sobota 3. srpna 2013

Centrum Simona Wiesenthala požaduje zákaz sešitových povídek vydávaných velkým německým nakladatelstvím

Sešity „Der Landser“ prý znesvěcují holocaust a velebí nacionální socialismus. Německé ministerstvo vnitra záležitost zkoumá. 
Lukáš Beer
Renomované židovské organizaci se nelíbí vydávání
románových príběhů německých vojáků za války.
Foto: archiv Lukáše Beera
Známá nevládní židovská politicky aktivní organizace „Centrum Simona Wiesenthala“ (SWC) o sobě před pár dny opět nechala slyšet. Naposledy způsobila v Německu rozruch, když koncem minulého roku dosadila do svého seznamu „desíti nejhorších antisemitů světa“ známého publicistu a nakladatele Jakoba Augsteina (Náš směr tehdy přinesl zprávu). Nyní SWC, sídlící v Los Angeles, dle původní zprávy v New York Times požaduje po německých úřadech zákaz vydávání sešitových románů "Der Landser" a odvolává se přitom na v Německu platný zákaz nacionálněsocialistické propagandy a popírání holocaustu. Tato publikace je vydávána jednou týdně jedním dceřiným nakladatelstvím, patřícím pod velký německý mediální koncern Bauer Media Group, který je českým čtenářům znám především díky české mutaci časopisu Bravo.

„Der Landser“ vychází v nákladu asi 20 až 40 tisíc výtisků v sešitovém formátu a jeho obsahem jsou válečné příběhy, které vyprávějí vojáci Wehrmachtu. V Německu tyto sešity lze vidět téměř v každém nádražním knihkupectví, ovšem časy své největší slávy a oblíbenosti má tento časopis již za sebou – v 50. letech měl asi půl miliónu čtenářů týdně. Vypráví fiktivní příběhy obyčejných vojáků za války (pro tyto obyčejné vojáky se vžil název „Landser“ – odtud název titulu), často kýčovité příběhy příslušníků Luftwaffe nebo říšského námořnictva.

Centrum Simona Wiesenthala pověřilo německého historika a novináře Stefana Klempa, aby zhotovil posudek o tom, zda „Landser“ glorifikuje také jednotky SS. Výsledek této expertizy má být takový, že SWC nyní vyzvalo německé ministerstvo vnitra, aby vydávání „Landsera“ zakázalo. Ministerstvo prozatím odvětilo, že se bude záležitostí vážně zabývat.

Foto: Der Landser / Bauer Verlag
Nakladatelství Bauer-Verlag nevidí ve vydávání nic, co by odporovalo německé ústavě

Jak si všímá německý tisk, příběhy vojáků vycházejících ve zmíněné sešitové řadě jsou pouze velmi zřídka věnovány jednotkám SS a jim podřízeným organizacím. New York Times píší, že fiktivní příběhy vojáků jsou podávány tak, že v nich jsou příslušníci elitních Hitlerových divizí líčeni jako normální vojáci. A to podle mínění tohoto listu právě nebyli. Historik Klemp, který vypracoval posudek, došel k závěru, že „Landser“ redukuje příběhy o jednotkách SS z války na „německé hrdiny a přitom ignoruje zločiny, do kterých byly zapleteny jejich jednotky, jako kdyby to nebylo důležité“. Citovaná židovská organizace kritizuje, že v jednom z posledních čísel „Landsera“ byli příslušníci SS vylíčeni jako skupinka dobromyslných vojáků, kteří dělají pouze svou práci a jsou vděčně přijati obyvateli řecké vesnice, kteří je pozvou na víno, jak uvádí německý Der Spiegel. „Dobyli jsme je, a přesto jsou ještě přátelským národem“, je citován jeden z příslušníků SS ve fiktivním příběhu. Centrum Simona Wiesenthala to chápe jako „znesvěcení holocaustu“ a glorifikaci nacionálního socialismu.

Nakladatelství Bauer-Verlag ale rozhodně odmítá tvrzení, že by prodávalo tituly, které odporují německé ústavě. Všechny publikace nakladatelství jsou „v souladu s německými zákony, a to platí i pro Landsera“ a poukazuje se také na to, že Spolkové zkušební místo pro publikace ohrožující mládež doposud ještě nikdy neumístilo na index ani jeden jediný výtisk, přičemž sešity vycházejí už od roku 1957.

"Válečná knihovna německé mládeže" (1939-1945)
Ve Spolkové republice prodělalo vydávání dobrodružných válečných románů koncem 50. let renesanci, což odpovídalo tehdejšímu pozměněnému politickému klimatu, souvisejícímu s veřejnou diskusí o „znovuvyzbrojení“ Německa, nyní spojence západních mocností. Nejprve byly vydávány pouze příběhy letců a námořníků z války. Iniciátorem tohoto projektu byl Peter Supf, který byl už od roku 1939 spoluvydavatelem tzv. „Válečné knihovny německé mládeže“. Tato vydávala sešity v zakázce říšského vedoucího německé mládeže a ve spolupráci s vrchním velením německé branné moci. V roce 1957 zahájilo nakladatelství Erich Pabel-Verlag vydávání „Landsera“, kterého prezentovala jako „autentické zprávy o zážitcích k dějinám Druhé světové války“, ačkoliv se jednalo o příběhy ryze fiktivní. Poté, co se etabloval ve Spolkové republice Bundeswehr, o něco poptávka po těchto sešitových románech mezi obyvatelstvem upadla. Teprve mnohem později převzalo toto nakladatelství velké nakladatelství Bauer-Verlag, jež vydává „Landsera“ až do dnešních dnů.

Kritikové těmto publikacím vytýkají, že německý voják je v nich pokaždé líčen kladně a nejsou blíže osvětlovány politické a historické skutečnosti, které vedly ke vzniku války, vojáci ve vyprávění pouze plní své povinnosti a vše je podáno ve stylu dobrodružné povídky. Mnoho autorů bývalé „Válečné knihovny německé mládeže“ psalo potom po válce své příběhy pro „Landsera“. S některými překlady se důkladně seznámili ještě za války i čeští chlapci, mezi kterými byly tyto válečné příběhy velmi oblíbeny.

Česká verze: "Knihovna pro mládež" (1943-1945)
Tento žánr byl za války mimořádně oblíben mezi českou mládeží

V lednu 1943 začalo pražské nakladatelství Orbis ve spolupráci s Kuratoriem pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě s vydáváním česky psaných sešitových románů, jejichž hrdiny byli němečtí vojáci, svádějící hrdinské boje na frontách první i druhé světové války. Jednalo se o překlady vybraných německých sešitů vycházejících právě ve „Válečné knihovně německé mládeže“ (Kriegsbücherei der deutschen Jugend) a „Erlebnis-Bücherei“ v nakladatelství berlínské společnosti Steiniger. Tyto sešity narazily u české mládeže na takový zájem, že nakonec bylo nutné zvýšit původní náklad 10.000 exemplářů vždy jednoho titulu na 120.000 kusů a navíc musely být dotištěny předcházející díly. Za první půlrok produkce „Knihovny pro mládež“ (tedy do 30. června 1943) vyšlo celkem jeden a půl miliónu (1,440.000) výtisků.

Prvního kola soutěže „Knihovny pro mládež“, které bylo uzavřeno v půli července 1943, se zúčastnilo 5630 převážně chlapců ze všech míst Protektorátu. V odeslaných odpovědích byla nejvíce zastoupena věková kategorie 12 až 14tiletých. Druhého kola v prosinci stejného roku se zúčastnilo už přes deset tisíc mladých Čechů a v červnu 1944 se přišlo na slosování vítězů v Praze Letné podívat 3000 českých chlapců a děvčat a areál cirkusu musel být pro velký nával zájemců uzavřen protektorátní policií. Účastníci měli možnost hlasovat o nejoblíbenější válečný příběh. Hlasovalo celkem 10.826 čtenářů a největší počet hlasů dostal sešit „Pancéřový stihač od Abbeville“, pro nějž hlasovala plná polovina čtenářů. Druhým nejlépe umístěným sešitem byl letecký příběh z 2. světové války „Železná křídla“ a třetí příběh z námořního prostředí „Boj s minou“. Účastníci soutěže také poprvé hlasovali o hrdinech jednotlivých sešitů. Největší počet hlasů, opět plnou polovinu, obdržel německý hrdina Hessler ze sešitu „Pancéřový stíhač od Abbeville“. Další největší počet hlasů dostal septimán Kurt, který se v příběhu vrhl z lodi do moře, aby odstrčil připravenou minu a zachránil tak loď i posádku.

Slosování 1. soutěže "Knihovny pro mládež" v pražském Orbisu se zú-
častnilo 950 dětí, které postoupily z prvního kola, kam se přihlásilo 5640 zá-
jemců. (Praha, 12. července 1943, Foto: archiv Lukáše Beera.)
Zájem české mládeže v Protektorátu o tyto sešity byl tak veliký, že si nad ním dělal vrásky i český exil. Dokazuje to například článek z amerického emigrantského orgánu „Nové Československo“, kde autor Jiří Hronek 29. ledna 1944 hovořil o práci s českou mládeží v Protektorátu, která by v některých ohledech mohla být ponaučením pro výchovu mládeže ve znovuobnoveném Československu po porážce Německa. Hronek ve svém článku "Česká mládež v ohrožení" tehdy napsal: „Konkursu časopisu „Správný kluk“ se účastnilo 11.000 chlapců, soutěže knihovny Orbisu, která vydává krvelačné sešity o německých hrdlořezech, se účastní přes 10.000 dětí, téměř dvakrát tolik, než na té stejné soutěži před rokem. To jsou jen některé, náhodně vybrané skutečnosti, které sice neříkají všechno, ale přeci jen něco. Potvrzují při chladné úvaze, že se Moravcovi podařilo získat několik stovek mladých chlapců a že se nachází na cestě k tomu, aby zkazil určitou část dospívající mládeže.“