Oblastní vedoucí Hitlerovy mládeže podává Frankovi přehled o činnosti Kuratoria v roce 1943

(Doplněno zároveň do textu dosavadních dílů)
1.díl - 2.díl - 3.díl - 4.díl - 5.díl - 6.díl - 7.díl - 8.díl - 9.díl - 10.díl - 11.díl - 12.díl - 13.díl - 14.díl - 15.díl
Lukáš Beer

HJ-Gebietsführer Fritz Knoop (vpravo) přihlíží na tribuně strahovského
stadionu vedle Emanuela Moravce a Jaroslava Krejčího (červenec 1944). 

Výnosem z července roku 1943 bylo Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě ze správního hlediska přiděleno do skupiny „Státní mládež“ při Německém státním ministerstvu. Směrnice pro práci s českou mládeží měly být odsouhlaseny mezi říšským vedoucím mládeže na straně jedné a „pověřencem pro upevňování německého národovství“ na straně druhé. Státní ministr jmenoval presidiálního šéfa, kterému byl udělen úkol, aby byla během roku 1943 provedena úředně-správní výstavba Kuratoria a byly vytvořeny základy pro fungování finančního správního aparátu.
 
Byly tedy vypracovány nutné zákonné základy, byla vybudována kontrolní služba pro finance a hospodaření Kuratoria a také byl pevně stanoven služební a odměňovací řád pro zaměstnanecké síly organizace. V otázce správního aparátu mohla být výstavba Kuratoria koncem roku 1943 označena za uzavřenou. V ústředí Kuratoria a v protektorátních okresech bylo podle údajů z jara roku 1944 zaměstnáno celkem 777 osob jako vedoucí síly a zaměstnanci správního orgánu.

V roce 1939 byla v Praze zřízena velitelna (Befehlsstelle) „Říšského vedení mládeže pro Protektorát“, jejíž vedoucí zároveň pečoval o generální referát nazývaný Státní mládež při Německém státním ministerstvu. Tato velitelna se později v praxi velmi dobře osvědčila také v terénu koordinace práce Kuratoria. Působilo zde mj. také šest vedoucích z řad  Hitlerovy mládeže jako němečtí poradci a tři vůdkyně BDM (Bund deutscher Mädel). Jako poněkud kuriózní se jeví skutečnost, že v letech 1943 a 1944 uváděli zejména dva vedoucí říšských žup sousedících s Protektorátem, totiž Hugo Jury (říšská župa Niederdonau) a Konrad Henlein (říšská župa Sudetenland) linie činnosti Kuratoria v pochybnost v tom smyslu, že usilovali o zrušení pražské velitelny říšského vedení mládeže. Protektorátní německá mládež měla být dle jejich představ přidělena pod správu oblastních vůdců (HJ-Gebietsführer) sousedících říšských žup, což by tedy odpovídalo správnímu rozčlenění NSDAP v na území Čech a Moravy (rozčlenění do žup Niederdonau, Oberdonau, Sudetenland a Bayreuth, viz mapka). To by ve svém důsledku znamenalo, že Kuratorium pro výchovu mládeže by muselo zůstat zakotveno pod „generálním referátem státní mládež“. Obzvláště Konrad Henlein vyvíjel snahy o zrušení pražské velitelny říšského vedení mládeže, jak dokazuje řada dokumentů z roku 1944. Říšský vedoucí mládeže však tyto tendence definitivně zamítl.

Správní rozdělení NSDAP na území Čech a Moravy: území Protektorátu bylo rozčleněno a přiřazeno k jednotlivým sousedním říšským župám Niederdonau, Oberdonau, Bayreuth a Sudetenland.

Oblastní vedoucí Hitlerovy mládeže (HJ-Gebietsführer) Fritz Knoop sehrál již od počátku významnou roli v budovací fázi Kuratoria. Ukázal se vedle předsedy Emanuela Moravce a generálního referenta Františka Teunera již na shromáždění slánské školní mládeže v březnu 1943, tedy na první významné veřejné manifestaci Kuratoria. Fritz Knoop v souladu s názorovým postojem K. H. Franka tvrdil, že „poslední a vlastní úspěch v otázce problému přenárodnění dozraje až dorůstáním mládeže a nových generací. U české mládeže proto nemůžeme nikdy začít dostatečně brzy.“ Oponentně k jeho postojům stáli zmínění dva vedoucí říšských žup. Vedoucí říšské župy Niederdonau Hugo Jury například tvrdil, že práce Kuratoria je „naprosto zvrácená“. Knoopovy námitky, že „jsou tam nasazeni také někteří z našich nejlepších vedoucích HJ jako poradci“, komentoval Jury slovy, že „v tom spočívá právě ten nesmysl“. Knoop byl těmito názorovými rozpory iritován a označoval za „nemožné, že rozhodujícími vedoucími místy strany je zastupována naprosto protichůdná linie, než jaká je principiálně a prakticky prosazována říšským protektorem“ a poukazoval přitom na „koncepci říšského vedoucího mládeže (…), pro kterého je právě česká mládež v rámci evropské mládeže krajně důležitá.“ Toto stanovisko bylo také plně v souladu s postoji K. H. Franka.

Z pera HJ-Gebietsführera Knoopa pochází také „Zpráva o činnosti Kuratoria pro českou výchovu mládeže v roce 1943“ datovaná z dubna 1944, jejíž některé údaje byly nyní aktuálně doplněny do několika dosavadních dílů seriálu „Nedokončená pouť Kuratoria“. Více než některé uváděné statistické informace zaujmou spíše pasáže, ve kterých Fritz Knoop ze svého pohledu hodnotí odezvu roční práce Kuratoria mezi českou protektorátní veřejností. Tak kupříkladu hodnotí výchozí podmínky pro zahájení veřejné činnosti Kuratoria jako krajně nepříznivé: „Začátkem roku 1943 mohlo být započato s vlastní výchovnou prací. Všeobecné politické předpoklady pro toto byly velmi špatné, protože zrada Itálie a vojenské krize minulého roku (1943 – pozn. LB) měly značný účinek a český národ stál pod stálou bubnovou palbou londýnské a moskevské rozhlasové propagandy.“ Jako problematické se zpočátku jevilo i aktivní zapojování českého učitelstva do práce Kuratoria. „Aby se pro práci Kuratoria získali především také školní učitelé a učitelky, byla ve všech krajských městech pořádána kulturní a obzvláště koncertní představení. Vesměs 30 – 50procentní a z toho ještě zčásti zájem nejevící účast potvrzovala dojem získaný již v jiných případech, že čeští vychovatelé představují přes všechny snahy stále ještě značného politického nepřítele práce Kuratoria“, konstatoval Knoop ve své zprávě Frankovi.

Ve Knoopově zprávě se však vyskytují i pozitivní hodnocení. Jak známo povolil K. H. Frank v květnu 1943 provedení zotavovací akce Reinharda Heydricha pro mladé české dělníky. Bylo zřízeno celkem 11 táborů s osmi čtrnáctidenními táborovými běhy. Počátkem zimního pololetí roku 1943 se počet táborů vzhledem k povětrnostním podmínkám přirozeně snížil na dva pro venkovskou mládež. Celkem bylo 10.481 českým mladistvým, z toho 7.893 chlapcům a 2.588 dívkám, vesměs ze zbrojního průmyslu, dána možnost ke zotavení při současném plánovaném uspořádání volného času. Morálka a ukázněnost české mládeže na táborech byla dle Knoopa velmi dobrá: „Zotavovací tábory byly vedeny velmi přísně a čeští mladiství ukázali překvapivě hodně porozumění pro vystupování a disciplínu.“ Pro rok 1944 se plánovalo pokračování úspěšné akce, která měla podchytit tentokráte 15.000 českých mladistvých. Rok 1944 měl v mnoha směrech znamenat další zintenzivnění výchovné práce: „Protože musí být využit každý prostředek, aby se na českou mládež výchovně působilo v našem smyslu, chce Kuratorium v roce 1944 ovlivňovat také zotavovací tábory pro školní mládež a péči o mládež.“

"Den mládeže byl z každého hlediska úspěchem", konstatoval
ve své zprávě HJ-Gebietsführer Fritz Knoop.

Práce Kuratoria v první polovině roku 1943 vyvrcholila pak v září uspořádáním „Dne mládeže“ v Praze, o kterém se pojednává podrobně v 10. dílu seriálu. Že se jednalo o skutečně významný milník ve výstavbové práci Kuratoria, se potvrzuje i ve zprávě oblastního vedoucího Hitlerovy mládeže. Knoop přiznává, že před uskutečněním slavností existovaly na německé straně pochopitelné obavy, aby akce Kuratoria nakonec nevyústila třeba ve fiasko: „Uskutečnění velké akce toho druhu vyvolávalo (nejprve) na samotných německých místech velké rozpaky, protože obzvláště pražské obyvatelstvo doposud bojkotovalo všechno, co bylo v tomto směru Němci organizováno. Kuratoriu bylo jasné, že pouze nějaká celkem velká věc může imponovat a prolomit dosavadní odmítání.“ Ale fiasko se nekonalo, naopak, slavnosti proběhly uspokojivě a Knoop je mohl nakonec označit za historický průlom: „Na hlavní akci proudili Pražané v masách a 15 minut před zahájením musel být stadion policejně uzavřen. Dle policejní zprávy bylo na stadionu 70.000 diváků, dalších 20.000 muselo kvůli přeplnění zase odejít pryč. Prezentace klaply dobře a sportovní výsledky byly zčásti vynikající.(…) ´Den mládeže´ byl z každého hlediska úspěchem. Úspěch měl také hned účinek na účast na hodinách služby mládeže, která stoupla ze180.000 předtím na 330.000 po ´Dni mládeže´. V české veřejnosti si Kuratorium tímto dnem získalo první veřejné uznání a zlomilo dosavadní pasivní odmítání širokými vrstvami pražského obyvatelstva.“

Do několika dosavadních dílů bylo na základě této zprávy doplněno i několik čistě statistických dat. 9. díl se věnuje vydávání časopisu „Správný kluk“. Byla sem dodatečně doplněna čísla nákladů, ve kterých vycházely výtisky čísel jednotlivých kuratoristických časopisů (stav konec roku 1943). Tak například čtrnáctideník „Zteč“ vycházel v nákladu 80.000 výtisků, „Správný kluk“ v nákladu 75.000 a „Dívčí svět“ v nákladu 14.000 výtisků. Za účelem propagandy byly ve městech Protektorátu zařizovány prosklené vitríny, které měly seznamovat veřejnost s výchovnou prací Kuratoria – do konce roku 1943 se jich na území Protektorátu vyskytovalo celkem 984. Během roku 1943 bylo také nasazeno celkem 7 „reklamních“ plakátů, které se soustředily na následující témata: „Služba“, „Poslušnost“, „Rasa“, Dělnická mládež na zotavení“, „Umění mládeži“, „Broučci“ a „Šijeme panenky“. Protektorátní filmový týdenník přinesl za rok 1943 celkem 18 reportáží věnujících se práci Kuratoria. Ve vlastní produkci Kuratoria bylo vytvořeno také několik filmových projektů – snímek o provádění služební hodiny mládeže („Mládeži česká, voláme tě“), propagační snímek „Nový život mládeže“, jeden naučný film o krasobruslení, filmy s tělovýchovnou tematikou „Voda volá“, „Den mládeže“ a „Mistrovství mládeže v plavání“ a v neposlední řadě také snímek „Umění mládeži“.

Fotografie dodatečně doplněná do 14. dílu: Slavnostní uvedení dr. Wilhelma Fricka do funkce Říšského protektora ve Španělském sále dne 14. října 1943. Vpravo Emanuel Moravec v uniformě Kuratoria. 

Knoop uvádí také počty českých chlapců a děvčat, které docházely týdně do služebních hodin mládeže. Koncem letního pololetí roku 1943 to týdně bylo 330.000 mladých Čechů. Ke konci roku tento počet pochopitelně klesl na 250.000 týdně, protože povětrnostní podmínky nedovolily provádět hodiny za špatného počasí ve venkovním prostředí a ne vždy se dalo alternativně provádět služby v halách, jelikož jich bylo v regionech k dispozici pouze ohraničené množství. Úplně v plenkách se nacházela ještě zvláštní výchova českých dívek. S dívčí prací bylo započato až v září 1943. Hlavnímu poradci Hitlerovy mládeže v Kuratoriu, Oberbannführerovi Eduardu Schaschekovi, byla za tímto účelem přidělena Hauptmädelführerin Traude Scholzová. V první řadě byl v počáteční fázi prováděn výběr českých spolupracovnic a jejich školení.

POZN.: Toto doplnění se týká následujících dílů: 7, 9, 10, 11, 12 a 14.

Číslování poznámek sousedících kapitol se z části překrývá, je to způsobeno dodatečným doplňováním materiálu a poznámek. Kompletní přečíslování poznámek proběhne až po uzavření seriálu. Prameny k údajům uvedeným v tomto článku byly umístěny do poznámek v příslušném dílu.