 |
| Obrázek: Outsidermedia.cz |
Uběhlo několik měsíců po rozruchu, který loni způsobil český státní prezident Miloš Zeman svými výroky na návštěvě Izraele, kde navrhoval přesunutí českého velvyslanectví z Tel Avivu do Jeruzaléma, což vyvolalo pohoršení arabského světa. Jak se dalo očekávat, podpořila tyto Zemanovy výroky svého času právě organizace ICEJ, která sama ve svém názvu nosí slovní spojení „velvyslanectví v Jeruzalémě“. Ve svém prohlášení k Zemanově návštěvě židovského státu ICEJ konstatuje: „Jsme přesvědčeni, že existují dobré morální i právní důvody k tomu, aby mezinárodní společenství jasně uznalo Jeruzalém jako hlavní město Státu Izrael. Uvítáme, půjde-li v tom Česká republika příkladem.“
Lze i vycházet z toho, že ICEJ v pozadí v rámci svých lobbyistických možností skutečně vyvíjí maximální úsilí ovlivňovat v tomto smyslu proizraelské agitace četné oficiální české politiky - je to totiž přímo jejím ústředním posláním. Mezinárodní ředitel této organizace, Juha Ketola, označuje Židy za „Boží vyvolený národ“ a tvrdí také, že „národy čeká spravedlivý soud, přičemž měřítkem, podle kterého je Bůh bude posuzovat, bude jejich chování vůči Jeruzalému, izraelské zemi a židovskému národu.“ Poslání ICEJ definoval Ketola tak, že Bůh povolal agitátory této organizace, aby ovlivňovali v tomto duchu „vedení jednotlivých národů“ (rozuměj: politiky) a aby, vyjádřeno krásným eufemismem, „promlouvali do životů těchto vůdců, ať už sekulárních, nebo duchovních“.
ICEJ si dopřává v České republice nadstandartně dobrých styků s významnými politiky a disponuje výraznou mediální podporou. Do povědomí široké veřejnosti se ICEJ pokouší vnikat svými každoročně konanými průvody „za toleranci, proti antisemitismu a za Izrael“ a přednáškovými akcemi o „holocaustu“, které však slouží pouze jako vnější rámec této agitátorské činnosti. Neinformovaná laická veřejnost tuší za poněkud zkreslujícím oficiálním názvem organizace spíše nějakou státně uznanou křesťanskou instituci, upozorňující na "křesťanskou lásku k bližním" a na odkaz holocaustu. Česká média před čtyřmi roky naprosto nekriticky podpořila propagační tah ICEJ s pobytem britského aktivisty ICEJ, pastora Wernera Odera v České republice. Tento muž, definující se dnes jako „velký přítel Izraele“, je syn muže, kterého Česká televize prezentovala jako „nacistického masového vraha“. Ačkoliv se Náš směr tehdy obrátil na redakci ČT s informacemi, které tato tvrzení - i na základě přímého vyjádření odborného historika z Rakouska - vyvrátily, nebylo na tuto kritiku, i přes opakované ujišťování, že bude zaslána odpověď, ze strany této české veřejnoprávní instituce dodnes nikterak reagováno...
Činnost ICEJ v minulosti i dosti vydatně podporovalo české ministerstvo školství. To se v roce 2009 rozhodlo podpořit částkou 16 miliónů korun projekt iniciovaný touto kontroverzní křesťansko-sionistickou organizací, který nese název „Centra vzdělávání a dialogu“. Jednalo se o přednáškovou činnost o „holocaustu“ na středních a základnícu školách. V roce 2012 byl projekt ministerstvem dodatečně dotován další částkou téměř tři čtvrtě miliónu korun.
Smrtící výbuch v budově palestinského velvyslanectví v Praze byl vítanou příležitostí pro proizraelské kruhy v České republice opět přilít olej do ohně, nevyjímaje samozřejmě ICEJ. To ve svém prohlášení označilo existenci palestinského velvyslanectví za „dědictví komunistického režimu“. ICEJ požaduje jeho zrušení a vyzvalo české orgány, aby zvážily, „zda další existence velvyslanectví neexistujícího státu na území České republiky nepředstavuje neúměrné bezpečnostní riziko.“
Skutečným bezpečnostním rizikem pro Česko se však stávají určití čeští politici vyhovující proizraelským kruhům, přičemž tito necouvnou ani před otevřenými provokacemi arabského světa. Pravděpodobnost, že se Česká republika může stát střediskem násilných aktů, plynoucích z blízkovýchodního židovsko-arabského konfliktu, a že bude přitahovat militantní kruhy z arabského světa, narůstá. Ale to je přesně onen efekt, který do určité míry vítají proizraelské kruhy v naší zemi. Stejně tak, jako ve skutečnosti uvítaly výbuch na palestinském velvyslanectví - je to voda na jejich propagandistický mlýn.
Mezitím se řetězec provokací posouvá dál: český velvyslanec v Izraeli Tomáš Pojar minulý týden navštívil univerzitu nacházející se v ilegální izraelské osadě na Západním břehu Jordánu. Tato univerzita leží hluboko na území, jež je Izraelem protiprávně okupováno. Podle publicisty Daniela Veselého tím Pojar podpořil existenci nelegální osady a činnost samotné univerzity, jež úzce spolupracuje s izraelskou armádou: „Výstavba židovských osad je s ohledem na čtvrtou Ženevskou úmluvu válečným zločinem, neboť stát, který v průběhu válečného konfliktu dobude cizí území, nesmí je osídlovat vlastním obyvatelstvem. To je právě případ Izraele, který v roce 1967 během šestidenní války dobyl i Západní břeh a začal ho navzdory mezinárodním regulím osidlovat izraelskou [židovskou - pozn. LB] populací a výstavbou nelegálních osad.“ Veselého závěr je jednoznačný: „Česká republika, včetně prezidenta Zemana, jenž otevřeně podporuje izraelskou okupační politiku a považuje islám za barbarské náboženství, má i na poměry Evropské unie nadstandartní styky s Izraelem. Ty jsou nekompromisně proizraelské, a proto je pravděpodobné, že narušují nestrannost při blízkovýchodním mírovém vyjednávání, jehož je Česká republika coby členský stát EU součástí.“
Poslední prezidentské volby v České republice připomínaly tak trochu severoamerické poměry, kde se kandidáti navzájem běžně předhánějí ve svých veřejně projevovaných proizraelských sympatiích. Jinak tomu nebylo i v případě neúspěšného prezidentského kanditáta Přemysla Sobotky, nynějšího místopředsedy Senátu a dnešního váženého hosta akce ICEJ v Brně. Na svém blogu fantazíroval a zároveň vtloukal před volbami Čechům do hlavy: „My všichni bychom si měli uvědomit, že Izrael vyznává stejné hodnoty jako my, Evropané. Je to národ, který je nám blízký. A že jednou bychom i my mohli čelit situaci, kdy budeme stát tváří v tvář nebezpečí a budeme tam sami jako voják v poli.“ Že by snad nějaká vidina válečných či násilných konfrontací kvůli židovskému státu ve střední Evropě? Těžko říci, ale v jeho úvaze následuje hned tisíckrát otřepávaná „analogie“ s Mnichovskou dohodou - ta totiž musí VŽDY přijít na řadu: „Nakonec, i my Češi můžeme nalézt obdobnou paralelu v naší, ne tak dávné, historii. Také my jsme v roce 1938 byli malým, hrdým státem s prosperující ekonomikou a veškerými občanskými svobod ami.“
Dnes tedy Sobotka promluví před svými příznivci v Brně - a jelikož tématem této letošní akce ICEJ má být „aktuální dění na Blízkém východě“, lze si na základě známých pozic všech přítomných aktérů lehce domyslet, jaké provokativní požadavky na totmo přednáškovém setkání, moderovaném tradičně židovským novinářem Petrem Brodem, zazní. A také kolik hlasů, přivlastňujících si právo hovořit za „křesťany“, za „Čechy“ a za Českou republiku.
Zneužívání odkazu nevinných obětí válečných děsů největšího světového konfliktu všech dob pro účely provokace, štvaní, nesnášenlivosti a proizraelského lobbyismu určitě nebude ve smyslu mnohých obyčejných lidí, proživších si před sedmi desetiletími skutečné peklo na Zemi. Je to vpravdě špinavé pošlapání jejich památky.
