Lukáš Beer
 |
| V odpoledních hodinách soboty 11. září 1943 procházely cen- trem Prahy oddíly Kuratoria v počtu asi 1200 lidí. |
 |
| Slavnostnímu závěru atletických závodů v Praze na Strahov- ském stadionu předcházely v létě 1943 okresní a obvodové "Dny mládeže" na všech místech Protektorátu, které vidělo přes 150.000 diváků. Na obrázku soutěže chlapců, které pro- běhly v Hlinsku v okrese Chrudim dne 15. srpna 1943. |
Nikrmajerova slova dokládá koneckonců i bohatý dobový fotografický materiál, stejně jako záběry dobového filmového týdeníku. Naprostá většina těchto snímků však nebyla 2. světové válce vůbec publikována (konkrétně z vyvrcholení Dnů mládeže v Praze v září 1943 byly v českých poválečných publikacích doposud zveřejněny s největší pravděpodobností pouze čtyři snímky). Naprostá většina z fotografií nacházejících se v tomto článku byla naposledy zveřejněna ovšem v roce 1943 a nacházejí se zde i snímky, které nebyly doposud publikovány ani za Protektorátu.
 |
| I v Hlinsku probíhaly vyřazovací souteže v nejrůznějších disciplínách. (15. 8. 1943.) |
 |
| "Den mládeže" v Hlinsku, 15. srpna 1943. |
 |
| V rámci oblastních výběrových závodů se Dne mládeže zúčastnilo na 17.000 chlapců a děvčat ve věku 10-18 let. |
Moravcovo Kuratorium pro výchovu mládeže se nemohlo i omezit pouze na zajišťování ideové výchovy na úrovni podřízených spolků a pořádalo tudíž také řadu sportovních a kulturních akcí, jimiž se snažilo upoutat mládež a kladně se prezentovat před českou veřejností, přičemž podstata sportovních shromáždění byla i politického charakteru. Jedním z nejokázalejších podniků Kuratoria se 11. a 12. září 1943 se pak staly právě pražské Dny mládeže. Že se nakonec jednalo o skutečně významný přelom ve výstavbové práci Kuratoria, se potvrzuje i v interní zprávě oblastního vedoucího Hitlerovy mládeže (HJ-Gebietsführer) Fritze Knoopa, podané v dubnu 1944 K. H. Frankovi. Knoop přiznává, že před uskutečněním slavností existovaly na německé straně pochopitelné obavy, aby akce Kuratoria nakonec nevyústila třeba ve fiasko: „Uskutečnění velké akce toho druhu vyvolávalo (nejprve) na samotných německých místech velké rozpaky, protože obzvláště pražské obyvatelstvo doposud bojkotovalo všechno, co bylo v tomto směru Němci organizováno. Kuratoriu bylo jasné, že pouze nějaká celkem velká věc může imponovat a prolomit dosavadní odmítání.“ Lze předpokládat, že pořadatelé se s blížícím se zářijovým termínem konání vyvrcholení slavností v Praze vypořádávali s určitým napětím - průběh akce se měl stát důležitou prověrkou.
To, co nakonec bylo v hlavním městě Protektorátu prezentováno, nebylo vydupáno jaksi z čista jasna ze země, ale předcházela tomu celá řada zdařilých okresních a obvodových Dnů mládeže, na nichž před více než 150.000 diváky z řad mládeže a rodičů ukazovalo své výkony v soutěži skoro 17.000 mladých závodníků ve věku od 10 do 18 let. K okresním závodům byli připuštěni chlapci a děvčata bez ohledu na to, zda jsou členy nějakých sportovních klubů či nikoliv (tím byla dána možnost i těm, kteří by se jinak třeba sportovně neprojevili). A ještě před okresními lehkoatletickými přebory, vsazenými do rámce okresních Dnů mládeže, byly provedeny místní vyřaďovací závody, k nimž nastoupilo přes 30.000 chlapců a děvčat - tedy opravdová armáda mladých sportovců.
 |
| Generální referent Kuratoria pro výchovu mládeže, dr. František Teuner, na "Dni mládeže 1943" v Kolíně. |
 |
| V Kolíně se předvedly i dívky v národních krojích. |
 |
| "Den mládeže 1943" v Kolíně. |
 |
| Z okresního "Dne mládeže" (místo neuvedeno). |
Praha, sobota 11. září 1943
Lehkoatletické slavnosti mládeže Čech a Moravy pořádané za spolupráce Kuratoria s Atletickou unií vrcholily v sobotu a v neděli na Strahovském stadionu. Od Malovanky až ke stadionu lemovala řada stožárů s říšskými a protektorátními vlajkami cestu, po níž už v časných hodinách prvního dne proudily davy hlavně školní mládeže, aby vyplnily hlediště stadionu. První den přišlo jistě na 30.000 osob, protože tribuna byla přeplněna a ochozy také naplněny.
 |
| Už v časných hodinách proudily na Strahovský stadion davy lidí. |
Po projevu Teunera byly zahájeny první boje. Pestrobarevné pole se pak rozčlenilo v jednotlivé skupiny, takže se zároveň na všech místech stadionu závodilo ve všech disciplínách, z nichž diváky nejvíce zaujaly skoky a sprinty. Vyznamenala se tu především skupina skokanů ve stáří od 14 do 16 let, kde 14 chlapců postoupilo do hlavního závodu dobrým výkonem 160 cm, a také ve skoku o tyči se dostalo 10 chlapců na výšku 3 m. Stejně tak byly pěkné i boje běhu na 60 metrů. Mezitím se do Prahy postupně sjížděla mládež a instruktoři z Povinné služby ze všech okresů, aby mohli povzbudit své mladé kamarády na Strahovském stadionu. Na Strahově pokračovaly lehkoatletické boje po celý sobotní den.
 |
| Na "Říšském náměstí" se 11. září 1943 odpoledne shromažďují lidé, aby si poslechli koncert Kuratoria. |
Na závěr prvního dne pražských slavností mládeže se v kině Adria (ve stejnojmenném paláci u Jungmannova náměstí) konala premiéra filmu „Mládeži česká, voláme tě!“. Na místo se dostavili četní čestní hosté, zvláště představitelé říšských a protektorátních úřadů. V první řadě byli přítomni náměstek předsedy vlády a ministr vnitra Bienert, ministr dopravy a techniky dr. Kamenický, ministr financí dr. Kalfus, senátní rada doc. dr. Kliment za kancelář státního prezidenta, z německé strany pak SS-Obersturmbannführer Fischer, policejní prezident Weidermann a za říšské vedení mládeže SS-Oberbannführer Ute.
 |
| Od Říšského náměstí se průvod Kuratoria blížil Václavské- mu náměstí. |
Potom se ujal slova generální referent dr. Teuner. Připomněl, že již přes rok je vedena mimoškolní výchova české mládeže pro budoucí nový život, která je tak pestrá a všestranná – třebaže je v začátcích – že nelze při nejlepší vůli slovy její rozsah zachytit. Dokumentární film, který měl být právě promítán, měl alespoň zachytit ukázky této práce, která se k danému dni týkala 250.000 mladistvých. Film, který byl promítán hned po Teunerově projevu, prezentoval ve zkratce „nový mimoškolní ruch našich mladých chlapců a děvčat“ a soustředil se na výchovu, výcvik a službu mládeže v táborech.
 |
| Českou mládež zdravili 11. září 1943 jak Češi, tak i Němci. |
 |
| V čele průvodu o 1200 lidech šlo 24 vlajkonošů. |
V neděli 12. září 1943 se veškeré dění opět soustředilo na Strahovský stadion, kde hlediště zase naplnily desetitisíce diváků, tentokrát bylo mezi nimi i mnoho dospělých. Dopoledne se ještě konaly zbylé vylučovací závody a odpoledne mělo pak být vyhrazeno finálovým bojům a hrám. Davy lidí proudící k branám stadia zažil Strahov v takové míře ve své dosavadní historii pouze jednou, a to kdysi před lety při fotbalovém utkání AC Sparty s budapešťským Ferencvarosem. V již citované zprávě adresované K. H. Frankovi, napsal HJ-Gebietsführer Fritz Knoop: „Na hlavní akci proudili Pražané v masách a 15 minut před zahájením musel být stadion policejně uzavřen. Dle policejní zprávy bylo na stadionu 70.000 diváků, dalších 20.000 muselo kvůli přeplnění zase odejít pryč.“
Nedělní odpoledne znamenalo vlastní vyvrcholení Dnů mládeže. Již od samého poledne se shromažďovali diváci – byla to opět hlavně mládež – na obou tribunách a ochozech, takže ještě před slavnostním zahájením pořadu byl Strahovský stadion naplněn přibližně 50.000 diváky. Krátce po 15. hodině vešlo do hřiště 2500 závodníků a ostatní mládeže.
Zahájení působilo uchvacujícím dojmem. Za vedení vedoucího sportovního oddělení Kuratoria pro výchovu mládeže, Slámy nastoupilo 1500 účastníků. V čele šli všichni instruktoři, pak závodníci 8 obvodů a uprostřed dívky z celého Protektorátu. Uprostřed stadionu se družstva dělila a seřadila čelem k hlavní tribuně, kde se shromáždili oficiální hosté. Hlášením nástupu a pozdravem generálního referenta Kuratoria byla slavnost zahájena.
 |
| Předseda vlády Krejčí, SS-Obersturmbannführer Fischer, ministr Moravec. |
„Dnes víme všichni se všemi kamarády, kteří s námi nastupují novou cestu i s tím čtvrt miliónem mládeže povinné služby, že připravujeme svou radostnou cílevědomou činností celému národu lepší budoucnost. Vírou v rodící se svět evropského mládí budujeme most k mladým lidem společné Říše a celé Evropy. Radostnou dobrovolnost, vědomí účelnosti a správnosti každého činu i postoje u všech, je výmluvným svědectvím pevného rozhodnutí službě i věrnosti cestě nastoupené. Kdo by mohl pak stát proti nám proto, že křísíme v mládeži všechno ušlechtilé a krásné, kdo by nám mohl vytknout chybné počínání, když přikazujeme mládí kázeň, kamarádství, smysl pro plnění povinností, které nám ukládá nejen přítomnost, ale také budoucnost národa, Říše a Evropy.“
Teuner také přečetl poselství státního prezidenta Emila Háchy, ve kterém se uvádělo:
„Mladí přátelé! Děkuji Vám ze srdce za projev, který jste mi zaslali jménem veškeré české mládeže při zahájení celonárodních sportovních dnů a který mne velmi potěšil. V době, kdy největší světová válka ničí životy i statky miliónů lidí, sešli jste se v neporušeném domově k slavnosti, která i míru by byla velikou událostí. Vidíte z toho, jakým ostrovem míru, klidné práce a vyspělého kulturního života zůstaly díky neochvějné statečnosti německých vojínů, naše země i v pátém roce války. Kráčíte s českými písněmi našimi městy a vískami, udržujete úctu k národním zvykům, krojům a památkám, pořádáte velké akce kulturně výchovné, zřizujete a upravujete cvičiště, tělocvičny i krásné přírodní louky, to vše za předpokladu pevné, uvědomělé kázně a naprosté oddanosti Říši a Nové Evropě. Tato vaše činnost podává výmluvný důkaz toho, jak velkorysá jest obrana Říše vůči těm, kdo věrně kráčejí cestou, kterou jsem v zájmu národa nastoupil v březnu roku 1939. Vaše dílo jest radostným příkladem všem ostatním a pobídkou, abychom v zájmu své šťastné budoucnosti vytrvali na cestě započaté.
 |
| Slavnostní vztyčení vlajek bylo přijato pozdravem. |
Jest také příslibem, že ve jménu veliké myšlenky bratrství evropských národů zmizejí poslední zbytky nedorozumění mezi Čechy a Němci. Služte této veliké evropské myšlence tím, že budete státi, děj se co děj, věrně za Velkoněmeckou říší, která Evropu chrání, Evropu buduje a Evropě obětavě slouží. Oddaná myšlenka na Vůdce a Říši, spojená nerozlučně s vřelou myšlenkou vlasti a národa, nechť vede Vás pevně k dalším radostným úspěchům.“
Sdělení bylo přijato intenzivním potleskem. Dr. Teuner pak ve svém projevu připomněl, že za výkony, které budou předvedeny, leží více než rok pilné práce a velká řada sportovních i kulturních podniků mládeže, a finálové boje byly zahájeny.
Závěrem pořadu bylo hromadné vystoupení instruktorů tří výcvikových táborů Kuratoria. S nimi soutěžilo v dalším vystoupení ladnosti svého tanečního pohybu a krásou lidového kroje 700 dívek ze všech oblastí Čech a Moravy. Velký úspěch a nadšení u publika vzbudilo i vystoupení nejmladších (od 10 do 14 let), kteří předvedli, co se učí v Povinné službě (přeběhy, hra na stonožku, hra s obrovským míčem a zpěv národních písní atd.). Časopis Správný kluk, určený pro nejmladší členy Kuratoria, později podrobně referoval: „Mládež a Pražané také nadšeně tleskali houfu „správných kluků“, kteří pod vedením kladenského okresního pověřence předvedli hry z Povinné služby a zazpívali národní písničku, která každého chytla za srdce. Nadšení vyvrcholilo, když na stadion nastoupili v sevřených útvarech chlapci ze školních táborů Kuratoria, z Čeperky, Protivína a Prachova, s chlapci z rekreačních táborů v Eši, Samopši a Kamenici.“ Mezitím průběžně dostávali po každém závodě první tři závodníci upomínkové ceny, které předával dr. Teuner každému osobně.
 |
| Wünsch z Hradce Králové (běh na 360 m) |
 |
| Tento snímek je ještě z časného rána, kdy na stadion teprve začali přicházet diváci. |
 |
| Stejně i tyto.. |
 |
| Později už to v hledišti vypadalo takto. |
 |
| Soudcovský sbor, který se spolu s technickým vedením zaloužil o naprosto hladký průběh závodů. |
 |
| Dadák z Velkého Meziříčí. |
 |
| Ukázky povinného výcviku. |
 |
| Nástup instruktorů. |
 |
| 700členná krojová skupina tančila na lidové písně. |
 |
| Skupina "Správných kluků", která vystoupila na Strahově, vedle krojovaných dívek vyvolala velké nadšení diváků. |
 | |
| Teuner s Moravcem při sledování vystoupení krojovaných dívek na Strahově (12. 9. 1943) |
„Na počátku července v minulém roce jsem na Václavském náměstí prohlásil, že do roka českou mládež nikdo nepozná. Zmrzačené duše mi tehdy odpověděly úšklebkem. Nezmýlil jsem se, když jsem ve vás, moji mladí kamarádi a kamarádky, věřil. Ukázali jste Praze, své vlasti, naší Velkoněmecké říši i celému světu, že česká mládež nemíní prospat dobu, že česká mládež čekala pouze na povel, na jasná slova silné víry a na pevné vedení.
Česká mládež pochopila, že k zajištění budoucnosti našeho národa nestačí pouze vysoký průměr tělesné zdatnosti. Česká mládež je si vědoma toho, že zdravé tělo musí doplňovat zdravý duch ušlechtilé povinnosti a obětavosti. V osudových chvílích bytí či nebytí národa, vzestup a pád jsou těsně spojeny s volbou strany tam, kde nastupuje svět proti světu a doba proti době. Je jisté, že kdo se rozhodl pro přihlížení, podepsal tím svou méněcennost. V takové chvíli mnoho záleží na vedení, jež má osud národa v rukou. Kde vedení selže a národ tím postaví po bok světa, odsouzeného k porážce, nastává pro všechny doba těžkého churavění. Je tu pád, z něhož se vzpamatovává jen ten nejsilnější.
Můžeme býti hrdi a hrdi zůstaneme na to, že český národ ve chvíli, kdy střetnutí dozrávalo, dal příklad evropským národům, které buď byly na pochybách anebo zpočátku volily nesprávné místo v novém velikém boji. Jsou chvíle, kdy v zájmu národa musíme jít proti jeho části, která dobře neprozřela. Jsem hrdý na to, že za celý uplynulý rok naše mládež zařadila se nesmlouvavě do české říšské fronty. Ať se děje na bojištích co děje, ať nepřítel skuhral co chtěl, vy jste pracovali neochvějně na uskutečňování politického programu našeho státního presidenta Háchy. Vy, čeští jinoši, a vy, české dívky, jste poslouchali svou vládu, která odpovídá za budoucnost národa a která nese tuto odpovědnost ráda, navzdory všem zrádcům a slabochům. Plnilo mne radostí, když jsem viděl, že česká mládež odolává, že zůstává pevná ve víře a že je věrna své práci. Kdo věří, ten se ze dne na den nemění. Víra buď vítězí nebo umírá a s ní vítězí nebo padají ti, kteří na ni přísahali, kteří se jí zasvětili.
Českou mládeží nepohnuly přechodné odvetné zásahy nepřítele, které v zápase světového formátu nedají se nikdy zcela zažehnat. Česká mládež nezklamala. Toho svědectvím je právě dnešní slavný den. Ve chvílích, kdy mnohým dospělým rozum selhával, mladí se měnili v chladné pozorovatele. Vím, jak jste se styděli za mnohé Čechy a Češky, kteří ve skutečnosti měli vám být příkladem. Nakonec vývoj dál nám vždy za pravdu a dá nám, bohdá, za pravdu také zítra a pozítří. (…)
Právě v posledních dnech se mohl český národ znovu přesvědčit, že pravdu máme my, kteří stojíme věrně za svým státním presidentem k říšské frontě. Za pravdou stojíte také vy, kteří představujete budoucnost národa. Evropa má dnes konečně to, co dávno potřebovala, jednotné vedení, jednotnou spravedlnost, která dá každému národu, co si zasloužil v tomto boji o budoucnost celého lidstva. Nikdy ještě nevládl říšský prapor tak vysoko, jak je tomu právě nyní, nikdy neměla Říše větší úkoly, než právě dnes. Zdravím-li nyní vítěze dnešních závodů, tisknu současně ruce statečné Evropě, která jde za Říší ve zdaru i zmaru, která jde za nacionálně-socialistickou revolucí ne proto, že tato revoluce zvítězí, nýbrž proto, že tato revoluce je jedinou spasitelkou naší pevniny a našeho národa.“
 | |
| To jsou dochované fotografie ze Strahova z 12. září 1943, na kterých je zachycen Emanuel Moravec se svými dvěma syny. Vlevo v první řadě nejmladší syn Emanuel Pavel ("Mudla"), úspěšný žák elitní nacionálněsocialistické školy NAPOLA. Má před sebou pouze už jenom rok života, v srpnu 1944 zahyne při spojeneckém náletu na Salcburk. V druhé řadě vpravo za uniformovaným mužem Hitler-Jugend je Jurij Moravec, v té době mu je dvacet let. Od ledna 1943 sloužil v propagandistické jednotce Wehrmachtu na východní frontě. |
 |
| Více o osudech těchto dvou Moravcových synů v článku Lukáše Beera Aféra Jurij Moravec. |
Potud tedy podrobný „vnější“ popis průběhu pražských Dnů mládeže v roce 1943. Zbývá tedy podívat se trochu podrobněji na to, jaký význam přikládala tomuto podniku oficiální protektorátní místa nejen z propagandistického hlediska, ale i z pohledu významu tělovýchovného. A v neposlední řadě bude velmi zajímavé názorně si ukázat, jak hodnotí tuto akci Kuratoria ze září 1943 poválečná česká historiografie.
Jak už bylo uvedeno, samotní funkcionáři Kuratoria si uvědomovali, že pražské Dny mládeže 1943, které vlastně měly představovat doposud nejvýznamnější akci organizace za celou svou dosavadní činnost a vkládali tedy do úspěšného průběhu akce velké naděje. Kuratorium se také ani před veřejností netajilo tím, že má mezi Čechy ještě mnoho nepřátel, jak přiznávalo ostatně číslo časopisu „Zteč“, které vyšlo bezprostředně po ukončení lehkoatletických mistrovství:
„Málokteré hnutí začínalo svoji činnost za tak nepříznivých podmínek, jako Kuratorium pro výchovu mládeže. Není třeba si zakrývat skutečnost. Valná část české veřejnosti, pokud nestála stranou, stavěla se donedávna k jakékoliv práci Kuratoria – a byla to přece práce ku prospěchu naší mládeže – vysloveně nepřátelsky. V poslední době se však mnoho změnilo a nebudeme jistě daleko od pravdy, řekneme-li, že tomu tak je právě zásluhou oněch hromadných akcí. Kdo byl v sobotu a v neděli na Strahově, nebo lépe řečeno, kdo měl po zdařilém vyvrcholení Dnů mládeže příležitost mluvit s rodiči dětí z Povinné služby, tomu byla na první pohled patrna změna v nazírání na výchovu naší mládeže. A v tom tkví právě i smysl lehkoatletických mistrovství, která dovedla nejen mládež strhnout, ale i staré získat. Rodiče se zde mohli na vlastní oči přesvědčit, že jejich děti nejsou Kuratoriem odnárodňovány, ale naopak, že jsou z nich vychováváni fysicky a charakterově nepokřivení jedinci, kteří se ve světě hned tak neztratí. Ostatně pro příklad, že se naše mládež úplně změnila, nemusíme chodit daleko. Z našich ulic a hřišť už skoro zmizeli po amerikánsku obhroublí nebo na způsob zlaté plutokratické mládeže po anglicku blaseovaní mladíčci, aby udělali místo opravdovým českým klukům, jak jsme je viděli v sobotu a v neděli na Strahově.“
„V Praze se sice již celý týden před tím mluvilo, že na Strahově se bude pořádat veliký podnik Kuratoria pro výchovu mládeže, ale byli mnozí takoví, kteří se na celou věc dívali skepticky a odmítavě. Zejména pak pochybující dělali již předem nade vším kříž.(…) Dnes, kdy již můžeme uzavřít bilanci ze Dne mládeže a zároveň bilanci prvních lehkoatletických mistrovství mládeže, uspořádaných rovněž Kuratoriem, můžeme s klidným svědomím prohlásit, že bylo dosaženo účelu věci s více než stoprocentním úspěchem. (…) Po celé této úspěšné slavnosti, nazvané přiléhavě Den mládeže, která zároveň byla zkušebním kamenem v činnosti Kuratoria pro výchovu mládeže, můžeme s klidným zrakem hledět do budoucnosti. Všichni tu měli příležitost přesvědčit se, že máme mládež zdravou, silnou, věřící, oddanou Velkoněmecké říši a milující svůj národ. Tato mládež může být hrdou nositelkou české budoucnosti v nově vytvářené Evropě a pevnou zárukou Říši, že český národ obstojí danému slovu. Roste a mohutní totiž uprostřed největší války lidských dějin a věříme pevně tomu, že tato válka v ní ukove generaci tvrdou a zdatnou, národu a Říši prospěšnou.“
 |
| Dr. František Teuner osobně gratuloval vítězům. |
Šéfredaktor Lidových novin Rudolf Hudec napsal ve svém listě týden po pražských sportovních hrách následující optimisticky laděný článek, který propagandisticky dobře využil úspěchu této veřejné akce:
„V minulých dnech jsme byli v Praze svědky rozčarování šeptalů a různých škarohlídů. Naše mládež za zpěvu českých písní, doprovázená vlastními hudebními kapelami pochodovala na Strahovský stadion, kde na tribunách ji očekávaly desetitisíce českých lidí. Česká hudba a zpěv naší mládeže usvědčovala šeptaly z různých lží a svědčila o něčem jiném, než oni jsou zvyklí vykládati důvěřivým hlupáčkům. Dny 11. a 12. září znamenají něco zcela jiného, než tvrdili do nedávna různí patentovaní proroci. Znamenají, že česká mládež jde v novém duchu kupředu, ať se to různým sýčkům líbí nebo nelíbí.
A v těch slavných dnech české mládeže jsem si vzpomněl na projev, který se konal 3. července minulého roku rovněž v Praze na památném Václavském náměstí. Tehdy vinou zločinných londýnských štváčů jsme se chvěli o osud svého národa. Desetitisícové zástupy českého lidu všech stavů naplnily Václavské náměstí, aby spolu s protektorátní vládou pozdvihly svého hlasu proti ničemnému štvaní londýnských emigrantů, proti zbabělému a zákeřnému zločinu, jehož obětí se stal Reinhard Heydrich, a aby vyslovili víru ve svého státního presidenta a protektorátní vládu. Jak rozličné jsou to dojmy tehdy a dnes! Tehdy plni starosti o budoucnost svého národa, a dnes plni oprávněných nadějí.
Mluvili jsme s dr. Teunerem o nové cestě, kterou české mládeži naznačil tragicky zesnulý Reinhard Heydrich tím, že schválil dalekosáhlá oprávnění Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě. Ptal jsem se dr. Teunera, jaké si dělá naděje, pokud se týče budoucích úkolů spojených s výchovou české mládeže. Zmínil jsem se mu o obtížích, které čekají Kuratorium se zřetelem na to, že výchova české mládeže v bývalé republice byla značně pokřivena. Když jsem vyslovil obavy, že vzhledem k válce to tak rychle nepůjde a že to bude těžká práce, usmál se a pravil: „Pane redaktore! Bude to těžká práce, ale ručím vám za to, že budete překvapen, jak se do roka česká mládež změní k svému prospěchu.“ Dnes jasně vidím, že měl pravdu do poslední písmeny.
Byla to sice práce těžká a svízelná, avšak to, co bylo v krátké době asi 14 měsíců vykonáno, vzbuzuje úctu.
V bývalé Benešově republice bylo mnoho plánů pro výchovu mládeže, ale každý byl zaměřen tak, jak si přáli jeho političtí tvůrci a prováděl se podle toho, jak se to které partaji hodilo do krámu. Duchovní výchova podléhala nejrůznějším politickým vlivům. Každý tělovýchovný spolek byl přilepen na nějakou politickou stranu nebo straničku a každý táhl za jiný provaz. Česká mládež byla ve své ohromné většině ponechávána sama sobě. Nedivme se, když za těchto poměrů mnohé dívky a mnozí hoši, kteří nebyli rozumně vedeni pevnou rukou rodičů, měli falešné představy o své budoucnosti a dívali se na život pokřiveně. Mnozí z nich, třeba je byla Prozřetelnost obdařila tělesným i duševním zdravím, zakrňovali na těle a zvláště na duchu. Žili v prostředí ovlivněném na jedné straně velikášskými řečmi politiků, na druhé straně nenápadným rozvratným vlivům židovským. Takové prostředí bylo živnou půdou pro potápkovštinu a pěstování divokého trampu. Nebylo žádné jednotné a jednotící linie, jež by s hlediska celonárodního určovala směr výchovy mládeže. Nebylo tu dobré vůle vychovávati mládež tak, aby to odpovídalo kulturní i hospodářské situaci českého národa, žijícího v samém středu Evropy uprostřed národa německého. To bylo v dobách míru. A co se za léta zanedbalo, bylo nyní nutno energicky napravit.
 |
| Teuner blahopřeje velmi úspěšnému závodníko- vi Fikejzovi (běh 60 m). |
Všechny jejich myšlenky a city jsou zamířeny kupředu a jenom kupředu. Viděli jsme mládí pochodující vstříc lepší budoucnosti pod praporem nacionalismu. Nelze si představiti radostnější podívanou. Nacionálně socialistická revoluce, která osvobodila Evropu od židovských parasitů a kapitalistických vykořisťovatelů, osvobodila i českou mládež.“
 |
| Dr. Teuner se zdraví s vítězi překážkového běhu na 60 metrů: Uprostřed Fiala z Hradce Králové, po jeho pravici Vondráček z Brna a po levici Košu- lic z Náchoda. |
„O výchovu mladých se stará Kuratorium, které právě o dnešním dnu skládá účet ze své roční činnosti. Je to poměrně krátká doba a přece – kolik velkých akcí v ní bylo vykonáno ve prospěch české mládeže! Dnešním dnem vrcholí činnost Kuratoria v letošním roce. Na rozsahu dnu mládeže můžeme si bezpečně změřiti rozsah vykonané práce, jakož i rozsah cílů, které si Kuratorium určilo. A můžeme současně bezpečně věřiti, že pro českou mládež nastala nová doba, kterou lze charakterisovati zcela prostě: mládež ví, že o ni někdo pečuje, za ni myslí, s ní cítí a především ji vede. Opravdu – je to prosté a přece nad všechna dřívější líbivá hesla, protože právě to česká mládež potřebovala: cílevědomé vedení!“
A o dva dny později mohla „Národní politika“ už bilancovat:
„Praha prožila krásný a slavný den. Stadion na Strahově ožil. Více než 60.000 diváků bylo svědkem, co udělala převýchova české mládeže za jeden rok. Výsledek odpovídal úsilí, jež bylo po celý rok soustřeďováno na duši a tělo české mládeže, která je ve stavu velkého přerodu pro blaho nové Evropy a českého národa. (…) Na jedné straně se táhnou rozsáhlé fronty a u nás, v Čechách a na Moravě, (…) česká mládež kráčí s českými písněmi našimi městy a vískami, udržuje úctu k národním zvykům, krojům a památkám, pořádá velké kulturně výchovné akce, zřizuje a upravuje cvičiště a tělocvičny, naplňuje krásná místa české přírody a zároveň si uvědomuje, že žije pro velkou myšlenku bratrství evropských národů, že pracuje pro velkou obrodu Evropy, v jejímž čele je Velkoněmecká říše, která chrání Evropu a tedy i český národ.“
Skutečnost, že akce jako Dny mládeže se v našich zemích nerušeně mohly uskutečnit uprostřed války, navíc, kdy se Německo muselo vypořádat se „zradou Itálie“, vyzdvihovaly i brněnské Lidové noviny:
„Ve dnech, kdy se na jihu a na jihovýchodě Evropy řítily překotně události za dosud nejdramatičtěji vystupňované krise válečného dění, byla Praha jevištěm velkolepých Dnů mládeže. Česká mládež ze všech končin našich zemí pochodovala Prahou a patnáct set hochů a dívek, vybraných vyhledávacími závody místními a krajovými, dokumentovalo na Strahovském stadiu v závěru pečlivě připravené celonárodní tělovýchovné soutěže vynikajícími atletickými výkony skvělé výsledky prvního roku soustavné a cílevědomé práce Kuratoria pro výchovu mládeže. (…) Prostý přehled několika velkých událostí, jež jsou v paměti nejčerstvější, dokazuje jasně, že v pátém roce největšího válečného zápolení český člověk jde klidně nejen za svou prací, ale i za svým zotavením a zábavou, že se tělesné i duchovní výchově mládeže věnuje víc soustavné pozornosti a péče, než se kdy věnovalo v dobách nejhlubšího míru. Ať se děje na bojištích co se děje, k nám doléhá všechno jen ohlasem. Čechy a Morava zůstaly po všechna léta ostrovem klidu v příboji válečných událostí.“
A doplňme ještě citát ze časopisu Zteč, který Dnům mládeže v Praze přikládal téměř evropské prvenství:
„Vyvrcholení Dnů mládeže v sobotu a v neděli na Strahově bylo nejen sportovní událostí evropské a v jistém smyslu i světové úrovně, ale i nesmírný význam politický. Padesát tisíc diváků na lehkoatletických závodech je něco, co se samo o sobě vymyká evropskému průměru. Tím spíše pak padesátitisícová návštěva na mistrovstvích mládeže, které nebylo dosud dosaženo – nemýlíme-li se – nikde na světě.“
 |
| Dr. Teuner gratuluje vítězkám ve skoku vysokém: Rozkošná (Kolín), Konečná (Vítkovice) a Srnová (Hradec Králové). |
V celé záplavě pozitivně laděných článků v protektorátních médiích však vyniká úvodník samotného Emanuela Moravce, který byl napsán pro Lidové noviny a vyšel v nich 19. září 1943. Pod nadpisem „Od šovinismu k nacionalismu“ se Moravec zaměřil na citlivé téma vzájemného vztahu mezi Čechy a Němci a viděl v právě úspěšně proběhnutých Dnech mládeže první náznaky rodící se budoucí česko-německé svornosti:
„Před týdnem Praha byla svědkem dnů mládeže, které přinesly po všech stranách překvapení. Pro nás, kteří jdeme za Říší v dobrém i zlém, bylo to překvapení příjemné. Překvapeni byli také naši nepřátelé, jak držením, množstvím a sebevědomím našeho dorostu, tak účastí Pražanů, kteří se prostě na stadion nevešli. Praha byla ve znamení české mládeže. Praha byla zaplavena českými národními kroji. Byla to však Praha jiná, než jsme ji znali před pěti lety. Praha vyrostla nacionálně v onom smyslu, který předpisuje nový evropský patriotismus. Naši vlajkonoši nesli stejný počet praporů říšských jako protektorátních a tu jsme byli svědky přímo symbolické jednoty obou říšských národů. Ve špalíru diváků zdravili prapory svorně Češi s Němci. Češi vzdávali poctu barvám naší slavné Velkoněmecké říše, která nás chrání. Češi kynuli barvám protektorátním, jež dosvědčují českou kulturní autonomii v rámci říšském. Němci zdravili barvy své domoviny, která je společnou říší Němců s Čechy. Němci přátelsky kynuli barvám Protektorátu, který dnes pomáhá Říši všemi silami k dosažení vítězství. Nikdy ještě nebylo takové svornosti. Nikdy se ještě nesešlo tolik vzájemné úcty a ohleduplnosti na pražských ulicích jako 11. září 1943, kdy česká mládež, Říši věrná, se hlásila veřejně a hrdě k svému přesvědčení. Zarytým „demokratům“ nebylo valně u srdce. Viděli vlastní krev, která se od nich vzdaluje a která je nebere už vážně. Při tom tito poztrácení „demokraté“ nemohou českou mládež vinit ze zrady národa. Je a zůstává česká. Stala se dokonce česky ryzejší. Zřekla se všeho toho paumění, jež nám dodávalo Židovstvo pod rouškou moderny a světáctví. Místo trampských a barových odrhovaček česká mládež zpívá opět naše staré písně národní. Místo obleku potápek nosí táborovou kombinézu, místo cowboyské maškarády oblékla staré národní kroje, nad kterými se už dávno za republiky máchlo pohrdlivě rukou. České mládeži nikdo nemůže vytknout nedostatek vlastenectví. Hlásí se hrdě ke svému češství.
České mládeži může nepřítel předhazovat, že opustila politický podvod starého světa, o který se tak zasloužila židovská světovládná spekulace. Česká mládež odmítla odumírající zpátečnictví. Připojila se k revoluci. Stala se upřímně socialistickou. Česká mládež není slepá. Vidí, co se kolem tak zvané demokracie kupí a co se na ni přiživuje: milionářští supové a králové bankrotáři. Italie byla novým poučením pro evropskou mládež. Národ totiž není nikdy dost revoluční. Více než dvacítiletá spolupráce fašismu s dynastií ukazuje, jak musí být mládež nové doby nacionální opatrná a současně tvrdá.
Říšský prapor, který na pražských ulicích svorně zdravil Čech s Němcem, není jen praporem naší společné Říše. To je také symbol naší společné víry, víry v konstruktivní evropskou-socialistickou revoluci. Evropští národové zítra budou tvořit jednu rodinu, stmelenou sociální vírou, rodinu autonomních národních kultur. Nacionalismus v novém pojetí je nacionalismem konstruktivním, snášenlivým, poněvadž je nacionalismem sociálním. Starý nacionalismus šovinistický byl nacionalismem protisociálním, nesnášenlivým. Šovinistický nacionalismus představoval staré selské sudičství a často pomyslný majetek, o mez, o kus cesty, o díru v plotu. Sudičský nacionalismus byl neřestnou vášní, která národ nakonec stravovala, ožebračovala.
Milovat vlastní národ neznamená jiné národy nenávidět. Právě malí národové v zájmu své budoucnosti musí dávat příklad v novém nacionalismu sociálním, který vidí své poslání v nenacionálních úkolech. Jako rodiny tvoří vyšší jednotku společenskou v podobě národa, tak národy tvoří vyšší jednotku společnou v podobě Říše a celé pevniny. Společná řeč a společná kultura tvoří z rodin národ. Společná víra, jednotný řád sociální a hospodářský tvoří z národů říši a veliká státní společenství.
Celý národ se mohl 11. a 12. září přesvědčit, že z německé strany a ze strany Říše není nejmenších námitek proti českému vlastenectví, které se přiznává k Říši. Svědčí o tom vlídné odpovědi říšského vedoucího mládeže Axmanna a státního ministra K. H. Franka. V těchto dvou památných dnech vládlo v Praze staré říšské ovzduší, jaké znala Stověžatá před staletími. Dny mládeže vyvrátily tvrzení nepřátelské propagandy, že v plánu Říše je postupné poněmčení českého národa.
Na zlomení národní odolnosti se používalo dvou prostředků: sociálního ponížení a potlačení kulturního života. My však jsme svědky právě opačné skutečnosti. Říše zrovnoprávňuje postupně Čechy s Němci na poli sociálním. Prvý podstatný krok byl učiněn s českými pracovníky v Říši. Nikdy ještě tak bohatě nekvetla česká kultura, jak je tomu nyní. České umění přestává být uměním malého národa, stává se chloubou Říše a tím také majetkem celé Evropy. Němec se těší z české hudby, poněvadž je mu blízká, on se těšil ve dnech mládeže z půvabu českých národních krojů, poněvadž tato krása je plodem ducha národa, jenž s ním sdílí Velkoněmeckou říši, jenž s ním spolupracuje. Vážíme si jeden druhého, spojeni pouty víry, práce a krve.
Hitlerova mládež: "Konečně se podařil průlom"
Nehledě na tyto pochopitelně propagandou a příslušnou cenzurou ovlivněné citované texty však průběh Dnů mládeže pozitivně hodnotilo i samotné vedení Hitlerovy mládeže. Fritz Knoop k průběhu akce uvádí: „Prezentace klaply dobře a sportovní výsledky byly zčásti vynikající.(…) ´Den mládeže´ byl z každého hlediska úspěchem. Úspěch měl také hned účinek na účast na hodinách služby mládeže, která stoupla ze180.000 předtím na 330.000 po ´Dni mládeže´. V české veřejnosti si Kuratorium tímto dnem získalo první veřejné uznání a zlomilo dosavadní pasivní odmítání širokými vrstvami pražského obyvatelstva.“ Z Knoopova pohledu se tedy Dny mládeže jevily jako důležitý pozitivní průlom v dosavadním vnímání práce Kuratoria českou veřejností.
Přínos pro český sport
Bude bezpochyby velmi zajímavé, jak na průběh této dvoudenní akce nazírají čeští historikové (tedy pokud tuto událost vůbec nějakým způsobem vůbec registrují). Nelze ovšem také opomínat, že akce byla hodnocena jinými odborníky také z tělovýchovného hlediska. Časopis „Zteč“ viděl z v tomto směru hlavní přínos v tom, že se údajně podařilo českou mládež získat pro lehkou atletiku, která v našich zemích doposud neměla přiměřené zakořenění a nedostávalo se jí dostatečné pozornosti:
„Den mládeže na Strahově, pořádaný Kuratoriem pro výchovu mládeže, překonal sportovní úrovní veškerá očekávání a ukázal, jak vysoce mohla u nás vyspět lehká atletika, kdyby pro ni v minulosti bývalo takové pochopení, jaké se projevuje dnes. Budiž zde zdůrazněno, že atletická mistrovství mládeže jsou výsledkem celkové programové činnosti Kuratoria. Hodnotíme jen sportovní stránku věci. Organisačně byl zdolán úkol, jehož velikost může posoudit jen znalec, pořadatelský výbor zasluhuje naprostého uznání, provedlť takový počet závodů, jež do tak krátké doby, dvou dnů, u nás vůbec nikdy a v cizině málokdy byly pojaty.
Byl to úkol stejně odvážný, jako odpovědný. Bylo mnoho v sázce, neboť mistrovství mládeže měla i významné poslání propagační. Nejvíce potěšuje skutečnost, že šlo o sport, který má pro všestranný vývoj mládeže takový význam jako lehká atletika. Ač je známa u nás více jak padesát let, nemohla dosud mládež zaujmout. Hráz tohoto neporozumění zdá se, že byla prací Kuratoria šťastně a jednou provždy prolomena. Lze-li vyvolati v mládeži takový zájem, že desítky tisíc hochů a děvčat startují na závodech okrskových, obvodových a půl druhého tisíce může býti pozváno do rozhodujících závodů mistrovských, pak tato čísla dokazují, že atletika vyrostla mocně do šíře. Dobře započatá práce Kuratoria nepoustane, bude stále rozšiřována a tím je dána i záruka budoucího velikého rozvoje atletiky, který je žádoucí nejen pro toto odvětví sportu, ale také pro vliv, jaký bude mít na zvýšení úrovně veškerého našeho sportu.
Mládež procházející atletikou bude se tělesně všestranně vyvíjeti, což pro tělesnou konstituci je nejdůležitější. Mistrovství na Strahově vzbuzují do budoucna nejlepší naděje, že naše atletika dosáhne úrovně mezinárodní, se kterou nedržela, až na zcela nepatrné výjimky, krok.
Závodil mladý a nejmladší dorost, tedy ten, který je schopen zdokonalení. Náš úsudek, že dosáhne třídy mezinárodní, opírá se ani ne tak o některé zvláště pěkné výkony, jako spíše o vysoký a početný průměr, který teprve umožňuje silné soutěžení a z něhož přicházejí nadprůměrní jedinci. Skočí-li ve skupině věkové 14-16 let čtyři hoši 174 cm, a prvý 178 cm, znamená to již něco, stejně jako dostane-li se ve skoku dalekém šest prvých přes 6 metrů, vítěz na 641 cm, ve skupině 14-16 výjimečně nadaný Fikejz dokonce 702 cm, je-li ve skoku o tyči docíleno hradeckým Wünschem 360 cm, v oštěpu mladší skupiny 14-16 let u třech prvých hodů přes 45 metrů, vítěz Kouřílek měl 4875 cm, pak jsou to doklady, potvrzující vyslovené zde mínění.
Mnohý z našeho dorostu obstál by již dnes zcela dobře v závodech seniorských a tak je jisto, že brzo u nás, dík této práci do šíře, nastane v atletice velmi žádoucí výměna generací a tito mladí brzo budou lámati stávající atletické rekordy. Tím také budou některá tvrzení vyvrácena, jako by naše mládež měla zvláštní nadání jen ke hrám, ale nikoliv k atletice. Kdo jen poněkud pozorněji sledoval některé mladé atlety, viděl mnohé tak dobře vyvinuté hochy, že bude záležeti jen na nich a instruktorech, aby z nich byli budoucí Doudové, Kněničtí, Vítkové a Bémové.
Atletická mistrovství mládeže měla ráz i ovzduší olympijských her a máme-li na mysli zájem, který vzbudila, pak návštěva nedělního odpoledne odhadnutá 50.000 znamená u nás něco zcela výjimečného i v cizině při podobných příležitostech jen ve zcela ojedinělých případech dosaženého.
Nejpotěšitelnější je skutečnost, že byla to většinou mládež, která plnila po oba dny dopoledne i odpoledne hlediště strahovského stadionu. Mládeži byla tato mistrovství Kuratoriem určena a mládež měla podnítit, aby hledala svoji radost v tom, co viděla a následovala své kamarády a kamarádky, již soutěžili o pocty dne, ke kterým dospěli po četných bojích a po poctivé průpravě. Věříme, že i tohoto účelu bylo dosaženo, a že tato prvá, s tak neobyčejným zdarem provedená mistrovství, jsou počátkem nového rozmachu atletiky a zasáhnou také mocně do vývoje naší tělesné výchovy, spojené s výchovou mravní. Je to snažení hodné nejoddanější práce, poněvadž se jí nejlépe slouží mládeži a tím i národu.“
Ve stejném duchu bilancoval i zde již několikrát citovaný František Smrček v „Pestrém týdnu“:
„V letních měsících Kuratorium získávalo mládež pro dva nejušlechtilejší sporty, dříve tak opomíjené a přecházené, pro plavectví a lehkou atletiku. Uskutečnilo s úspěchem po prvé vůbec plavecká mistrovství mládeže v akci „Každý hoch a dívka plavcem“, naučilo přes 80.000 mladých lidí plavat. A nyní přišla na řadu v každém směru úspěšná lehkoatletická mistrovství, jejichž výsledkem je prakticky to, že mládež byla opravdu získána pro královnu sportu, takže tato již nikdy nebude v našem sportovním světě hrát podřadnou roli, roli popelky. Kuratorium pro tyto dva nejušlechtilejší sporty získávalo mládež ne z popularity, aby se zalíbilo, ale proto, poněvadž oba v nejširší míře přispívají k utužení a k udržení celkového zdraví naší mládeže. A každý musí připustit, i ten, kdo stojí v pasivní resistenci vůči práci Kuratoria v naší mládeži, že to je jedině činnost správná, a konečně i jedině možná pro naši novou nastupující sportovní generaci.“
Na závěr ještě pozoruhodné resumé časopisu Zteč:
„Uvědomíme-li si, že se tak stalo právě u nás, v zemi, kde ještě nedávno lehká atletika v pravém slova smyslu živořila, musíme tím více zdůraznit zásluhu Kuratoria, které atletiku mládeže postavilo rázem na zcela nový základ a vytvořilo všechny předpoklady k jejímu dalšímu zdárnému vývoji. Politický význam Dnů mládeže spočívá pak ve skutečnosti, že česká mládež se manifestačním rázem závodů přiznala ve chvíli, kdy mnozí naši lidé opět zakolísali, na zdar i zmar k nacionálně socialistické revoluci a že provedla celonárodní atletickou soutěž na základě nových zásad, naprosto odlišných od starého tělocvikaření, u něhož zrakový efekt měl zpravidla větší cenu než fysiologická hodnota cvičení.“
Několik , přiznejme že obšírných, citovaných hodnocení mistrovství mládeže z oficiálního protektorátního tisku ukazuje tedy navenek spokojenost, optimismus a zadostiučinění funkcionářů Kuratoria. Na výhradu, že jde o jistě nadnesené hodnocení a zpravodajství neobjektivního protektorátního tisku a účelnou propagandu Kuratoria pro výchovu mládeže, nelze odpovědět jinak než krátkým pokusem o rozbor toho, co o této akci soudí běžná česká historiografie.
Jedinou významnější prací, která vyšla v našich zemích před listopadem 1989 a více se zabývala činností Kuratoria pro výchovu mládeže, byla kniha Miroslava Moulise „Mládež proti okupantům“ z roku 1966. Autor se ve své kapitole pojednávající o Kuratoriu řídí neskrývanou devizou, že „ani jediná akce Kuratoria neměla úspěch, žádná, sebeobratněji maskovaná a lákavá hesla mladé lidi nechytla“.
Moulis pak k dosavadní nejdůležitější akci Kuratoria ve své knize poznamenává následující: „Historie posledních dvou let Kuratoria je vlastně snaha oddálit jeho úplný krach. Když se již celá organizace hroutila, osobní spory se vyhrocovaly a nacisti byli stále nespokojenější s průběhem převýchovy české mládeže, byly vždy pořádány tělocvičné slavnosti, tzv. Dny mládeže. 11.-12. září 1943 byly dny mládeže organizovány tak, aby měly převážně sportovní ráz, a nechyběly ani tance v národních krojích. Jen tak bylo možné mládež získat, aby se slavností zúčastnila. Mladí lidé však aplaudovali tomu, co se okupantům a kolaborantům líbilo nejméně.“
A aby autor vysvětlil, čemu mladí lidé vlastně aplaudovali, tak uvádí: „V hlášení Sicherheitsdienstu v Kladně byla o Dnech mládeže v Lounech stížnost, že ´Den mládeže se velmi podobal sokolské slavnosti´.“ Moulis se tedy snažil vylíčit slavnosti za každou cenu jako totální krach.
Autor pak cituje z nějakého záznamu o průběhu slavnosti v Praze a demonstruje údajnou nedostatečnou disciplinu závodníků. V záznamu se má pravit: „Kluci žijí v přesvědčení, že nemusí vůbec nikoho poslouchat. Z různých jednotlivostí lze uzavírat, že česká mládež ve sportovních spolcích je z největší části vychovávána k čistému klubismu a že naše vyšší cíle jsou vedoucím ve spolcích zcela neznámé. Hrozí nebezpečí, že budeme mít mládež vychovanou pod různými vlivy. Ačkoliv směrnice poukazovaly zřetelně na pozdrav, závodníci jen sporadicky zvedli pravou ruku… Bylo nařízeno uzavřít vchody při řeči ministra, ale někteří okresní zplnomocněnci se svými lidmi závory prolomili s tím, že musí být čas na nádraží. Těchto průlomů využila pak část diváků. Bylo fyzicky nemožné množství zadržet.“ Tímto se vyčerpaly rovnou veškeré, které se Dnům mládeže v Moulisově knize věnovaly.
Musely projít další tři desetiletí, aby se Dnům mládeže mohl věnovat konečně i jiný český historik. Zmínil se o nich Tomáš Pasák ve své knize „Český fašismus 1922-1945 a kolaborace 1939-1945“. Pasákova kratičká kapitolka věnující se Kuratoriu je vlastně jen mírně upraveným opisem z Moulisovy knihy. Autor tedy do své knihy pouze převzal oba Moulisem zveřejněné citáty ze záznamů, takže ani zde se nelze dozvědět více. Historik Jan B. Uhlíř ve své knize “Protektorát Čechy a Morava v obrazech” (2008) věnuje události jednu krátkou větu, ve které konstatuje, že Dny mládeže byly jedním z nejokázalejších podniků Kuratoria. Více se konečně dozvídáme v práci Jana Špringla „Protektorátní vzor mladého člověka“. Průběh dvoudenní akce v září 1943 je zde v hrubých obrysech popsán v jenom odstavci, který je uzavřen autorovým zjištěním, že „akce neproběhla tak, jak si ji pořadatelé představovali“, ke kterému je opět doplněna citace zprávy funkcionáře Kuratoria Josefa Chalupy z prosince 1943, jež byla ocitována již Moulisem resp. Pasákem.
 |
| Pražský deník "Der Neue Tag" z 13. září 1943 o slavnostech české mládeže. |
 |
| (14. září 1943) |
Vysílání z Londýna lže o Dni mládeže
Tito historikové přehlížejí také dohru, jakou měla tato akce uspořádaná Kuratoriem odezvu u zahraničního českého exilu. Hladký průběh „Dne mládeže v Praze“ v září 1943 a v neposlední řadě také způsob, jakým na pořádání reagovala značná část pražské veřejnosti, která na rozdíl od mládeže nebyla k účasti nikterak „nakomandována“, měl ještě na podzim 1943 dozvuky v londýnském rozhlase. Poněkud pozitivní průběh této masové akce Kuratoria patrně Londýn zaskočil. Možná právě proto se londýnské vysílání v českém jazyce ze dne 6. října 1943 dopustilo hrubého překroucení citátu z německého listu „Nationalzeitung“, vycházejícího v Essenu.
Tyto noviny totiž v reakci na Den mládeže v Praze týden po jeho završení otiskly článek hodnotící průběh akce v souvislosti s mezinárodně politickou situací oněch dnů, která se pro Německo jevila jako kritická. Jednalo se o události v Itálii a tzv. Badogliovu zradu, a tedy citelné psychologické oslabení pozice Německa. Právě v tento kritický moment bylo o to napínavější, jak se česká veřejnost k této masové propagační akci Kuratoria postaví. Německý list 19. září 1943 analyzoval reakci Čechů na mezinárodní situaci v kontextu se jmenovanou akcí Kuratoria takto:
„Podniky Dne české mládeže byly morální zkouškou sil, neboť se konaly právě v kritických dnech, kdy šeptaná agitace, živená nepřáteli Německa, vydala heslo o neúčasti českého obyvatelstva. Ve skutečnosti se však staly tyto podniky a projevy opravdovými hromadnými demonstracemi a obyvatelstvo mělo živou účast jak při pochodu české mládeže Prahou, tak i při sportovních podnicích na rozsáhlém Strahovském stadiu. Na stadiu se shromáždilo více než 60.000 lidí, kteří svou účastí se přiznali k Říši a k německo-české spolupráci.“
Samozřejmě, že poslední řádky (stejně jako veškerý říšský tisk) líčily německému čtenáři vztah Čechů k Velkoněmecké říši v nereálně pozitivním smyslu (jak takovéto zpravodajství oficiálního německého tisku ovlivňovalo vztah říšských a sudetských Němců vůči českému národu, si lze hravě domyslet). Jak ale z předcházejícího vidno, při pokusech líčit událost, kterou před sedmdesáti lety zaznamenala pražská veřejnost v tendenčně negativním světle, nezůstalo pouze u válečného vysílání emigrantského rozhlasu z Londýna.
