Slavnostní projev asi před 200 návštěvníky přednesl bývalý předseda Senátu Petr Pithart. Vyjádřil ujištění nad ním, že Češi a Němci Fond budoucnosti bezpodmínečně potřebují a řekl, že tyto instituce jsou dobrým příkladem mírové spolupráce v Evropě. Mnoho, především také malých projektů tím bylo v minulosti financováno a to by mělo takto pokračovat i do budoucna. Přitom by se dle řečníka u odpovídajících rozhodnutí neměla vynechávat společná historie a už vůbec by se tato neměla přenechávat pouze posuzování historiků. Ale lidé v obou sousedících zemích by měli navzájem podávat více zpráv o utrpení v minulosti. Zde podle Pitharta má německá strana ještě co dohánět a je podle něj třeba, aby se konečně skončilo s neustále předkládanými „sudetoněmeckými“ emocemi. Protože mnohým Čechům prý vyznívají označení jako „Sudetoněmecký landsmanšaft“ takřka „nepřátelsky“. Proto by prý také bývalí němečtí spoluobčané v tehdejším Československu neměli být zařazováni do nucené příslušnosti k „sudetským Němcům“.
Nad těmito vývody bývalého vysokého českého politika žasli tři zastupující spolkoví předsedové Sudetoněmeckého krajanského sdružení, Siegbert Ortmann, Steffen Hörtler a Claus Hörmann, jež se akce zúčastnili jako pozvaní hosté. Protože po citelném sblížení mezi Čechy a sudetskými Němci v posledních letech, ke kterému jejich organizace přispěla rozhodně ne nepatrnou měrou, by mohla být osobní hodnocení českého politika Pitharta označena opravdu jako „včerejší“. „Nenecháme si naši identitu jako sudetoněmecká národní skupina v Evropě v minulosti, v současnosti i v budoucnosti nikým zpochybňovat, a to také ne českými sousedy“, uzavřeli tři zástupci Sudetoněmeckého krajanského sdružení po ukončení této velmi poučné akce v Praze.
Tento text byl redakcí měsíčníku “Sudetenpost” laskavě poskytnut k překladu do češtiny a zveřejnění na stránkách Náš směr. Vyšlo dne 8. srpna 2013.
