Dobří a špatní mrtví?

8. května to v centru Vídně vřelo – NÁŠ SMĚR byl přímo u toho
Lukáš Beer

Vídeň, 8. května 2012: účastníci demonstrace proti pietnímu
aktu pořádanému buršáckými spolky přišli na náměstí Hrdinů
mávat s izraelskými vlajkami, ale často také také s prapory
"Antifašistické akce". (Foto: NÁŠ SMĚR, Lukáš Beer)

Udivení turisté se u jedné z bran vídeňského Volksgartenu vyptávají, proč je brána uzavřená a omotaná řetězy a oni nemůžou být vpuštěni do hlavního prostranství před Hofburgem: „8. května 1945 – den kapitulace Wehrmachtu“, dostalo se jim stručného vysvětlení od příslušníků policie. Jindy těmito místy proudí tisíce turistů. Dvě postarší dámy před uzamčenou branou, za kterou stálo asi deset policistů, samy pro sebe komentují aktuální dění na druhé straně: „Oni truchlí v den osvobození Rakouska, pro ně je 8. květen smuteční den…“ Kolem 19. hodiny bylo velké prostranství v centru Vídně ze všech stran obklopeno zástupy policistů a policejních vozů, všude zátarasy, aby nikdo nepronikl. Důvod: jako každý rok 8. května zde buršácké spolky pořádaly vzpomínání všech obětí druhé světové války, akce je chápána jako smuteční akt. Pietní program je ovšem každý rok trnem v oku několika organizacím – protiví se jim totiž skutečnost, že se v centru Vídně uctívají všechny lidské oběti války, nikoliv jen jejich část. Podle údajů policie se převážně hlasité a agresivní demonstrace proti pietnímu aktu zúčastnilo na 1200 lidí. K účasti na ní vyzvali rakouští Zelení, sociální demokraté, Socialistická mládež Rakouska, řada židovských organizací (Svaz Židů pronásledovaných nacistickým režimem a Ativisté proti antisemitismu, Svaz sociálnědemokratických Židů – Avodah, CHAJ – Židovský život, izraelitská obec, Lóže ZPC Bnai Brith, Rakousko-izraelská společnost, Koordinační výbor pro křesťansko-židovskou spolupráci), řada organizací podporujících přistěhovalce (Azyl v nouzi, SOS Mitmensch, Spolek na podporu mezikulturních styků), několik organizací a institucí sdružujících „antifašisty“, rakouské odpůrce nacionálně socialistického režimu a bývalé vězně koncentračních táborů, dále Antifa, Katolická akce Rakousko a Homosexuální iniciativa Vídeň aj. Organizátoři protidemonstrace každý rok požadují, aby se 8. května v žádném případě netruchlilo a aby nebyl buršáckým spolkům a pietnímu aktu poskytován žádný prostor.

Minulý rok panoval v předvečer konání buršáckého pietního aktu mediální rozruch, protože na něm měl původně promluvit předseda FPÖ Heinz-Christian Strache, který nakonec svou účast odřekl – pravděpodobně pod tlakem veřejnosti a kampaně určitých politických uskupení a médií, která pranýřovala akci jako „pravicově-extremistickou“. Letos před asi 200 členy buršáckých spolků, jejichž příslušníci pokládají každý rok u krypty na náměstí Hrdinů věnce, taktéž nepromluvil žádný aktivní člen a politik FPÖ. Letošní řečník v uvítacím projevu na adresu řvoucích demonstrantů na druhé straně, oddělených policisty a zátarasami, pronesl: „Naši vlastní předci jsou pošpiňováni, ale my si nenecháme zabránit v tom, abychom si připomínali všechny oběti. To zahrnuje také oběti našeho národa. My nerozlišujeme mezi dobrými a špatnými mrtvými.“ Na tahle slova však valná část hlasitých demonstrantů nechtěla slyšet. Ustavičně vyřvávali hesla „Nazis raus!“, „Policisté chrání fašisty!“, „Nenávidíme vás!“ a na některých transparentech vyzývali, aby buršáci „dostali do huby“. Z tribuny postavené v rohu Heldenplatzu vyzníval refrén písně „Proti Německu“, lidé s vizáží narkomanů rozdávali „protifašistické“ letáky a mávali izraelskými vlajkami a prapory „Antifašistické akce“. To vše doprovázel ustavičný pískot, řev a bubnování. Mezi demonstranty se pohybovali „pouliční klauni“ s márami a nabízeli jedinečné „umělecké představení“ – mrtvý na nosítkách měl představovat příslušníka Wehrmachtu a ostatní klauni se snažili svého zesnulého „Kamerada“ před publikem zesměšnit a všelijak ho nadhazovali před publikem.

Asi 1200 účastníků demonstrovalo proti konání pietního aktu na počest všech obětí druhé světové války. Dle jejich názoru se dne 8. května nesluší truchlit nad jejich úmrtím ale tento den by měl náležet výlučně oslavám na počest "osvobození". Účastníky pietního aktu musela před napadením chránit policie. (Foto: NÁŠ SMĚR, Lukáš Beer)

Jak informoval list Die Presse, promluvil na pietním aktu před kryptou také zástupce Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Rakousku (SLÖ) – i ten vyjádřil zklamání z vědomostních deficitů částečně agresivně naladěńých protestujících: „Dnešní mladiství a kravalisté nemohou našim dějinám rozumět“, řekl ve slavnostním projevu, a zároveň kritizoval dnešní politiku: ta si to prý dnes „velmi zlehčuje, když říká, že Německo mělo samotné vinu na druhé světové válce“.

I my jsme se po předchozí domluvě s jedním účastníkem pietního aktu měli původně zúčastnit vzpomínkové akce, abychom si mohli vytvořit svůj osobní obrázek. Bohužel nás postihl podobný osud jako hlavního řečníka aktu, který se kvůli dopravní zácpě v ulicích Vídně k setkání dostavil opožděně. Ten byl však na rozdíl od nás po počátečních neshodách a po legitimování policií přeci jen vpuštěn ke kryptě. My jsme bohužel podcenili doporučení pořadatelů, abychom se na setkání dostavili již v 19 hodin, ačkoliv samotný buršácký pochod ke kryptě byl zahájen až o půl osmé. Několik minut před osmou hodinou jsme také pochopili proč: v té době bylo prostranství kolem krypty již perfektně a neprodyšně odříznuto od okolí, nebyla již šance dostat se k pietnímu aktu - každý člověk, který se o to pokoušel, by mohl být považován za provokatéra (a jak se později ukázalo, zcela oprávněně). Ochotní policisté nám přátelsky vysvětlili, že jediný přístup je možný pouze skrz „Orlí bránu“ – zde se ale člověk octl mezi hulákajícími protidemonstranty. Byli jsme přitom svědky toho, jak jeden s protidemosntrantů z nenadání přeskočil zábradlí a utíkal směrem k místu, kde se právě pokládal věnec určený všem obětím druhé světové války, to vše za nadšeného jásotu a povzbuzování jeho příznivců. Policistům se podařilo až v poslední chvíli demonstranta zadržet. Z rozvášněného davu občas létaly i předměty směrem k účastníkům pietního aktu. Dle zpráv tisku byl vážně zraněn jeden z policistů.

Pohled mezi účastníky demonstrace nějakou dobu před tím, než na náměstí
Hrdinů dorazil průvod buršáckých spolků. (Foto: NÁŠ SMĚR, Lukáš Beer)

Sociální demokraté a IKG (Izraelitská obec) zahájili své oslavy „osvobození Rakouska“ již s předstihem ve čtyři odpoledne. Oskar Deutsch, nový prezident Izraelitské obce, vyjádřil jasně své „přání“, aby příště bylo celé prostranství náměstí Hrdinů vyhrazeno 8. května pouze oslavám konaným těmito subjekty – jinými slovy, aby buršácké spolky neměly na náměstí již nikdy přístup. „A přál bych si, aby byl plný celý Heldenplatz“, narážel Deutsch na fakt, že před tribunou, ze které později na celé náměstí vyřvávala píseň „Gegen Deutschland“, se v době jeho přítomnosti nashromáždilo zatím jenom něco kolem 500 demonstrantů. Smuteční akt pořádaný buršáckými spolky kritizovala i samotná rakouská vláda. Sociálnědemokratický kancléř Faymann řekl, že se nedá tolerovat, když je datum 8. května využíváno několika uskupeními k vytváření „nekritického a částečně bagatelizujícího obrázku“ druhé světové války. Dle Faymanna přináší demokracie více blahobytu a spravedlnost šancí a kancléřovi se podařilo do projevu záhadně propašovat i propagaci ve smyslu EU: „Nikoliv méně Evropy je řešením, nýbrž více evropské spolupráce“.  Jako kdyby truchlení nad oběťmi války snad znamenalo odmítání spolupráce mezi evropskými národy a jako kdyby právě mezi "EU" a "Evropou" šlo automaticky učinit rovnítko...

Celkový dojem, který jsme z účastníků protidemonstrace získali, byl ten, že většina z nich si přišla na náměstí Hrdinů „udělat kravál“ a „něco pořádného zažít“ a že jejich počínání se snad ani nedalo nazvat projevem politického smýšlení.