neděle 27. června 2010

Masakr na Švédských šancích

Lukáš Beer
Před týdnem uplynulo 65 let od zmasakrování 265 lidí (naprostou většinu povražděných tvořily ženy a děti) československými vojáky v katastru obce Horní Moštěnice u Přerova. Česká televize opakovala 25. června 2010 tento zajímavý dokumentární pořad (z roku 2000) vracející se k oné tragické události. V pořadu se mj. dostávají ke slovu i pozůstalí zavražděných. Někteří občané Přerova ještě dodnes chápou popravu civilistů na Švédských šancích jako pochopitelnou odplatu za popravu 21 účastníků tzv. Přerovského povstání Němci.

Tento způsob uvažování zcela opomíjí skutečnost, že tzv. povstalci se se zbraní v ruce dobrovolně rozhodli postavit se německým ozbrojeným složkám a tím se zcela pochopitelně dobrovolně vydávali riziku eventuální porážky a s tím souvisejících následků se vším všudy - ozbrojené povstání civilistů v zázemí bojující armády v období mimořádného ohrožení země vyvolalo logicky velmi tvrdé sankce, neboť nahlížení na takovéto ozbrojence nemohlo být ze strany německé branné moci dokonce ani rovnocenné s nahlížením na příslušníky uniformovaných nepřátelských armád a aktivity těchto jedinců byly proto vnímány jako mimořádně zákeřné a trestuhodné.
Tito lidé nebyli příslušníky SS v žádném případě následně popraveni pro svou příslušnost k české nebo jiné národnosti. Československými vojáky pozabíjené děti, stejně jako ostatní oběti poválečného masakru u Přerova, však nebyly zmasakrovány jako ozbrojení „soupeři ve válce“, jak bychom to mohli chápat v případě smrtí potrestaných přerovských povstalců-ozbrojenců, nýbrž z pouhé národnostní nenávisti, „msty“ a zhovadilosti v období míru, kdy už bylo vítězi války o všem dávno rozhodnuto.

Dne 10. června 1945, tedy pouhý týden před povražděním nejméně 265 lidí na Švédských šancích, se v Lidicích konala při příležitosti třetího výročí té druhé, velmi známé a připomínané tragédie celonárodní tryzna za přítomnosti prezidenta Edvarda Beneše, jeho choti a asi 150 tisíc občanů z celé republiky. Píše to ve své bohatě dobovými snímky ilustrované, mnoha lidmi doporučované a české veřejnosti dobře známé knize Někomu život, někomu smrt Jaroslav Čvančara. Konkrétně v kapitole věnující se prvním měsícům poválečného Československa, kterou nazval Triumf vůle a kterou úvodem zdobí celostránkový portrét českého dvouocasého lva vedle pěkné vlastenecké básničky (Braniž se, milý lve, směle, a roztrhej nepřítele..). Poslední fotografie v knize zachycuje datum 1. ledna 1948, kdy Klement Gottwald srdečně blahopřeje Edvardovi Benešovi k Novému roku. Sebemenší zmínky o vraždění na Švédských šancích v červnu 1945 se v kapitole nedohledáme...