Franz Chocholatý Gröger
 |
| Na seznamu zakázané literatury se v Německu octly i běžné ilustrované časopisy. (Týdeník "Die Woche" z července 1941.) Foto: Archiv Lukáše Beera |
Další osudovou ránu pro německé knihy zasadily nejtěžší a nejničivější nálety na německá města, kdy angloameričtí spojenci bombardovali nejdůležitější německá města a náletům padly za oběť miliony knih a uměleckých památek. Slavná zemská knihovna ukončila v Kasselu provoz potom, co přišla při náletech o 350.000 knih. Dne 9. 3. 1943 bylo zničeno na půl milionu knih z oblasti společenských a přírodních věd po náletu na Bavorskou státní knihovnu v Mnichově a v červenci pak přišla knihovna Technické university o 50.000 svazků knih a stovky doktorandských prací. Berlínská Státní knihovna přišla o 2 miliony literárních děl a v knihovně berlínské university shořelo 20.000 svazků. Universitní knihovna v Bonnu přišla o 45 % knižních fondů, státní knihovna v Brémách přišla o 150.000 vzácných tisků, iluminovaných knih a děl starověkých klasiků s cennými poznámkami. Hesenská zemská knihovna v Darmstadtu, kde se nacházelo 760.000 svazků, 2200 prvotisků a 4500 rukopisů, byla do základu vybombardována. Městská a zemská knihovna v Dortmundu přišla o čtvrt milionu knih. Na 300.000 svazků zmizelo ze Saské zemské knihovny v Drážďanech při náletech v únoru a březnu 1945. V městské knihovně v Essenu bylo zničeno nálety na 130.000 knih. Nálety na Frankfurtu si vyžádaly zničení 55.000 knih a 445 doktorandských prací. Při náletech na Hamburg v letech 1943-1944 shořelo na 600.000 knih a dalších 170.000 knih po zničené Obchodní knihovny. Hannoverská městská knihovna se stala cílem náletů v letech 1943 a 1944, kdy zmizelo na 125.000 knih, dalších 360.000 svazků podlehlo zkáze při bombardování Bádenské zemské knihovny v Karlruhe v září 1942. Knihovna university v Kielu byla terčem dvou leteckých útoků, a to v dubnu 1942 a v květnu 1944 a bylo zničeno 250.000 knih. Při náletu na Mnichov v letech 1943-1945 bylo zničeno 500.000 knih bavorské státní knihovny a 350.000 knih mnichovské universitní knihovny, 80.000 svazků městské knihovny a 120.000 benediktinské knihovny. Universitní knihovna v Münsteru přišla v roce 1943 o 360.000 svazků a sbírka rodiny Fürstenberg-Stammheim s 20.000 vzácnými knihami byla zcela zničená. Stuttgart, symbol německé vzdělanosti, byl nemilosrdně bombardován v červenci 1944, kdy polytechnika přišla o 50.000 odborných textů, v září proměnily bomby spojenců v trosky Württemberskou zemskou knihovnu a 580.000 knih a více než 200.000 svazků a na 230.000 doktorandských práci podlehlo zkáze při bombardování university ve Würzburgu. (3) Ta nejhorší likvidace německého kulturního dědictví ale čekalo Německo po 8. květnu 1945.
 |
| Jeden ze zakázaných titulů: Ročenka Hitlerovy mládeže. Foto: Lukáš Beer |
Vítězné mocnosti pak na základě příkazu náčelníka Sovětské vojenské administrace v Německu (Sowjetische Militäradministration in Deutschland -SMAD, Советская военная администрация в Германии) (5) z 15. září 1945 o několik měsíců později, dne 13. 5 1946, přijaly Rozkaz Kontrolní rady číslo 4 – Stáhnutí literatury a děl nacionálněsocialistického a militaristického charakteru (Kontrollratsbefehl Nr. 4 - Einziehung von Literatur und Werken nationalsozialistischen und militaristischen Charakters). Kontrolní rada dává následující příkazy:
1. Do dvou měsíců od zveřejnění tohoto příkazu všichni držitelé knihoven, knihkupectví, nakladatelství a antikvariátů musí dodávat vojenským velitelům nebo jiným zástupcům spojeneckých orgánůPříkazem Kontrolní rady ze dne 10. srpna 1946 se doplňuje nový dodatečný odstavec, který zní:
a) všechny knihy, brožury, časopisy, noviny sbírky, alba, rukopisy, dokumenty, mapy, plány, písně a hudbu, filmy a diapozitivy - včetně těch pro děti všech věkových kategorií - které obsahují nacistickou propagandu, rasovou nauku nebo podněcují k násilí namířené proti OSN
b) Veškerý materiál, který přispívá k vojenskému výcviku a vzdělávání či zachování a rozvoji válečného potenciálu, včetně učebnic a učebních materiálů vojenských vzdělávacích institucí všeho druhu, jakož i všechny předpisy, pokyny předpisy, mapy, nákresy, plány, atd. pro všechny vojenské jednotky a vojenské pobočky.
2. Ve stejné lhůtě všechny bývalé státní a městské knihovny, všichni univerzitní rektoři a ředitelé vyšších a středních škol a všechny výzkumné instituce, předsedové akademií, vědecké a technické společnosti a sdružení, jakož i ředitele středních škol a vyšších nebo nižších základních škol odeberou z knihoven knihy uvedené v bodě 1 nacistické a vojenské literatury, a to přidruženými kartičkami knih a předají zástupci spojeneckého vojenského velení nebo jinými orgány.
3. Majitelé stejně jako starostové a místní orgány jsou odpovědni za úplné a včasné předávání těchto knih a materiálů.
4. Provedení tohoto příkazu je sledováno vojenskými veliteli a dalšími představiteli vojenských úřadů okupačních mocností.
5. Všechny publikace a materiály uváděné v tomto příkazu musí být poskytnuty velitelům zóny k dispozici za účelem jejich zničení.
6. Velitel zóny může zprostit omezený počet kopií zakázané podle § 1 ke zničení pro výzkumné a studijní účely. Tyto dokumenty jsou uloženy ve speciálních místnostech, kde do nich může být pod přísným dohledem spojeneckých kontrolních orgánů nahlíženo německými vědci a dalšími Němci, kteří získali povolení od spojenců.Dokumenty vypracovány ve třech úředních jazycích tohoto příkazu a originální texty jsou podepsané generálporučíkem B. H. Robertsonem, generálem arm. sboru L. Koeltzem, generálporučíkem M. I. Dratvinem a generálporučíkem Lucius D. Clayem. (6)
Dáno v Berlíně, 13. května 1946.
Německá správa pro národní vzdělávání (Deutsche Verwaltung für Volksbildung, DVV), vytvořena v sovětské zóně na základě příkazu č. 17 SMADUu z 27. 6 1945, rozesílá 1. 6. 1946 seznamy "Listen der auszusondernden Literatur", vydané Německou knihovnou v Lipsku, které byly oficiálně používané v západních okupačních zónách. Celkově se v této první knize objevilo 14.807 titulů. Do Dílu I. jsou zařazené následující skupiny knih:
a.) učebnice z let 1933-1945
b.) stavební plány pro modely letadel a válečných lodí vojenských vozidel, obvykle dodávané v tištěných příručkách.
c.) servisní požadavky armády, letectva a námořnictva.
Do dílu II. jsou zařazeny časopisy:
 |
| Z Ročenky Hitlerovy mládeže. Foto: Lukáš Beer |
b.) časopisy ozbrojených sil, vojenských klubů, sdružení a podobných organizaci důstojníků
c.) časopisy vydané německými okupačními úřady v okupovaných teritoriích
d.) časopisy vydané německými orgány pro válečné zajatce a zahraničních pracovníky
e.) časopisy vydané v letech 1933-1945 ve spolupráci s DAF nacionálněsocialistického charakteru, bez ohledu na to, zda DAF nebo jiná služba se uvádějí jako vydavatelé
f.), tiskoviny byly-li odeslány moci, společnostmi a sdruženími během války a dopisy z domova s NS znakem,
g.) vydané v letech 1933-1945 obrázkové časopisy charakteru "Berliner Illustrierten Zeitung "
h.) časopisy místní nebo v omezeném počtu, jako jsou listy oficiálních církevních shromáždění ,komunikačních potřeb studentů, divadla, školy, časopisy a rodinné historie a podobných publikací, které obsahují nacistické, protispojenecké příspěvky ve větší míře vydaných v průběhu první světové války 1914-1918 a následující roky, či malé a populární literatury na pokračování v časopisech. (7) Tyto "Listen der auszusondernden Literatur" jsou pak vydané ještě v roce 1947, 1948 a 1953. (8)
V publikaci Alliierte Zensur im Nachkriegsdeutschland je v Liste der auszusondernden Literatur uvedeno již 32.826 knižních titulů (pořadí 1- 32826, zde jmenovitý seznam od písmena Z), a to:
a) učebnice z let 1933-1945,
b) stavební plány pro modely letadel a válečných lodí, vojenských vozidel, obvykle dodávané v tištěných příručkách,
c) servisní požadavky armády, letectva a námořnictva ,
Svazky 3- 4 pak uvádí:
a) „malou NS literaturu“ ,jako servisní pokyny pro SS, SD, SA, HJ, BDM atd., zprávy NS-služeb, KdF-Reiseführer, velké noviny s nacistickými básněmi a podobné,
b) servisní požadavky armády, letectva, námořnictva a práce říšské služby, včetně pokynů, pravidel, atd. pro vojenské útvary,
c) knihy, které se objevily od první světové války 1914-1918, příběhy a příležitostné spisy německých pluků a dalších vojenských jednotek,
d) knihy které se objevily v průběhu první světové války 1914-1918, vojenská a militaristická malá literatura, např. knihy pro školení příslušníků armády, válečné zprávy, polní kázání, válečné básně a podobná literatura,
e) plány pro modely letadel, válečných lodí a vojenských vozidel, obvykle dodávány s tištěnými manuály,
f) brožury a letáky o Versailleské smlouvě, kde jsou výzvy k násilnému řešení smlouvy
g) učebnice z let 1933-1945, které jsou publikovány během nacionálněsocialistické vlády v německé Říši, učebnice pro výuku na základní, střední a vysoké škole a povinné školní učebnice, školní knihy k německé literatuře, knihy pro výuku cizích jazyků a náboženskou výchovu, také slovníky, logaritmy, formulářů a knihy pro přípravu učitelů.
Liste der auszusondernden Literatur pak v části II. Časopisy uvádí 2937 titulů (spolu s knihami 35.743 titulů, pořadí 32827- 35743, jmenovitý seznam počínaje písmenem Z). Je zde obdobné dělení, jako bylo uvedené v materiálech ze sovětské okupační zóny (ZDE kompletní seznam). (9)
Jak se postupovalo
Jedním z příkladů je případ v sovětské okupační zóně v obci Feldberg v Meklenbursku. Starosta obce oznámil 19. června 1945 okupační moci, že v domácnosti Saßmannshausenových na Fürstenbergerstr. 11. objevil dvě nacistické knihy v botníku, který stál na chodbě bytu, a to knihu „Brest-Litowsk" od Theodora Kruegera a knihu "Kriegsdichter erzählen“ od Augusta Friedricha Velmedeho. Žena byla odsouzena na 48 hodin zadržení, od 19. června 12 hodin a do 21. června v poledne ve 12 hodin. Obě nalezené knihy jsou zabaveny. (10) Stávalo se často, že pologramotní seržanti či vojáci nacházeli knihy psané kurentem a dle jejich názoru to byly nacistické knihy, bylo nebezpečno mít takové knihy a knihy s datem 1933 – 1945. Obzvláště sovětští vojáci při svých výpravách do bytů za účelem zcizení vodky, hodinek, kol či za účelem znásilnění využívali nalezených knih k hrubému nátlaku na obyvatele.
Každý, kdo si myslí, že Liste der auszusondernden Literatur vítězných mocností budou obsahovat nacistickou literaturu, tj. že čtením seznamu se měl každý poučit o tom, co je nacistické, se velice mýlí. Zakázané jsou však v seznamech díla Friedricha Nietzscheho, stejně jako lze najít díla Gottfrieda Benna. Setkáváme se tam s autory jako Ernst Jünger, Ernst Moritz Arndt (1769-1860), Helmut von Moltke. Musela být zničená kniha "Gedanken und Erinnerungen“ (Myšlenky a vzpomínky) Otty Eduarda Leopolda von Bismarck-Schönhausen, stejně jako knihy Ottfrieda Preusslera, později tak úspěšného autora "Räuber Hotzenplotz“, či vše o olympijských hrách 1936. Byly zakázané knihy Bedřicha II. Velikého, stejně jako od Ulricha von Hutten (1511-1546).
Zmateně se člověk dozvídá, že to, co bylo zakázáno v Třetí říši, jako Die Herrschaft der Minderwertigen, ihr Zerfall und ihre Ablösung durch ein neues Reich (Panství méněcenných, je ho rozpad a jejich vystřídání novou Říší) od odpůrce Hitlera Edgara Juliuse Junga je zakázáno i nyní, přesto že autor byl zavražděn v roce 1934 národními socialisty.
 |
| Zakázáno bylo kupodivu i 10 děl Carla Schmitta. Foto: Wikipedia. |
Je však obtížné rozeznat rozdíl mezi veřejným pálením knih a ničení milionů knih o dalším, moderním způsobem, efekt je stejný. Pálení knih je ostudné pro demokraticky stát, farizejské je když president německého Bundestagu dr. Norbert Lammert chtěl prohlásit 10. květen 2013 za Pamětní den pálení knih (Gedenktag der Bücherverbrennung). Má být vzpomínkou na den, kdy před 80 lety bylo spáleny knihy od 130 autorů. Ale Spojenci zničili na základě rozkazu Kontrolní rady č. 4 z 13. 5 1946 32.826 knižních titulů. A mnoho dalších titulů je v současné Spolkové republice zakázáno. (12) V Zensierte Schriften in der BRD nacházíme nejen zakázané knihy vydané do roku 1945, ale také na stranách 1004-1006 také zakázané poválečné knihy vydané ke dni 6. 10. 2002. (13)
 |
| Známé dílo Arno Brekera na obálce protektorátní- ho časopisu "Prager Wochenschau". Foto: Lukáš Beer |
Po kapitulaci se Spojenci rozhodli, že všechny veřejné i soukromé sbírky, které mají vztah k „národně-socialistickým tématům“, mohou být okupačními úřady zabaveny. V roce 1945 vrchní velení spojeneckých ozbrojených sil v Evropě nařídilo zabavení všech „národně-socialistických uměleckých děl“. Nařízení vydané armádním vedením uvádí „Všechny umělecké sbírky, které jsou zaměřeny na pokračování německého militarismu a nacismu nebo s ním souvisejí, jsou natrvalo uzavřeny nebo deponovány.“ Toto nařízení bylo interpretováno v nejširším smyslu uvnitř americké okupační zóny. Gordon Gilkey, zpravodajský důstojník a příslušník US-Army unit for military history, byl pověřen, aby na toto zabavování a shromažďování uměleckých děl dohlížel. Mezi létem 1945 a jarem 1947 nechal do USA odvézt 8722 uměleckých děl. Několik tisíc maleb zničili vojáci. Četné sochy byly odstraněny, poškozeny, rozbity nebo pohozeny na skládky. Američané zřídili ústřední depozitář v Zemském muzeu ve Wiesbadenu, kam byla svážena umělecká díla a předměty z celého Německa. Mimo těchto uměleckých děl zabavily spojenecké úřady přes dvacet tun dekoračních zbraní, především kordů a dýk, gobelínů, trofejí a různých jiných předmětů. Mnoho prací, jejichž počet je obtížně zjistitelný, bylo jednoduše ukradeno a dnes se jistě nalézají v soukromých sbírkách. Zákonný vlastník všech těchto uměleckých předmětů, pruský stát, byl v únoru 1947 Spojeneckou kontrolní radou oficiálně rozpuštěn. V Německu zabavená díla byla umístěna do Ústředí americké armády pro vojenské dějiny (US Army Center for Military History) ve Washingtonu a také do muničního skladu „US Army“ nedaleko města Pueblo ve státě Colorado. Roku 1953 bylo 1659 obrazů vráceno spolkové vládě, která je nechala uložit do Bayerisches Haupstadtarchiv v Mnichově. V roce 1987 rok později následovala přeprava dalších děl. Díla byla rozdělena do několika depozitářů (Museum für Kriegsgeschichte Ingolstadt, Bayerisches Armee-Museum, Pinakothek Frankfurt n/M., Haus der Kunst München, depozitum bavorských státních obrazových sbírek atd.), avšak jsou veřejnosti nadále nepřístupná. (14)
Jedním z nejskandálnějších odkazů zanechaných Sovětským svazem zůstává stále nevyřešen. Řada států a instituci čeká na navrácení knih, uměleckých předmětů a archivů ukradených, zabavených a odvezených po skončení druhé světové války. Do sovětských vládních depozitářů byly uloženy miliony těchto předmětů a svazky knih patřící Velké Britanii, Francii, Německu, Ukrajině, Belgii, Lichtenštejnsku, Polsku. Maďarsku, Litvě, Lotyšsku, Estonsku a dalším zemím. Sbírky zabavené Němci židovským rodinám se ocitly v ruských městech. V letech 1945-1946 odvezli Sověti tisíce beden, obsahující mimo spisů gestapa, také knihovny Goebelse, Ribbentropa či saských králů a kurfiřtů ze zámku Moritzburg. Knihovny byly po léta skladovány, tříděny a mnohé texty při tom zmizely. (15)
Sovětský svaz se zapsal velkou mírou do ničení knih od r. 1922. Když vpadly sovětské jednotky v listopadu 1940 do Lotyšska, Litvy a Estonska, zmasakrovaly civilní obyvatelstvo a vojáci zabavovali umělecká díla a pak za vzájemného povzbuzování pálili knihy a obrazy, aby zastrašili obyvatelstvo. Byly zlikvidovány knihy na universitě v Tartu, z Ústřední knihovny v Tallině. Byly zničeny knihovny v Budapešti a Rumunsku. Šíření komunismu představovalo pro národní kultury řady státu opravdové kulturní spiknutí. (16)
Poslední velké ničení knih bylo srbské vraždění knih, při kterém byla zničena Národní knihovna v Sarajevu s půl miliony svazků, 150.000 vzácných děl a 478 rukopisy, knihovna ve Vinkovci, knihovna v Osijeku, vědecká knihovna v Zadaru, knihovna v Dubrovníku. Podle expertní komise OSN,došlo zde „k úmyslnému ničení kulturních statků, které nelze zdůvodnit vojenskou nutnosti“ Dokonce ani nacionální socialisté neničili knihy tak účinně. (17)
Franz Chocholatý Gröger
Pardubice, 21. 7. 2013
POZNÁMKY:
(1) Báez Fernando:Obecné dějiny ničení knih, Brno 2012 (Dále NIČENÍ KNIH) Nacistický bibliokaust s 356 -357
(2) NIČENÍ KNIH, Cenzura a pálení knih v Sovětském svazu s. 416 – 420
(3) NIČENÍ KNIH, V. Německo s. 384-386
(4) Zpráva o třístranné konferenci v Berlíně (Vydána 2. srpna 1945 v Postupimi) in Právní aspekty odsunu sudetských Němců, Sborník Ústav mezinárodních vztahů Praha 1996 s. s95
(5) Sowjetische Militäradministration in Deutschland (SMAD, Советская военная администрация в Германии) vznikl příkazem č.1. 9.6.1945 a působil do 10.10.1945 v sovětské okupační zóně
(6) Kontrollratsbefehl Nr. 4 Einziehung von Literatur und Werken nationalsozialistischen und militaristischen Charakters http://www.verfassungen.de/de/de45-49/kr-befehl4.htm
(7) Liste der auszusondernden Literatur Band 1:Herausgegeben von der Deutschen Verwaltung für Volksbildung in der sowjetischen Besatzungszone Vorläufige Ausgabe nach dem Stand vom 1. April 1946 Zentralverlag - Berlin - 1946
(8) Band 2: Erster Nachtrag nach dem Stand vom 1. Januar 1947, Zentralverlag - Berlin - 1947
Band 3: Zweiter Nachtrag nach dem Stand vom 1. September 1948 Deutscher Zentralverlag G.m.b.H. - Berlin - 1948
Band 4: Herausgegeben vom Ministerium für Volksbildung der Deutschen Demokratischen Republik Dritter Nachtrag nach dem Stand vom 1. April 1952 VEB Deutscher Zentralverlag - Berlin - 1953
Na internetu:
Bd.1 http://www.polunbi.de/bibliothek/1946-nslit.html#trans ,
Bd.2 http://www.polunbi.de/bibliothek/1947-nslit.html ,
Bd. 3 http://www.polunbi.de/bibliothek/1948-nslit.html,
Bd.4 http://www.polunbi.de/bibliothek/1953-nslit.html Alliierte Zensur im Nachkriegsdeutschland http://www.vho.org/censor/Lueders.html L i s t e der auszusondernden Literatur
(9) Bücher Bd. 1-4 A-Z List of Content/Inhaltsverzeichnis http://www.vho.org/censor/tA.html#Inhalt
Zeitschriften Bd. 1-4 A-Z List of Content/Inhaltsverzeichnis http://www.vho.org/censor/zK.html
(10) Martin Lüders, Die größte Büchervernichtungsaktion der Geschichte http://www.vho.org/censor/Lueders.html,
(11) Martin Lüders, Die größte Büchervernichtungsaktion der Geschichte http://www.vho.org/censor/Lueders.html
(12) Rigolf Hennig, Bücherverbrennung http://www.europaeische-aktion.org/Artikel/de/Buecherverbrennung_229.html
(13) Zensierte Schriften in der BRD http://nsl-archiv.com/Buecher/Nach-1945/Odinsrage.com%20-%20Zensierte%20Schriften%20in%20der%20BRD%20(2002,%201006%20S.,%20Text).pdf
(14) de Benoist Alain, O německém umění, s.41-43 http://tradicebudoucnosti.deliandiver.org/wp-content/uploads/2010/12/O-německém-umění-1939-19452.pdf
Chocholatý Gröger Franz, Rozpuštění pruského státu 25.2.1947 http://nassmer.blogspot.com/2010/03/rozpusteni-pruskeho-statu-25-2-1947.html
(15) NIČENÍ KNIH, Cenzura a pálení knih v Sovětském svazu s.421-422
(16) NIČENÍ KNIH, Cenzura a pálení knih v Sovětském svazu s.420-421, Čínská kulturní revoluce s.426-429
(17) NIČENÍ KNIH, Srbské vraždění knih, s. 446 -452.
LITERATURA:
Alliierte Zensur im Nachkriegsdeutschland http://www.vho.org/censor/Lueders.html
L i s t e der auszusondernden Literatur I. Bücher Bd. 1-4 A-Z List of Content/Inhaltsverzeichnis http://www.vho.org/censor/tA.html#Inhalt
II. Zeitschriften Bd. 1-4 A-Z List of Content/Inhaltsverzeichnis http://www.vho.org/censor/zK.html
Báez Fernando:Obecné dějiny ničení knih, 597 s. ,Host Brno 2012 ISBN 978-80-7294-697-6
de Benoist Alain, O německém umění, 51 s. TB: Ed. Orientace IV/10 (A4, 59 str. + 8 str. obr. Přílohy http://tradicebudoucnosti.deliandiver.org/wp-content/uploads/2010/12/O-německém-umění-1939-19452.pdf
Rudolf Germar Eine Zensur findet statt! Redeverbote und Bücherverbrennung in der Bundesrepublik Deutschland Mai 2005 Hastings (East Sussex): Castle Hill Publishers PO Box 118, Hastings TN34 3ZQ, UK ISBN: 1-59148-017-5 © Germar Rudolf, 2005 http://nsl-archiv.com/Buecher/Nach-1945/Rudolf,%20Germar%20-%20Eine%20Zensur%20findet%20statt%20-%20Zensur%20in%20der%20Bundesrepublik%20Deutschland%20(2005,%2049%20S.,%20Text).pdf
Rigolf Hennig, Bücherverbrennung http://www.europaeische-aktion.org/Artikel/de/Buecherverbrennung_229.html
Kontrollratsbefehl Nr. 4 Einziehung von Literatur und Werken nationalsozialistischen und militaristischen Charakters http://www.verfassungen.de/de/de45-49/kr-befehl4.htm
Liste der auszusondernden Literatur
Band 1:Herausgegeben von der Deutschen Verwaltung für Volksbildung in der sowjetischen Besatzungszone Vorläufige Ausgabe nach dem Stand vom 1. April 1946 Zentralverlag - Berlin - 1946
Band 2: Erster Nachtrag nach dem Stand vom 1. Januar 1947, Zentralverlag - Berlin - 1947
Band 3: Zweiter Nachtrag nach dem Stand vom 1. September 1948 Deutscher Zentralverlag G.m.b.H. - Berlin - 1948
Band 4: Herausgegeben vom Ministerium für Volksbildung der Deutschen Demokratischen Republik Dritter Nachtrag nach dem Stand vom 1. April 1952 VEB Deutscher Zentralverlag - Berlin - 1953
Na internetu: Bd.1 http://www.polunbi.de/bibliothek/1946-nslit.html#trans , Bd.2 http://www.polunbi.de/bibliothek/1947-nslit.html , Bd. 3 http://www.polunbi.de/bibliothek/1948-nslit.html, Bd.4 http://www.polunbi.de/bibliothek/1953-nslit.html
