Železný kříž 1813

Historie Železného kříže se započala před 200 lety a jeho tradice byla pak třikrát obnovena, naposledy Hitlerem
Franz Chocholatý Gröger

Velkokříž Železného kříže 1813 byl v létech "osvobozovací
války" proti francouzské okupaci udělen celkem pětkrát.

Před 200 lety založil pruský král Friedrich Wilhelm III. Železný kříž, který se stal tradičním symbolem německých sil, ale je více symbolem svobody a rytířské povinnosti, zrozené za osvobozovací války let 18/13-1815. Železný kříž byl založen výnosem pruského krále v den narození jeho zesnulé manželky Luise Prinzessin zu Mecklenburg-Strelitz (* 10. 3. 1776 † 19. 7. 1810). V dokumentu O založení řádu železného kříže se hovoří: My Friedrich Wilhelm, z Boží milosti pruský král atd. atd. V dnešní nepříznivé situaci, na níž závisí osud vlasti, národ velmi pozdvihuje pevná mysl, která zasluhuje úcty a věčné památky. Vytrvalost, s níž lid snášel neobyčejné zlo kruté doby, se nezměnila v malomyslnost, což dokazuje velkou odvahu každého člověka, jež mu pomohla vše přetrpět, opírajíce se o náboženství a věrnost králi a vlasti. Proto jsme se rozhodli vyznamenat zásluhy, dosažené v právě propukající válce v boji s nepřítelem či v poli a v zázemí, avšak pouze v tomto velkém boji za svobodu a samostatnost, a vyznamenání po této válce již neuděloval. Proto nařizujeme: „Jako vyznamenání za zásluhy našich poddaných o vlast v této válce zakládáme Železný kříž ve dvou třídách a velkokříži." (1) Výnos pak byl uveřejněn ve Vratislavi (Breslau, Wrocław) v Schlesische privilegirte Zeitung v č. 34 z 20. 3. 1813 spolu s královým provoláním „An Mein Volk“, jež bylo výzvou k boji národa proti francouzské okupaci. (2)

Železný kříž je až po současnost symbol prusko-německého vojáka, byl určen králem jako vyznamenání za prokázanou chrabrost ve válkách osvobození. To mělo vést k silné osobní angažovanosti s duchem osvobozenecké války. Důstojníci a muži byli odměněni stejně pro dosažení vysokého výkonu podle zadání daných přímo od krále. Železný kříž vzdal všechny podstatné hodnoty prezentované v elegantní, jednoduché formě jednoduchého kovu jako symbolu rytířství. Výsledné konečné provedení je od Karla Friedricha Schinkela. (3) Na rozdíl od mnoha jiných konvenčních vojenských vyznamenání Železný kříž záměrně vynechal cenné materiály. Zadání čistě černé železné litiny, lemované stříbrným proužkem, je zdůrazněním rytířské povinnosti a bylo také odvoláním se na železnou dobu antické mytologie. Mimo to pruský stát od 31. 3. 1813 vybírá od měšťanů a šlechticů zlaté předměty výměnou za jednoduché železné šperky („Gold gab ich für Eisen“; „Gold zur Wehr, Eisen zur Ehr“). V roce 1812 vznikla „vlastenecká píseň“ (Vaterlandslied) básníka Ernsta Moritze Arndta, která začíná slovy: „Der Gott, der Eisen wachsen ließ, der wollte keine Knechte…“. (4)

Tvar nového vyznamenání byl symbolický, je jim tlapatý kříž – Tatzenkreuz. S exteriérem linie kříže Řádu německých rytířů křížových výprav je vyjádřením symbolické myšlenky středověku převedené do boje proti francouzské nadvládě. Symbolika Železného kříže je také v tom, že první Železný kříž byl udělen, a to posmrtně, jeho manželce Luise, po roce 1810 zrozeném mýtu příkladné ženy, milující matky, pruské Madony a mučednice. Železný kříž 1813 byl udělován ve dvou třídách Eisernes Kreuz II. Klasse, Eisernes Kreuz I. Klasse a ve formě Velkokříže Großkreuz des Eisernen Kreuzes a jednou byl udělen Železný kříž na zlaté hvězdě (Blücherstern), a to polnímu maršálovi Gebhardu von Blücherovi. Velkokříž, dvojnásobně velký jako obě třídy, se nosí kolem krku na černé stuze s bílým lemováním a mohl být udělen jedině veliteli výhradně za vítěznou rozhodující bitvu, po níž musel nepřítel opustit pozice, či za obsazení významné pevnosti nebo za úspěšnou obranu pevnosti, která nepadla nepříteli do rukou. Nejvýznamnější rozdíl do jiných vyznamenání, byla skutečnost, že Železný kříž mohl také být udělen poddůstojníkům a vojákům, zatímco v jiných válkách vyznamenání byly vyhrazeny výlučně pro důstojníky. Pruský král však negoval stávající sociální třídní rozdíly a vědomě se tím vyjádřila vůli bojovat a boj za osvobození byl vůli celého národa pruského. Zavedl také Železný kříž v obou třídách za zásluhy v týlu.

Železný kříž 1813 II. třídy

Železný kříž 1813 II. třídy má tvar černého, hladkého tlapatého kříže se stříbrnou obrubou a s rameny rozšiřujícími se na koncích, revers má stejný tvar a vzhled jako avers, jen uprostřed kříže byly umístěny dubové ratolesti ve tvaru kříže a písmena "FW" (Friedrich Wilhelm). Na spodním rameni byl umístěn letopočet založení 1813 a na horním rameni pruská královská koruna. Civilním osobám byl Železný kříž 1813 I. a II. třídy udělován na bílé stuze, která měla po stranách černé pruhy, pro vojáky byla stuha černá se dvěma bílými pásy. Během osvobozovací války (1813 – 1815) bylo uděleno 371 Železných křížů II. třídy na civilní stuze a 16.131 na vojenské stuze. Železný kříž I. třídy má stejnou velikost a tvar jako Železný kříž II. třídy, ale liší se reversem a způsobem zapínání. Na aversu má tvar černého, hladkého tlapatého kříže se stříbrnou obrubou a s rameny rozšiřujícími se na koncích, revers je hladký a nachází se na něm vertikální zapínací jehlice. Tvar jehlice nebyl pevně stanoven a je závislý na výrobci. Během osvobozovací války bylo uděleno 668 Železných křížů I. třídy. (5)

Velkokříž Železného kříže 1813 má stejný tvar jako Železný kříž 1813 II. třídy, ale liší se velikosti a způsobem zavěšení - nosil se na přibližně 45 mm široké stuze jako nákrční dekorace. Železný kříž má tvar černého, hladkého tlapatého kříže se stříbrnou obrubou a s rameny rozšiřujícími se na koncích, revers má stejný tvar a vzhled jako avers, jen uprostřed kříže byly umístěny dubové ratolesti ve tvaru kříže a písmena "FW" (Friedrich Wilhelm"). Na spodním rameni byl umístěn letopočet založení 1813 a na horním rameni pruská královská koruna. V létech osvobozovací války byl Velký kříž Železného kříže 1813 udělen celkem pětkrát, a to 31. 8. 1813 polnímu maršálovi Gebhardu Leberechtu von Blücherovi, Fürst von Wahlstatt, 15. 9. 1813 generálu infanterie Friedrichu Wilhelmu Bülowi von Dennewitz, na podzim 1813 korunnímu princi Karlu Johannu von Schweden, 26. 1. 1814 generálu infanterie Bogislavu Friedrich Emanuel Graf Tauentzien von Wittenberg a 31. 3. 1814 polnímu maršálovi Johannu Davidu Ludwigu Graf Yorck von Wartenburg. Železný kříž na zlaté hvězdě (Blücherstern) byl 18. 6. 1815 udělen polnímu maršálovi Gebhardu Leberechtu von Blücherovi.

Železný kříž 1813 I. třídy

Přestože král Friedrich Wilhelm III. v dokumentu z 10. 3. 1813 explicitně uvádí „Proto jsme se rozhodli vyznamenat zásluhy, dosažené v právě propukající válce v boji s nepřítelem či v poli a v zázemí, avšak pouze v tomto velkém boji za svobodu a samostatnost" a vyznamenání po této válce již neuděloval, byl na počátku francouzsko-německé války poprvé obnoven Železný kříž v den výročí úmrtí své matky Luise 19. 7.1870 králem Wilhelmem I. Řád tak měl nyní vztah nejen k Prusku, ale i celému Německu a také tím ztratil svůj hluboký symbolický význam, který získal Železný kříž jako symbol vzpoury proti cizí nadvládě a útlaku v myslích Pruska. Řád by měl význam, kdyby se dotýkal války z roku 1864 a 1866, tedy válek proti Dánsku a Rakousku. Změny vzhledu nebyly velké, pouze na aversu kříže bylo umístěno do středu písmeno "W" (Wilhelm), na horním rameni pruská královská koruna a na spodním rameni letopočet obnovení - 1870. Na reversu kříže byly umístěny dubové ratolesti ve tvaru kříže a písmena "FW" (Friedrich Wilhelm). Na spodním rameni byl umístěn letopočet založení 1813 a na horním rameni pruská královská koruna. Železný kříž 1870 byl opět udělován ve dvou třídách a ve formě velkokříže. U příležitosti 25. výročí vítězství nad Francií (1. 9. 1870), císař Wilhelm II. vydal 18. 8. 1895 speciální dekret o udělování Železného kříže. Kříž měl o něco menší rozměry a na stužce kříže byla upevněna "jubilejní" dubová ratolest, vytvořená ze tří dubových listů s číslicí "25" , která měla být nošena na stuze medaili Železného kříže.

Železný kříž na zlaté hvězdě (Blücherstern)

Druhé obnovení Železného kříže se událo 5. 8. 1914, krátce po začátku první světové války, a to císařem Wilhelmem II. Avers kříže zdobila na horním rameni pruská královská koruna, ve středu kříže písmeno "W" (Wilhelm) a na spodním rameni letopočet obnovení - 1914. Na reversu kříže byly umístěny dubové ratolesti ve tvaru kříže a písmena "FW" ("Friedrich Wilhelm"). Na spodním rameni byl umístěn letopočet 1813 a na horním rameni pruská královská koruna. V první světové válce byl nadto Železný kříž poprvé použit i jako německý výsostný znak a k tomuto účelu zjednodušen. Železný kříž 1914 byl udělován ve dvou třídách a ve formě velkokříže. Velkokříž obdrželi polní maršál Paul Ludwig Hans Anton von Beneckendorff und von Hindenburg (Paul von Hindenburg), pruský polní maršál August von Mackensen, německý polní maršál Prinz Leopold Maximilian Joseph Maria Arnulf von Bayern a generál Erich Friedrich Wilhelm Ludendorff. V období první světové války došlo ke druhému udělení Železného kříže na zlaté hvězdě, nositelem tohoto vyznamenání byl Generralfeldmaršál Paul Ludwig Hans Anton von Beneckendorff und von Hindenburg, jež ho obdržel v roce 1918. Toto vyznamenání bylo dle svého nositele, stejně jako v případě von Blüchera, nazýváno Hindenburgstern.

Třetí a poslední obnovení Železného kříže bylo provedeno Adolfem Hitlerem 1. 9. 1939. Vzhled kříže byl opět změněn, Hitler se sice v rozporu s tradicí zřekl svých iniciál na reversu kříže, na aversu kříže byl však ve středu umístěn mírně vyvýšený hákový kříž a na spodním rameni letopočet obnovení - 1939. Revers byl zpracován stejně jako přední strana, pouze ve středu chybí hákový kříž a na spodním rameni byl umístěn letopočet založení Železného kříže - 1813. Oproti dřívějšímu rozdělení vyznamenání do dvou tříd a velkokříže, byl Železný kříž 1939 doplněn o Rytířský kříž v pěti třídách, který byl zařazen svým stupněm mezi Železný kříž I. třídy a Velkokříž. Tento Velkokříž (1939) byl založen 19. 7. 1940 a jediným vyznamenaným byl Říšský maršál Hermann Wilhelm Göring. Třída Železného kříže na zlaté hvězdě již obnovena nebyla. Železný kříž 1939 byl tedy udělován v osmi třídách. V První světové válce bylo uděleno 5,200.000 Železných křížů II. třídy a 218.000 Železných křížů I. třídy, v Druhé světové válce 2,300.000 křížů II. třídy a 300.000 Železných křížů. (6)

Politický obsah, podle něhož byly tyto války vedeny, nesnižuje hodnotu Železného kříže jako ocenění statečnosti. Z tohoto důvodu, je povoleno nosit železný kříž Řádu na základě ustanovení zákona 1956 bez nacistické symboliky. Tento nález upřesňuje, že Železný kříž není dán režimem, ale odvážnou službou své země. (7) Železný kříž není udělována od roku 1945. Vzhledem ke své identitě specifické tradice uznal 1. 10. 1956 Spolkový prezident Theodor Heuss Železný kříž jako znak pro letectví a bojová vozidla v Bundeswehru . Tak je to ve všech třech složkách ozbrojených sil – u pozemního vojska, letectva a námořnictva se tento znak používá. Dokonce i medaile vyznamenání dle 6. Erlass über die Genehmigung der Stiftung und Verleihung von Orden und Ehrenzeichen nesou Železný kříž jako symbol svobody, lásky, rytířství a statečnosti na přední straně. (8) Jako logo ho používá Bundeswehr na dopisech a vizitkách.

Pardubice 29. 4. 2013
Franz Chocholatý Gröger

Poznámky:

(1) DOKUMENT O ZALOŽENÍ ŘADU ŽELEZNÉHO KŘÍŽE
My Friedrich Wilhelm, z Boží milosti pruský král atd. atd. V dnešní nepříznivé situaci, na níž závisí osud vlasti, národ velmi pozdvihuje pevná mysl, která zasluhuje úcty a věčné památky. Vytrvalost, s níž lid snášel neobyčejné zlo kruté doby, se nezměnila v malomyslnost, což dokazuje velkou odvahu každého člověka, jež mu pomohls vše přetrpět, opírajíce se o náboženství a věrnost králi a vlasti. Proto jsme se rozhodli vyznamenat zásluhy, dosažené v právě propukající válce v boji s nepřítelem či v poli a v zázemí, avšak pouze v tomto velkém boji za svobodu a samostatnost, a vyznamenání po této válce již neuděloval. Proto nařizujeme:
1. Jako vyznamenání za zásluhy našich poddaných o vlast v této válce zakládáme Železný kříž Ve dvou třídách a velkokříži.
2. Pro obě třídy existuje stejný černý kříž ze železné litiny lemovaný stříbrem, s přední stranou bez nápisu, na rubové straně nahoře Naše iniciály F.W. s korunou, uprostřed tři dubové listy a dole letopočet 1813. Obě třídy se nosí v knoflíkové dírce, vyznamenání za zásluhy v boji s nepřítelem na černé stuze s bílým okrajem, vyznamenání za zásluhy v tylu na bílé stuze s černým lemem; vyznamenání první třídy má kromě této ozdoby také kříž s černou stuhou a bílým lemováním a nosí se vlevo na prsou; velkokříž, dvojnásobně velký jako obě třídy, se nosí kolem krku na černé stuze s bílým lemováním.
3. Během této války nebudou udělována vojenská vyznamenání první a druhé třídy; až na několik výjimek bude také pozastaveno udělování Řádu Červené orlice druhé a třetí třídy, jakožto i Řádu Pour le Mérite. Tyto řády a vyznamenání nahrazuje Železný kříž, který zpravidla nosí výše i níže postavení v určených dvou třídách. Řád Pour le Mérite bude udělován ve výjimečných případech se třemi zlatými dubovými listy.
4. Obecně se nejprve uděluje druhá třída Železného kříže, první nemůže být udělena, dokud nebyla získána již druhá.
5. Z toho vyplývá, že i ti, kteří vlastní řády a vyznamenání a vyznamenali se v této válce, mohou obdržet nejprve pouze Železný kříž druhé třídy.
6, Velkokříž může získat jedině velitel výhradně za vítěznou rozhodující bitvu, po níž musel nepřítel opustit pozice, či za obsazení významné pevnosti nebo za úspěšnou obranu pevnost, která nepadla nepříteli do rukou.
7. Dosud existující řády a vyznamenání se nosí společně se Železným křížem.
8. Všechny výhody, dosud spojené s vyznamenáním první nebo druhé třídy, přecházejí na Železný kříž. Voják s vyznamenáním druhé třídy může při dalším vyznamenáním získat nejprve Železný kříž druhé třídy; avšak současně s ním získává měsíční příplatek spojený s vlastnictvím vyznamenání, který nelze zvyšovat.
9. Pokud dojde ke ztrátě tohoto vyznamenání, platí předpisy ohledně Našich ostatních řádů a vyznamenání. Listina s Naším nejvyšším vlastnoručním podpisem A připojenou královskou pečetí.
V Breslau , 10. března 1813
Friedrich Wilhelm
In: ) Hans-Joachim Schoeps, Dějiny Pruska. Garamond 2004, text s.295-296 Franz Chocholatý Gröger: Partyzán jako pruský ideál roku 1813. K dvoustému výročí osvobozovací války. http://www.nassmer.blogspot.cz/2013/02/partyzan-jako-prusky-ideal-roku-1813.html

(2) PDF-Version (lateinische Schrift) der 16-seitigen „Schlesischen privilegierten Zeitung“ vom 20. März 1813 mit Originaltext (Urkunde) Friedrich Wilhelms zur Stiftung des Eisernen Kreuzes http://www.raether-buch.de/PDF_Dateien/SZ_1813.pdf Hans-Joachim Schoeps, Dějiny Pruska. Garamond 2004, text s.297-298

(3) http://de.wikipedia.org/wiki/Karl_Friedrich_Schinkel

(4) http://www.bierpruegel.com/der-gott-der-eisen-wachsen-lies/

(5) Ordens-Liste von den Rittern und Besitzern der Königlich Preußischen Orden und Ehrenzeichen im... - 1817 http://ora-web.swkk.de/digimo_online/digimo.entry?source=digimo.Digitalisat_anzeigen&a_id=18529&p_ab=0

(6) http://de.wikipedia.org/wiki/Eisernes_Kreuz

(7) http://www.gesetze-im-internet.de/bpr_skennzano/BJNR007880956.html

(8) http://www.gesetze-im-internet.de/ordenerl_6/BJNR020530980.html http://www.direktzurkanzlerin.de/antwort-2988.html