Lukáš Beer
Naprostá většina zpráv, jež reagovaly na bezpochyby provokativní předvolební krok štýrské FPÖ, kterou byla na internetu umístěna vlastní stránka se hrou „Moschee - baba“, již od začátku nepravdivě sugerovala, že se jedná o nějakou násilnou elektronickou hru, jejímž obsahem je „odstřelování“ nebo „ničení“ minaretů či dokonce zneškodňování jejího obsluhujícího muslimského personálu. Začalo to už samotným domácím zpravodajstvím veřejnoprávního rozhlasu ORF, který půl dne opakovaně hlásal něco o „střílení“ do minaretů. Záhy přebrala toto naprosto nepravdivé tvrzení i elektronická vydání různých německých médií, jako např. i renomovaný Spiegel-online. O českých zpravodajských serverech (Týden.cz, aktuálně.cz) ani nemluvě, ty zřejmě také nekriticky a ukvapeně čerpaly z poněkud neseriózních zdrojů a nenamáhaly se ověřit si technickou podstatu pravidel hry.
To, že účastníci této hry poněkud primitivního charakteru mohli na místa ze země se klubajících minaretů umísťovat pouze značky s nápisem „stop“, které běžně známe ze silničního provozu, a že se ve hře nikterak nestřílí a nezneškodňuje, mohou mnozí ale považovat pouze už jen za malý kosmetický rozdíl. Poselství zůstává víceméně stejné. To pochopila i řada funkcionářů FPÖ, včetně jejího předsedy H. C. Stracheho, který se aktuálně v rozhovoru pro list Der Standard od této podivné předvolební akce, zrealizované z odpovědnosti vedoucího zemského politika Svobodných ve Štýrsku, Gerharda Kurzmanna, distancoval. A nejen on. Hornorakouský šéf strany FPÖ Manfred Haimbuchner si postěžoval, že je to „mrzutost, když se člověk jako vrcholový politik Svobodných musí stále obhajovat kvůli provokacím, se kterými velká část našich funkcionářů nechce mít co do činění.“ A dodal: „Je třeba si zajistit pozornost věcností a ne stálými provokacemi“, čímž docela možná mínil i spornou předvolební kampaň vídeňské FPÖ („Vídeňská krev“), vedenou v režii samotného předsedy Stracheho. V podstatě tím vyjádřil pochybnosti a nesouhlas v širších vrstvách členstva strany s touto formou volební kampaně.
Mediální hype, vyvolaný hloupě koncipovanou počítačovou hrou, ale v podstatě šikovně zastínil skutečný skandál, o kterou se před několika dny postaral Anas Schakfeh, prezident Islámského náboženského společenství v Rakousku, ve svém rozhovoru pro tiskovou agenturu APA. Jeho požadavek, aby z dlouhodobého hlediska každé zemské hlavní město disponovalo jasně viditelnou mešitou s minaretem, a jeho negativní postoj k požadavku rakouské vlády, aby lidé z islámského světa, kteří se do Rakouska hodlají přistěhovat, alespoň prokazovali určitou snahu osvojit si základy jazyka hostitelské země – to lze skutečně považovat za neuvěřitelně arogantní a za nehoráznou provokaci. Reakce veřejnoprávní televize ORF na tyto výroky hlavního představitele islámu v Rakousku byla také typicky příznačná – v rozhovoru s Schakfehem její redaktory v první řadě zajímalo, proč s těmito požadavky dotazovaný přišel právě několik týdnů před zemskými volbami a zda tím vlastně nenahrává samotné FPÖ. Obsah Schakfehových požadavků sám o sobě zřejmě už neměl takovou váhu, ale možný úspěch FPÖ ve volbách zato o to víc dělal redaktorům vrásky na čele.
Tématika islamizace země je však natolik závažná a osudová, že si zaslouží být předmětem seriózní a inteligentní polemiky nadstranického rázu. Štýrská FPÖ však budí spíše dojem, že jí jde o partajničení a méně inteligentní populismus než o seriózní snahy o zajištění ochrany autochtonní kultury. Jinak by musela hledat jiné, dobře uvážené a cesty a přínosné metody jak plížícím se hrozbám zamezit. A ne na sebe zbytečně upozorňovat dět(in)skou hrou s minarety.
