Třetina obyvatel v pohraničí by zřejmě uvítala návrat „železné opony“

Kriminální turistika přicházející z druhé strany hranice s Českou a Slovenskou republikou nutí občany dolnorakouských příhraničních obcí, aby si zakládali vlastní hlídkující „milice“. Policie nestačí chránit občany před zlodějskými bandami z východu.
Lukáš Beer

Uplynulý pátek se v poledne autem vracím z Vídně směrem na Brno, poslouchajíc za jízdy zprávy. Ještě před sjezdem z dolnorakouské dálnice A5 na „brněnskou spolkovou silnici“ ve hlavních zprávách nejposlouchanější rozhlasové stanice přinášejí hlášení o tom, že v centru Vídně byl při pokusu o přepadení zlatnictví majitelem smrtelně postřelen jeden ze tří pachatelů. Zbývajícím dvěma pachatelům se podařilo bez kořisti uniknout, policie po nich pátrá a z taktických důvodů prozatím odmítá sdělovacím prostředkům podávat přesnější informace. To už ale krátce po sjezdu z dálnice policie sklání veškerou dopravu směřující směr na Brno na objížďku přes Groβkrut a Schrattenberg. V té chvíli je mi jasné, že se můj návrat domů podstatně zpozdí. V těchto místech severní části Dolního Rakouska se rovinatá a minimálně zalesněná krajina podobá takřka povrchu Měsíce, možnosti úniku pachatelů v takovýchto podmínkách jsou obzvláště těžké. Z úzké silnice tvořící objížďku není kam odbočit. A také v hned v první obci vítá kolonu aut překvapivě početná skupina policistů, někteří z nich i bez uniformy, pouze s křiklavými vestami. Že by tedy preventivní nasazení policistů ze „Soko Ost“? Policejních jednotek speciálně vyškolených pro pátrání a preventivní kontroly na východě Rakouska, zřízených poté, co hranice tři spolkových zemí na východě přestaly být kontrolovány? Vše tomu naznačovalo, protože zprávy o dopravě rozhlasové stanice Ö3 jsou zpravidla velmi pohotové a ty o silniční uzávěrce a objížďce ze záhadných důvodů (zřejmě po dohodě s policejními orgány) mlčely.

Přepadávání zlatnictví je ve Vídni bez přehánění na každodenním pořádku. Valná většina pachatelů pochází z Balkánu, většinou ze Srbska. Zbytek z jiných východoevropských zemí. Jak se později ukázalo, pocházeli pachatelé posledního pátečního přepadení, kdy došlo k zastřelení jednoho z nich, z Litvy. Něco takového jako usmrcení pachatele díky zásahu majitele obchodu je však zcela mimořádným jevem. Některá zlatnictví ve Vídni byla letos přepadena kriminálními bandami z východu už několikrát po sobě. Nelze se proto majitelům takovýchto obchodů příliš divit, pokud někdo z nich jednoduše ztratí nervy.

V napětí a strachu žijí však několik posledních let i obyvatelé dolnorakouských obcí, nacházejících se v blízkosti českých a slovenských hranic. Přitom je netrápí obavy z toho, že jim zloději půjdou po špercích nebo po zlatě. V pohraničí se kradou mnohem banálnější předměty, jako třeba jízdní kola nebo měděné laterny na hřbitovech.

Naše pomalu vpřed se soukající kolona aut, donucená policisty absolvovat objížďku přes tento zapomenutý severovýchodní kout Rakouska, se blíží k obci Reintal. Pár kilometrů dále se nachází hraniční přechod do České republiky, do nedaleké Břeclavi je to co by kamenem dohodil.

Po odstranění hraničních kontrol ve východním Rakousku prudce narostl počet vloupání se do soukromých a firemních objektů. V roce 2012 tento počet vloupání z pohledu celostátní statistiky sice o něco klesl, avšak v Dolním Rakousku, sousedícím přímo s Českem a Slovenskem, naproti tomu v minulém roce rapidně vzrostl počet vloupání zejména do rodinných domů o 18 procent. Občané jsou znepokojeni. „Mnoho lidí se cítí být potencionálně postiženo, protože každý z nich už má v okruhu svých příbuzných nebo známých někoho, kdo se stal obětí vloupání“, vysvětluje kriminolog Christian Grafl z vídeňského Ústavu pro trestní právo a kriminologii v rozhovoru pro deník Kurier. Mnoho lidí má tedy ustavičně strach ze zlodějů a lupičů, občané žijí v nervozitě, někteří po zkušenostech s vykradením mají od té doby problémy s usínáním. Starosta malé obce v okresu Gänserndorf podává vysvětlení: například v jeho regionu zůstalo z původních 150 pohraničních policistů pouze 55 - a pouze méně než polovina jich fyzicky na místě vykonává službu.

V obci Bad Deutsch-Altenburg (okres Bruck an der Leitha, kousek od Bratislavy) založili místní obyvatelé iniciativu „Bezpečný východní region“ a získali mezitím 1500 podpisů, žádajících více policejních hlídek a podporu rakouské armády při ostraze hranic. Učinili tak po trpké zkušenosti, kdy takřka denně mizely z místního hřbitova měděné krucifixy a laterny. Někteří staří lidé se bojí vycházet na ulici. Pro mnohé z nich je traumatizující, když jim zloději přicházející přes zelenou hranici na východě plundrují a ničí hroby jejich blízkých. Někteří ze starších místních obyvatel chodí na hřbitov denně a snaží se o hroby pečovat, raději ze své skromné penze ušetří na jídle, než aby nechávali zanedbat hroby svých milovaných blízkých. Cizinci se pokoušejí prodávat ukradenou měď dokonce i ve Vídni, i když je to pro ně riskantní – obchodníci podezřelé osoby hlásí preventivně policii a značí si i státní poznávací značky. Na druhou stranu zloděje prodej ukradené mědi přímo ve Vídni láká, protože se cena za jeden kilogram odkoupené mědi pohybuje od 4 eur směrem nahoru.

Od září 2012 si občané hraniční obce Reintal založili vlastní milici z celkem 70 dobrovolníků, kteří hlídkují noc co noc a sledují každý pohyb a každé podezřelé auto. Zejména na vlastní náklady obce pečlivě vybudovaný areál tenisových kurtů s příslušnou společenskou budovou se stává opakovaně cílem vloupání lidí, kteří přicházejí v noci krást z české strany. Zrovna nedávno byla vykradena místní pokladna. Od zavedení vlastních občanských milic údajně poklesl počet vloupání ovšem o 80 procent. Strach lidí však neupadá. Zejména vidí-li projíždět krajem dodávky s polskými poznávacími značkami. Policisté se specializovaného útvaru „Soko Ost“ vědí, že takováto vozidla se osvědčilo preventivně kontrolovat. Nedívají se však ani tak po poznávacích značkách – ty jsou zlodějskými bandami z východu často odcizovány.

Rakouské sdělovací prostředky zpravidla mlčí o státním nebo národnostním původu pachatelů trestních činů. Přesto je v mnoha případech – například napadení nožem nebo střelnou zbraní ve Vídni – naprosto evidentní, že pachatelé pocházejí z Balkánu, Turecka nebo Čečenska. Nejpozději, když jsou s velkým časovým zpožděním přinášeny zprávy ze soudních procesů, dá se vše zpětně dovodit. Nebo když některý z deníků zveřejní kupříkladu pouze křestní jméno někoho z účastněných.

Pro obyvatele Reintalu není rozhodující, zda k nim chodí krást Češi, Slováci, Poláci či Cikáni. Třetina z nich má jen jedno přání: aby byla obnovena stará dobrá „železná opona“. V nedávno vysílané reportáži veřejnoprávní televize ORF toto statisticky neověřené číslo uvedl jeden z mluvčích místních „milic“. Jednoduše soudil podle toho, co se říká mezi jeho spoluobčany. Rakouská policie na střežení pohraničních obcí bohužel nestačí.

Když jeden z dobrovolníků místní „ochranky“ ukazuje redaktorům televize ORF polní cestu vedoucí přes zelenou hranici, právě proti nim z druhé strany přijíždí paní na kole. Novinář se ptá: „Tu podezříváte také?“ Odpověď: „Ne ne, to je jedna milá paní naproti z Břeclavi, co k nám jezdí pravidelně na kole výletit. Ale jinak musíme samozřejmě z principu podezřívat každého.“