 |
| V poštovních schránkách vídeňských domácností se v těchto dnech objevil předvolební comics FPÖ o "vídeňských pověstech". Snímek zachycuje ilustraci k svéráznému podání pověsti o obléhání Vídně Turky v roce 1683. Pod nadpisem "Naše Vídeň pro naše lidi" se proti Turkům chystají bojovat také zbrojnoši s českou, maďarskou, bavorskou, polskou a srbskou vlajkou. |
Za necelé dva týdny (10. října) proběhnou v hlavním městě volby do obecní rady a předvolební countdown běží samozřejmě již na plné obrátky. Z celkového počtu oprávněných voličů (1,15 miliónu) připadá 18% na Vídeňany migrantského původu. Největší skupinu z nich (36.000) tvoří osoby pocházející ze Srbska a Černé Hory, v minulosti tradiční voliči sociální demokracie. Situace se začala ovšem pomalu měnit nejpozději před dvěma roky, kdy se předseda FPÖ, H. C. Strache, ukázal na nacionalistické srbské demonstraci v Bělehradě, směl promluvit k tisícům posluchačů a držel přitom v ruce transparent s nápisem „Kosovo je Srbsko“. Získal si tím sympatie o mnoha Vídeňanů srbského původu, navíc udržuje přátelské styky s mnoha Srby ve městě a je častým návštěvníkem jejich lokálů. Na kandidátních listinách vídeňské FPÖ můžeme dnes také najít několik srbských jmen. Tato taktika se Svobodným vyplatila, protože k nim řada Srbů přeběhla ze sociální demokracie.
Sociální demokraté starosty Michaela Häupla, který je politiky FPÖ běžně označován za „přítele islamistů“, se naproti tomu soustředí na druhou nejpočetnější migrantskou voličskou skupinu ve Vídni, kterou představují Turci (30.000 voličů). Svým způsobem SPÖ vsadila na nejslibněji se vyvíjející voličský potenciál – podíl muslimů ve městě neustále roste. Je pochopitelné, že pro muslimy je kurs Svobodných, agitujících proti islamizaci a vstupu Turecka do Evropské unie, naprosto neakceptovatelný. Ale ani „katolická“ ÖVP (lidovci) nepředstavuje pro muslimy vhodnou alternativu. Zbývají tedy už jen Zelení a sociální demokraté, na jejichž půdě dnes politicky působí velké množství Turků a muslimů z dalších zemí, o čemž svědčí mimo jiné i velký počet tureckých ale i dalších islámských kandidátů na listině vídeňské SPÖ.
Tak například sociálnědemokratický politik Omar Al-Rawi je zároveň integračním pověřencem ústřední organizace islámské náboženské skupiny v Rakousku a byl hlavním iniciátorem červnové politické rezoluce vídeňské obecní rady, která za jednomyslné účasti všech politických stran odsuzovala izraelský zákrok proti konvoji plujícímu do pásmu Gaza. Rezoluci přijaly všechny politické strany, na nátlak lidovců a Svobodných byl ovšem umírněn původní ostřejší tón rezoluce, vyžadující navíc sankce proti Izraeli. V zápětí se ve Vídni uskutečnila početná protiizraelská demonstrace, které se domácí obyvatelstvo účastnilo pouze okrajově. Prezident židovské obce v Rakousku Ariel Muzicant proti „jednostranné“ rezoluci vídeňské rady ostře protestoval a proběhla taktéž ostrá výměna názorů s nejvlivnějším rakouským muslimským politikem, sociálním demokratem Al-Rawim. Ten Muzicantovo nařčení z antisemitismu vehementně odmítl a poukazoval na to, že byl například před několika lety sám iniciátorem protestního prohlášení proti některým výrokům íránského prezidenta Ahmadínežáda. Stranický šéf Al-Rawiho, sociálnědemokratický vídeňský starosta Michael Häupl k obviněním z „antisemitismu“ na adresu jednoho ze svých komunálních politiků raději mlčí. Na předvolebních shromážděních je zvyklý atakovat především FPÖ a připisuje této straně právě tyto motivy: „Proticizinecké štvaní a antisemitismus nemají v našem městě co pohledávat!“.
Nyní se situace ovšem začala ovšem zapeklitě komplikovat. Představitelé IKG (židovské obce) v Rakousku po léta napadali politiku strany FPÖ, označovali řadu jejich politiků za „sklepní nácky“ a skryté sympatizanty nacionálního socialismu. Sympatie IKG patřily vždy v první řadě sociálním demokratům. Rakouská sociální demokracie, zejména její vídeňská odnož, však postupně mutuje v nejoblíbenější muslimskou politickou stranu a není žádným tajemstvím, že široké vrstvy rakouských muslimů odsuzují politiku státu Izrael, což v radikálnějších případech vyúsťuje i ve vyloženě antisemitské postoje, jak to ilustrovaly některé, i když spíše ojedinělé, jevy na zmíněné demonstraci. Nedávné názorové třenice mezi rakouskou židovskou náboženskou obcí a spoluorganizátorem protiizraelské demonstrace ve Vídni, sociálním demokratem Omarem Al-Rawim, jsou důkazem toho, že židovské organizace v Rakousku pomalu mění kurs ve svém dosavadním vnímání přistěhovalecké politiky. Ještě před několika lety IKG nekompromisně obhajovala multikulturní toleranci, pod vlivem postupné islamizace však citelně stojí čím dál více v konfrontaci s nemilou skutečností, že podporou přistěhovalectví z muslimského světa pomáhala importovot do země i potenciální odpůrce politiky státu Izrael.
To je ovšem pouze jedna z paradoxních změn poslední doby. Za zpozornění stojí výroky některých politiků FPÖ k nedávnému sporu mezi rakouskými muslimy a Židy. Dříve než si je uvedeme, připomeňme si jen, že FPÖ byla založena v roce 1956 a její předchůdce, ze kterého vzešla, totiž Svaz nezávislých (VdU), představoval bezprostředně po válce především sběrný politický tábor bývalých aktivních nacionálních socialistů, kteří po roce 1945 ztratili volební právo, ale také i německých nacionálů a tzv. „velkoněmců“. Mimochodem, první předseda strany, Anton Reinthaller, bývalý SS-Brigadeführer, byl v letech 1950-1953 za svou bývalou politickou činnost dokonce vězněn.
I dnes, po odštěpení „Liberálního fóra“ v roce 1993 a haideriánců (BZÖ) v roce 2005 nemůžeme hovořit o skutečně jednotné tváři řadového členstva strany, v rámci FPÖ působí nadále několik proudů. Navenek se FPÖ prezentuje jako „německo-liberální“ politická strana, velký podíl členstva se s tím také ztotožňuje, nicméně nedávné dobrovolné vystoupení ze strany v případě dr. Günthera Rehaka jen dokumentuje skutečnost, že přívlastek „liberální“ jsou někteří ochotni akceptovat pouze proto, že nevidí jinou alternativní možnost svého politického aktivismu. Jednotícím prvkem se napovrch skutečně zdá být otázka pohledu na přistěhovaleckou politiku.
Zajímavé je sledovat reakci některých politiků FPÖ červnový izraelský zákrok vůči konvoji plujícímu do pásma Gazy. Je pozoruhodné, že hlavní iniciátorkou rezoluce odsuzující izraelský zákrok byla v první řadě vídeňská SPÖ (zejména díky iniciativě Omara Al-Rawiho) a nikoliv FPÖ. I předseda strany H. C. Strache se k incidentu vyjádřil kriticky, ale spíše moderátním způsobem. O něco ostřeji protestoval pak poslanec za FPÖ v Evropském parlamentu Andreas Mölzer, který je přiřazován k tzv. nacionálnímu křídlu FPÖ a kterého Ariel Muzicant už dříve tituloval označením „sklepní nácek“. Skutečnost, že FPÖ označuje vídeňskou sociální demokracii za „islamistickou stranu“, nepřekvapuje. V této souvislosti se však v létě nechal slyšet generální tajemník FPÖ Harald Vilimsky, když nepřímo obvinil vídeňského sociálně-demokratického starostu z toho, že ve své straně podporuje moc islamistů, kteří údajně šíří antisemitismus a vytváří napjaté vztahy s židovskou obcí v Rakousku. A minulý týden vytýkal sociálním demokratům předseda vídeňského poslaneckého klubu FPÖ Eduard Schock, že „rudí poslanci dělají antisemitismus salonním“, totiž v narážce na účast poslance SPÖ Al-Rawiho na demonstraci proti zákroku Izraele.
Zvláštní postavou působící v FPÖ je David Lasar, sám člen izraelitské náboženské obce. Aktivně podporuje úsilí několika občanských iniciativ proti výstavbě mešit v určitých vídeňských městských částech a vystupuje proti islamizaci. Ten sociálnědemokratického politika Al-Rawiho, pocházejícího z Bagdádu, obvinil dokonce z nepřátelství k Židům: „Ale co zmůže několik tisíc Židů proti několika set tisícům muslimů v Rakousku?“.
V případě FPÖ nejde samozřejmě o žádné otevřené a jednostranné sympatizování s politikou Izraele, se kterým se lze setkat u některých evropských pravicově populistických stran, zpravidla brojícím proti islamismu, přesto si někteří kladou otázku, jakou roli hrají přinejmenším někteří představitelé a politikové FPÖ v souvislosti s tzv. „Israel-connection“, tedy se sítí evropských nacionálně a více či méně antiislámsky orientovaných liberálních stran, které více či méně otevřeně spojují boj proti přistěhovalectví a zejména proti islamizaci Evropy současně s demonstrativní podporou Izraele. Skutečnost, že někteří politikové FPÖ obviňují sociální demokracii z antisemitismu, působí ale skutečně pikantně.
Někoho by možná mohla překvapit skutečnost, že i Češi tvoří poměrně početnou skupinu migrantů s volebním právem ve Vídni – je jich ve městě registrováno celkem 16.221. O jejich přízeň však vyloženě žádná politická strana nebojuje, tedy vezmeme-li v potaz boj o sympatie na základě etnického či národnostního původu.
 |
| Dinko Jukić (21), původem z Chorvatska, byl jmenován migrantským mluvčím vídeňských lidovců místo Sirvan Ekiciové z Turecka. ÖVP (vpravo Christine Marková) muslimští voliči zrovna dvakrát nepreferují. (Foto: Die Presse) |
Zbývají tedy už jen Zelení. Ti byli svého času vlastní průkopníci politikaření mezi migranty v zemi. Předsedkyně vídeňských Zelených Maria Vassilakou, původem z Řecka, sice propaguje multikulturalismus a přistěhovalectví, zdá se ale, že aktuální interní stranické konflikty a roztržky této politické straně uškodili natolik, že lovení voličských hlasů v migrantských vodách nepomůže straně v následujících volbách již nic zachránit.
Zkušenost z jiných zemí, kde politické strany taktéž usilovaly o sympatie konkrétní skupiny migrantů, ukazují, že tento trend se může za určitou dobu stát kontraproduktivním v tom smyslu, že jisté politické strany se díky této strategii pro určité části voličů časem stávají definitivně nevolitelnými. Tuto zkušenost si rakouské politické strany musí nejprve prožít na vlastní kůži.
