U této argumentace zůstává cizinecký úřad i letos: „Protože Váš postoj k historickému revizionismu a k holocaustu je neměnný, musí se proto vycházet z toho, že jak veřejný pořádek tak i vnitřní bezpečnost Spolkové republiky Německo by byly v případě dalšího pobytu na spolkovém území opět závažně omezeny“, píše se v třináctistránkovém dopise, který Irving přetiskl na svých internetových stránkách. Cizinecký úřad sice uznal, že Irvingovy aktivity po nařízení o vyhoštění ze země z listopadu 1993 již nebyly tolik intenzivní, „ale změna Vašeho smýšlení respektive distancování se od dřívějšího chování“ není patrná, takže „nadále z Vás vychází ohrožení“. Cizinecký úřad si před udělením rozhodnutí vyžádal několik posudků (např. od bavorského zemského kriminálního úřadu a od spolkového ministerstva vnitra). Úřad ochrany ústavy argumentuje, že Irvingovy knihy se nacházejí nadále v nabídce vydavatelů „pravicově extremistické scény“ a patří všeobecně k „nejdůležitějším revizionistickým vypracováním“, ale také tím, že v případě Irvingova vcestování do Německa by bylo pravděpodobné, že by pokračoval ve svých přednáškách na spolkovém území. Bavorský zemský kriminální úřad Irvinga označil za „pravicového extremistu“ a „samozvaného historika“, který prý ve svých tezích usiluje o bagatelizaci „krutovlády nacionálních socialistů“. Spolkové ministerstvo vnitra argumentovalo rozhovorem Davida Irvinga pro španělský deník El Mundo ze září 2009. (Irving: „Holocaust na Židech není ničím jiným než označením značky, kterým se vydělává hodně peněz.“ – El Mundo, 5. září 2009). V interview Irving tehdy prohlásil, že Židé proměnili holocaust v komerční produkt, a tvrzení, že Adolf Hitler chtěl zničit Židy, označil za „propagandistickou lež“.
Za - mírně řečeno – velmi odvážnou a tendenční lze označit další argumentaci bezpečnostních úřadů SRN pro zachování zákazu vcestování Irvinga do Německa: Irving by prý mohl pokračovat v šíření svých myšlenek a přednášek na území SRN, ale také by prý mohly být tyto aktivity organizovány tajně přes internet „pravicově extremistickými“ uskupeními. Prý existuje nebezpečí, že při takovýchto „konspirativních akcích bude vyjadřován nebo dokonce rozšiřován pravicově extremistický myšlenkový svět“. A „zlatý hřeb“ této argumentace: případ „neonacistické teroristické buňky ze Zwickau“ prý jasně ukazuje, že „pravicově extremistická scéna na spolkovém území je nadále aktivní a především je schopná se konspirativně síťově propojit“. Jakou přímou souvislost mají mít aktivity Davida Irvinga s onou vraždící skupinou, to se ve zprávě neuvádí.
Irving se stal mezinárodně známým autorem především díky svým dvěma biografiím Adolfa Hitlera – Hitlerova cesta k válce a Hitlerova válka -, kde se snažil doložit, že Hitler zhruba do října 1943 nevěděl nic o tzv. konečném řešení. Historikové Martin Broszat (zasazoval se o tzv. metodickou historizaci německého nacionálního socialismu) a Hans Mommsen sice Irvingovy závěry kritizovali, ale dospěli sami k vlastnímu závěru, že Hitler ve skutečnosti nevydal žádný rozkaz ke „konečnému řešení“. A uznávaný historik Gordon A. Craig napsal v Los Angeles Times o Irvingovi dne 7.1.2000: „Skutečností je, že Irving ví o nacionáním socialismu víc než většina profesionálních vědců v této oblasti. Jeho kniha o Hitlerovi zůstává nejlepší studií, kterou máme o německé straně 2. světové války…“. Gordon A. Craig (1913-2005) byl americkým historikem a spisovatelem skotského původu, který se soutředil na německé dějiny. Během 2. světové války sloužil u námořní pěchoty USA a v americkém Úřadu pro strategické služby. Podle hesla „poznej svého nepřítele“ měl tehdy zkoumat tradice a psychologii pruské německé armády a odtud pramení jeho pozdější celoživotní vášeň pro německé dějiny. V roce 1982 vyšla jeho kniha The Germans, která získala velkou pozitivní odezvu i v tehdejší SRN, a až do konce svého života byl tento historik doma i ve světě velice ceněnou a uznávanou osobností. (-lb-)