Benešova cesta do Moskvy v pro- sinci 1943 měla bezprostřední vliv na hospodářský úpadek našich zemí. Foto: Archiv L. Beera |
Autor si na základě předkládaných infromací všímá, že rozpad Rakousko-Uherska byl zejména pro Československo, ale i pro okleštěné Rakousko hospodářským propadem. „Hospodářská krize 30. let trvá v ČSR až do roku 1935, mezitím již v Německu probíhá prudký a dlouhý hospodářský vzestup až téměř do konce války“, uvádí na Britských listech Janýr, a připomíná také, že ČSR na tom sice byla na rozdíl od zdevastovaného a rozbombardovaného Německa a Rakouska v roce 1948 hospodářsky lépe než v roce 1937, nicméně léta 1945-1947 byla pro českomoravský prostor obdobím hospodářského poklesu. Naproti tomu během války tento prostor bohatl, konstatuje se v článku. Na základě porovnání ekonomických ukazatelů Janýr vyslovuje jasný úsudek: „Hned náš první projekt samostatného československého státu se ukázal jako ekonomický propad, který plynule přerostl v politickou katastrofu.“ Za „účelovou lež“ zároveň považuje vymezování poválečného hospodářského zaostávání českomoravského prostoru únorovým pučem 1948: „O přechodu na socialistický režim počínaje znárodněním a konče Státní plánovací komisí nerozhodli komunisté, ale Stalinovi je osobně a z vlastní iniciativy přislíbil Edvard Beneš v v prosinci 1943 v Moskvě, poté ho převzal moskevský vládní program z března a Košická vláda z dubna 1945 a konečně i první poválečná vláda z července 1946. (...) Hospodářský pokles také nezačíná rokem 1948, ale okamžitě s koncem války (...) Příčinami byly vyhnání třetiny obyvatelstva a pokles efektivnosti zemědělství i znárodněných, státní byrokracií zatížených podniků.“
Čechy a Morava mohly být po válce jednou z nejbohatších zemí Evropy
Tzv. Košickým vládním programem z dubna 1945 byla už konkrétně nastolena cesta k národnostnímu „vyčištění“ prostoru státu ale také cesta k postupné likvidaci soukromého vlastnictví. Prosperita v českomoravském prostoru se odvíjela od úsilí nejméně pěti generací po staletí zde spolu žijících etnik. Ty vytvořily v průběhu 19. století průmyslové "společenství" - jediné sociálně ekonomicky konzistentní průmyslové společenství v rakousko - uherské monarchii, mající rozhodující podíl na tvorbě jejího hrubého národního důchodu. Přitom na území Protektorátu Čechy a Morava byly během války z Říše přesouvány moderní průmyslové technologie, aby byly uchráněny před spojeneckým bombardováním. Na konci války tak bylo podle kvalifikovaných odhadů morálně odepsáno jen asi 55 % průmyslových technologií. V poválečné Evropě na tom byly lépe jen země, které se přímo neúčastnily války na některé z bojujících stran a které byly ušetřeny ničivých náletů. České země tak díky tomu a také díky vysoké civilizační kvalitě zde v roce 1945 žijícího obyvatelstva měly objektivně všechny předpoklady stát se v příštím desetiletí jednou z nejbohatších zemí Evropy.
Podíl civilizačně vyspělého a vysoce kvalifikovaného německého etnika na vytváření HDP činil v předválečném Československu ca 35 %. Mnoha set miliardový majetek konfiskovaný v letech 1945 - 1946 německému obyvatelstvu byl doslova a do písmene zdevastován a rozkraden. Vyhnané kvalitní a kvalifikované zemědělsko - průmyslové vrstvy německého etnika byly nahrazeny zemědělsko - dělnickými vrstvami, k nimž nutno připočíst pologramotné a negramotné “repatrianty” z východní Evropy, které většinou neuměly hospodařit a ani k tomu často neměly znalostní předpoklady. Produktivitu práce původní populace však nenahradili ani zlomkově. Masový přesun české zemědělské čeledě a dělníků ze statků, dílen a továren do pohraničí vyvolal rozpad hospodářsko - společenských struktur ve vnitrozemí. Byla tak závažným způsobem narušena sociálně - ekonomická struktura zemědělství a průmyslu a dochází k rozpadu tradičních společenských vazeb a vztahů, které se vytvářely v českých zemích po řadu generací. (-lb-, -fcg-)