Andreas Mölzer
Minulý týden se v Londýně konala mezinárodní konference o Afghánistánu. Přitom evropské členské státy NATO, a to především Spolková republika Německo, z podstatné části vyhověly požadavkům USA na zesílení příslušných kontingentů vojenských jednotek. A tím se Evropa celkově vystavuje nebezpečí, že ze špatně chápané transatlantické solidarity společně se Spojenými státy sklouzne do stále jasněji se rýsující porážky. Neboť stále více expertů, naposledy například bývalý spolkovoněmecký kancléř Helmut Schmidt, poukazuje na to, že válka v Afghánistánu se nedá vyhrát. A důvod, proč by vítězství měly dosáhnout zrovna USA a NATO, když už se přece v 19. století museli s ponižující porážkou srovnat Britové a po nich v 80. letech minulého století Sovětský svaz, nám na obou stranách Atlantiku zatím nikdo nedokáže logicky vysvětlit. Porážka, s kterou se dá počítat, porážka ve válce na Hindúkuši započaté v roce 2001 – a tím také ve válce, která už dlouho trvá déle než 1. a 2. světová válka dohromady – bude mít nedozírné následky pro zahraničněpolitickou a bezpečnostní akceschopnost Evropské unie. Nehledě na hrozící ztrátu už stejně tak mizivé světově politické reputace budou Evropské unii chybět finanční a lidské zdroje, kterých je naléhavě třeba v jiných regionech jako například na Balkáně. Přitom je v nejvlastnějším zájmu Evropy postarat se ve svých okrajových oblastech o pořádek a bezpečnost. V Bosně se kupříkladu může situace každou chvíli zhoršit - a pokud by takováto vážná situace nastala, pak musí být EU schopna naprosto jiným způsobem, než tomu bylo v 90. letech, zakročit bez nějakého předcházejícího volání o pomoc do Washingtonu.
Plán přeměnit Afghánistán na alespoň jakžtakž fungující stát, je vznášen více politickým přáním než smyslem pro realitu, přičemž Evropané chtějí převzít vedoucí úlohu. Koneckonců se mezinárodní konference o Afghánistánu konají téměř v jednoročním rytmu a EU nebo její členské země mávají šekovými knížkami a vystupují jako velcí mistři v placení. Úspěchů však tato velkorysost z nákladů daňových poplatníků přinesla jen málo. Protože Afghánistán stále stejně jako dříve korupcí zužovanou zemí, ve které nerozhoduje ústřední vláda v Kábulu, ale různí vůdci klanů.
.
Přeloženo a zveřejněno se souhlasem autora. Andreas Mölzer je spoluvydavatelem magazínu ZUR ZEIT.
