Lukáš Beer
Je pro mne záhadou, že stránky jako "Náš směr" mohou beztrestně fungovat bez zájmu Ministerstva vnitra. Jak to, že autoři webu Náš směr, publikující své extrémně nebezpečné a ryze fašizující názory, zůstávají nepovšimnuti? Buď máte neskutečné štěstí, nebo neskutečně vlivné přátele. Je velmi skličující a smutné, že "názory" tohohle typu prezentují Češi“, napsal redakci v těchto dnech čtenář Petr Š. (příjmení redakci známo). Od počátku fungování těchto stránek přišly do redakční pošty přibližně tři podobné maily obdobného znění, které spekulovaly nebo si nějakým způsobem „zahrávaly“ s podáním trestního oznámení. Jedná se tedy o zanedbatelnou menšinu celkového počtu ohlasů – a pro mnohé bude možná překvapením, že naprostou většinu ohlasů tvoří právě pozitivní reakce čtenářů, kteří přejí autorům mnoho úspěchů v další práci. „Velice si Vaší práce vážím, děláte mnoho pro to, aby se lidem otevřely oči. Bohužel, lidé u nás se chtějí nechat klamat a stále skálopevně věří výkladu historie našeho národa v letech 1939-45 tak, jak ho začali po válce vykládat ,prezident´ Beneš a posléze bolševici. Naše nová garnitura na tomto pohledu v podstatě nic nezměnila. Jen s tím, že odsoudila vysoký podíl KSČ na ,odboji´“, píše se například v čerstvém mailu od čtenáře Petra L. (příjmení redakci známo) z Kladna. Jistěže, názory a informace (a také nekonformní způsob, jakým jsou tyto informace podávány) zde zveřejňované budou vždy polarizovat. Jedno je ale jisté – pokud by texty zde zveřejňované k tomu skutečně zavdávaly příčinu, resp. pokud by někdo dospěl k subjektivnímu závěru, že k tomu příčinu zavdávají, došlo by k podání trestního oznámení již dávno. Nestalo se tak – neexistuje k tomu totiž objektivní důvod ani objektivní příčina.
Případ podání trestního oznámení na Jana Šinágla, o kterém byla včera vydána zpráva, je jednoduše skandální, respektive neuvěřitelné je v první řadě odůvodnění k podání trestního oznámení. Tomáš Pecina dnes v tiráží svého blogu uveřejnil toto výstražné varování: „DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ! Policie České republiky a Ústav pro studium totalitních režimů, odbor tiskového dozoru, varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné nebezpečí trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!“ A ještě dnes doplnil svou malou osobní recenzi nového českého filmu Lidice. Citovat z onoho článku by na tomto místě díky komplexitě a provázanosti textu nemělo cenu – nejlépe je článek čtenářům rovnou doporučit a odkázat na něj. Činím tak s naprostým klidem a s čistým svědomím.
Podobně s naprostým klidem a s naprosto čistým svědomím jednoznačně konstatuji: tvrzení v „odborném vyjádření“, které si nechaly vypracovat osoby, jež podaly trestní oznámení na Jana Šinágla, podle nějž se „v době existence Protektorátu Čechy a Morava němečtí nacisté dopustili genocidia na českém obyvatelstvu “, je subjektivním názorem autorů „posudku“ a nikoliv prokazatelnou pravdou. Jak jsem již zdůraznil, obvykle předkládaný text s projevem Reinharda Heydricha v Černínském paláci v říjnu 1941, by jako plán, který by byl v této podobě realizován, znamenal v případě uskutečnění bezpochybně genocidium na českém národě. Nic takového se však nestalo a nebylo realizováno. Represe z období stanného práva resp. z období tzv. heydrichiády nebyly namířeny v žádném případě proti českému národu jako takovému, během období existence Protektorátu se genocidia na českém obyvatelstvu či národě nikdo nedopouštěl. Obvinění vůči Janu Šináglovi se tedy zakládají na nepravdivé konstrukci a vychází ze lživé manipulace skutečností. A je také vskutku pobuřující, že si autoři odůvodnění trestního oznámení dovolují opravovat údaje autora Tomáše Peciny v jeho textu o odmítavých postojích českého protektorátního obyvatelstva k atentátníkům.
Většina z čtenářů bude mít zajisté v živé paměti proces s Vladimírem Stworou kvůli publikaci článku "Holocaust a jeho čtyřmilionová varianta" na jeho internetových stránkách. K případu se není třeba vracet. Je ale snad někomu povědomý text samozvaného „historika“ Františka Kohoutka (nejedná se o pravé jméno, nýbrž o pseudonym), jaksi všeříkajíc nazvaný Sudety byly a budou navždy české? Tento text vyšel již před dlouhou dobou taktéž na Zvědavci a nikdo si nad ním nelámal dodnes hlavu a nikoho nenapadlo podat na anonymního autora nebo snad přímo na správce webu Vladimíra Stworu trestní oznámení. Proč by také, když nadávky, urážky a dokonce schvalování zabíjení se v onom článku týkalo pouze sudetských Němců? Je libo malá ukázka z článku? „Těch pár desítek tisíc Němců co přesun nepřežili je jen smítkem v moři. Tato čísla jsou malá a naopak vypovídají o velkém sebeovládání československého národa.“ Nebo: „Co se kolektivní viny týče. Ano, ta byla naprosto v pořádku. Bylo to nejlepší možné řešení.“ A nebo: „Myslím, že Sudetští Němci dodnes trpí komplexy, za které ovšem my jako Češi nemůžeme. Předně už za války jimi bylo nacisty pohrdáno jako Němci 2. kategorie. Samotný vůdce se takto několikrát vyjádřil a i proto se K.H.Frank nemohl stát říšským protektorem (ačkoliv po tom neskutečně toužil). Toto pohrdání vůči unterdeutsch ze Sudet přetrvalo i po válce a Sudetští Němci byli mnohde starousedlíkům pro smích. Upřímně, ani se jim nedivím.“
Abych nebyl nesprávně pochopen – ani v nejmenším nezamýšlím a ani v nejmenším se nevyslovuji pro trestní stíhání neznámého autora článku „Sudety byly a budou navždy české“ – ale podivuji se nad tím, že podobné texty, kterých najdeme jenom na webu celé desítky a které jsou přístupné široké veřejnosti, očividně žádné strážce humanity nepálí a nikdo z nich je nepovažuje za „extrémně nebezpečné“ – čím to asi bude?
(PS.: Jak by asi vyznělo, kdyby kdokoliv publikoval větu: "Těch pár desítek tisíc Čechů, co nepřežili Protektorát, je jen smítkem v moři. Tato čísla jsou malá a naopak vypovídají o velkém sebeovládání německého národa..". Počet obyvatel české národnosti, kteří přišli na území Protektorátu popř. v Říši v letech 1939-1945 o život - včetně těch, kteří přišli o život díky zásahu spojeneckých bomb - nepřekročil 36.000-40.000 lidí...)
