Související texty: Československý vojenský odboj na Západě - Československé pozemní jednotky ve Francii 1940
 |
| Tento snímek otiskly Lidové noviny 13. dubna 1941. Je na něm vidět man- želka Štefana Osuského při návštěvě československé legie ve francouzském Agde. V dobovém textu u snímku se píše: "Obzvlášť slavnostní uvítání asi nebylo, jak lze vyčíst z tváří vojáků. V přehlídkové uniformě rozhodně nena- stoupili." |
“Plukovník O. Š.” se zmiňuje, že většina pozdějších členů této legie byla zprvu v Polsku. (Zde stáli pod velením generála Prchaly, pozn. red.) Odtud byla větší část dopravena přes Gdyni do Francie. “Když pak vypukla válka, bylo v Polsku celkem ještě 800 mužů”, píše autor v “New Yorských Listech”, “ - jimž se už nepodařilo dostat se do Francie. Naše politické vedení z nich chtělo vytvořit bojovou jednotku, ale průběh událostí byl tak náhlý, že se to již nepodařilo. Tato skupina ustoupila na východ...” (Druhý “slavný ústup” ve zprávě o výkonu z pera “plukovníka O. Š.”, pozn. red.) Pisatel konstatuje v téže souvislosti, že největší kádr “československé armády” se skládal z příslušníků “Prchalovy legie”, kteří přišli z Polska.
Dík ochotě příslušných německých míst nám bylo umožněno zhlédnout rozsáhlý autentický materiál, který našli Němci po vstupu do Francie. Mezi horami spisů a listů jsou též – již pečlivě seřazeny – všechny listiny, které se týkají tzv. československé armády. Mezi nimi je informační zpráva, která asi pochází od francouzského policejního agenta (ze 16. února 1940). V této zprávě se praví, že český generál Prchala, který bydlí v Paříži 7., Rue de Laos (XV), byl po svém příjezdu do Paříže vyřazen z jakékoli v činnosti při sestavování “česko-slovenské” armády. Jeho syn, “který zůstal v Praze”, nebyl po svém příjezdu do Paříže nikým přijat. “Československé vyslanectví” - tak se praví v této důvěrné informaci – se zdráhalo podporovat jeho organizaci (k verbování dalších “dobrovolníků” pro legii. Pozn. red.), poněvadž tato organizace byla finančně vydržována Poláky. (Česko-polské přátelství nebylo tehdy, jak se zdá, tak pevné, jak je nyní v Lopndýně. Pozn. red.) V další informační zprávě francouzského policejního agenta z 28. března 1940 se praví, že v “spolehlivých cizineckých kruzích” se vyslovuje podiv nad tím, že generál Prchala byl národním výborem vyloučen z velitelství “československé” armády. “Spolehliví cizinci” uvádějí jako důvod, že Prchala je antibenešovcem a že proto byl z politických důvodů odstaven.
Další dokument (opis dopisu divizního generála Sergeje Ingra armádnímu generálu Prchalovi) uvádíme ve francouzském originálním textu. Pozoruhodné je, že v tomto dopise Ingr, který má nižší hodnost, dává Prchalovi, který má hodnost vyšší, několik míst na výběr a poroučí mu, aby si některé z uvedených míst vybral za stálé místo pobytu. Dopis zní takto:
Paris le 18 mai 1940
.
Comité National Tchécoslovaque
Département Militaire
No 25/vel. 1940
Objekt: Général d´armée Lev Prchala – lieu de séjour.
Monsieur le Général d´armée Lev Prchala
Paris
.
En réponse à votre lettre du 7 courant le Département Militaire du Comité National Tchécoslovaque vous ordonne de lui communiquer jusqu´au 25 mai 1940, dans lequel des départements sousindiqués avez vous choisi de lieu de votre séjour à partir du 1 juin 1940.
.
Lés départements dont vous avez choix sont les suivants: Finistère, Côtes du Nord, Morbihan, Ille et Villiane, Loire Ingérieure,
Landes, Basses Pyrénées, Gers, Htez-Pyrénées,
Indre et Loire, Loir et Cher, Cher, Allier, Puy de Dôme, Cantal, Corréze, Creuse, Hte Vienne, Vienne Indre.
Dans le cas ou votre réponse d´après cet ordre ne parviendrait pas jusqu´au 25 mai 1940.
le Département Militaire du Comité National Tchécoslovaque prendra les mesures ultérieures.
.
Expédition faite: Monsieur le géneral d´armée
Lev Prchala a Paris
.
Sergej Ingr v. r.
Už Prchalův příklad ukazuje čtenáři, jakého druhu byla solidarita, která panovala mezi českými emigranty.
Po sdělení, že hlavní kádr “legie” se skládá z Prchalových lidí sesbíraných v Polsku (Prchala není ani jednou jmenován ve všech třech pokračováních reportáže), “plukovník O. Š.” píše: “Zvlášť velkou posilou byl dobrovolnický sbor z Palestiny, který se skládal z tamějších sionistických Židů, československých státních občanů. Tento sbor čítal necelých 700 mužů.”
(…) Chybí ještě, aby sionistická hvězda byla dána na prapor této “české legie”, o níž nám z Londýna neustále namlouvají, že zastupuje vojensky naše zájmy. U nás Čechů, kteří jsme zůstali věrni své vlasti, se vývoj nezastavil, jako se stalo, jak se zdá, u našich emigrantů a příslušníků nějakých legionářských táborů. (…) Jestliže naše emigrace chválí vstup sionistických Židů to tzv. “legie”, pak je to nejzřetelnějším důkazem hluboké propasti, která dělí český národ od emigrantské kliky a jejího vojenského přívěsku.
 |
| Štefan Osuský (1889-1973). V říjnu 1939 podepsal smlouvu s francouzskou vládou o obnovení československé armády ve Francii a v listopadu téhož roku vydal mobilizační rozkaz československým občanům žijícím ve Francii. |
Máme pro to jisté pochopení, neboť sotva lze požadovat, aby “plukovník O. Š.”, který si vydělává svůj chléb jako emigrant, ohrozil svou výdělečnou možnost tím, že by dal průchod pravdě o Německu. Mohlo by se však žádat, aby mluvil alespoň pravdu o tzv. “legii”. Našli jsme např. mezi originály dokumentů, o nichž jsme se zmínili na začátku, též úřední zápisy, které byly vyhotoveny 6. listopadu v tzv. “česko-slovenském vyslanectví” v Paříži a které měly nepochybně informovat o věci “pana vyslance Osuského”, který ten den nebyl přítomen v Paříži. V tomto “úředním zápisu” se praví, že dopoledne 6. listopadu 1939 se dostavila do budovy “vyslanectví” delegace slovenských žen, jichž muži byli nuceně povoláni do služby v “česko-slovenské armádě”. Delegaci přijal tajemník Novotný. Ženy si stěžovaly na nucené odvádění svých mužů a déle též na to, že jim jako Slovákům poroučí Češi. Úředník “vyslanectví”, který provedl zápis, připojuje ovšem k referátu ihned ostrovtipnou poznámku, že lze předpokládat, že tyto ženy podléhají vlivu germanofilské propagandy. Přečteme si však dále, co píše pan “plukovník O.Š.”. V druhém článku (č. 41, New Yorské Listy z 20. ledna 1941) píše doslovně: “Vojenská správa měla na programu celkem čtyřnedělní polní výcvik a teprve pak mělo být našich jednotek postupně použito na frontě, a to na méně aktivních úsecích, kde se měly ještě zdokonalit.”
Zde vidíme, jací diletanti stáli v čele tzv. legie. Počítali tedy zcela vážně s delší válečnou akcí na evropském západě, která by jim ještě na jaře 1940 dovolila, aby nejdříve vycvičili mužstvo a pak ho “postupně” použili. A pak se teprve měly tyto oddíly “zdokonalit” na “méně aktivních úsecích”. Jako kdyby u Němců na frontě existovaly skutečně “méně aktivnější úseky”! Vedoucí důstojníci protektorátního vládního vojska zhlédli bojiště na západě. Tito důstojníci spolu s oněmi českými novináři, kteří taktéž zhlédli bojiště ve Francii a v Belgii, se budou útrpně usmívat nad svatou prostotou pana “plukovníka O.Š.” a litovat vojáky, kteří jsou podřízeni velení takových důstojníků.
“Plukovník O. Š.” pak dále píše: “Situace na frontě se však vyvinula zatím přímo katastrofálně a v době krize, když celá francouzská armáda byla odříznuta od hlavních sil u Dunkerque, zasadilo francouzské vrchní velitelství na frontě všechny síly, jež mělo po ruce, a tudíž také naše pluky, do bojů na Marně. Spolu s francouzskými armádami ustoupily pod tlakem Němců na jih... Již v bojích na Seině se projevovaly známky nezadržitelného zhroucení francouzské armády. Našemu vojsku hrozilo nebezpečí, že při zhroucení francouzských armád se utopí ve víru morálně rozvrácených mas, které za šíleného útěku strhovaly vše s sebou. (Pisatel neprojevuje právě slušné mínění při charakterizování někdejšího spojence. Pozn. red.) Oba pluky trpěly za ústupu v žáru červnového slunce hladem a žízní a celý ústup naší armády na jih je velkým bojovým výkonem (viz Angličany u Dunkerque. Pozn. red.), který se druží k nejkrásnějším bojovým činům našich legií. České pluky si prolomily cestu rozvrácenými masami Francouzů a bojovaly v tomto ztraceném boji za čest praporu.”
To, co “plukovník O. Š.” oslavuje jako “zvlášť” hrdinský bojový výkon a záchranu “cti praporu”, se mezi upřímnými lidmi nazývá vpadnutím spojenci do zad, jakmile se k němu válečné štěstí obrátilo zády. Není žádným novým vojenským poznatkem, že to vede ke katastrofě, jestliže v době jistých válečných zjevů část armády bez ohledu na celkovou frontu vystoupí z fronty a dá se jednoduše na ústup, jak učinily ony “česko-slovenské” legionářské pluky podle autentické zprávy “plukovníka O. Š.” Toto chování se na vlas podobá zrádnému chování britského expedičního sboru. Případ z nejnovější doby tvoří analogii i k chování tzv. legie ve Francii: 8. dubna (1941 - pozn. Náš směr) hlásila řecká armádní zpráva, že se jugoslávské oddíly stáhly na jih a tím se stalo, že byl obnažen levý bok řeckých sil.
DOKONČENÍ 8. 4. 2011
Pozn.: Tento text je přetiskem článku, který vyšel 13. dubna 1941 v Lidových novinách, a podlehl jazykové a gramatické úpravě odpovídající dnešnímu standardu. Veškeré poznámky v textu, které jsou označeny jako "poznámka redakce", byly vloženy redakcí Lidových novin.
