Účet za první světovou vyrovnán – ale kolik dnes platí Německo za druhou světovou válku?

Ilustrační foto: titulní stránka německého týdeníku Die Woche
z 4. června 1941 (archiv Lukáše Beera)

Médiemi proběhla zpráva o tom, že dne 3. října 2010 Německo s konečnou platností po více než 90 letech srovnalo své „dluhy“ za první světovou válku. Mnohé v této chvíle určitě zajímala odpověď na otázku, jak se to má s dnešní německou finanční odpovědností za 2. světovou válku. Kolik peněz z německé pokladny mezitím z tohoto důvodu už bylo vyplaceno a kolik ještě zbývá? Na tuto otázku se pokouší odpovědět Michael Grandt na portálu Kopp-online. Dopředu je nutno podotknout, že přesné určení této sumy je z několika důvodů problematické.

Autor konstatuje, že ještě 65 let po skončení války Německo nemá uzavřenou žádnou mírovou smlouvu se Spojenci. Mírová smlouva by ale byla nutná k tomu, aby byly podle mezinárodního práva stanoveny reparační požadavky. Vítězové druhé světové války však nepovažovali uzavření takovéto smlouvy za nutné, nýbrž „v rozporu s mezinárodním právem začali ihned a bez právních podkladů provádět demontáže, které si vynucovaly export uhlí a dřeva, zabavovali německé vlastnictví ve vnitrozemí a v zahraničí, loupili patenty a zavlekli vědce.“ Tímto způsobem prý byly z německého vlastnictví uloupeny miliardy na hospodářských hodnotách a je problém stanovit výši těchto škod, protože není možné objektivně vyhodnotit mnoho statistik, pokud vůbec nějaké vhodné statistiky k tomu existují.

Teprve po roce 1949 byla na základě „německé viny“ na 2. světové válce uzavřena smluvní pravidla k tzv. nápravám. Londýnská dohoda o dluzích v roce 1953 tato pravidla doplňovala. Otázka válečných reparací tím ale dořešena nebyla, protože k tomu by bylo zapotřebí uzavřít mírovou smlouvu mezi Německem a jeho bývalými nepřáteli. Článek 5 odstavec 2 zmíněné londýnské dohody totiž stanovoval, že přezkoumání požadavků bývalých válečných protivníků a Německem obsazených zemí „se odkládají až do konečného upravení reparační otázky“. Tím vlastně Německo mělo od roku 1955 mezinárodněprávní podklady k tomu, aby odmítalo všechny reparační požadavky až do uzavření mírové smlouvy, domnívá se Michael Grandt ve svém článku. Ale místo toho byly s jednotlivými válečnými protivníky uzavírány dohody, které v podstatě pokrývaly i reparační platby, ač pod jiným označením.

Grandt dále poukazuje na rozdíl mezi pojmy „napravovací platby“ (Wiedergutmachungszahlungen) a „reparace“. „Nápravy“ (Wiedergutmachung) znamenají v německém právním jazyce v podstatě naplnění nároků na odškodnění ze strany pronásledovaných nacionálně socialistickým režimem na základě vnitrostátních zákonů. To ale nemá nic do činění s reparacemi, které upravují vzájemné nároky mezi státy. Dále byly z jednání vyloučeny protinároky ze škod na německých civilistech, způsobených bombardováním, ze zabírání a z vyhánění obyvatelstva.

Existuje 11 zákonů a dohod, upravujících materiální odškodnění jako nápravu za období mezi léty 1933 a 1945. Podle informace spolkového ministerstva financí vyplatilo Německo na nápravách do 31.12.2009 celkem 67,118 miliard EUR z veřejného sektoru. Přitom zde nejsou započteny ostatní platby v miliardových číslech, vycházející z jiných úprav, které se dají obtížně erudovat. Nadace „Paměť, odpovědnost a budoucnost“ byla vybavena celkovou sumou 5,1 miliard EUR, ze které polovinu převzal německý stát a zbytek podniky nadační iniciativy německého hospodářství, přičemž cílem bylo provádět jednorázové odškodňující platby. Celkově vyplatila nadace nuceně nasazeným a dalším obětem nacionálního socialismu do roku 2007 přes 4,7 miliard Euro (týká se to asi 1,7 miliónu oprávněných příjemců, především nuceně nasazených).

Dle přání spolkové vlády mají ku prospěchu pronásledovaných nacionálně socialistickým režimem připadnout uznané odškodňovací platby doživotně. Průměrná měsíční výše rent u jedinců s oprávněným nárokem na platbu činí dle údajů spolkového ministerstva financí asi 839 Euro měsíčně u rent vyplácených na základě „životního poškození“ a 584 EUR u odškodňovacích rent. Navíc bylo do konce roku 2009 vyplaceno 60 miliónů EUR za bývalý koncentrační tábor Osvětim.

Zajímavé je podívat se na to, jakou výši měly napravovací roční platby za posledních pět let. V roce 2005 činily 616,02 miliónů EUR, v roce 2006 to bylo 592,78 miliónů EUR, 2007 pak 550,28 miliónů EUR, v roce 2008 celkem 584,32 miliónů a v roce 2009 celkem 619,15 miliónů EUR. A pro rok 2010 počítá spolkový rozpočet pro tyto účely s výdaji 599,98 miliónů EUR – tedy více než půl miliardy EUR a to 65 let po skončení druhé světové války. Tuto sumu vytvářejí následující položky:

- dotace fondu Jewish Claims Conference na podporu židovských pronásledovaných obětí nacionálního socialismu ve východní Evropě, kteří trpí nouzí a nebyli ještě odškodněni
- platba jako uznání zásluh za práci v ghettu bez donucení
- běžící platby na základě zákona o vyrovnání zatížení a zákona o náhradě reparačních, restitučních, devastačních škod a škod zpětné úhrady
- platby dle zákona o nové úpravě cizích a zahraničních důchodů
- subvence pro vyhnané osoby v zahraničí aj.
K tomu bylo na rok 2010 vyplaceno ještě 7,375 miliónů EUR za účelem „Institucionální podpory“, což mezi jiným znamená finanční příspěvek pro Ústřední radu Židů, Mezinárodní výbor Osvětim, Unii progresivních Židů a Vysokou školu pro židovské studie.

Dále k tomu ještě přistupuje „zatížení v souvislosti s pobytem popř. s odchodem zahraničních vojsk“ ve výši 55,01 miliónů EUR pouze (!) za rok 2010.  (-lb-)