Je sudetským Němcem a chce německou spolkovou vládu donutit pomocí soudního usnesení k tomu, aby jej podpořila v úsilí o rehabilitaci jeho rodiny, která byla vyhnána z Česka: 82letý Erhard Lug ze Sinzingu v zemském kraji Regensburg si nejdřív zažádal o ochrannou pomoc Berlína pro svůj pozdní životní projekt, ve kterém jde o traumatické zkušenosti malého Erharda. Konec Druhé světové války znamenal pro tehdy třináctiletého chlapce z české vesnice Lukau (Luková) také konec onoho selského zázemí, ve kterém se jako dítě do jisté míry mohl izolovat od nepokojů doby. Také zde v lanškrounském kotli v předhoří Orlických hor se dělo to, co se po osvobození od nacismu stalo strašnou všední realitou pro miliony Němců.
Bez ohledu na svou vinu či nevinu byli vydáni na pospas slepé pomstě, která zbavila příliš mnoho Čechů lidské tváře. V Lanškrounu dochází deset dní po konci války k takzvanému „krvavému soudu“, svým způsobem lidovému soudu, ve kterém čeští partyzáni nechali konat své „právo“ nad německými obyvateli Lanškrounu a jeho sousedních vesnic. Lugův otec je jedním z těch, kteří jsou odsouzeni k smrti a ihned zavražděni. Zbytek rodiny Lugových je od sebe odloučen. Matka se svými mladšími třemi dětmi a s jednou starší tetou je vyhnána do Slezska. Erhard a jeho patnáctiletá sestra Ilse byli posláni na nucené práce na „Mayerův dvůr“, který převzal jeden Čech. Vedle těžké tělesné práce jsou zde oba mladiství vystavováni perverzní zábavě – sedlák Beran jim rád a stále znovu do všech detailů líčil, jak milicionáři jejich otce umučili k smrti.
Vzpomínky na tehdejší dobu sužují Erharda Luga ještě dnes. Jako ještě větší bolest pociťuje fakt, že on, kterému v roce 1945 bylo rovných třináct let, je v Česku dodnes vystaven stigmatizaci sudetských Němců Benešovými dekrety. Toto chce změnit tím, že usiluje o svojí rehabilitaci, stejně jako o rehabilitaci své rodiny. V Česku ale neexistuje žádný zákon, který by mu poskytoval odpovídající možnost. Proto zažádal o diplomatickou ochranu spolkové vlády, která ji však zamítla. Erhard Lug se nevzdal. U správního soudu v Berlíně již mají jeho žalobu, prostřednictvím které by chtěl si vynutit diplomatickou ochranu.(Podrobnosti budou následovat v dalším článku.)
Tento text byl redakcí měsíčníku “Sudetenpost” laskavě poskytnut k překladu do češtiny a zveřejnění na stránkách Náš směr. Vyšlo dne 7. července 2013.
