Mnozí rodiče na tyto poměry pohlížejí jako na nespravedlnost a domnívají se, že správně by měl být poměr migrantských dětí ve třídách vyrovnaný a nikdo by neměl být „zvýhodňován“ nižším podílem. Takto by se totiž daly popsat nálady a reakce, které přineslo vyjití těchto skutečností na povrch. Kupodivu nevypukla okolo případu běžně očekávaná mediálně inscenovaná hysterie, pohoršující se nad „rasistickými poměry“ na jmenované škole resp. nad závěry nespokojených rodičů, ale důvod pro to lze zřejmě spatřovat pouze v tom, že domácí sdělovací prostředky se v té chvíli soustředily na „větší ryby“, tj.na osud dvou osmiletých kosovských dvojčat a jejich rodiny, která měla být pro ilegální pobyt Rakousku navrácena zpět do Kosova. Pod nátlakem mediální kampaně proti „nelidskému postupu“ rakouského státu v této záležitosti musela nakonec prozatím ustoupit i lidovecká ministryně vnitra Maria Fekterová.
Ale vraťme se k případu, který vyvolal nevoli znevýhodněných rodičů žáků v St. Pöltenu. Do redakce listu Bezirksblatt byl doručen anonymní dopis, jehož pisatel poukazoval na to, že zmíněné „výhody“ si vynutili lépe situovaní rodiče, živící se často povoláním lékaře nebo právníka. Ředitelka Grillparzerovy obecní školy Roswitha Weberová na dotaz novinářů nepopřela, že jmenovitě tato třída se 23 žáky „jsou všechno Rakušané“, zatímco např. v jiné třídě se 20 žáky napočítala celkem 13 dětí cizinců nebo dětí rodičů s migrantským původem. Ohradila se sice proti pobuřující přezdívce pro „privilegovanou“ třídu a dodala, že složení je prostě náhodné, ačkoliv se také zakládá na zohlednění přání rodičů: „Kdybychom rodičům v tomhle nevyhověli, tak ti dnes děti raději strčí do nějaké soukromé školy.“ Že soukromé školy přirozeně vykazují daleko menší podíl dětí materiálně méně dobře situovaných migrantů, se rozumí samo sebou. Zatímco ale ředitelka školy přesto stále hovoří o „čisté náhodě“, která prý vedla k takovému to nevyrovnanému složení tříd, dostala se ke slovu i třídní učitelka oněch dvaceti žáků, ze kterých je pouze 7 více méně „pravých Rakušanů“: „Z mých 20 dětí je obyčejných šest římsko-katolických, už ani proto neslavíme Vánoce podle staré tradice. Toto rozdělení není okay a není to spravedlivé.“
Podle údajů z roku 2008, které zpracovala Statistik Austria, činí na obecních školách průměrný (!) podíl dětí, které mají za mateřštinu jiný jazyk než němčinu, ve Vídni celých 48%, stejně tak v hornorakouském Welsu, v Linci je to 38%, v Salcburku 36%, v Sankt Pöltenu 30 procent, v Dornbirnu 29%, v Innsbrucku 27% a v Grazu 20%. Ve Vídni se také nachází celkem 21 obecních škol (celkový počet škol 262), kde činí podíl žáků s neněmeckou mateřskou řečí více než 90%. Představitelé FPÖ proto už před delším časem požadovali zákonné snížení horní hranice počtu dětí cizinců na 25-30% a vytvoření zbytkových tříd, které by se zcela skládaly pouze z dětí migrantů, aby tím pro často se vyskytující jazykové nedostatky přistěhovalců nebyla narušována kvalita a úroveň výuky. (-lb-)
