K článku Vladimíra Stwory
Lukáš Beer
Není vyloučeno, že mi nějaká ta publikovaná zdařilá reakce na (bohužel spíše očekávaný ) víkendový úspěch homosexualistické fronty v Praze v oné džungli komentářů od publicistů a bloggerů naprosto unikla, ale článek o průběhu letošního "Prague Pride" publikovaný Vladimírem Stworou dle mého soudu (až na jednu malou ale podstatnou výtku, kterou bych si dovolil zmínit) nebyl svou výpovědí nikým jiným co do dokonalosti překonán. Vladimír Stwora výstižně konstatoval, že sobotní Václavské náměstí svědčilo o „naprosté poruše imunitního systému národa“, protože odpor proti exhibicionistickému průvodu působil velmi nezdařile až tragikomicky.
Jinak – a tentokráte mnou - řečeno: selhaly zdravé obranné instinkty národního společenství, jehož vědomí jakési sounáležitosti je silně rozleptáno dlouholetou kulturně-mediální individualistickou převýchovou a zároveň stále se prohlubující idealistickou prázdnotou. Vědomí národní sounáležitosti jako předpokladu fungování „imunitního systému národa“ lze ovšem oživit a pěstovat pouze na základě uvědomování si kulturní a „pokrevní“ spřízněnosti s ostatními příslušníky daného kmene či národa (či příbuznosti s blízkými kmeny a národy, sahající až na úroveň středoevropské nebo celoevropské identity) a na základě uctívání a vychovávání příslušníků národa, zejména dorůstající generace, k odpovědnosti, k určitým ctnostem, smyslu pro pospolitost a morálním hodnotám. Nemusím zvlášť zdůrazňovat, že svět, který nás nyní obklopuje, nevidí potřebu vštěpovat mladém člověku hodnoty, které neupotřebí resp. které by se ve svém důsledku mohly projevit jako kontraproduktivní (a to i z morálního hlediska!), ale potřebuje v něm mít v prvé řadě poslušného, ne příliš zbytečně uvažujícího (raději spíše nemorálního) materialistu a pokud možno majetného konzumenta zároveň. Ve světě, kde jedinou modlou je trh, kapitál a konzum, a který je navíc čím dál více nahlodáván ideologií multikulturalismu a „pestrosti“ (a v tom také spočívá smysl ideologie homosexualismu) a jež je poznamenám periodicky se opakujícím partajnickým soupeřením, odumírají a paralyzují se přirozené vazby, se kterými souvisí právě onen „imunitní systém“, o kterém píše Stwora.
Vladimír Stwora si správně všímá i další skutečnosti: „Odpor, který proti podobným excesům ve společnosti existuje, je roztříštěný, nesourodý a hloupý. Nedokážeme se ani domluvit na heslech, na tom, co vlastně budeme hlásat. Naproti tomu gayové mají propagaci skvěle zmáknutou. Skládá se z celé mozaiky menších či větších podfuků, polopravd a vyložených lží za podpory masmédií.“ Autor si také velmi správně všímá kontraproduktivity vystoupení několika křesťansky orientovaných „exotických“ postav, které příznivcům „pochodu hrdosti“ jen nahrávají a jež jsou jim ve skutečnosti pouze pro smích. Osobní pozérství celé věci jenom uškodí.
Co z toho vyplývá za ponaučení? Musí se tedy hledat „chytrá“ a pro všechny přijatelná cesta, jak tento odpor sjednotit. A hlavně se musí ujasnit, na jakém myšlenkovém základě lze tento odpor zmobilizovat. A kdo ví, třeba díky této výzvě ve formě nátlakového pochodu „Prague Pride“ budeme dříve nebo později svědky zrodu nového a pro české poměry zcela revolučního sjednocujícího uvědomění, které se neomezí pouze na potírání homosexualistické ideologie. Berme tedy tuto malou prozatímní porážku jako výzvu a naději do budoucna.
V jednom bodě však „homosexualisté“ nad Vladimírem Stworou přece jenom nakonec vyzráli. Stwora píše v článku, že jde o „gaye“ a o „pochod bukvic“, a tím jim skočil na jejich velmi rafinovaný chyták. „Prague Pride“ je sice plný homosexuálů a leseb, ale ve skutečnosti není o nich, a pokud ano, tak pouze okrajově. Homosexuálové jsou pouze účastníky jednoho velkého představení, které jim dělá očividně dobře, ale které je určeno „většinové“ společnosti za účelem postupného převychování a mj. změny všeobecného vnímání „pestrosti“.
A zde se kruh uzavírá - je to ona "pestrost", která ve svém důsledku nahlodává zmíněný imunitní systém národa. Ona "pestrost" (sahající od multikulturalismu až po sugerování pocitu, že rodina a heterosexuální partnerský život jsou pouze rovnocennou alternativou k homosexuálním sexuálním radovánkám či všeobecně k sexuálnímu chování bez závazků a opdovědnosti) činí národ zároveň spíše apatickým a bezbranným, manipulovatelným a snadno "oblbnutelným".
Ostatně - o tom, že na „Prague Pride“ nešlo o žádné dožadování se tolerance a „stejných práv“, nejlépe nechme hovořit samotné řadové „gaye“ a nikoliv jejich aktivisty a lobbyisty – ti prvně jmenovaní jsou totiž se samotnými poměry v naší zemi až nadmíru spokojeni, pro ně je tenhle život „fajn“ a ti necítí potřebu za něco bojovat. Všimněme si také, že pochodu homosexuálů využívají ke svému zviditelnění čeští sociální demokraté a "Zelení", naprosto dle ověřené předlohy poměrů za našimi západními hranicemi. To je ale jen další, přidružující a zároveň synergicky se přiživující aspekt pozadí podobných pochodů homosexuálů. I tomu poslednímu z nás by mělo pomalu již začít svítat, že „boj za práva homosexuálů“ včetně různých pochodů je jen okrajově o nich samotných, ale že jejich účel je ve skutečnosti mnohem dalekosáhlejší.
(Srovnej například videorozhovory s účastníky pochodu na portálu Romea.cz, druhé video dole.)
