(Důležité: reakce Lukáše Beera pod textem)
Radek Satoranský
Publicista a historiograf Lukáš Beer se na svém blogu nezabývá ničím
"nepřijatelným". Nenajdeme tam nic odpudivého, žádné návody "Jak
připravit lidské maso na sto způsobů" a podobně nehumánní nesmysly. Ne.
Lukáš Beer se zabývá tématy, která jsou každoročně obsahem desítek
nových publikací, včetně dlouhé řady vysílaných dokumentů - národní
socialismus a Druhá světová válka. Přesto začal být jako publicista
někomu trnem v oku a stal se terčem následného udání. Důvod?
Lukáš Beer chtěl jen využít svého Ústavou zaručeného práva svobodně
šířit informace a práva svobodně vyjádřit svůj vlastní názor. Nikoho
nikdy nenabádal k nenávisti, jako to můžeme často vidět a číst u jeho
kritiků. Nikoho nikdy nenabádal k páchání trestných činů. Jediným
vysvětlením, proč se stal Lukáš Beer objektem něčí primitivní zloby a
nenávisti, může být jeho snaha o odlišnou interpretaci výše zmíněných
témat. Interpretaci, na jakou jsme my všichni nebyli za posledních téměř
sedmdesát let zvyklí.
Je to trestný čin? Pokud bychom žili v demokratickém státě, tak
samozřejmě ne. Základní princip demokracie totiž spočívá v pluralitě
názorů a jejich svobodné prezentaci. Což ovšem ani po 23 letech od pádu
komunismu někteří jednotlivci nechápou (nebo spíše chápat nechtějí). Ve
skutečné demokracii tedy platí, že zatímco jedna osoba může například
sklenici s vodou vidět pesimisticky jako napůl prázdnou, druhá osoba ji
bez obav z trestního postihu může optimisticky považovat za napůl plnou.
Jiná situace ovšem nastane v diktátorském, totalitním státě. V něm je
pluralita názorů a jejich svobodná prezentace zakázaná a trestaná.
Existuje tam pouze jedna "pravda". Jeden platný názor, zastávaný
vládnoucí elitou, s pomocí represivních složek vynucovaný od ostatních
občanů. V totalitním státě platí, že sklenice s vodou je vždy
pesimisticky napůl prázdná. Za odlišný názor vás v totalitním státě čeká
kriminál.
Lukáš Beer nyní čelí trestnímu oznámení. V Evropě 21.století, 23 let od
pádu komunismu, si dovolil optimisticky tvrdit, že jistá sklenice by
mohla být napůl plná.
Sám jsem zvědavý, jak bude kauza Lukáš Beer pokračovat. Zda má v této
zemi větší váhu Ústava a demokracie. Nebo zda tu stejně jako před
Listopadem 1989 vládne totalita, která nahrává místním udavačům a
rozdává paragrafy každému, kdo si dovolí prezentovat odlišný názor na
obsah sklenice vody.
Můžeme jen hádat, pro koho je Lukáš Beer trnem v oku. Celou veřejnost by
však měla zajímat identita oné zakomplexované osoby s
vadným charakterem a ubohou morálkou, která trestní udání podala. Osoba
očividně nenávidící demokracii a názorovou
pluralitu, bažící po totalitě. Čile udávající, zřejmě ze setrvačnosti
ještě z dob minulých. Nikoliv Lukáš Beer a jeho jiný úhel pohledu na
určitou problematiku. Ale takovéto osoby usilující o zákaz svobodného
vyjadřování odlišných názorů jsou ve skutečnosti největší hrozbou
demokracie. Takovéto osoby stály s Gottwaldem a
Slánským u zrodu totality let 1948-53. Takovéto osoby u nás
kolaborovaly se sověty po roce 1968, v období nejtužší normalizace.
Takovéto
osoby mají v totalitních systémech na svědomí hromady
nevinných lidských životů.
Lukáši Beerovi, této republice a i všem slušným občanům v ní žijící
přeji, aby tento zoufalý čin duševně nemocné osoby, tato neuvěřitelná
absurdita nemající v demokratickém světě obdoby, byla co nejrychleji a v
tichosti smetena ze stolu. Návrat moci do rukou totalitářských šílenců
je nepřípustný. I když jim snaha nechybí evidentně ani v roce 2013.
***
Lukáš Beer:
Jakkoliv si opravdu vážím každé formy morální podpory, myslím, že by bylo naprosto pochybené směřovat vůči iniciátorovi trestního stíhání nenávist a předem tomuto člověku atestovat "zakomplexovanost", "ubohou morálku" či "vadný charakter". S tímto postojem se absolutně neztotožňuji a názor iniciátora trestního stíhání plně respektuji. Každý, kdo se domnívá, že jsem svými texty spáchal něco, co by bylo v rozporu se zákony státu, nebo ještě lépe - v rozporu se slušným chováním a s univerzálně platnými morálními zásadami, se tak může domnívat dle svého úsudku a má právo využít patřičných prostředků, aby takovému přečinu či trestnému činu bylo zabráněno či aby byl náležitě sankciován, a to je naprosto v pořádku. To je naprosto legitimní a buďme vděčni za to, že tohoto práva může každá svéprávná osoba využít. Každý má právo i v tomto ohledu projevit názor a nesmí se proto stát předmětem nenávisti. Proto ani není vůbec podstatná identita iniciátora. Společnost by se neměla zajímat o identitu iniciátora trestního stíhání, ale o to, co je obsahem znaleckého posudku, a o to, jak na jeho základě bude argumentovat soud. Je záležitostí nezávislého soudu, aby věc v rámci doržování zákonně poskytnutých podmínek prošetřil. V této otázce bude hrát nejdůležitější roli obsah příslušného znaleckého posudku. Bylo mi ovšem zabráněno v tom do příslušných spisů nahlédnout. Nevím tedy, v čem má spočívat podstata obvinění ("podezření"). A upřímně ani nevím, na čem by v konfrontaci se zněním paragrafu citovaného z Trestního zákonníku mohlo vůbec stavět. Je ale výlučně věcí posouzení samotného soudu, zda se jednalo o trestný čin nebo přečin, pouze jemu přísluší toto ohodnocení.
Co se týče samotného "projevení názoru" či způsobu poskytování informací v knize Adolf Hitler. Projevy - velmi brzy budu publikovat podrobný rozbor textů zveřejněných v celé knize, který pak čtenáři mohou důkladně a podrobně konfrontovat se zněním znaleckého posudku.
