Lukáš Beer
Dílo domovin mládeže
Z opatření tohoto ustanovení však byly vyňaty takové ústavy, ve kterých mladiství byli ubytováni „úředně“ (výnosem soudu, tj. polepšovny) anebo v nich byli opatrováni na základě lékařského rozhodnutí (léčebné ústavy, ústavy pro hluchoněmé apod.). Naopak pod prováděcí nařízení spadaly zejména: učňovské domovy, internáty škol, ústavů a podniků, žákovské domovy, ubytovny pro mladistvé pracovní síly v podnicích, učňovské a žákovské noclehárny, přenocovací domovy mládeže, zotavovací domovy mládeže, ozdravovací domovy mládeže, zotavovací tábory mládeže, prázdninové kolonie a ostatní zotavovací zařízení, noclehárny mládeže, učňovské a žákovské besídky. Pokud se zařízení, která připadala tedy v úvahu při výchově mládeže (popřípadě vydržovatelé těchto ústavů), hodlala ucházet o pověření k provádění povinné služby mládeže, musela o to Kuratorium požádat do 15. dubna 1944. Jestliže si ústavy takovou žádost podaly, platilo pro ně, že až do 15. dubna 1944 byly prováděním služby mládeže automaticky pověřeny. Toto pověření mohlo být také ovšem odepřeno.
Dalším – šestým – prováděcím nařízením předsedy Kuratoria z 26. února 1944 (čís. 63 Sb.) se zřizovalo tzv. Dílo domovů mládeže, jež mělo být další důležitou složkou činnosti Kuratoria. Dílo domovů mládeže mělo organizovat domoviny mládeže pro stálý pobyt (zvláště mládeže učňovské, která nebydlela u rodičů), dále zotavovací domovy mládeže a konečně ubytovací domovy mládeže, jež měly sloužit spíše jenom k přenocování. Na výchovu mládeže a péči o ní v těchto domovech a domovinách dozíralo Dílo domovů mládeže, které proto řídilo také nasazení personálu v nich činného. [338] V domovinách mládeže měli nastoupit Kuratoriem stanovení vychovatelé a jejich výchova měla takřka nahradit rodičovskou péči. Domovy se členily na tři podskupiny: hlavní skupinu měly tvořit domoviny pro mládež, která kvůli školní docházce a výcviku byla nucena dojíždět mimo rodičovský domov, a měla pro ně být vybudována plně vyhovující bydliště. V domovech bylo poskytováno stravování a také výchovná péče. Potom ubytovací domovy mládeže, kde bylo poskytnuto alespoň ubytování a výchovný dozor. Stravování bylo pak v tomto případě umožněno na některém jiném vhodném místě. Dále to byly zotavovací Domovy mládeže, tábory, chaty a jiné rekreační budovy (od pevných budov až po letní táborová zařízení). A konečně to byly ubytovací domovy pro mládež, která například na turistických toulkách takto mohla najít nocleh nebo přechodné ubytování. Důraz byl ovšem kladen na to, že takováto zařízení ovšem nesměla „být nijak jejím mravním ohrožením případně i vtom, že by přišla v nevhodný styk s dospělými nebo byla bez dozoru“. Podstatným úkolem Díla domovů mládeže bylo tedy provádět v Domovinách mládeže odpovídající výchovu a zabezpečit jí správní řízení i nasazení personálu. [339]
Kuratorium mělo rozšířit rekreační možnosti pro mládež, zajistit odpovídající hygienické podmínky a zdravotnický dozor, jak to charakterizoval v jednom rozhlasovém projevu generální referent František Teuner větou: „Řídící duch správné a radostné výchovy pronikne síněmi všech domovů a jisté také v této mládeži zanechá dobré stopy ve zvýšení zdatnosti ducha a těla.“ [341]
Odpovědným mužem za sociální výchovu mládeže byl vedoucí čtvrté skupiny kuratorního ústředí, Karel Žalud. Ve vedení Díla domovů mládeže byl jím povolán Josef Očadlík, který až do té doby zastával funkci okresního pověřence v Sušici. [342]
Mirko Potužník ze čtvrté skupiny ústředí Kuratoria spatřoval v sociální práci Kuratoria „radostný socialismus mládí“, který však nemá nic společného s dobročinnými aktivitami: „Sociální práce Kuratoria, tak jak je prováděna, není založena na soucitu a dobročinnosti sentimentálních srdcí, ale je založena na právu a povinnosti pospolitosti mládeže vůči pospolitosti národa. Má-li býti mládež budoucnostní národa, pak pro tuto budoucnost musí být vychována a zajištěna. A sociální práce v sobě sdružuje doba prvky: zajištění i výchovu. Je úkolem mládeže, aby pracovala na sobě i pro národ. Je úkolem vedení mládeže, aby mládež byla vedena tak, že bude všestranně platnou složkou v rámci pospolitosti.“ [347] Celá péče pak spadala pod rámec politické výchovy: „Výchova mládeže tak, jak je v tomto novodobém systému řízena, je výchovou politickou. Je výchovou politickou i tehdy, jestliže se o politice nemluví, neboť veškerá výchova směřuje k zformování mladého individua v budoucího občana.“ [348]
Mládež ubytovaná v domovech pak prakticky neměla uniknout pozornosti vychovatelů i ve svém volném čase: „Vedoucí domovů i vychovatelé bdí nad mládeží od ranního budíčku až do uložení se na lůžko a je během celého dne rádcem nejen v jeho starostech soukromých, ale i v otázkách povolání.“ (Zteč, 19.4.1944). Samozřejmostí výchovy v domovech byla tělovýchova a sport. Celá disciplina domova byla založena také na určité disciplíně pořadových cviků, jako například nástup k pozdravu vlajkám apod. „To vše přímo vyžaduje ovládání pořadových cviků jak ze strany vedoucích, tak ze strany opatrovanců, a proto vychovatelé musí nejen sport a hry ovládat sami, ale musí také umět řídit cvičení i sport jemu svěřené mládeže tak, aby tělesný rozvoj mládeže v domově byl zajištěn.“ [349]
 |
| Nástup příslušníků Domoviny mládeže v Jesenici u Vsetína v červnu 1944. |
U mikrofonu se vystřídalo několik řečníků. Ředitel továrny pozdravil hosty z vedení Kuratoria z Prahy a srdečně uvítal našeho nového vedoucího. S ním sem přišlo také pět vychovatelů. Po něm promluvil vedoucí všech učňovských domovin v Protektorátě, kamarád Očadlík. Ve své řeči zdůraznil, že nový vedoucí a vychovatelé svým zasazením berou na sebe povinnost starat se s opravdovou rodičovskou péčí o své chlapce po všechny chvíle, kdy tito nestojí v dílnách u ponků. Kamarád Koubek, nový vedoucí domoviny v Jesenici u Vsetína, převzal pak od něho náš internát. Apel byl ukončen projevem vedoucího továrny, který našim vychovatelům slíbil tu největší pomoc a podporu. S písní na rtech jsme odpochodovali do naší domoviny." [350]
Z celkem 800 uchazečů dobrovolně se hlásících k sociální práci Kuratoria bylo v celém Protektorátě vybráno 80 „kamarádů“ pro další školení. [351] Organizovaná sociální práce vyžadovala pracovníky, kteří byli vybíráni na základě svých dobrovolných přihlášek zvláštním výběrovým systémem. V těchto výběrových poradách prošlo do konce března 1944 celkem 588 mužů a 41 dívek. Měřítka, která se na kandidáty kladla, měla prý být značně přísná. Všichni přihlášení byli podrobeni důkladné zkoušce, která se skládala z ústního rozhovoru a tří písemných prací: jednak všeobecného testu Ústavu lidské práce a testu manuální zručnosti, a jednak speciálního testu odborných vědomostí. O náročnosti výběrového řízení mělo podle údajů Kuratoria svědčit i to, že pro vlastní práci k dalšímu sociálnímu školení bylo dosazeno ke konci března 1944 zatím jen 26 jedinců jako sociální referenti na okresech. V kursu, běžícím na Čeperce do 13. března, se nacházelo 46 účastníků. Pro letní zotavovací akci Reinharda Heydricha bylo zatím vyhlédnuto a již školeno 40 mužů, kteří měli zastávat pozice instruktorů, a stejně tak 50 dívek jako budoucí instruktorky. Výběrová řízení byla nadále v běhu.
Funkce sociálního referenta obnášela pozici vedoucího mládeže, který byl jako úředník přidělen do kanceláře okresního pověřence Kuratoria a byl tedy referentem u okresního pověřence. Měl za úkol provádět sociální program Kuratoria a jako úřední místo centrálního úřadu, pověřeného výchovou mládeže, se měl starat o celkový sociální stav mládeže ve svém okrese. U vybraných kandidátů, kteří se dobrovolně přihlásili k této práci, se většinou jednalo o zkušené pracovníky, kteří dříve působili v organizacích sociální péče, jako byly Péče o mládež, Sociální pomoc, Charita a jiné. Samotnému kurzu předcházel třídenní pracovní seminář, v kterém vedení Kuratoria stanovilo přesný terminovaný roční program sociální práce Kuratoria. Vedoucím zvláštního běhu byl J. Benda, vedoucí Čeperky, odborným poradcem Mirko Potužník ze IV. sk. ústředí. [352]
Konečně v rámci díla domovů mládeže byly již přejaty do výchovné správy Kuratoria dvě učňovské domoviny, a to učňovská domovina ústředního poštovního technického úřadu v Praze VII., otevřená 12. října 1942, a učňovská domovina dolu Krimich Škodových závodů v Tlučné u Plzně, otevřená 11. února 1944. V Tlučné čestné hosty uvítal závodní inženýr Kowarschik a o významu učňovského domova promluvil inženýr Harold. Po projevu zástupce ministerstva hospodářství a práce odevzdal pověřenec Kuratoria domov vedoucímu. Při slavnosti hrála hornická kapela. Domov pro hornické učně v Tlučné byl první svého typu v Čechách, disponoval šesti obytnými místnostmi s příslušenstvím pro 60 učňů, jídelnou, čítárnou a společenskou místností a bylo v něm zatím umístěno 20 hornických učňů. Dalším projektem pak bylo ještě táborové ubytování pro 206 učednic firmy Sellier a Bellot ve Vlašimi, totálně nasazených dívek z celého Protektorátu. [353] Děvčata žila v barákovém táboře a některá z nich bydlela také ve městě. 200 z těchto totálně nasazených dívek bylo přitom ve věku 14 až 16 let. Dívky proto podléhaly výchově v povinné službě mládeže a tak také o jejich všestrannou výchovu mimo rodičovské zázemí mělo postarat Kuratorium. Mezi vedením Kuratoria a vedením podniku došlo k dohodě, podle které firma uvolní jednu ubikaci a vystaví ještě jednu. V těchto dvou ubikacích bydlely všechny dívky od 16 do 18 let odděleně od dospělých a pod vedením dívčích vedoucích dosazených Kuratoriem. Do Vlašimi odjely také dívčí referentky, které jako vedoucí staraly o svěřená děvčata, a u továrny byl vybudován dívčí tábor. [354]
V týdnu od 14. do 19. února 1944 pobývali účastníci školy pro vedoucí domovů mládeže na Čeperce na výcviku v Praze. Týden praktického učení byl zahájen návštěvou německých učňovských dílen. Jeden z účastníků své dojmy z prohlídky popisoval takto: „Byli jsme všichni překvapení hezky upravenými dílnami se zelení za okny a praktickými zařízeními, z nichž některá by se dala použít i v našich domovech. Na tabulích je na první pohled patrno, zda je hoch přítomen v dílně nebo zda je na dovolené a u kterého stroje pracuje. Rovněž je tu týdenní heslo, jméno vedoucího služby a jména chlapců, kteří mají na starosti pořádek. V těchto dílnách jsou hoši vedeni k samostatné práci ve všech oborech v kovoprůmyslu. V dílnách pak hoši pracují již produktivně. Po dílnách nás provedl s nevšední ochotou p. Hauer a p. Aull. Druhý den šli jsme ráno do českých učňovských dílen v Holešovicích. Čtvrtý den jsme se šli podívat na tělesnou výchovu, které továrna zavedla pro své učně. Pak jsme shlédli plavecký výcvik v Axe. Odpoledne prohlédli jsme si domov Hitler-Jugend. Večírek nás sblížil s chlapci a jistě splnil všechny předpoklady. 24. února odjela celá škola do Brna na praxi v německém domově mládeže. Po Brně následuje Prostějov a praxe v českých domovech firem Rolný a Nehera." [355].
První březnový týden roku 1944 navštívili při příležitosti brněnského pracovního sjezdu všichni okresní pověřenci Kuratoria Německý učňovský domov v Brně na ulici Údolní, aby si udělali obrázek o tom, jak to ve vzorovém učňovském domově vypadá. Německý učňovský domov v Brně byl zřízen podle tisíců podobných domovů v Říši na základě jejich mnohaletých zkušeností. Jednalo se o starší budovu, v níž bydlelo půl tisíce německých chlapců. Kuratorní list Zteč přinesl o tom krátkou reportáž, ve které se o objektu psalo, že si jej němečtí chlapci sami pečlivě vyzdobili a působil proto příjemným dojmem: „Vysokými okny padá milé světlo do dlouhých chodeb (…). Světle vymalované místnosti, čtyři, šest i osm postelí z měkkého dřeva. Skříně, také měkké žluté, dva mají vždy jednu dohromady. V čele místnosti velká podobizna některého velkého německého muže. Krále, státníka, vojáka či umělce. Ten je vzorem celému osazenstvu. Ložnice nese jeho jméno, je uvedeno i na tabulce zvenčí na dveřích. V přízemí domu jsou kanceláře vedoucího domoviny. Ošetřovna, nemocniční pokoj, pokoje pro hosty, knihovna apod. V podzemí jsou kuchyně, jídelny, dílny pro práci ve volné chvíli a posluchárny, kde nejméně jednou týdně chlapci zasednou k učení, opakování a provádění HJ služby. Na dvoře je velké hřiště a zahrada, kde se pěstuje zelenina pro vlastní potřebu. Chlapci odcházejí ráno do práce a v budově zůstává jen jeden hoch, který drží službu u brány.“ Žáci školy Kuratoria pro vedoucí připravovaných českých domovin učňů pobyli ve zdejším domově řadu dní, aby zblízka poznali jeho organizaci a práci. „Nebude dlouho trvat a také my budeme mít vlastní domoviny mladých pracovníků, které se jistě brzy stanou středisky celého učňovského života. Také do měst, kde nebude hned možno vlastní domov zařídit, budou přičleněni absolventi škol vedoucích, aby pomáhali alespoň radou a dozorem zlepšovali dané podmínky“, napsala k tomu Zteč. [356]
Počítalo se s tím, že výstavba nových domovin mládeže se v průběhu roku 1944 bude realizovat v rámci možností, které budou umožňovat válečné poměry. Zejména druhá polovina roku však nevěstila v tomto směru nic dobrého a celková opatření a omezení nejen kulturního a společenského života v Protektorátu z důvodu koncentrace na válečné nasazení dolehla i na tyto plány sociální práce organizace české mládeže.
POKRAČOVÁNÍ. Termín příštího dílu bude oznámen.
Fotografie: Archiv autora, ČTK, archiv Vladimíra Kordy. Zvláštní dík autora náleží Vladimíru Kordovi za spolupráci v opatřování fotodokumentace.
Poznámky:
[338] Povinná služba mládeže rozšířena, In: Lidové noviny, 21.3.1944, str. 2
[339] Dílo domovů mládeže, In: Lidové noviny, 28.3.1944, str. 2; Rektor, M.: Výklad k nařízení o zřízení Díla domovů mládeže, In: Zteč, 8. 4. 1944, str. 2;
[340] Rektor, M.: Výklad k nařízení o zřízení Díla domovů mládeže, In: Zteč, 8. 4. 1944, str. 2
[341] Dílo domovů mládeže, In: Lidové noviny, 28.3.1944, str. 2
[342] O Díle domovů mládeže, In: Zteč, 8.4.1944, str. 2
[343] Sociální práce Kuratoria, In: Lidové noviny, 12.1.1944, str. 2
[344] Sociální aktuality, In: Zteč, 3. 2. 1944, str. 3
[345] Škola pro vychovatele domovů, In: Zteč, 19.4.1944, str. 5
[346] Rektor, M.: Výklad k nařízení o zřízení Díla domovů mládeže, In: Zteč, 8. 4. 1944, str. 2
[347] Potužník, Mirko: Radostný socialismus, In: Zteč, 8.4.1944, str. 2
[348] Škola pro vychovatele domovů, In: Zteč, 19.4.1944, str. 5
[349] O Díle domovů mládeže, In: Zteč, 8.4.1944, str. 2; Škola pro vychovatele domovů, In: Zteč, 19.4.1944, str. 5
[350] Nový kamarád vedoucí, In: Zteč, 20.6.1944, str. 5
[351] Pipota, Jan Nepomuk: O Kuratoriu pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě, In: Po pěti letech 1939-1944, Orbis Praha 1944, str. 237-238
[352] Sociální aktuality, In: Zteč, 3. 2. 1944, str. 3
[353] Sociální aktuality, In: Zteč, 3. 2. 1944, str. 3; Domov pro hornické učně, In: Lidové noviny, 13.2.1944, str. 4; Potužník, Mirko: Radostný socialismus, In: Zteč, 8.4.1944, str. 2
[354] Sociální aktuality, In: Zteč, 17.3.1944, str. 7
[355] Sociální aktuality, In: Zteč, 2. 3. 1944, str. 7
[356] Mladým to nejlepší, In: Zteč, 17. 3. 1944, str. 5
