Ministerstvo spravedlnosti odhaduje, že více než 500 soudců, kteří dnes vynášejí rozsudky, se v této funkci nacházelo již před listopadem 1989. Dnes se zde obléká do taláru 2900 osob. Jednou z nich je například Eva Buriánová, která přesně před pětadvaceti lety poslala na osm měsíců za mříže Václava Havla za vzpouru a odpor vůči exekutivě. Havel se v lednu 1989 pohyboval po Václavském náměstí, aby se podíval na protesty během Palachova týdne. Buriánová, která rozhodovala o Havlově odvolání, dnes vykonává svou funkci při pražském Městském soudu.
První pokus o očištění justice byl zahájen po sametové revoluci. Na první pohled byla jednoznačná otázka, zda jsou soudci, kteří se podávali vůli režimu, zárukou nezávislosti? V září 1991 vstoupil v platnost zákon o soudech a soudcích, podle kterého ministerstvo spravedlnosti provádělo „očistu“. Každý soudce musel být v této době nanovo jmenován do své funkce. Před rozhodnutím obdrželi poslanci o každém ze soudců posudek.
Poslankyně Hana Marvanová tehdy společně s výborem VONS (Výbor na ochranu nespravedlivě stíhaných) tyto posudky napadla. „Oficiální ohodnocování soudců probíhalo v kolektivním stylu“, vzpomíná paní Marvanová. Ovšem chyběly důležité informace. „Předala jsem Haně Marvanové seznam soudců, kteří dostali lidi do vězení kvůli politickým trestným činům, to znamená neprávem“, vzpomíná bývalá disidentka, členka výboru VONS a publicistka Petruška Šustrová. Do seznamu nezařadila soudce, kteří odsoudili politické vězne podmíněně. „Říkala jsem si, že ti, kteří měli odvahu vynášet podmíněné tresty, měli nějaké svědomí“, vysvětluje paní Šustrová.
Jedna občanská iniciativa opakovaně naléhala na ministerstvo spravedlnosti, aby „profesionálním soudcům neprodlužovala smlouvy“. Výbor ničeho nedosáhl, jak říká Šustrová. Většina soudců byla jmenována znovu a tím skončila očista justice.
Aktivista Tomáš Pecina v následujících letech otevřel znovu Pandořinu skříňku. Chtěl se dozvědět, kteří soudcové byli členové KSČ. Nakonec Ústavní soud v roce 2010 rozhodl, že Pecina má na takovéto informace právo, a zrušil rozhodnutí Nejvyšší správního soudu. „Měl jsem úspěch a ministerstvo samo zveřejnilo informace na svém internetovém portálu. Za neúspěch považuji, že tito lidé jsou stále na svých postech“, řekl Pecina. Ovšem tento seznam, obsahující momentálně přes pět set jmen, podle něj nikdy nebyl úplný. „Ministerstvo zaslalo soudcům dotazník, do kterého měli doplnit, zda byli členové KSČ či nikoli. Také takovéto případy jsem našel“, dodává Pecina. Podle něj jsou nejkřiklavější případy na Městském soudu v Praze, kde je aktivní většina soudců s „rudou knížečkou“...
Paradoxní je případ soudkyně Marcely Horváthové (podle údajů Lidových novin nebyla členkou KSČ), která v roce 1988 poslala do vězení těžce nemocného Pavla Wonku, ačkoliv téměř nebyl schopný odpovídat na její otázky. Zemřel za mřížemi. Po sametové revoluci směla zůstat v justici. „Je na okresním soudu v Trutnově. Zajímavé ale je, že dnes soudí velmi dobře. Málokdy jsem se setkal s tak dobrým soudcem“, říká aktivista Pecina. JUDr. Marcela Horváthová na svou obhajovu uváděla, že případ Wonka byl jeden z prvních, poté co se vrátila z mateřské dovolené, a že vycházela z podkladů, které obdržela. Tímto způsobem se úspěšně hájila po roce 1990 před parlamentní vyšetřovací komisí. Nadále zůstala v taláru.
Poznámka: Aktivity „aktivisty“ Tomáše Peciny nejsou neznámé. Patří k zakladatelům organizace Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (SKSČMS). (K tomu blíže článek v „Sudetenpost“ číslo 5/2011 s názvem „SL verbietet tschechischem Verein die Verwendung ihres Namens“ – „Sudetoněmecké krajanské sdružení zakazuje českému spolku používání svého jména“.) (-wyk-)
Tento text byl redakcí měsíčníku “Sudetenpost” laskavě poskytnut k překladu do češtiny a zveřejnění na stránkách Náš směr. Vyšlo dne 8. května 2014.
