Z období, kdy se Galileo Galilei musel s Vatikánem potýkat o kulaté vzezření Země, se dochovalo, že papežovi zástupci odmítali nahlédnout na měsíce Jupiteru teleskopem, jak to Galileo doporučoval, s verdiktem, podle nějž byl tento přístroj „Ďáblovým dílem“. A dochovalo se, že Vatikán ještě v 19. století podával oficiální učení, dle kterého Slunce krouží kolem Země a ne obráceně.
Podobná intelektuální pohroma se dnes rýsuje v Německu na téma humánní genetiky. Zatímco šéf SPD Sigmar Gabriel logicky prohlásil pln znechucení, že Thilo Sarrazin se stal jako osoba veřejného života neúnosným, protože celým národům připisuje genetické rozdíly, dokreslují jinak všude jinde na světě vědci humánní genetiky stále podrobnější obraz genetických dějin národů, zemí, celých kontinentů a lidstva jako takového.
Výsledky mají stovky tváří a jsou pro každého člověka, zajímajícího se o dějiny a antropologii, zkrátka fascinující. Malinký příklad výsledků práce humanogenetiků ukazuje grafika uprostřed obrázku. (Obrázek, který zvětšíte nakliknutím, najdete zde. Popisek v češtině: Fascinující výsledky průzkumů: humánní genetika umožňuje překvapivě detailně chápat příbuzenské vztahy celých národů (v tomto případě amerických Indiánů). Někdy jsou národy, které sídlí blízko u sebe (zde označeny stejnou barvou), přesto geneticky příbuzné pouze vzdáleně. To předpokládá dřívější putovní pohyby, které nejsou historicky doloženy. Foto: Wikipedia.)
Díky systematickým genetickým srovnáním se podařilo zarážejícím způsobem přesně popsat příbuzenství indiánských národů amerického dvojího kontinentu. Tyto průzkumy sice (zatím) nevykazují stejnou jistotu jako typický test DNA s jeho příslovečnou 99,9999procentní jistotou při identifikaci osob. A přeci tyto výzkumy dodávají výsledky, které jsou nadmíru poučné. Kupříkladu žijí (jak se dá očekávat) příbuzné národy často v prostorovém sousedství. Existují ovšem výjimky tohoto pravidla. Tyto se dají konec konců vysvětlit jen prehistorickým putováním, které (nepřímo) dokazují průzkumy humánní genetiky, podobně jako dokazují i rané promíchávání celých národů.
Ten či onen výsledek humánní genetiky vesměs obstojí jako argument pro politiku, jak ji doporučuje Thilo Sarrazin. Sice se do dnes nepodařilo nalézt spojitost mezi intelektuálním nadáním člověka a tím nebo oním lidským genem, kterých existuje okolo 28.000 – spíše naopak: Čím delší dobu se pátrá po „inteligenci“, tím více vychází najevo, že tento fenomén má mnoho dimenzí a že se nedá jen tak snadno podchytit.
A přeci mnohé napovídá tomu, že jsou schopnosti lidského rozumu z velkých částí určovány geneticky. To se vědělo už dlouho před sekvencováním lidské DNA jako např. zkoumáním jednovaječných dvojčat. Později se k tomu přidávaly často ohromující školní úspěchy oněch dětí, které sice vyrůstaly v rodinách vzdálených od vzdělání, ale jejichž biologický otec byl špičkovým vědcem. Takové případy „zplodily“ spermabanky v USA, u kterých mohou ženy objednávat takřka podle katalogu, a něco se v těchto případech mezitím prozkoumalo. Výsledky humánní genetiky jsou ovšem často neočekávané a nejsou v žádném případě vždy takové, že by se z nich mohli mít radost nacionalisté. Tak například Islanďané byli ještě před několika lety pokládáni za „dokonale čisté“ potomky Vikingů a tím tak říkajíc za „ryzí“ Germány – koneckonců byl Island až do osídlení země v 9. století liduprázdný. Průzkumy takzvané mitochodnriální DNA, která se dědičně přenáší pouze linií matky, doložily naproti tomu keltský prvek v genomu Islanďanů. Jako jediné vysvětlení toho po opětovné prohlídce starých ság a análů zní: před osídlením Islandu se Vikingové častěji ukázali v Irsku a na britských ostrovech. Tam patrně docházelo k únosům domorodých žen, regulérní uzavírání sňatků by se totiž jinak dochovalo. Nebylo to tedy nic o geneticky čistém národu – a samotná čest starých Vikingů, jejichž brutální loupežné výpravy byly ovšem už známy, tím dostala dodatečný škrábanec.
Německé sdělovací prostředky přinášejí podivuhodně málo zpráv o těchto věcech, zřejmě proto, že panuje názor, že je přeci jen třeba obávat se některých dotykových bodů s ideologií nacionálního socialismu. Výsledkem je holá ignorance, jak působivě ukazuje krátké srovnání německé a anglické Wikipedie k tematickému celku humánní genetiky. Nad tou nebo onou otázkou, která se u nás přenervózněle diskutuje, se v USA dohadovali už před 40 lety. Slabou útěchou nám může být skutečnost, že ani tyto debaty tenkrát také nebyly vedeny mnohem suverénněji.
(Článek vyšel v Preussische Allgemeine Zeitung a je zde přeložen a zveřejněn se souhlasem autora.)
