V pondělí se v Rostovu konal 25. summit EU a Ruska. Důležitým tématem tohoto jubilejního setkání bylo založení „modernizačního partnerství“ s Moskvou. Ovšem politický establishment EU mluví už léta o všech možných partnerstvích mezi Evropskou unií a Ruskem, aniž by se ne zcela nenapjaté vztahy k Moskvě dosud podstatně zlepšily. Namísto vystupování se slovními výtvory bruselské eurokracie by se ale mělo konečně vše dotáhnout do finále.Přitom nemají blízké vztahy rozhodující význam nejen pro Rusko, nýbrž především pro EU. Oblouk se přitom napíná od hospodářských aspektů přes zásobení energií až po geopolitickou váhu Evropy. Neboť Rusko je už jenom díky své velikosti a bohatství na suroviny přirozenou protiváhou k americkým hegemoniálním snahám nad Evropou. Proto vzniká pro Evropskou unii otázka, zda chce zůstat nadále prodlouženou rukou USA anebo chce s novými partnery zesílit své geopolitické možnosti konstruování.
Samozřejmě že Kreml nebude připraven k bližším vztahům s Bruselem za každou cenu, pročež EU musí brát ohled na ruská duševní rozpoložení. K tomu patří obzvláště respekt k historickým ruským zájmovým sférám ve východní Evropě stejně jako na Kavkaze. Nadto by se Brusel měl vyvarovat toho, aby si v otázkách demokracie a lidských práv hrál na morálního apoštola. Zajisté, ruská demokracie se nedá srovnávat s takzvanými západními měřítky a ustavičně dochází k těžkým prohřeškům proti lidským právům. Ale nemlčeli zrovna ti politicky korektní nositelé rozpaků, kteří dnes prstem ukazují na Rusko, když vyšlo najevo, že ve středo- a východoevropských členských státech EU byly provozovány ilegální věznice americké tajné služby CIA, ve kterých se pošlapávaly mnohokrát vyzdvihované „evropské hodnoty“? A nevyvíjí se většina evropských států, které chtějí pod záminkou potírání „rasismu“ nebo „pravicového extremismu“ stále více omezovat svobodu názoru, také směrem k „řízeným demokraciím“? Vznešené „společenství hodnot“ EU má tedy všechny důvody k tomu, aby nejprve zametlo před vlastním prahem.
Převzato a přeloženo se souhlasem autora. Autor je poslancem Evropského parlamentu a spoluvydavatelem časopisu www.zurzeit.at.
