Asimilovaný vídeňský Čech horlivým německým nacionálem

Malá exkurze do historie vídeňských buršáckých spolků
Lukáš Beer

Georg von Schönerer (1842-1921), horlivý
rakouský "německý nacionál" a antisemita
měl na vídeňské akademické půdě svůj
"český" pendant v osobě Jaromira Tobiascheka.

Před několika málo dny se zde psalo o podivné cestě předsedy FPÖ Heinze-Christiana Stracheho s doprovodem do Izraele. Veřejnoprávní televize (a rozhlas) ORF tuto cestu naprosto ignorovala, ale zpravodajství o ní se zato objevilo v řadě deníků. H. C. Strache prohlásil během a po absolvování této cesty několik pozoruhodných věcí, jako například to, že si prý hluboce cení odkazu Theodora Herzla (1860-1904), nejvýznamnějšího představitele sionismu a „duchovního otce“ státu Izrael, pocházejícího z Rakousko-Uherska a působícího jako novinář ve Vídni. Na své stránce na Facebooku o tom H. C. Strache před několika dny mj. napsal: „Na pozvání izraelských pravicových politiků pobývám touto dobou při příležitosti jednoho jednání v izraelském městě Ashkelon. Už mnoho let pěstuji přátelské vztahy k zástupcům Izraele. Mám také mnoho společného s patriotem a buršákem Theodorem Herzlem.“ V jednom oficiálním tiskovém prohlášení FPÖ její předseda zase konkrétněji uvedl toto: „Jako Rakušan jsem si vědom toho, že to byl Theodor Herzl, kdo svými spisy připravoval založení Izraele, především svou programatickou knihou „Židovský stát“ a svým utopickým románem „Staronová zem“. Herzl byl uvědomělým německým buršákem se židovskými kořeny. Na tomto základě rozvinul sionismus, byl kosmopolitou a duchovním zakladatelem státu. To nejsou žádné protiklady.“ A na jiném místě zase Strache prohlásil: „Neboť ten, kdo miluje svůj vlastní národ, umí také projevovat ocenění vůči národům jiným. Theodor Herzl nám může být ve své duchovní velikosti a schopnosti pro nadchnutí dnes také velkým vzorem.“

Nerozvádějme teď detailněji Stracheho vývody, to by byla tématika na jiné, vědecké pojednání. Ale vraťme se na chvíli k onomu Strachem zmíněnému vztahu Theodora Herzla k německému buršáctví. Shodou okolností zde totiž narazíme na jednu malou perličku, zajímavou i pro české čtenáře.

Jaký vztah mají Theodor Herzl a Heinz-Christian Strache k buršáctví, tedy k členství ve studentských spolcích, zpravidla označovaných jako silně německy nacionálních a pravicových? Tradice německých studentských spolků sahá až do roku 1815, kdy tyto – zjednodušeně řečeno – sledovaly různé politické cíle, především sjednocení Německa. Velký rozmach prožívají zejména koncem 19. století, když však už postupně ztrácely svůj původní liberální charakter. Co má tedy předsedu FPÖ Stracheho a otce sionismu Herzla tak spojovat?

Dnes 41letý H.C.Strache se stal již ve věku 15 let členem studentského spolku „Vandalia“ (Wiener pennale Burschenschaft Vandalia). Theodor Herzl zase studoval od roku 1878 na vídeňské univerzitě a stal se zde členem studentského buršáckého spolku „Albia“ (Wiener akademische Burschenschaft Albia). Herzlovo členství v buršáckém spolku, hlásícímu se nacionalisticky k němectví, však netrvalo příliš dlouho. O tom se H. C. Strache jaksi nezmínil. Theodor Herzl totiž spolek už po pěti letech opustil v roce 1883, tedy ještě za studia, protože se mu zprotivily antisemitské výpady některých jiných studentů v uvedeném spolku.

Až do roku 1880 byli asimilovaní Židé ve Vídni velmi často zaměřeni německo-nacionálně a bylo do té doby naprosto běžné, že židovští studenti vstupovali do buršáckých studentských spolků, patřil k nim tedy i Theodor Herzl. Ale někdy v průběhu roku 1880 nastal zlom. Tehdy s koncem liberálního období přišla v Rakousku nová antisemitská vlna a Židé byli ze svých buršáckých spolků vylučováni. A velký podíl na tom měla osobnost, působící v německo-nacionálním buršáctví ve Vídni – jeden z nejhorlivějších antisemitů v hlavním městě Rakouska svého času – jistý pán Jaromir Tobiaschek. Ten už ve svém radikalismu požadoval vyloučení Židů z buršáckých spolků již v 70. letech 19. století. Židovští studenti byli v reakci na to pak nuceni zakládat svoje vlastní studentské spolky. Ten první z nich, „Kadimah“ (což znamená v překladu „vpřed“ nebo „na východ“) uváděl ve svých statutech jako cíl následující: „Boj proti asimilaci. Zvednutí židovského sebevědomí šířením židovských dějin a literatury; zřizování židovských kolonií v Palestině.“

Je skutečně tak trochu překvapivé, že jako přední horlivý antisemita v nacionalistickém německém buršáckém spolku se zrovna projevoval asimilovaný Čech, který si vedle svého německy psaného příjmení ponechal i své české křestní jméno. Za hlavního zástupce „rasového antisemitismu“ (resp. antijudaismu) v Rakousku té doby byl považován Georg von Schönerer (1842-1921), rakouský politik, který v posledním dvacetiletí 19. století hrál významnou úlohu jako vůdce německých nacionálů a Všeněmců, byl zarputilým nepřítelem politického katolicismu a zároveň také radikálním antisemitou. Byl zastáncem národovecky-germánské ideologie, odpůrcem liberalismu a usiloval o zrušení monarchie a o připojení západní části Rakouska k Německu. Proto prý měl později i významný vliv na Adolfa Hitlera, který v něm spatřoval jeden ze svých vzorů.

Dr. Jaromir Tobiaschek uplatňoval radikální antisemitské postoje právě na půdě buršáckých spolků. Přímo na jeho popud prosazoval už roku 1878 buršácký spolek „Teutonia“ zásadu „očištění od Židů“ a podobně spolek „Libertas“ zavedl v zimním semestru 1878/79 tzv. árijský paragraf. V něm se tvrdilo, že „na Židy nelze pohlížet jako na Němce, a sice ani tehdy ne, když byli pokřtěni“. Tobiaschek uplatňoval své zásady zpočátku v užším kruhu souputníků i navzdory tomu, že v jeho spolku „Teutonia“ bylo aktivních mnoho buršáků židovského původu. Jaromir Tobiaschek si však získával čím dál více stoupenců. Právě v té době se do kontaktu se studentstvem dostává poprvé i Georg von Schönerer, a sice zrovna na půdě spolku „Teutonia“. Z tohoto spolku Jaromira Tobiascheka se antisemitismus přenesl i na další buršácký spolek „Libertas“, kde zas mezi přední průkopníky antisemitismu mezi německými nacionály na studentské půdě patřil člověk s pěkným německým příjmením Kolisko. Po roce 1881 přišla vlna vylučování Židů z buršáckých spolků ve Vídni, která se přenesla i do dalších měst, jako do Štýrského Hradce a na pražský buršácký spolek „Teutonia“. V říjnu 1883 pak založily čtyři vídeňské buršácké studentské spolky „Bruna“, „Libertas“, „Silesia“ a „Teutonia“ nový akademický svaz, podle jehož statutů bylo vyloučeno přijímání Židů do členských buršáckých spolků. Mimochodem, v tomto směru je zajímavé doplnit, že buršácká tradice utrpěla i přes svou antisemitskou minulost roku 1933 v Německu velkou ránu tím, že hnutí muselo být zglajchšaltováno do oficiální organizace „Nacionálně socialistický svaz studentů“. Po anšlusu Rakouska vyvíjely buršácké spolky činnost nakonec už jenom v Chile.

Heinz-Christian Strache se odvolává na Theodora Herzla jako na svůj vzor, který vyplývá z jeho buršácké kariéry. Strache však pozapomněl (?), že tato Herzlova kariéra byla krátká a také neuvádí, proč skončila. Ale tento detail už poněkud zapadá do stínu jeho oportunistického „salto mortale“, které Strache předvedl při své cestě do Izraele. Mnoho dosavadních voličů FPÖ to dodnes nepochopilo a nejeden z nich už odmítá straně dávat v budoucnu svůj volební hlas. Ale kdo by tušil, že nás tato malá exkurze do 19. století nakonec přivede až k českým kořenům za tak zajímavých okolností?

Literatura:
Schubert, Karl: Die Geschichte des österreichischen Judentums, Böhlau Verlag Wien 2008