 |
| "Genetická analýza původu ukáže, zda máte židovské kořeny." |
Soudě podle reakcí sdělovacích prostředků, které větu o „židovském genu“ velmi tematizovaly, a soudě podle pohoršení řady německých politiků právě v této konkrétní záležitosti, se v tomto případě zřejmě jednalo o domnělý vrchol všeho, co Sarrazin doposavad prohlásil, tedy o absolutní nemístnost a „překročení červené čáry“, jak to formuloval místopředseda Ústřední rady Židů v Německu Dieter Graumann. Vzhledem k přecitlivělosti, pramenící logicky ještě z nedávné německé historie, se ani nelze divit, že po takovémto překročení tabu bude následovat zděšení a tvrdé odsouzení.
Sarrazin sice zpětně svou větu o genech zrelativizoval a označil ji za hloupost, ale „židovský gen“ si už jen tak od těla neodpáře a zřejmě mu bude již definitivně osudovým.
Jeho rozebraná kniha disponuje téměř 470 stránkami. Témat, o kterých se v knize, a nejenom v této knize, pojednává, je celé množství, ale sdělovací prostředky jakoby se přednostně zakously právě jen do oné jedné věty o genech, kterou Sarrazin pronesl v rozhovoru pro Welt am Sonntag, a jakoby redukovaly všechna jeho kontroverzní tvrzení, ať už s nimi můžeme souhlasit či nikoli, právě především na Sarrazinův verbální výlet do oboru genetiky. SPD jej zato považuje za neúnosného, místopředseda Ústřední rady Židů v Německu Graumann vytkl Sarrazinovi, že redukuje lidi na „chladný genetický materiál“ a že používá „rasové teorie nacionálních socialistů“. V rozhovoru pro televizi ARD Graumann poznamenal, že Sarrazin zastává „představy o rasové hygieně a rasovém výběru.“ Německý sociální demokrat, který sám sebe po biologické stránce označuje za jakousi „evropskou promenádní směs“, se ale necítí být rasistou, svůj exkurs do genetiky vysvětluje jako nedobře vyvedené zakončení svých úvah o „kulturním svérázu národů“.
Přitom je velmi kuriózní, že v samotném Izraeli se nad tímto Sarrazinovým výrokem sotva někdo pohoršoval, ale spíše naopak, jak to napsal nedávno švýcarský list Tagesanzeiger, Izraelce slova o židovském genu dokonce potěšila. Zatímco předseda Ústřední rady židů v Německu, Graumann, lokalizoval u Sarrazina „rasovou teorii nacionálních socialistů“, pátrá se v samotném Izraeli vesele po „židovském genu“.
Ale je pravdou, že tématika je i v Izraeli diskutována a je chápána jako kontroverzní. Někteří lidé v Izraeli se ptají: je pátrání po „židovském genu“ vůbec vědou? Domnívají se, že ve skutečnosti jde o politicky motivovaný humbuk a tvrdí, že stejně tak jako neexistuje žádný křesťanský, buddhistický nebo muslimský gen, není ani žádný gen židovský. Pátrání po „židovském genu“ má dle kritiků sloužit jedině k tomu, aby byl dodán nový lidský potenciál pro přistěhovalectví do Izraele motivované sionismem a aby byly v „soutěži s palestinskými dělohami“ v zemi zajištěny lepší šance v boji o většinové obyvatelstvo židovského původu. Izraelští zastánci genetického pátrání se zase odvolávají kupříkladu na populární praxi ve Spojených státech, kde existuje velká poptávka po genetickém pátrání po vlastních předcích na celém světě. V Evropě, a to především v Německu, se na tuto vědu dle mínění jejich obhájců pohlíží pochopitelně poněkud jinak, protože díky nacionálnímu socialismu získala špatnou pověst.
Navzdory kritice v samotném Izraeli pokračuje v zemi bádání více nebo méně seriózních vědců okolo židovského genu nadále s veškerou pílí. Není tomu tak dávno, co pátrání po zmíněných genech v nejzapadlejších koutech naší planety nabylo poněkud podivných forem. Jedna indická genetička zkoumá v rámci oficiální zakázky Izraele biologickou spojitost mezi kmenem Afridi-Paštunů, který kdysi dávno našel domov v indickém regionu Luknow ve spolkovém státě Uttar Pradeš, a mezi tzv. „ztracenými kmeny“ Izraele, které se údajně před několika tisíci léty usazovaly po celé Asii. Referovaly o tom začátkem loňského roku noviny Times of India, ale také list Jüdische Zeitung. Indická vědecká pracovnice Šahnaz Ali spolupracuje v izraelské Haifě s renomovanou univerzitou Technion, tedy izraelským ústavem pro technologii. A loni také mimo to proběhla jedna podivuhodná studie, která zkoumala 63 Židů z východní Evropy a údajně prokázala, že 15 z nich má přinejmenším jednu z „židovských genetických chorob". Izraelský deník Haaretz k tomu současně poznamenal, že existence „židovského genu" se v Izraeli považuje za naprostou samozřejmost
Nebo si uveďme jiný příklad. I do německých médií pronikl případ izraelského milionáře Zvi Misinaie, který hledá genetické vazby mezi Židy a Palestinci, proto aby touto cestou prý obě strany pochopily, že mají hodně společného a umírnily vzájemné nepřátelství. Německý Die Welt k tomu příznačně napsal, že Misinai následuje ve své cestě za poznáním „hlas krve“. V izraelském rozhlase zase mluvil o „židovském genu" hrdě také zpěvák Jehoram Gaon. Svým posluchačům tvrdil, že jistá vědecká studie prokázala, že Palestinci mají „židovský gen" a někteří z nich byli dokonce požehnáni „genem kohnovským".
Izraelský autor Shlomo Sand naproti tomu věnoval kritice tohoto genetického pátrání a celé té posedlosti svou jednu knihu. V rozhovoru s Jüdische Zeitung nešetřil slovy: „Myslím si, že vědecký základ pro nějakou židovskou DNK je směšný. A pro někoho, kdo jako já žije v Izraeli, tedy v zemi, kde si Žid nemůže vzít za ženu Nežidovku, vyvolávají snahy o nalezení židovské DNK hnus.“
Stejný „židovský gen“, o kterém se rozvyprávěl umělec v izraelském rozhlasu, se ale nedávno stal osudným jistému 12tiletému chlapci z Londýna. Ten totiž projevil zájem navštěvovat Jewish Free School, jednu státem dotovanou židovskou školu na severozápadě Londýna, ale bylo mu to vedením školy zakázáno, protože jeho matka neprokázala židovský původ. Podle židovského náboženského zákona Halacha nelze tohoto chlapce považovat za Žida, protože jeho matka nekonvertovala k židovství ortodoxní cestou. Nejvyšší soudní dvůr se v následku toho musel zabývat přijímací praxí na této škole a nakonec těsně rozhodl, že toto odmítnutí ke studiu není přípustné, protože chlapcova žádost o přijetí byla vedením školy zamítnuta, vycházeje z etnických kritérií.
Před několika týdny přetřásla stránky evropského bulváru zpráva o tom, že Adolf Hitler prý zřejmě v sobě nosil i „židovské geny“. Testy DNA Hitlerových příbuzných měly údajně prokázat přítomnost chromozomu haploskupiny E1b1b1, který je v západní Evropě velmi neobvyklý. Vyskytuje se nejčastěji u Židů a také u severoafrických Berberů v Maroku, Alžírsku a Tunisku. Haploskupina E1b1b1 „je považována za jednu z původních genetických linií židovstva“, je prý přítomna u třetiny až pětiny židovské populace. Magazín Knack, který výsledky uveřejnil, dodával, že analýza DNA Hitlerových příbuzných byla prováděna podle nejpřísnějších vědeckých standardů.
Po uvedení několika náhodných případů vzniká závažná otázka: Tak jak tedy, existuje onen „židovský gen“ či se jedná pouze o výplod fantazie „rasisty“ Thilo Sarrazina? Zásadní je skutečnost, že na rozdíl od slavné Sarrazinovy věty tato senzační zpráva o Hitlerových židovských genech žádný mediální protest v Německu nevyvolala. Kde zůstal hlasitý odpor proti tematizování „chladného genetického materiálu“?
Z toho jednoznačně vyplývá, že rozhodujícím rozdílem je okolnost, k jakým účelům je téma dědičného materiálu politicky vytahováno na scénu. Pokud se němečtí politikové a zástupci židovských svazů v Německu nyní pohoršují nad Sarrazinovou větou o genech, kterou její autor chápal kulturalisticky a ne biologicky, tak je to důkazem nevídaného pokrytectví a prolhanosti, jak si můžeme znázornit na následujícím posledním případě.
Známý židovský internetový portál hagalil.com zveřejnil 29. srpna článek Ulricha W. Sahma, žijícího v Jeruzalémě, ve kterém se autor pod nadpisem „Mají Židé vlastní geny?“ velmi kriticky vypořádává s otřepávaným Sarrazinovým výrokem a uzavírá svůj komentář slovy: „Kdo dnes o nějakých skupinách lidí a specielně o Židech šíří, že mají separátní geny, staví se do jedné řady s nejodpornějšími rasisty a nejhoršími antisemity.“
Tento stejný portál, který tak nekompromisně a moralisticky kritizuje Sarrazinův „nejodpornější rasismus“ a „nejhorší antisemitismus“, protože si dotyčný dovolil spekulovat o existenci „židovského genu“, na jiném místě doporučuje svým čtenářům genetický test na prokázání židovského původu:
„Máte židovské kořeny? (…) Existují jisté genetické znaky, které poukazují na židovský původ. Díky testu na DNA společnosti iGENEA může být prozkoumán Váš profil DNA ve vztahu k těmto znakům. Nositelé stejných nebo podobných genetických znaků jsou zahrnuti do haploskupin. Příslušnost k určitým haploskupinám může poukazovat na židovský původ. Kromě toho je určitý profil DNA nazýván »modálním haplotypem Cohen«, protože se ve zvýšené míře vyskytuje v židovské podskupině Cohanimů. Tento haplotyp jasně poukazuje na židovský původ v rámci otcovské linie. Ale také když nemáte žádnou typicky židovskou haploskupinu, můžete mít přesto židovské kořeny.“
Internetové periodikum, z kterého jsme nyní citovali, se samo označuje za "největší židovský online-magazín v německé řeči" s 300.000 návštěvníky měsíčně (vlastní údaje, stav 2005). Za jeden ze svých hlavních cílů vydavatelé těchto stránek, jejichž oficiální sídlo se nachází v Mnichově, určili "boj proti pravicovému extremismu a antisemitismu na internetu" a vyzývají pravidelně své čtenáře, aby redakci hlásili případy "závadných" internetových stránek.
Jak vidno, ti stejní kritici Thilo Sarrazina z řad německých židovských svazů, kteří se fixují na jeho „rasistický výrok“ o genech, by se už jenom z hlediska zájmu o svou vlastní věrohodnost měli v první řadě vypořádat s rasistickým smýšlením ve vlastních řadách či v Izraeli, kde se genetické pátrání těší velké oblibě.
Možná by také vůbec nebylo od věci, kdyby se Thilo Sarrazin rozhodl sám podstoupit absolvování genetických testů u zmiňované společnosti iGENEA, která na internetu verbuje pozoruhodnou upoutávkou „Jste Židem?“. Ať už by pro něj výsledky dopadly jakkoliv, těžko se může hledat krásnější příležitost, jak by se dalo názorně odhalit nestoudné pokrytectví některých jeho vášnivých a moralizujících kritiků.
