1.díl - 2.díl - 3.díl - 4.díl - 5.díl - 6.díl - 7.díl - 8.díl - 9.díl - 10.díl - 11.díl - 12.díl - 13.díl - 14.díl - 15.díl
Lukáš Beer
 |
| Přijetí Emanuela Moravce a Františka Teunera v uniformách Kuratoria u státního prezidenta Emila Háchy dne 23. září 1943. Pět dní předtím sepsal dr. Hácha svou politickou závěť a určil svého nástupce. |
Dne 18. září 1943, tedy pět dní před přijetím dr. Teunera a ministra Moravce u státního prezidenta, které bylo zachyceno na snímku, sepisuje dr. Emil Hácha svou politickou závěť, ve které obhajuje svou dosavadní politiku a jako svého nástupce určuje dr. Jaroslava Krejčího, popřípadě Adolfa Hrubého. V závěru své závěti Hácha uvádí: „Tak se s Vámi všemi loučím s posledním přáním, aby se můj národ mohl vítězství Říše a Evropy dožít také jako svého vítězství a aby jeho synům a dcerám byla dopřána šťastná a požehnaná budoucnost. K tomu nechť nám žehná Bůh!“. Tento dokument svědecky potvrdili dr. Augustin Popelka, Jan Fousek a dr. Josef Kliment.
Přesně o týden později po sepsání Háchovy závěti se spolu setkali generální referent Kuratoria dr. Teuner a SS-Obersturmbannführer Fischer a probrali spolu spoustu zajímavých otázek. Ohledně Emanuela Moravce dr. Teuner prohlásil, že Moravec prý všude jen usiluje o to, hlídat, aby se o německých opatřeních nešířila všeobecně hanlivá kritika. Jako typický příklad uvedl Teuner aktuální návštěvu u státního prezidenta z 23. září 1943. Oběda, který trval od půl jedné do tří hodin – a tedy daleko přesáhl plánovaný čas, se zúčastnili dr. Augustin Popelka, dr. Josef Kliment, Emanuel Moravec a dr. František Teuner. Kliment se kdysi stranou měl vyjádřit v tom smyslu, že má při každé návštěvě Moravce u prezidenta Háchy strach, protože ministr školství a lidové osvěty při diskusích, týkajících se německých opatření, okamžitě hrubě reaguje a státní prezident se po takovýchto návštěvách zpravidla cítí velmi unaven a nemocen. Kliment byl rozhodnut, že v rámci této návštěvy vyvolá debatu, při které se pokusí jednou provždy udělat jasno. Po ukončení návštěvy však dr. Kliment generálnímu referentovi Kuratoria dr. Teunerovi přiznal, že tentokráte se Moravec choval mimořádně přátelsky a otevřeně, a tak nebylo třeba mít sebemenší obavy z reakcí státního prezidenta. Pouze v jednom okamžiku Moravec reagoval poněkud podrážděně, totiž když přišla řeč na opatření Technische Nothilfe, která byla kritizována ovšem také i z některých německých míst. Navzdory pokynům ministerstva pro hospodářství a práci byli totiž pro Technische Nothilfe nasazováni i mladiství mladší osmnácti let a ve dvou případech mělo dokonce dojít k tomu, že mladí lidé byli využiti při vyprošťování zasypaných a zmrzačených mrtvol a za jeden den práce byli pak „odměněni“ třemi cigaretami a odpovídajícím množstvím alkoholu, který museli i přes nejrůznější zdráhání vypít (resp. cigarety museli vykouřit). Mladiství podali českým úřadům v dopisech stížnosti, ale tyto zatím nebyly odpovídajícím způsobem zpracovány. Dr. Teuner v této souvislosti potvrdil, že ministr Moravec navzdory koncepcím ministerstva pro hospodářství a práci vydal pro ministerstvo školství oběžník, ve kterém sděloval, že z jeho strany není žádných námitek proti využití mladistvých průmyslováků ve věku pod 18 let pro "TN". Teuner poukázal na to, že právě nasazení mladistvých mladších osmnácti let v Říši se mimořádně nevýhodně podepisuje na náladách protektorátního obyvatelstva a že Moravcův kladný postoj si vysvětluje jako snahu učinit na německé straně odpovídající dobrý dojem.
Samotná návštěva u dr. Emila Háchy se ale neočekávaně protáhla především proto, že se Emanuel Moravec velmi otevřeným způsobem rozvykládal o svých setkáních s dr. Benešem, což vzbudilo velký zájem především u prezidenta Háchy. Dr. Josefa Klimenta Moravcovo vystupování na této návštěvě imponovalo až tak, že přijal okamžité pozvání ministra školství a lidové osvěty do svého úřadu na promítání filmu a zdržel se zde až do pozdního odpoledne.
Samotné návštěvě u státního prezidenta přecházelo 22. září 1943 i večerní setkání u ministra Moravce, které dle údajů dr. Teunera (podaných ve Fischerově zprávě) vyústilo v menší alkoholickou pitku. Dr. Teuner s politováním přiznával, že měl na tom i svůj podíl, ale rozhodl se, že toto menší vykolejení se nesmí již nikdy více opakovat. Tohoto setkání u Moravce se zúčastnilo také patnáct dívek, což mělo být chápáno jako vlídný signál směřovaný protektorátnímu ministru Jaroslavu Krejčímu, který na večírek dorazil v deset hodin večer a dobře se při něm bavil. Mělo to přispět ke zlepšení vztahů mezi Moravcem a Krejčím. Dr. Teuner pak společně Moravcem odjeli z večírku domů a během jízdy se ministr školství a lidové osvěty vyjádřil v tom smyslu, že práci v Kuratoriu by chtěl pomalu přenechat mladším, protože se na to cítí už příliš stár (na jaře teprve oslavil padesátiny), a že by se v podstatě chtěl soustředit pouze na psaní knížek. Teuner to pak soukromě v rozhovoru s Fischerem ohodnotil jako jeden z dalších příkladů toho, jak často Moravec ve svých názorech kolísal.
V té době trápila Františka Teunera ještě jiná věc. Zrovna nedávno totiž obdrželi tři další Češi německý kříž za válečné zásluhy. Teuner považoval za vhodné, aby se propůjčení vyznamenání konalo ve slavnostní atmosféře v Praze a byl toho názoru, že i Čechům by se měla předávat vyznamenání, protože se mu zdálo nepochopitelné, že na východě je to běžnou praxí, ale Čechům, kteří podle Teunera k válečnému výkonu přispívají větším podílem než všechny východní národy dohromady, se nemají předávat žádná válečná vyznamenání. Německá strana by podle názoru Františka Teunera neměla podceňovat pocity českého národa a rčení typu „husa je mi milejší než vyznamenání“ prý vůbec neodpovídají českému chápání těchto věcí. Také každý Čech je pyšný na každé vyznamenání a každý nositel vyznamenání je českým národem ctěn jako chlap. Teuner Fischerovi řekl, že tato otázka je diskutována v nejširších českých kruzích a naráží na nepochopení nad chováním německé strany, zejména při zohlednění praxe udělování východních medailí. Dále poukázal na to, že v posledním vydání časopisu „Böhmen und Mähren“ vyšla fotografie, na které říšský vedoucí mládeže zdraví chlapce z Hitlerovy mládeže vyznamenané válečným záslužným křížem, a že v této souvislosti nechápe, proč v protektorátním tisku nesmějí být zveřejněny zmínky o podobných případech, kdy došlo k udělování vyznamenání Čechům. Teuner zcela otevřeně prohlásil, že se Němci v budoucnu nebudou moci vyhnout tomu, aby v této odpovídající formě ocenili také české válečné nasazení, které v Evropě bezpochyby stojí s ostatními v přední linii.
Následoval pak delší rozhovor o linii Kuratoria pro výchovu mládeže. Vyskytla se otázka, zda je Kuratorium instrumentem germanizace nebo se spíše jedná o pokus vychovat český národ k říšské myšlence a nechat jej pak jako plnohodnotného člena Říše pak spolupracovat v rámci Říše. Teuner k tomu vyjádřil svůj názor v té formě, že dnešní práce Kuratoria nechává otevřené obě možnosti a řekl, že dnes nemá význam o tom na české straně diskutovat. Neboť když budou Němci po vyhrané válce skutečně český národ chtít germanizovat, nemůže být proti tomu z české strany prakticky nic uděláno. Dnešní práce Kuratoria by pak už jen odpovídajícím způsobem usnadnila německá opatření. Pokud by ale měla být zvolena druhá cesta, pak je třeba práci Kuratoria ohodnotit stejně tak pozitivně, protože se toto právě přeci pokouší o to, aby vychovala z Čechů především loajální příslušníky Říše. (Pozn.: Historik Tomáš Pasák uvádí ve své literatuře v přímé řeči údajná slova Františka Teunera, která se významově do určité míry kryjí s textem tohoto odstavce - srovnej. viz 11. díl. Pasák s největší pravděpodobností použil Fischerovu zprávu z 25.9.1943 adresovanou K. H. Frankovi, ve které Fischer referuje o obsahu tohoto soukromého rozhovoru a uvedl některé věty v ní uvedené jako Teunerovu přímou řeč. Pasák vzbuzuje dojem, že se jedná o doslovný citát Teunerových slov, ale ve skutečnosti tomu tak není. Přesto však tento citát často přebírají od Pasáka i jiní autoři.)
K malému doplnění textu došlo i ve 12. dílu, který se zabývá hodnocením pražského Dne mládeže ze září 1943 očima českých historiků. V týdenní zprávě stranického spojovacího úřadu NSDAP při říšském protektorovi, adresované 15. září 1943 do Mnichova, se taktéž protiřečí obvyklému hodnocení v podání české historiografie. Německá zpráva hodnotí akci Kuratoria takto: „12. září se v Praze konal Den branného otužování Hitlerovy mládeže za silné účasti německého obyvatelstva. Zároveň pořádalo Kuratorium pro výchovu mládeže Den české mládeže, spojený s pochodem ulicemi Prahy. Na sportovní zakončovací akci na pražském strahovském stadionu se dostavilo asi 60-70.000 diváků. Asi 70% z toho byli dospělí. V důsledku nedostatku místa nemohlo už být mnoho osob vpuštěno dovnitř. Pokud zohledníme, že Češi na Kuratorium pro výchovu mládeže všeobecně nahlíží jako na instrument germanizace, pak je na místě vysoký počet návštěvníků ohodnotit jako pozitivní, jako přiznání se k říšské myšlence.“
Nová, 16. část seriálu bude následovat za týden. Prameny k uvedeným údajům jsou uvedeny v poznámkách pod aktualizovanými díly 11, 12 a 14.
