sněmovnyo vládním návrhu (tisk 3804),kterým se předkládá ku schválení Národnímu shromáždění československo-německá úmluva o převodu zaopatřování válečných poškozenců na Hlučínsku a závěrečný protokol, podepsané v Ratiboři dne 12. dubna 1922 (tisk 3875).
http://www.senat.cz/zajimavosti/tisky/1vo/tisky/T1511_00.htm
27.3.1936/28.schůze senátu Zprava vyboru kulturniho a rozpoctoveho k usneseni posl. snemovny (tisk 141) o navrhu posl. Uhlire, dr Neumana, Babka a Polivky na novelisaci §u 23 zakona ze dne 14. kvetna 1869, cis. 62 r. z., jimz se ustanovuji pravidla vyucovani na skolach obecnych (tisk 158). Zpravodaj Sladký
http://www.psp.cz/cgi-bin/eng/eknih/1935ns/se/stenprot/028schuz/s028001.htm o školách na Hlučínsku, stavu Hlučínska http://www.psp.cz/cgi-bin/eng/eknih/1935ns/se/stenprot/028schuz/s028002.htm, pokrač. Sen.Novák http://www.psp.cz/cgi-bin/eng/eknih/1935ns/se/stenprot/028schuz/s028003.htm
12.04.1922 N° 562.ALLEMAGNE ET TCHÉCOSLOVAQUIE Convention relative au transfert del'assistance concernant les invalides de guerre dans le territoire deHultschin, signé à Ratibor le 12 avril 1922.GERMANYAND CZECHOSLOVAKIA
http://untreaty.un.org/unts/60001_120000/20/30/00039483.pdf
.
Literatura:
.
Die tschechoslowakischen Denkschriften für die Friedenkonferenz von Paris 1919/1920, herausgegeben von Dr. jur. Hermann Raschhofer, Carl Heymanns Verlag in Berlin W8, 1938
Di Fabio Udo, Kultura svobody, CDK Brno 2009, ISBN 978-80-7325-195-6
Gawrecká Marie, K národnostnímu a politickému vývoji na Opavsku, Hlučínsku a Vítkovsku v letech 1918-1938, in Vlastivědné listy, ročník 17, 1/1991 s.38
Gawrecká Marie, Československé Slezsko mez světovými válkami 1918-1938, Opava 2004, ISBN 80-7248-233-5
Historický místopis země Moravskoslezské, VII. Opavský kraJ, Dr. Ladislav Hosák, Melantrich Brno 1937,
Hultschiner Soldaten 1939-1945 http://www.hultschiner-soldaten.de/__cz/kontakt.php
Chocholatý František (Chocholatý Gröger Franz,), Vývoj zemského znaku země Opavské, in: Sborník příspěvku Heraldica Viva I., s.41-50, Pardubice 1992
Troppau, Das Landeswappen von Troppau, in:Landes Zeitung nr. 10/2000 s.1-2, Praha
Genealogie opavských Přemyslovců 1255-1525, in: Listy GHS, 6. řada, Praha, září 1978, s.129-153
Die Herzoge von Troppau, Jägerndorf, Leobschütz und Ratibor, in Europiche Stammtafeln, Band III/1, Neu Folge, Marburg 1984, Taf. 18
Chocholatý Gröger Franz, ÚZEMNÍ SPORY ČESKOSLOVENSKO – POLSKÉ A OSUD MORAVCŮ
http://www.bruntal.net/2005062002-uzemni-spory-ceskoslovensko-polske-a-osud-moravcu
Chocholatý Gröger Franz Otázka občanství na odstoupených územích po 10.10.1938 - MÝTY a FAKTA aneb jak zkreslují fakta v bakalářské práci http://nassmer.blogspot.com/2009/07/otazka-obcanstvi-na-odstoupenych.html
Chocholatý Gröger Franz, K otázce vysídlení občanů ČSR ze Sudet, Těšínska, Podkarpatské Rusi a Slovenské republiky v letech 1938/1939 http://nassmer.blogspot.com/2009/11/kotazce-vysidleni-obcanu-csr-ze-sudet.html
Kapras Jan, O českém státě za války a po válce (Soubor článku) Český čtenář 6-7, Praha 1925-
Mírová smlouva mezi mocnostmi spojenými i sdruženými a Německem a Protokol, podepsané ve Versailles dne 28. června 1919, č. 217/1921 Sb.z. a n. http://cs.wikisource.org/wiki/Versaillesk%C3%A1_smlouva
Myška Milan, Rub a líc bojů o Hlučínsko, in. Opavsko7/1963 s.1-3
Myška Milan, Zápas Čechů o Hlučínsko (Před rokem 1920) in: Evropa mezi Německem a Ruskem, Sborník prací k sedmdesátinám Jaroslava Valenty,,Historický ústav AVČR Praha 2000 ISBN 80-7286-021-6
O Slezsku a Ostravsku. Sborník statí o poměrech zapomínaných oblasti českých. Uspořádal V. Martínek, Akademický spolek „Odra“ Praha 1912
Paulová Milada, Dějiny Mafie. Odboj Čechů a Jihoslovanů za světové války 1914-1918, Československá grafická unie, a.s., Praha 1937
Plaček Vilém, Hlučínsko v letech 1938-1946 očima kroniky obce Chuchelné, in:Opavsko 11/1965 s.1-6
Plaček Vilém, Tzv. hlučínský problém v proměnách času, in, Vlastivědné listy, ročník 11, 2/1985, s.17-20
Plaček Vilém,Hlučínska vesnice v době válečné i poválečné až do počátků kolektivizace , Řešení tzv. úterkového problému v letech 1938-1951, , in, Vlastivědné listy, ročník 21, 1/1995 s.14- 20
Plaček Vilém, Katolická církev na Hlučínsku v době od vytvoření Německé říše v roce 1871 do připojení regionu k Československu v roce 1920, , in, Vlastivědné listy, ročník 23, 1/1997 s.4- 17
Scholtis August, Pán z Bolatic, Máj Háj ve Slezsku 2008, ISBN 978-80-86458-28-1
