Lukáš Beer
Jaro 1944
 |
| Hlavní pověřenec Kuratoria pro Velkou Prahu, ing. Eduard Chalupa na fotografii se svým starším sy- nem ještě v období, kdy tuto funkci nevykonával a žil se svou rodinou v Brně (1942). Ing. Chalupa (nar. 22. 11. 1897) byl po válce souzen a uvězněn. Své syny viděl naposledy v roce 1945. Propuštěn na svo- bodu měl být v roce 1970, zemřel však již 17. 9. 1960 a jeho příbuzní měli zakázaný přístup ke kremaci a nesměla jim být vydána ani urna. |
Je ale nespornou pravdou, že problematika odvolávání německých poradců Kuratoria na frontu se začala rodit již v průběhu roku 1943 a tato krize pak vyvrcholila v dubnu 1944. Za jednoho z nejcennějších poradců Kuratoria byl považován Ernst Schaschek (hlavní poradce od listopadu 1942) stejně jako jeho kolega HJ-Bannführer Willi Dressler. Schaschek byl 26. listopadu 1942 poprvé osobně představen i ministrovi Emanuelu Moravcovi. Koncem roku 1942 byl kromě toho za vedoucího oddělení pro propagandu, tisk a rozhlas jako poradce jmenován dr. Krannich, který ve své funkci nahradil interně kritizovaného HJ-Bannführera Wellemse (Wellemsovi jako poradcovi ze sekce „politická výchova“ sice byl přičítán přínos při vzniku časopisu „Zteč“, jehož první číslo v nákladu 60.000 výtisků bylo beze zbytku rozebráno, bylo však na druhou stranu poukazováno na celou řadu jeho nedostatků zejména v pracovním postupu, pro které byl kritizován i českými kolegy v Kuratoriu. Svou roli hrál také neskrývaný blízký vztah Wellemse k jedné české zaměstnankyni Kuratoria, jím do zaměstnání dosazené. HJ-Hauptbannführer Zoglmann proto k 6. prosinci 1942 nařídil vyklizení tohoto postu a nahrazení osobou dr. Krannicha). V případě dr.Krannicha, poradce ve skupině II v Kuratoriu, však pro jeho zranění nebezpečí stažení na frontu nehrozilo, na rozdíl od Schascheka a Dresslera, o které byl u armády zájem.
 |
| HJ-Hauptbannführer Siegfried Zoglmann (nar. 17.8.1913 u Do- mažlic) přihlíží na fotografii z roku 1941 na sportovní soutěži Hitlerovy mládeže v Moravské Ostravě. Již od roku 1928 byl aktivní v sudetoněmeckém mládežnickém hnutí a po příchodu Wehrmachtu se stal členem NSDAP a brzy nato i oblastním vedoucím Hitlerovy mládeže v Protektorátu Čechy a Morava. V této pozici měl v roce 1942 vliv na obsazování pozic němec- kých poradců u Kuratoria. Po roce 1945 se stal členem FDP, kde byl aktivní v pravicovém křídle strany, a později přestoupil do CSU a byl poslancem Spolkového sněmu a působil v Sudeto- německé radě. Zemřel 20. října 2007 u Bonnu. |
 |
| Říšský vedoucí mládeže A. Axmann gratuluje společně s K. H. Frankem vítězům sportovní soutěže Hitlerovy mládeže, která se konala v Praze 2. dubna 1944. Axmann i Frank inter- venovali na jaře 1944 v Berlíně, aby němečtí po- radci u Kuratoria Schaschek a Dressler nemuseli odejít na frontu, protože byli pokládáni za nez- bytné při důležité práci Kuratoria. |
Abychom se ještě vrátili k líčení celkového stavu Kuratoria na počátku roku 1944 z úst historiků Miloslava Moulise a Tomáše Pasáka, tak si připomeňme, že oba dva autoři souhlasně ve svých pojednáních uvádějí citát z dopisu, který 8. dubna 1944 adresoval hlavní pověřenec Kuratoria pro Velkou Prahu, ing. Eduard Chalupa poradcovi z Hitlerovy mládeže Willimu Dresslerovi a ve kterém tento oblastní nejvyšší funkcionář Kuratoria líčí nepotěšující situaci takto: „… co se týče Kuratoria, vztah obyvatel pražských obvodů se rovněž nezlepšil. Mohu pozorovat, že třídění duchů již začalo. Jsou lidé, kteří jdou jednoznačně s námi a kteří k nám přicházejí se svými radostmi a stížnostmi. Bohužel nelze mluvit o větší části. Většina je den ze dne bláznivější a již se těší na to, jak nás budou brzy věšet. Pociťuji to přesně, když se denně objevuji v uniformě. Například v elektrice potkávám jen výjimečně lidi, kteří by se na mě přátelsky nebo alespoň lhostejně dívali. Většina dělá kyselé obličeje a dívá se na mě zlýma očima. Je mi to docela lhostejné, ale člověk hned pozná skutečné smýšlení.
Jiný příklad: Moje paní a malý syn jsou na dětském hřišti. Chlapec má krátké kalhoty se šlemi ze zelené látky, na níž ji vyšita protěž. Tyto šle jsou pro ostatní ženy, které jsou přítomny, signálem, že jde o německé dítě, a všechny tyto bláznivé ženy volají hned své děti, aby nepřišly do styku s mým synem. Když slyší, že moje žena mluví česky, dělají zlé obličeje a blbé poznámky.
Neustálá chvála situace v protektorátním denním tisku nesouhlasí s pravdou a nemá smysl, poněvadž se lidé takovým zprávám jen smějí. Je jedno, jde-li o město nebo ves či úřad.
V novinách se píše o úspěších protibolševické propagandy, ale masy se těší, že Rudá armáda v nejbližší době obsadí Berlín a naše země… každému leží říšská myšlenka nekonečně daleko. Pochybuji, že přesvědčíme Říši nepřátelsky zaměřené lidi … všechny zásahy z německé strany jsou stoprocentně po právu.“ [360]
Ministr Emanuel Moravec rád viděl, bezpochyby z propagandisticko-strategických důvodů, v české mládeži jakýsi motor protibolševického smýšlení uvnitř národa, jak to popsal v jednom ze svých úvodníků pro Lidové noviny (16. dubna 1944): „Dříve patřilo k dobrému tónu „demokratů“ nehubovat na Židy. Dnes se nemá mluvit po pravdě o bolševismu. Kolem této otázky života a smrti musí se prý chodit po špičkách. Proto naši kmotři byli celí poděšení, když česká mládež uspořádala řadu projevů proti bolševismu. Co to vyvádíte! volali bez sebe. Cvičte si, zpívejte písničky, ale nechte politiku politikou, ta přec mládeži nesluší! Doporučuje-li dnes někdo české mládeži, aby se nestarala o zdravou politiku, je to totéž, jako kdyby zakazoval cestujícímu za jízdy vlakem, aby se nedíval oknem na krajinu. Kdy by se měla vlastně dělat politická výchova, ne-li dnes? Byl by to hřích na duchu a národě, kdyby se dnes česká mládež nesnažila pravdu uchopit za rohy a kdyby si nehleděla získat vlastní názor na děje, jež se kolem nás odehrávají.“ [361]
Německá místa na jaře 1944 sledovala u Kuratoria určitou paradoxně znepokojující tendenci. Česká mládež v Kuratoriu byla čím dál více směrována k určitému „českému nacionalismu vázanému na Říši“, což mělo za následek jisté uvolnění skepse a předsudků české veřejnosti vůči Kuratoriu, která v něm už neviděla tak velkou hrozbu germanizace.Tento „říšský český nacionalismus“ sice v očích Němců nenabýval šovinistických rysů, byl však uváděn jako rizikový faktor, jak se konkrétně pravilo v interní zprávě z května 1944. V budoucnu by prý takovýto kurs mohl posílit právě ty síly, které by mohly komplikovat úsilí o to, aby „česká mládež byla otevřenější pro určité přenárodňovací snahy“ ve smyslu germanizace. Dosavadní intenzivní kulturní práce Kuratoria svým programem v nemalé míře posilovala národní uvědomění Čechů, a to i mimo rámec mládeže, tj. i s účinkem na dospělou veřejnost. Ve zmiňované zprávě se tvrdí: „Toto samotné je důvodem, proč dosavadní téměř jednotné odmítání „germanizačního instrumentu“ Kuratoria českou veřejností přerůstá v čím dál širší otevřenost a pozitivní posuzování. Dokonce samotný „nepřítel č. 1 českého národa“ a „první zrádce naší mládeže“, ministr Moravec, je nyní z tohoto pohledu posuzován pozitivní kritikou.“
Emanuel Moravec v té době skutečně otevřeně hovořil o nové „nacionalistické české mládeži“. Při jedné přednášce na konferenci zahraničního tisku v Berlíně, která se konala 10. března 1944, předseda Kuratoria prohlásil: „Také česká mládež zasáhla do politického dění. Kuratorium pro výchovu české mládeže sjednocuje dnes mimo školu pod svým vedením asi půl miliónu chlapců a přes 100.000 dívek ve věku od desíti do osmnácti let. Tato organizace české mládeže se vrátila k odkazu našich předků. Je tak nacionalistická, jako česká mládež v období republiky nikdy nebyla, je věrná české písni, věrná českým krojům a zvykům a hlásá bratrství s velkým německým národem.“ Znění tohoto Moravcova projevu se tehdy neobjevilo v protektorátním tisku. [362]
Shrneme-li tedy nálady české veřejnosti vůči Kuratoriu na jaře roku 1944, tak lze v jedné větě konstatovat, že odtaživost Čechů byla sice nadále poměrně velmi citelná, ale paradoxně poněkud polevovala díky pěstování „nacionalismu“ resp. národního uvědomění a intenzivnímu uctívání českých národních tradic v Kuratoriu.
 |
| Generální referent Kuratoria dr. František Teuner na fotografii z května 1943. |
 |
| 6. dubna 1944 proběhlo shromáždění Kuratoria pro okres Praha-město v budově Národního domu na Královských Vinohradech. Z politické stránky mělo shromáždění charakter protibolševické manifestace, promluvil Jaroslav Krigar, který představil nového okresního pověřence. |
„Je důležité jedno, abychom si docela přesně ujasnili, jak je závažné pro budoucnost celého národa, najde-li v kritických dobách pevné vedení. Je důležité tím spíše pro nás, pro celý český národ, že jeho mládež již svoje vedení našla a že toto vedení je schopno postavit mládež za sebe.
Staré římské ctnosti: kázeň, pořádek, poslušnost, kamarádství, které věčně žijí v silných národech, se snažíme vštěpovat do srdcí a duší i naší mládeži, protože víme, že společnost utvořená a pevně k sobě spjatá duchem kamarádství je nejlepší zárukou toho, že mládež bude ke cti rodičům, k chloubě vlasti, naší Říši i celé Evropě. Problémy mladého člověka v Evropě jsou dnes všude stejné, protože existují pouze dvě alternativy: život či smrt. Pod tímto zorným úhlem je naše cesta a náš cíl společný, protože nemáme zmrtvělých předsudků, protože jsme mladí.
Zájmem evropské mládeže je především zachování kulturních hodnot, které Evropa celému světu dala, a udržování národní svébytnosti, protože budeme-li čeští, jsme tím i říšští a evropští.
Jsme příliš mladí a máme před sebou příliš veliké úkoly, než abychom se chtěli zdržovat reminiscencemi na dávno uplynulou dobu. Stavíme na skutečnosti, že žijeme ve středu Evropy, a že svého cíle dosáhneme jen tehdy, budeme-li pracovat kladně, čestně, bez postranních úmyslů, pro blaho národa, Říše a celé Nové Evropy, která se z této války zrodí. Tím hájíme hodnoty, nám nade všechno drahé, tím jsme celým svým srdcem proti bolševismu, protože chceme žít tak a v takových poměrech, jak nám káže tradice našich předků. Tuto tradici chceme nést jako zářivou pochodeň všem příštím pokolením. Tím, že se stavíme proti bolševismu, nehájíme jen svoje životy, protože by stejně nestálo za to žít tak a v takových poměrech, jak nám ukazují Katyn a Vinnice. Dědictví otců zachováme.
Jako ve 13. století se rozpolcená Evropa sjednotila proti nebezpečí z Východu a porazila Džingischánovy hordy, které zaplavily jako kobylky celý kus země z nitra Asie až na naší drahou Moravu, tak vidím i dnes na příkladě Maďarska a Rumunska, že zdravé jednoty národa v nejtěžších dobách ohrožení vlasti se sjednotí, aby společně potřely nepřítele.
Vidíme, že zdravé árijské, kulturně evropské národy se vždy v hodině nebezpečí poznají, byť byly názory v hodině klidu seberůznější. (…)
Vy, kteří pracujete na okrese a zvláště pak na okrese F, který jest středem Prahy, centrem hlavního města Protektorátu (…) a máte jistě odpovědnost větší již z toho důvodu, že mnohem a mnohem více kritických očí se na vás dívá. Práci na tomto okrese vykonával kamarád Šindlar. Začalo se z ničeho a dnes je do povinné služby zapojeno zde na 14 tisíc chlapců a děvčat, to je přes tři čtvrtiny. Jelikož zde výkonně pracuje 500 mladých instruktorů a instruktorek, jelikož zde bylo pořádáno na stovky představení „Umění mládeže“, jelikož vaše kulturní podnikání tímto okresem pořádané doznala značné úrovně, pak tímto konstatuji nadále, že nejen kamarád Šindlar, ale děkuji i vůdcovskému sboru, bez něhož nemohlo být těchto výsledklů dosaženo. (…)
Po stránce organizační naše práce jde přirozeně dále. Naši družináři a pospolní i oddílní vesměs jsou kamarádi, kteří od prvního počátku přiložili ruce k dílu, jsou zárukou, že organizační stavba našeho hnutí v nejbližší době dozná pronikavé změny.
Kamarádi a kamarádky, byl bych rád, kdybych se mohl tváří v tvář postavit vůči vám vždy tak s takovou radostí, jako je tomu dnes, poněvadž doba, ve které žijeme, od nás více žádá. Přestala doba pastýřských idyl a sladkých valčíků a nastala tvrdá doba, vyžadující tvrdá odhodlání a nesentimentální práci. Žádám vás, abyste tuto dobu vážně chápali, aby česká mládež, kterou vy vedete, mohla se postavit s hrdostí do miliónového šiku ostatní evropské mládeže, která tak těžko bojuje o svůj lepší zítřek. Česká mládež věří ve svůj národ, věří ve svojí velkou Říši a věří ve svoji budoucnost v Nové Evropě.“ [365]
 |
| "Velký koncert podle přání" se konal 4. dubna 1944 v pražské Lucerně. Jednalo se již o 3000. představení, konané v rámci kulturní akce "Umění mládeži". |
V lóžích zaujali místa významní hosté: z německého státního ministerstva Obersturmbannführer Fischer a Sturmbannführer Martin Wolf, dále HJ-Gebietsführer Fritz Knoop. Přítomen byl rovněž ministr Emanuel Moravec, ministr hospodářství a práce dr. Walter Bertsch, za kancelář státního prezidenta kabinetní šéf dr. Popelka, dále první prezident nejvyššího správního soudu docent dr. Kliment, generální inspektor vládního vojska generál Eminger aj. V obecenstvu se objevili dokonce i zranění němečtí vojíni a delegace českých vojáků z první světové války. V Lucerně, která byla do posledního místa zaplněna, se sešlo 2682 mladých posluchačů a asi pět set dospělých.
 |
| V rámci představení vystoupili nejen přední umělci, ale také i talentovaní mladí, jako například 10letý harmonikář Olda Zimmermann. |
Po krátkém uvítacím proslovu generálního referenta Kuratoria dr. Teunera byl zahájen pořad koncertu Wagnerovým pochodem z opery Tannhäuser, načež v pestrém pořadu následovaly Dvořákovy („Slovanský tanec“), Smetanovy, Fibichovy, Linkeho a Fučíkovy skladby, které přednesly dechová kapela Kuratoria z jičínského okresu řízená kapelníkem Melíškem, orchestr vládního vojska pod taktovkou Václava Thiera a Kühnův dětský sbor. Ten dosáhl největšího úspěchu s Jeremiášovou směsí národních písní, kdy si obecenstvo dvakrát po sobě vynutilo přídavek. Písňové skladby a árie z oper zazpívali přední pražští umělci, mezi nimi Odlřich Kovář a Marie Budíková z Národního divadla. Členka činohry Národního divadla Marie Glázrová přednesla Nerudovu „Českou baladu“. Vystoupili i mladí umělci z řad dětí a mládeže, jako např. 10letý harmonikář Olda Zimmermann se skladbou „Na krásném modrém Dunaji“. K „velkému koncertu podle přání“ dorazilo celkem 3810 přání. Na přání generálního referenta Teunera, který přizvukoval v hledišti, a 120 pospolů mládeže bylo uvedeno Schubertovo „Pod šeříkovým kolem“. Pro hlavního pověřence Eduarda Chalupu a 124 pospolů byla zahrána Dvořákova „Polonesa Es dur“. Pražští instruktoři Kuratoria věnovali svému vedoucímu generálnímu referentovi Teunerovi také tři údery na buben a toto originální přání bylo v hledišti nadšeně přijato. Hmotný výtežek koncertu (220.918 K) rozmnožený dary, věnovanými mládeží, divadly zapojenými do akce Umění mládeži, jakož i sólisty, kteří se zřekli honorářů za účinkování na koncertě, byl rozdělen stejným dílem Sociální pomoci a Německému Červenému kříži. [367]
(Pozn.: Dokončení kapitoly „Jaro 1944“ ve 21. dílu seriálu.)
POKRAČOVÁNÍ. Termín příštího dílu bude oznámen.
Fotografie: Archiv autora, ČTK, archiv Vladimíra Kordy. Zvláštní dík autora náleží Vladimíru Kordovi za spolupráci v opatřování fotodokumentace.
Poznámky:
[357] Pasák, Tomáš: Český fašismus 1922-1945 a kolaborace 1939-1945, Praha 1999, str. 357
[358] Národní archiv f. 1464 Deutsches Staatsministerium für Böhmen und Mähren, sg. 205, 110-4/51
[359] Vysoká úroveň sportovního hnutí německé mládeže, In: Lidové noviny, 4.4.1944, str. 2
[360] Moulis, Miloslav: Mládež proti okupantům, Nakladatelství Svoboda, Praha 1966, str. 150
[361] Moravec, Emanuel: Havlíčkův postoj, In: Lidové noviny, 16. 4. 1944, str. 1
[362] Národní archiv f. 1464 Deutsches Staatsministerium für Böhmen und Mähren, sg. 176, 110-4/22
[363] Jednotná fronta Čechů, Lidové noviny, 19. 4. 1944, str. 2
[364] Dr. Teuner mezi instruktory, In: Zteč 30. 4. 1944. str. 7
[365] Dobrá práce pražského okresu, In: Zteč, 19. 4. 1944, str. 7; Velký projev pražské mládeže, In: Lidové noviny, 8.4.1944, str. 2
[366] Lidové noviny, 22.3.1944. str. 4; Velký koncert podle přání, In: Zteč, 17. 3. 1944, str. 7
[367] Velký koncert podle přání, In: Lidové noviny, 6.4.1944, str. 2; Stára, Jaroslav: 3000. představení Umění mládeži, In: Správný kluk, 19. 4. 1944, str. 7
