26 bývalých vedoucích evropských politiků apeluje, aby Evropa radikálně změnila svou politiku vůči Izraeli

„Jsou ve hře peníze a věrohodnost EU“, praví se v jejich dopise

Výzvu 26 politiků podepsal také bývalý
spolkový prezident SRN v letech 1984-
1994, křesťanský demokrat Richard von
Weizsäcker.

Rakouský deník Der Standard a švýcarský internetový zpravodaj 20 Minuten online přinášejí dnes zprávu o dopise, který byl adresován vedoucím osobnostem EU a 27 státním a vládním šéfům jejich členských zemí. Konkrétně 26 bývalých vedoucích a významných evropských politiků v této výzvě požaduje ostrá opatření proti Izraeli kvůli jeho osadnické politice a zdráhání se dodržovat mezinárodní právo. Noviny Der Standard citují z izraelského listu Haaretz, podle kterého mezi iniciátory tohoto dopisu patří například bývalý německý spolkový prezident Richard von Weizsäcker, dále také bývalý španělský premiér Felipe Gonzáles, bývalý pověřenec EU pro zahraniční vztahy Javier Solana, bývalý prezident komise EU a bývalý italský ministerský předseda Romano Prodi a bývalá irská prezidentka Mary Robinsonová. Citovaný švýcarský portál kromě zmíněných osobností jmenuje na prvním místě i bývalého německého spolkového kancléře Helmuta Schmidta.

USA tento týden oznámily, že Izrael nesouhlasí se zastavením výstavby osad na Západním břehu Jordánu. 26 podepsaných politiků svým dopisem podporuje palestinské snahy o uznání nezávislého státu jako alternativu k jednáním o Blízkém východu a požaduje od EU, aby hrála efektivnější a aktivnější roli vůči USA a Izraeli. EU by podle nich neměla akceptovat změny hranic z roku 1967, jednostranně provedené Izraelem.

V dopise, který byl napsán během jednoho jednání v půlce listopadu v Londýně, se podle 20 Minuten online doporučuje, aby EU zamezila dovoz výrobků, které pochází z okupovaných oblastí, ale které jsou navenek etiketované jako „izraelské“. V dopise se praví: „Považujeme jednoduše za nevysvětlitelné, že takovéto výrobky stále ještě nacházejí místo v preferovaných obchodních dohodách mezi EU a Izraelem“. Dále se zde uvádí, že s Izraelem se má zacházet jako s každou jinou zemí: „EU dává už desetiletí srozumitelně najevo, že chápe osady v okupovaných oblastech jako ilegální, ale Izrael je přesto dále buduje. Jako každá jiná země by měl být Izrael přiměn k odpovědnosti. Ve hře je věrohodnost EU.“ A ne pouze věrohodnost: „Naše skupina by chtěla zdůraznit, že EU za poslední dvě desetiletí učinila velmi hutné investice do budování fundamentů řešení dvou států – v neposlední řadě z peněz daňových poplatníků v EU.“ Bez pokroku při mírových jednáních by podle iniciátorů prohlášení byly další investice „bezcenné“.

Zřejmě nejostřejší pasáž dopisu se týkala budoucnosti mírových jednání. Evropská rada by měla stanovit časový limit, jako kupříkladu nejbližší jednání v dubnu 2011, kdy by se posoudil dosavadní vývoj mírových jednání. Pokud by se do té doby nedosáhlo žádných pokroků, neměla by „Rada jinou volbu než záležitost předat mezinárodnímu společenství“. Mezinárodní společenství by pak mělo vyvinout „vizi a strategii pro řešení konfliktu“. Jinými slovy to znamená, že by se nekonaly již žádné přímé rozhovory mezi Palestinci a Izraelci a také už žádné zprostředkování prostřednictvím USA. Rozhodnout o tom, co se bude dále dít s okupovanými oblastmi, by pak měla OSN. To by pochopitelně mělo dopad na dosavadní výhodnou pozici Izraelců, protože by na rozdíl od přímých rozhovorů s Palestinci neměli už tak velký vliv na detaily v rámci řešení dvou států. Bývalí evropští politici doporučují v dopise vedení EU, aby Evropská unie učinila to, co USA neumí nebo nechtějí: potrestat Izrael, když se vzpírá požadavkům mezinárodního společenství států. Na rozdíl od postupu USA, které se Izrael pokouší jako nedávno umírnit pobídkami, by Evropa měla zvolit cestu potrestání Izraele, praví se v jejich dopise.