Lukáš Beer
V aktuální “Zprávě o stavu antisemitismu” v České republice za rok 2010, kterou vydala Židovská obec v Praze, se doslovně uvádí, že “česká společnost i její političtí představitelé se i nadále projevují jako Židům poměrně příznivě nakloněni”. V loňském roce bylo autory zprávy evidováno údajných 47 antisemitských incidentů, přesná specifikace těchto incidentů však uvedena nebyla. Násilných incidentů vůči majetku se uvádí 5, “obtěžující chování” (antisemitská hesla při demonstracích, výhrůžky apod.) bylo zaregistrováno celkem jedenáctkrát. Poměrně zajímavé by bylo dozvědět se něco blíže o charakteru nejpočetnějších případů údajných projevů antisemitismu (31x), vyskynuvších se během loňského roku v českých médiích a na internetu. Zde by skutečně nebylo na škodu dovtípit se toho, co vše autoři zprávy klasifikovali jako “projev antisemitismu”.
Odhlédeme-li od toho, že našinec si z citované zprávy je schopen vyvodit pouze velmi mlhavé představy o konkrétní podobně antisemitismu řádícího na území České republiky, lze už pouze jednoduchými počty dospět k optimistickému závěru, že “stav antisemitismu” v naší zemi rozhodně nebude nikterak alarmující a znepokojující. Možná, že ve srovnání s takovými projevy antivietnamismu, antiukrajinismu, antirusismu, antiarabismu, antinegerismu, anticikánismu apod., které nám ovšem bohužel takto pečlivě a s takovouto pravidelností evidovány a předkládány nejsou, by antisemitismus sotva někdo mohl brát vážně na vědomí. Mnozí spíše naopak vnímají Českou republiku jako takovou malou oázu proizraelismu, jako kupříkladu známý česko-židovský komentátor Českého rozhlasu pro Blízký Východ, Jan Fingerland: „Zájem Čechů o blízkovýchodní dění a také o osud Izraele nebo blízkovýchodního mírového procesu, to je takové české specifikum. Myslím si, že Češi se zajímají hodně a má to určité historické příčiny. A také to, co je důležitým českým specifikem, je velké porozumění pro to, co Izrael prožívá nebo čím prochází.“ Tak tedy “české specifikum” a “historické příčiny”. (Tak tedy kdysi kol dokola zlými nepřáteli obklíčené Československo v roce 1938 a dnes ohrožovaný Izrael, tak tedy “vyhlazení Čechů nacisty” a holocaust. Udivující, jak jsme navzájem spjati podobným osudem, to je přímo důvod k náležité oslavě.) Není to poprvé, co Fingerland jménem svých českých spoluobčanů přisuzuje obyvatelům této země “stranění se Izraeli”. A vedoucí české pobočky křesťansko-sionistické organizace ICEJ, Mojmír Kallus, náležitě přiznává, že „v současné době - a potvrzují to i různé analýzy - ČR patří k zemím s nejpřátelštějším vztahem k Židům.” No vida, s tím antisemitismem to nebude u nás tak zlé.
Za náležitou oslavu těchto potěšitelných skutečností lze považovat každoročně konaný “Pochod dobré vůle”, pořádaný v Praze českou pobočkou organizace ICEJ, která je kritizována za své sklony k rasismu a která se vydává za “křesťanské velvyslanectví v Jeruzalémě”, aby tak sugerovala naprosto nesprávný dojem, že reprezentuje milióny křesťanů, kteří s jejím více než podivínským programem nemohou a nikdy nebudou mít nic společného. Česká média dnes přinesla obsáhlá zpravodajství o této kullturně-politické akci, aniž by objektivně blíže poreferovala o skutečných cílech ICEJ a smýšlení jejich protagonistů a o oné velké nesrovnalosti s jejím názvem. Články svým charakterem vesměs připomínaly oslavné texty z povinnosti, které svého času musely vycházet v komunistickém a protektorátním tisku. Čtenář všude zákonitě dochází k závěru, že se jednalo o naprosto chvályhodnou a ušlechtilou kulturní akci, zabalenou do láskyplného křesťanstvím nasyceného roucha.
Pochod proti antisemitismu v Česku postrádá reálně existující pádné odůvodnění a toho jsou si pořadatelé akce velmi dobře vědomi. Dodávají tedy ke své navenek prezentované motivaci, že téměř všude ve světě prý antisemitismus sílí, jenom u nás v České republice tomu tak naštěstí není. Ale jak málo stačí k tomu, aby se postavila na nohy akce a aby ji podpořilo několik českých politiků. Ani Přemysl Sobotka se letos nezmohl na víc než zablekotat něco o “holých lebkách” a “neonacismu”, když odůvodňoval smyslplnost “pochodu dobré vůle”. Smysl tohoto pochodu trefně a nejlépe vystihl ovšem nadpis k textu internetového zpravodajství ČT24 – Pochod dobré vůle v centru Prahy podpořil Izrael. (Co takhle uspořádat “Pochod dobré vůle” také za Vietnam, Ukrajinu, Etiopii nebo Rusko?) A zde jsme skutečně u opravdového cíle této ušlechtilé akce, jejíž pořadatelé již několikrát v minulosti zaměňovali hesla o “boji proti neonacismu a antisemitismu” s otevřenou jednostrannou podporou současného státu Izrael. V podstatě jde jen a pouze o čistě proizraelskou propagandistickou akci, obalenou do hesel o boji proti antisemitismu a navenek se maskující jako láskyplná akce křesťanů. Akci, které každoročně dělají poměrně velkou reklamu určitá česká média a určití čeští politikové. Jeden z nich, dnes již citovaný 1. místopředseda Senátu parlamentu ČR Přemysl Sobotka, hovořil letos dokonce o tom, že proti antisemitismu 17. dubna 2011 vlastně pochodovala celá Praha.
Realita byla ovšem poněkud jiná. Pořadatelé odhadli s jistou nadsázkou počet účastníků na 800 lidí, kteří ovšem dorazili nejen ze všech koutů ČR, ale také i ze zahraničí. Hovořit o tom, že těchto několik stovek lidí z ICEJ a jejich přívrženců vyjadřovalo ve skutečnosti názor všech Pražanů, není rozhodně na místě. A je tedy logicky s podivem, že přes mezitím osm let mediální a politické podpory této propagandistické akce sionistické organizace ICEJ nachází její každoroční maskovaný “pochod dobré vůle” v Praze stále tak mizivou odezvu mezi obyvatelstvem.
