80% pouličních prostitutek ve Vídni je migrantského původu, za přivýdělkem dojíždějí krátkodobě ženy ze Slovenska
Lukáš Beer
Město Vídeň, vedené prozatím stále ještě rudo-zelenou koalicí, chystá reformu zákona o prostituci. Sociálně demokratická městská radní Frauenbergerová by chtěla ještě před létem vidět na stole nový návrh příslušného zákona. Pouliční prostituce ve středu města naráží zejména na odpor obyvatel v 15. městském okrese, který již tradičně bojuje s problémem opakovaného překračování vymezených ochranných zón, kde prostituce nesmí být nabízena.
Oficiálně se jako prostitutky registruje ve městě na 2200 žen, k tomu ještě navíc připadne asi trojnásobně větší množství žen, které provozují prostituci ilegálně. Osmdesát procent těchto osob má migrantský původ. Přesné odhady čísel jsou však komplikované zejména proto, že velká řada zahraničních žen do Vídně dojíždí „přivydělat si“ třeba pouze jen na několik hodin z nedalekého Slovenska, nápadně velké množství prostitutek má taktéž maďarskou národnost. Zákon nabídky a poptávky si ovšem na druhé straně vyžaduje také uvést skutečnost, že průměrný počet „zákazníků“ využívajících služeb prostituce ve městě (vzato souhrnně, ne tedy pouze pouliční) se odhaduje na 16.000 za jednu noc. Rostoucí měrou se Vídeň musí potýkat s kriminalitou, související s rivalitou mezi agresivními „pasáky“ z Balkánu, kteří do „podsvětí červených lampiček“ zatáhli poněkud drsnější styl vzájemného si vyrovnávání účtů.
Zajímavé jsou odlišnosti v postojích jednotlivých politických stran k otázce „řízení prostituce“ v hlavním městě. Vládnoucí sociální demokraté (SPÖ) a Zelení v první řadě usilují o odstranění pojmu „odporující mravním normám“ ve vztahu k prostituci, tedy jinými slovy si nepřejí, aby byla prostituce společností chápána jako morálně závadná. Obzvláště komunální politikové a aktivisté z řad Zelených požadují větší počet tzv. „streetworkerů“ na ulicích, přičemž ani tak moc nepřekvapuje, že právě „pracovníci“ této údajně ach tak společensky záslužné branže politicky tendují k extrémní levici a „megatolerantním“ Zeleným. Podobně je to s celou řadou podivných organizací, které mají hájit práva a podporovat „práci“ prostitutek.
Dokonce i mezi rakouskými lidovci se najdou tací, kteří chtějí o novém nahlížení na prostituci přinejmenším diskutovat. Jedině Stracheho FPÖ usiluje o zákaz pouliční prostituce, přičemž je ochotná učinit výjimky v některých oblastech mimo obytné čtvrti. K tomu mají být navíc potrestáni všichni „zákazníci“, kteří by s prostitutkami navazovali kontakt ve městem stanovených ochranných zónách. H. C. Strache před pár dny ohlásil svůj pevný cíl stát se spolkovým kancléřem a to, že Svobodní v budoucnu převezmou kormidlo v multikulturně skomírající Vídni, se jeví také jako velmi realistické. Zbývá tedy jen doufat, že i řešení problematiky prostituce se pohne alespoň o pár kroků tím správným směrem.
Zkušenosti z Maďarska však ukazují, že samotné zákazy plodné řešení nepřinesou. Do hry by se musel zapojit totiž i jiný faktor, který můžeme pojmenovat „duchovně výchovným“, aby byl výsledek v zásadě efektivnější, ačkoli ne dokonalý. Od materialisticky založené konzumní liberálně-kapitalistické společnosti a jejich mainstreamových médií a kulturně-výchovných projektů ovšem skutečně nelze očekávat, že bude prostituci chápat jinak než v podstatě jako „jistý druh práce jako každá jiná a která na světě existuje již od nepaměti“. V této souvislosti by určitě nebylo k zahození nějaké sociologicko-psychologické porovnání všeobecného názorového postoje jednotlivých generací Čechů k prostituci a k jejím „vykonavatelům“ dejme tomu z nynějšího období, z období před 10 lety a z období před listopadem 1989. Dospěli bychom zřejmě k poznání, že míra společenské tolerance vůči osobám provozujícím prostituci (ať již ve formě běžné prostituce či ve formě pornografie), respektive k jejich činnosti, překotně narostla, zatímco míra zábran vykonávat aktivně prostituci vlivem liberální mediální masáže podstatně poklesla. Liberální přístup k prodejnému sexu, argumentující zpravidla povídačkou o tom, že prostituce byla, je a bude a že se nedá „vyhubit“, nebo že má pro společnost dokonce přínos, se hluboce vymstí na dorůstajících mladých generacích.
Ne, že by to byl nějaký zvláštní problém Rakušanů, to spíš letmé prostudování českého bulváru přinese na světlo plno zpráv o tom, kde jaká tvář z televizní obrazovky dříve natáčela porno nebo fotila akty, což už nabývá rozměry zdánlivé normality. Ani v rakouském bulváru se se servírováním takovýchto zpráv nesetkáme. Jaký má salonizace prodejného sexu v českých (bulvárních) médiích dopad na dospívající generace, si není těžké domyslet.
Když nedávno jeden významný rakouský deník zpovídal pouliční prostitutky na vnější polovině vídeňské ulice Mariahilferstrasse, téměř všechny si stěžovaly, že se k nim policie často chová jako k „lidem druhé třídy“. Například když od nich vyžaduje průkaz totožnosti.
Na to se dá říci jen jedno: rozhodnu-li se ze svobodné vůle a bez donucení chovat se jako „člověk druhé třídy“, musím počítat také s tím, že tak popřípadě budu někým jiným hodnocen. Zdravé instinkty se naštěstí zcela nepodařilo a nepodaří vymýtit ani v našem hypertolerantním věku.
