Na konstruktivním vztahu ke světovému islámu se údajně nic nemění
Podle výsledků nejnovějšího výzkumu veřejného mínění, provedeného institutem IMAS, se strana Svobodných (FPÖ) dostala mezitím na úroveň popularity vládních politických stran – zaostává s 25% potenciálních voličských hlasů o jedno procento za sociálními demokraty a dělí se o druhé místo s lidovci. V kategorii 14 až 29letých Rakušanů FPÖ dokonce jednoznačně vede s 42% příznivců.
V sobotu se v dolnorakouském Vösendorfu za jižními hranicemi Vídně konalo tradičně každoroční „novoroční setkání“ této politické strany, na kterém po boku Heinze Christiana Stracheho vystoupila také loňská neúspěšná kandidátka na post spolkového prezidenta, Barbara Rosenkranzová. Hlavní řečník Strache sebevědomě oznámil, že jeho strana je na nejlepší cestě stát se v brzké budoucnosti nejsilnější politickou silou v zemi a převzít tak vedoucí úlohu. Tematizoval pak také obvyklým způsobem přistěhovaleckou politiku a neomezené otevření pracovního trhu pro sousedící členské země EU, platné od května tohoto roku.
Etablované politické strany se pokouší – neúspěšným způsobem – vzít alespoň částečně vítr z plachet straně FPÖ tím, že prezentují polovičaté návrhy, které mají údajně posloužit k úspěšné integraci přistěhovalců. Jedním ze základních požadavků je přitom dobrá znalost německého jazyka u osob migrantského původu. Zvlášť palčivá se situace jeví ve Vídni, ovládané nyní koalicí sociálních demokratů a Zelených, kde již 40% obyvatel má přistěhovalecký (mimorakouský) původ. Sociálnědemokratická vídeňská městská radní, Sonja Frauenbergerová, přišla s návrhem programu, který má zaručit, aby za pět let každý vídeňský přistěhovalec ovládal německý jazyk. Poněkud špatně směrovaným se zdá být sociálnědemokratický podpůrný integrační program pro nové přistěhovalce z členských zemí EU – ti totiž nepředstavují problematické vrstvy přistěhovalců a největší podíl na migraci z EU přitom tvoří Němci, kteří se však nepotřebují učit německy ale nanejvýš se adaptovat na poněkud jinou mentalitu spoluobčanů svého nového domova. Hlavní problémy s „integrací“ se vyskytují u vrstev přistěhovalců, v první řadě tureckého původu, kteří přišli do Rakouska před 40 lety, a u jejich potomků. Proti zpřísnění pravidel při požadování dostatečných znalostí němčiny pro přistěhovalce se razantně vyslovují vídeňští Zelení, protože nátlak na cizince, aby plnili kratší časové lhůty poskytované ke studiu němčiny, a také hrozba sankcí v případě laxního přístupu prý vyřazují přistěhovalce na pokraj společnosti – požadavek na znalost němčiny podle Zelených slouží jako „vyřazovací instrument“ přistěhovalců a je prý potřeba nechat tomu raději volný průběh...
FPÖ a světový islám – zůstává vše při starém?
Aktuální číslo politického týdeníku ZUR ZEIT, vydávaného stranickým ideologem FPÖ a poslancem Evropského parlamentu Andreasem Mölzerem, je tentokráte zaměřeno na nedávnou cestu předsedy strany H. C. Stracheho do Izraele a zabývá se obšírně izraelsko-palestinskými vztahy. Rozvržení příspěvků v tomto čísle se na první pohled jeví poněkud „schizofrenně“: na jedné straně se v aktuálním vydání objevil kritický fejeton, zaměřený proti bývalým komunistům z území NDR, kritizujícím „mezinárodní sionismus“, a proti rakouským „levicovým extremistům“, kteří podle Mölzerova týdeníku vidí „v obětech fašismu nové pachatele ve formě sionismu“ a vyzývají k bojkotu zboží z Izraele. Objevil se zde i příspěvek se všeříkajícím nadpisem „Sionismus, inspirovaný německým nacionalismem“. Na druhé straně se zde vyskytuje i článek „Temná stránka Izraele“ o výstavbě izraelských sídlišť a kritická stať „Jednoduchý obrázek světa lobbyistů Izraele“.
Ke slovu se dostává i Johannes Hübner, zahraničněpolitický mluvčí parlamentního klubu FPÖ. Hübner se měl podle některých nepotvrzených informací kriticky stavět k cestě H. C. Stracheho do Izraele a nebyl s ní vedením údajně předen ani obeznámen. Ve svém krátkém článku v Zur Zeit („Islámský svět je a zůstává naším partnerem v rozhovoru!“) Hübner zdůrazňuje, že jeho strana islám ze zásady neodmítá, ale že si stojí na zásadách, podle kterých má být přísně oddělována role státu od církve. Odmítavě se ale staví k přistěhovalectví z jiných kulturních oblastí. „Tak jako my islám ctíme jako většinové náboženství v muslimsky dominovaných státech, požadujeme pro nás respekt před křesťanským většinovým obyvatelstvem. Jako druhé největší náboženství si islám zasluhuje náš respekt. Nikdo nebude popírat kulturní výkony islámského světa. Pomysleme jen na vědecké výdobytky ve zdravotnictví a v matematice. A my Svobodní také víme, že islám není žádnou heterogenní jednotkou. Stejně jako v křesťanství jsou jeho výklady skutečně odlišné. Zřejmě právě proto je nutné táhnout dělící čáru mezi islámem a zneužíváním tohoto náboženství k násilí a terorismu“, píše Hübner k otázce vztahu jeho strany ke světovému islámu.
V závěru svého článku uvádí: „Po skončení Studené války to byly dvacet let USA, které zastávaly ústřední geopolitickou moc a v mnoha případech je nevyužily ve prospěch lidstva. Jako identicky uvědomělé hnutí podporuje nacionálně-svobodomyslný tábor úsilí islámského světa o emancipování se od určování někým cizím. Odpovědná evropská zahraniční politika musí hledat vyrovnání s islámským světem a nesmí se nechat instrumentalizovat Spojenými státy. My Svobodní jsme vždy odsuzovali americké války proti Iráku a Afghánistánu, které jsou z hlediska mezinárodního práva více než problematické. Stejně tak jsme se vyslovovali proti jednostranné démonizaci a hospodářskému přiškrcování Íránu; zóny bez atomových zbraní musí platit pro všechny státy jedné oblasti a nikoli jen pro jednotlivé státy, které se paušálně prohlásí za „darebácké“…“, uvádí se v závěru Hübnerova článku, kde se naráží na zvláštní právo Izraele v otázce vlastnění jaderných zbraní. (-lb-)
