V dubnu neznámí pachatelé odcizili ve Štýrsku na železniční trati mezi Spielfeldem a Leibnitzem a mezi Bruck an der Mur a Perneggem celkem 4000 metrů měděných kabelů a tím vyřadili z provozu celou jižní železniční trasu rakouských spolkových drah. Podle odhadů činí hodnota lupu kolem 19.000 euro. Zloději, rekrutovaní především z řad Cikánů, se nezastaví ani před krádeží na hřbitovech. Tak například bylo na vídeňském hřbitově ve čtvrti Döbling odcizeno 88 měděných váz, předtím ti stejní pachatelé odcizili na hřbitově v Nickelsdorfu poblíž maďarských hranic 49 kovových váz, přičemž květiny, které se v nich nacházely, naházeli zloději jednoduše za hroby. Také zde vznikla vysoká škoda ve výši 10.000 euro. Rakouští kriminalisté však upozorňují, že krádež barevných kovů je ve skutečnosti celoevropským fenoménem. Tak např. bylo v Bulharsku v loňském roce odcizeno celkem 191 kilometrů měděného drátu, který patřil dolnorakouskému energetickému koncernu EVN.
Graz, které je se svými 260.000 obyvateli druhým největším rakouským městem, se potýkal již po deset let s jinou formou asociální aktivity a obtěžování občanů – organizovaným žebračením. Štýrské hlavní město se stalo revírem pro přibližně 70 Cikánů, pocházejících (a pravidelně dojíždějících!) v první řadě ze Slovenska, ale také i z Bulharska a Rumunska. Každý týden dojíždělo vlakem z 560 kilometrů vzdálené jihoslovenské obce Hostice určité množství Cikánů. Ti si mezi sebou rozdělili svá sedavá „pracoviště“ a zajistili si lůžka v místní noclehárně pro bezdomovce, kterou laskavě poskytuje jedna štýrskohradecká farnost. Od začátku měsíce však pod tlakem veřejnosti vstoupil ve městě v platnost totální zákaz žebrání a místo obtěžujících Cikánů se rozhodl demonstrativně posadit na chodník na frekventované nákupní ulici pro změnu farář Josef Pucher s jedním ze svých kolegů z „prožebrácké lobby“, která se hlasitě zasazuje proti zákazu, a vyjádřil své zarmoucení nad skutečností, že do Grazu kvůli zákazu nyní dojíždí pouze už jen polovina původních žebráků ze Slovenska, kteří nyní byli navíc nuceni přesedlat na (přeci jenom už o něco náročnější činnost) prodej novin. Pucher poukazuje na údajné neutěšitelné a nespravedlivé životní podmínky Cikánů z jižního Slovenska a podotýká, že zákazem je poškozen jejich zdroj obživy, jelikož sociální dávky, které poskytuje slovenský stát, prý nestačí k slušnému živobytí. Ke slovu se přihlásila hlasitě i „Katolická akce“ a celá řada pseudohumanistických levicově orientovaných iniciativ s argumentacemi typu „Okolnost, že se nasycení cítí být rušeni hladovými a bohatí chudými se nesmí stát základem nové právní normy v naší zemi“.
S organizovaným žebráním Cikánů bojuje dlouhou dobu i hornorakouské hlavní město Linec. Většinou přijíždějí na jeden den převážně ze Slovenska, a jak uvádí linecká policie, je „agresivní žebrání“, jak se tomu říká v policejním žargonu, momentálně „velmi aktuálním“ především v Linci a okolí. K večeru se autobusy obracejí zase zpět směrem na východ. Pro ilustraci jeden takový klasický případ, který se odehrál v Ansfeldenu nedaleko hornorakouské metropole. Jeden rakouský obchodník z Welsu se nechtěně stal svědkem plánovací schůzky asi 25 Cikánů ze Slovenska, kteří si v jedné restauraci na dálničním odpočívadle domlouvali svou strategii. Muži, ženy a děti se shromáždili před dvěma značkově oblečenými „vedoucími“, kteří všem postupně rozdávali nejrůznější srdceryvné příběhy sepsané na kartičkách z kartonu a dávali jim praktické pokyny, např. aby co nejmileji německy prosili „bitte schön“ a u toho se křiživali.
Minulý pátek podal u rakouského ústavního soudního dvora stížnost proti štýrskému zákazu žebrání, platícího od začátku května, nejmenovaný muž ze Slovenska. Jedná se o jednoho z cikánských žebráků, kteří jsou aktivní na rakouském území. Podpořila ho v tom katolická „Vincencova společnost“ ze štýrského Eggenbergu, zabývající se péčí o bezdomovce. Dle zástupců této společnosti se v případě štýrského zákazu jedná o záležitost odporující ústavě, „protože je tím porušováno právo na svobodné uspořádání vedení života“ dotyčných. A také to prý odporuje „právu na vyjádření názoru“, protože člověku nelze zakázat, aby na svou tíživou situaci poukázal na veřejném prostranství.
Kde vzal uvedený „muž ze Slovenska“ peníze na zaplacení právníka se jen tak mimochodem nikde neuvádí. Peníze v tomhle směru zřejmě nebudou jeho hlavní starostí, neboť o ty se postarají aktivisté z „prožebrácké lobby“ a sympatizanti ze strany Zelených a nejrůznějších NGO´s, kteří nad tím vším drží ochrannou ruku. (-lb-)