Z tvorby našich rasových expertů

Lukáš Beer

Titulní strana blogu Miroslava Václavka dává tušit, že autor není pouze přízniv-
cem a obhájcem homosexualismu.

Zabývat se dnes jednotlivými případy účelového překrucování rasových teorií je asi to stejné, jako házet perly sviním, ale koneckonců proč si pro malé oživení neuvést několik demonstrativních případů z českého prostředí a z poslední doby. Je více než jisté, že za pár dní nebo hned zítra se někde objeví texty s podobným obsahem, a tak tyto exempláře uveďme skutečně pouze jako příklady. Těžko říct, kdo se například skrývá za jménem Ing. Josef Mikš, každopádně jde očividně o člověka, který se s oblibou věnuje problematice historie židovské populace na Vyškovsku. Nedávno přineslo internetové periodikum České národní listy článek pana Mikše o rasovém pronásledování v období Protektorátu na Vyškovsku. Ale nechme autora raději hned mluvit samotného. Ve svém textu tvrdí: „V roce 1935 vyhlásili němečtí nacisté v Norimberku nové rasové zákony, které určovaly, kdo z obyvatel Německa je rasově čistý Němec, což musel každý, kdo chtěl v Třetí říši zastávat místo ve státní službě, dokazovat výpisem z rodokmenu." První zásadní ponaučení pro pana Mikše: žádný rasově čistý Němec neexistuje a nikdy neexistoval, jeho „rasový profil“ zpravidla vykazoval znaky hned několika rasových typů (ostisch, westisch, fällisch, nordisch, sudetisch, ostbaltisch, dinarisch..), které byly zastoupeny v různých poměrech. Navíc, takovýto člověk nemusel být „čistým Němcem“ ani z hlediska národnostního, nýbrž mohl pocházet například ze smíšeného německo-francouzského nebo italsko-německého manželství. Šlo tedy pouze o to, zda se jednalo o „rasovou směs“ sestávající z rasových typů, které se zahrnovaly zjednodušeně pod sjednocující pojem „árijské“ (vysvětlení definice árijský původ). Neuškodilo by, kdyby si autor nastudoval také něco o historii národnostních poměrů v takovém Sársku a zastoupení občanů Říše, kteří byli francouzské národnosti, v úřadech, než se odváží vyplodit podobná tvrzení. Buďme ale trochu shovívaví a připusťme, že Mikš měl „rasovou čistotou“ na mysli zřejmě skutečnost, do jaké míry mohl dotyčný prokázat svůj čistý árijský původ.

Ještě k pochodu bukvic

Reakce na články Vladimíra Stwory (a Lukáše Beera)
Ladislav Malý
Pana V. Stwory si za jeho statečné občanské postoje i názory velice vážím, leč nemohu s ním sdílet jeho kritický pohled na adresu katolických aktivistů, vyjádřený v jeho článku Bukvice pochodovaly Prahou (zde reakce Lukáše Beera).

Definice árijského původu dle tzv. Ahnenpassu

V tomto úředním dokladu byla i doslovná zmínka o Češích jako o Árijcích
Rád bych Vás v souvislosti s posledním článkem České děti na převýchovu do českých rodin? upozornil na to, že v Německu existoval tzv. Ahnenpass, ve kterém bylo definováno, co se rozumí pod pojmem "árijský původ". Mezi jinými se zde uvádí, že Čechy je třeba považovat za Árijce“, píše ve svém čtenářském mailu pan František Pilous a dále upřesňuje: „Vzhledem k pozdějším událostem a názorům některých lidí v dnešním Německu se může zdát pikantní, že jako další příklad jsou uvedeni Poláci. Ahnenpass se zmiňuje i o Cikánech, které naopak mezi Árijce neřadí. Všimnul jsem si, že toto téma bylo na Našem směru již několikrát dotčeno. Znění komentáře z Ahnenpassu samozřejmě přikládám v příloze (ve dvou verzích).“

„Naprostá porucha imunitního systému národa“

K článku Vladimíra Stwory
Lukáš Beer
Není vyloučeno, že mi nějaká ta publikovaná zdařilá reakce na (bohužel spíše očekávaný ) víkendový úspěch homosexualistické fronty v Praze v oné džungli komentářů od publicistů a bloggerů naprosto unikla, ale článek o průběhu letošního "Prague Pride" publikovaný Vladimírem Stworou dle mého soudu (až na jednu malou ale podstatnou výtku, kterou bych si dovolil zmínit) nebyl svou výpovědí nikým jiným co do dokonalosti překonán. Vladimír Stwora výstižně konstatoval, že sobotní Václavské náměstí svědčilo o „naprosté poruše imunitního systému národa“, protože odpor proti exhibicionistickému průvodu působil velmi nezdařile až tragikomicky.

Morální selhání německého poradce Kuratoria nezůstalo bez důsledků

Před 70 lety proběhly letní sportovní slavnosti Hitlerovy mládeže v Olomouci
Lukáš Beer

Účastníci soutěží, které probíhaly v Olomouci od 16. do 19. července 1942,
se řadí u výdejny jídla. (Foto: archiv Lukáše Beera)

Jako mladí nacionální socialisté máme svůj světový názor. Nespočívá v podmanění cizích národů, nýbrž spočívá v nové Evropě, ve které má ale také Německo své právo na život a svůj životní prostor. Spočívá ale především v Evropě, ze které byl zažehnán britský rozkol. Za tuto novou Evropu povstal náš národ, za životní prostor jejích pilných občanů a rolníků, za zdravou budoucnost jejích dětí. S námi pochodují všechny mladé národy tohoto kontinentu a z dálného Východu nás zdraví s našimi spojeneckými jednotkami branná moc Japonska, která je zvyklá války. Nová doba je vskutku na pochodu!“ Autorem těchto slov, která měla podtrhnout skutečnost, že německá mládež měla být vychovávána ve smyslu spolupráce s ostatními evropskými národy, jež byly zbaveny „versailleského pořádku“, který směroval evropské národy ke vzájemným rozporům v tom duchu, aby byly takto upevněny britsko-francouzské mocenské zájmy zejména ve střední Evopě, je Hugo Wellems, Bannführer Hitlerovy mládeže a jeden z vedoucích pracovníků místní úřadovny Hitlerovy mládeže v Čechách a na Moravě (Befehlsstelle Böhmen und Mähren der Reichsjugendführung). Napsal je při příležitosti konání sportovních oslav Hitler-Jugend, které vyvrcholily 19. července 1942 na Andrově stadionu v Olomouci. Slavnosti představovaly vyvrcholení celoúzemního klání Hitlerovy mládeže a BDM (Svazu německých dívek) z celého Protektorátu a zúčastnil se jich ve funkci předsedy Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě jako čestný host také ministr Emanuel Moravec.

České děti na převýchovu do českých rodin?

Lukáš Beer
Není nějak zvlášť nutné obsáhle se vyjadřovat k nedávné verbální reakci předsedy DSSS Tomáše Vandase na postoje prezidentského kandidáta Jana Fischera vůči požadavkům homosexualistické lobby, prezentované přímo na zvláštní debatní schůzce některých kandidátů ucházejících se o funkci hlavy státu, která byla přímo svolaná pořadateli letošního „Prague Pride“. Nechme teď zcela stranou, zda Vandas chtěl „hrabivé pazoury“ Jana Fischera „osobně přerážet“ pouze obrazně, či momentálně nebyl schopen utlumit své emoce, když prohlášení sepisoval. Obojí nemůže být projevem prozíravosti, ledaže by Vandas svou reputaci chtěl poškodit záměrně. Jisté je, že přání DSSS vidět Tomáše Vandase jednoho dne na pražském Hradě působí nyní ještě o něco groteskněji, zoufaleji a je vzdáleněji realitě více než kdykoliv předtím. I leckterému členu DSSS začíná pomalu svítat, že necharismatická osobnost Tomáše Vandase snad není tím ideálním kandidátem na hlavu českého státu jako spíše ideálním kandidátem pro roli loutky stávajícího „systému“, která jako odstrašující příklad potencionálním příznivcům „protisystémové opozice“ ukazuje, že tudy cesta také nepovede.

Organizace, která otevřeně hlásá vyvolenost Židů mezi národy, ovlivňuje české školáky z peněz státního rozpočtu

Projekt je financován státním rozpočtem ČR a Evropským sociálním fondem
Lukáš Beer

Přemysl Sobotka udržuje dobré kontakty s ICEJ a není tudíž náhodné, že se
jeho podobizna jako fotografie jediného politika octla i na stránkách projektu
iniciovaného ICEJ, financovaného státním rozpočtem ČR a podporovaného
ministerstvem školství.

Mezinárodní ředitel organizace ICEJ (Mezinárodní křesťanské velvyslanectví Jeruzalém) Juha Ketola zcela neskrývaně hovoří o cílech své organizace, jejímž prvotním záměrem je „milovat a podporovat Boží vyvolený národ a žehnat mu“ a „připomínat církvím v různých zemích jejich dluh a odpovědnost vůči židovskému národu“. Podle Ketuly čeká národy v budoucnu „spravedlivý soud“, přičemž Bůh prý jednotlivé národy bude soudit podle toho, jaké je jejich chování k Židům a k Izraeli. Úkolem ICEJ ve všech zemích, kde má tato organizace pobočky, je prý ovlivňovat nejen duchovní, ale i sekulární „vůdce národů“ v tom smyslu, aby usměrňovali vztah k Izraeli tak, aby dle zmíněných kritérií (vyvolenost Židů, dluh vůči Židům, jednostranná podpora izraelské politiky v rámci izraelsko-palestinského konfliktu) Bůh mohl daný národ odsoudit co nejpříznivěji (tato citovaná stanoviska ICEJ si lze přečíst  přímo na oficiálních stránkách organizace). Česká pobočka ICEJ (vedoucí činitel Mojmír Kallus) se v České republice těší ve srovnání s jinými zeměmi dobré publicitě ve veřejnoprávních médiích (Česká televize, Český rozhlas), která pravidelně referují o jejích akcích ještě před vlastním konáním. ICEJ se podařilo navázat dobré kontakty k představitelům české politické scény (kupř. Přemysl Sobotka, kandidát ODS na funkci prezidenta ČR a současný 1. místopředseda Senátu Parlamentu České republiky). Na internetových stránkách české pobočky ICEJ se lze přesvědčit o radikálních postojích organizace v otázce blízkovýchodního konfliktu – v tomto směru se ICEJ snaží v rámci svých možností ovlivňovat i veřejné mínění a usměrňovat české politiky.

(Pozor, satira!) Jak rozbít „Prague Pride 2012“

Lukáš Beer
Pokud v našich podmínkách snad můžeme být na něco stále ještě hrdi, tak je to mj. skutečnost, že ideologický teror homosexualismu jako součást „západní“ dekadentní vlny se v naší zemi prozatím ještě stabilně nezakořenil a že naše společnost je v této chvíli ještě ve stavu, kdy dokáže tomuto nátlaku do jisté míry odolávat a prokazovat tím schopnost zdravé instinktivní sebeobrany. Jed multikulturalismu, bezmezného individualistického hédonismu a zábavního otupování širokých mas, kterým je náš národ poslední dvě desetiletí masírován prostřednictvím zkomercializovaných masových sdělovacích prostředků a propagací „západního“ životního stylu, však zanechává na této obranyschopnosti těžce hojitelné jizvy. Zdravé instinkty pospolitosti jsou tím rozmělňovány. Není tedy rozhodně náhodou, že homosexualitická nátlaková ideologie našla útočiště právě v sesterské ideologii multikulturalismu, se kterou se dle principu synergického efektu doplňuje.

K ohlasům čtenářů

V aktualizované rubrice "Vaše ohlasy" se můžete nyní seznámit s některými názory a poznámkami čtenářů. Redakce tentokráte učinila výjimku a zařadila i emaily s urážlivým a vulgárním obsahem - jelikož se zároveň zřejmě shodou okolností jednalo o jediné negativní ohlasy za celé období.

„Plakát Hitlerjugend“ – jak primitivní podvrh poděbradské radnice zkresluje dějiny

Český svaz bojovníků za svobodu se uboze propůjčil k „pohoršení“ nad nehistorickým a lživým podvrhem
Lukáš Beer

Podvrh "plakátu Hitlerjugend" autorky Lucie Seifertové
se stal v Poděbradech dokonce důvodem k pohoršení
nad údajnou propagací nacismu.

Hrubé zkreslování českých moderních dějin, zejména těch týkajících se období nacionálního socialismu a potažmo tedy i česko-německých vztahů, je v českých médiích skutečně asi každodenním jevem. Je toho vskutku nepřeberné množství, co je vyprodukováno za vyložené výmysly a nepravdy, které jsou běžně přičítány na vrub „nacistické ideologii“. Obraz současné laické veřejnosti o ideologii nacionálního socialismu je dnes z velké části neuvěřitelně pokřivený a zmanipulovaný. Z nedávné tragické historie se ale nelze poučit lživým výkladem dějin a publikováním stupidních smyšlenin a rádobyhistorických podvrhů. Je to právě toto období našich dějin, na jehož výklad česká veřejnost není schopna kriticky reagovat a tyto nepravdy popřípadě není ochotna korigovat. Šíření sebevětších blábolů vztahujících se na „nacismus“ jako ztělesnění absolutního zla je dnes našincem automaticky přijímáno jako zřejmá svatá pravda, kterou přeci není třeba nikterak přezkoumávat. A to je úrodná půda pro šíření různých historických mýtů.

Co učinit, aby nahlášená protestní shromáždění proti „Prague Pride“ nebyla jen důvodem k arogantnímu výsměchu podpůrců homosexualismu?

Lukáš Beer

Organizátoři homosexualistického průvodu „Prague Pride“ si už nyní spokojeně mnou ruce, protože – díky zkušenostem z jiných evropských zemí – moc dobře vědí, že by se letos muselo přihodit skutečně něco velmi mimořádného a velmi, velmi závažného, aby byl jejich plánům učiněn pověstný škrt přes rozpočet. Už teď se povýšeně baví tím, že se u nás v dnešní době najde stále ještě několik angažovaných jedinců, jistěže idealistů, kteří se rozhodnou věnovat kus svého volného času účasti na nějaké z protestních akcí proti „jejich“ provokatérskému průvodu. Jsou si téměř jistí určitou vizí budoucnosti, že se jejich veřejné aktivity tohoto druhu postupem času „etablují“ i v našich podmínkách a že po několikaletém opakování svých „průvodů hrdosti“ bude česká veřejnost na jejich prezenci reagovat natolik otupěle a rezignovaně, že se na nahlášených protidemonstracích budou scházet už jen ti nejotrlejší „homofobní blázni“. A „bojovníci za práva homosexuálů“ budou na svých průvodech postupně přidávat grády co do oplzlosti a obscénnosti, přesně dle vzoru jiných západních velkoměst. A postupem času začnou být projevy na jejich průvodech čím dál tím více političtější a stále ve větší a větší míře na nich budou padat odvážné požadavky politického charakteru. Tak to zatím fungovalo všude, proč by to nemělo takto dopadnout i v Praze. Co v Praze, své pochody „hrdosti“ může mít za pár let každé české a moravské krajské město a starostové měst při té příležitosti budu nechávat na radnicích vyvěšovat „duhové vlajky“ homosexualistického hnutí, jako tomu bývá v Německu. To jsou skutku růžové výhledy do budoucna..