Morální selhání německého poradce Kuratoria nezůstalo bez důsledků

Před 70 lety proběhly letní sportovní slavnosti Hitlerovy mládeže v Olomouci
Lukáš Beer

Účastníci soutěží, které probíhaly v Olomouci od 16. do 19. července 1942,
se řadí u výdejny jídla. (Foto: archiv Lukáše Beera)

Jako mladí nacionální socialisté máme svůj světový názor. Nespočívá v podmanění cizích národů, nýbrž spočívá v nové Evropě, ve které má ale také Německo své právo na život a svůj životní prostor. Spočívá ale především v Evropě, ze které byl zažehnán britský rozkol. Za tuto novou Evropu povstal náš národ, za životní prostor jejích pilných občanů a rolníků, za zdravou budoucnost jejích dětí. S námi pochodují všechny mladé národy tohoto kontinentu a z dálného Východu nás zdraví s našimi spojeneckými jednotkami branná moc Japonska, která je zvyklá války. Nová doba je vskutku na pochodu!“ Autorem těchto slov, která měla podtrhnout skutečnost, že německá mládež měla být vychovávána ve smyslu spolupráce s ostatními evropskými národy, jež byly zbaveny „versailleského pořádku“, který směroval evropské národy ke vzájemným rozporům v tom duchu, aby byly takto upevněny britsko-francouzské mocenské zájmy zejména ve střední Evopě, je Hugo Wellems, Bannführer Hitlerovy mládeže a jeden z vedoucích pracovníků místní úřadovny Hitlerovy mládeže v Čechách a na Moravě (Befehlsstelle Böhmen und Mähren der Reichsjugendführung). Napsal je při příležitosti konání sportovních oslav Hitler-Jugend, které vyvrcholily 19. července 1942 na Andrově stadionu v Olomouci. Slavnosti představovaly vyvrcholení celoúzemního klání Hitlerovy mládeže a BDM (Svazu německých dívek) z celého Protektorátu a zúčastnil se jich ve funkci předsedy Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě jako čestný host také ministr Emanuel Moravec.

Hugo Wellems byl roku 1942 jmenován také do funkce německého poradce sekce politické výchovy u českého pendanta Hitler-Jugendu, tj. u Kuratoria – jeho působení jako poradce u české mládežnické organizace bylo však poznamenáno šlendriánem, aférami soukromého charakteru a organizačními nedostatky, takže i šéf pražské řídící úřadovny bezpečnostní policie SD (Sicherheitsdienst – Leitabschnitt Prag) dr. Walter Jacobi musel ve svém hlášení státnímu sekretáři K. H. Frankovi v listopadu 1942 poznamenat: „Wellems se pro každou další činnost v prostoru jako jsou Čechy a Morava jeví jako naprosto nevhodný.“ Stížnosti jak z české tak i z německé strany na způsob Wellemsovy práce nabyly takové intenzity, že Němci pochopili, že další působení tehdy třicetiletého Wellemse u českého Kuratoria je nemožné: „Wellems poškodil německou pověst v Čechách a na Moravě v nejzávažnějším měřítku a ohrozil tímto lehkovážným způsobem plán padlého SS-Obergruppenführera Heydricha, totiž práci Kuratoria“, uvádělo se v hlášení SS-Obersturmbannführera Jacobiho. Dospělo to tak daleko, že někteří čeští zaměstnanci Kuratoria, kterým neuniklo Wellemsovo nereprezentativní chování, překřtili Kuratorium na ne příliš lichotivý název „Kurvatorium“.

Dříve než se blíže podíváme na pozadí tohoto malého skandálu, který byl samozřejmě utajován jak před německou, tak i před českou veřejností, nahlédněme na letní sportovní slavnosti Hitlerovy mládeže v Olomouci před sedmdesáti lety. Jejich význam měl být podtržen přítomností státního tajemníka K. H. Franka a ministra školství a ministra lidové osvěty Emanuela Moravce, kteří se dostavili v doprovodu vedoucího „Befehlsstelle Böhmen-Mähren“ říšského vedení mládeže HJ-Hauptbannführera Siegfrieda Zoglmanna a zemského moravského viceprezidenta dr. Schwabeho. Přitom Moravcova účast na slavnostech Hitlerovy mládeže byla již od začátku podmíněna přítomností K. H. Franka. Ke hlavní závěrečné akci, která proběhla v neděli 19. července 1942 o půl třetí na Andrově stadionu, byly přizvány také další osobnosti z oblasti veřejného života, a sice vedoucí funkcionáři NSDAP, zástupci státu a branné moci a všichni vedoucí oddělení úřadu říšského protektora. Moravec projevil zájem se slavností zúčastnit jako host, ale protože by to automaticky znamenalo, že by byl nejvýše postaveným zástupcem mezi hosty, bylo žádoucí, aby vyvrcholení soutěží poctil svou návštěvou také K. H. Frank. Zoglmann, jako nejvýše postavený zástupce Hitlerovy mládeže v Čechách a na Moravě, se tedy obrátil na Franka několik dní před zahájením slavností dne 16. července se žádostí, aby se do Olomouce dostavil také. „Hauptbannführer Zoglmann si nyní přeje vědět, zda pan státní tajemník skutečně přijede, protože jinak by musel být ministr Moravec nějak srozuměn, aby do Olomouce nejel“, ujišťovalo se vedení Hitlerovy mládeže v kanceláři státního tajemníka těsně před zahájením slavností. Frank svou účast potvrdil.

Siegfried Zoglmann přihlíží soutěži Hitlerovy
mládeže v Moravské Ostravě (1941).
Upozornění autora: tato fotografie pochází z
archivu Lukáše Beera. Petr Štauber z
Domažlického deníku fotografii odcizil a uveřej-
nil v online-vydání jmenovaného periodika.

Zoglmann, který byl roku 1942 nápomocen při výběru vhodných německých poradců pro české Kuratorium pro výchovu mládeže (mimochodem osud tohoto muže bude se jménem svého podřízeného Wellemse ještě dlouho spojeno i v období poválečného působení ve Spolkové republice) ve slavnostním zahajovacím projevu v Olomouci prohlásil: „Naše sportovní dny v Olomouci jsou … věrným obrazem našeho úsilí: ve válce o to víc klást veškerý důraz na to, aby byla vychovávána zdravá a silná mládež.“ Už ti nejmladší, tj. 10-14tiletí chlapci u „Deutsches Jungvolk“ měli pociťovat, že „nepřerušená práce jednotlivce přispívá jeho mužstvu“ při provádění takových základních disciplín jako běh, vrh a skok. „Zde začíná práce, kde chlapec hledá v dobrovolném výkonnostním sportu své pole působnosti, které mu je bytostně vlastní. Musíme německému chlapci ukázat už v jeho letech vývoje cestu, kterou musí jít, aby dnes nebo zítra patřil k úspěšným zápasníkům Hitlerovy mládeže v Říši“, vysvětloval výchovný moment soutěží Bannführer Hugo Wellems v brožurce vydané speciálně k olomouckým slavnostem. Závody byly odstartovány už 16. července 1942 v dopoledních hodinách disciplínami jako skok do dálky dívek a běh na 75 metrů dívek, vrh koulí a běh na 100 metrů chlapců ve věkovém rozmezí 14 až 18 let, a v kategorii mladších dívek pak během na 60 metrů a skokem do dálky a u mladších chlapců během na 60 metrů a odbíjenou. Soutěže se zúčastnily nejúspěšnější jednotky jednotlivých dílčích německých mládežnických organizací z celého Protektorátu. Následující den byl na programu pro změnu tenis a odpoledne pak plavání – závody v kraulu, ve stylech prsa a záda a štafety. V sobotu 18. července byl program obzvláště nabitý: vyvrcholily rozhodující závody v plavání a zápasy v tenise, přibylo i vodní pólo a probíhaly po celý den boje v lehké atletice s pestrým repertoárem jednotlivých disciplín. Konečné boje v lehké atletice proběhly až v neděli 19. července dopoledne. Od 15. hodiny bylo na programu slavnostní ukončení her –nejprve vpochodovaly jednotky s vlajkami a na deset minut předvedly dívky ukázky z gymnastických cvičení. V rámci slavnostního ukončení mohli diváci sledovat finální boje v běhu na 100 metrů, v hodu (pouze Hitlerova mládež), viděli utkání v házené, štafety a tanec dívek.

Wellemsova dráha u Hitlerovy mládeže se započala ještě před převzetím moci nacionálními socialisty v Německu, a sice již v roce 1930, kdy tento rodák z Bonnu jako 18tiletý vstoupil do NSDAP. Posudek šéfa pražské kanceláře bezpečnostní služby Jacobiho o Hugo Wellemsovi z 6. listopadu 1942, zaslaný přímo k rukám K. H. Franka, vyzníval velmi nepříznivě. Bannführer Wellems byl při zřízení Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě dosazen jako německý poradce sekce II „Politická výchova“ a předtím byl činný v jednotce propagandy ve Francii. Jacobi o funkcionáři Hitlerovy mládeže soudil: „Wellems, který pochází ze západu Říše, je bezpochyby inteligentní, duchaplný, agilní a disponuje propagandistickými zkušenostmi. Své přednosti ukazuje velmi přesvědčivě všude tam, kde jen může, velmi sebevědomým způsobem. Ve skutečnosti však během své činnosti v Kuratoriu může co se týče pozitivních událostí na své konto připsat ale jen vytvoření mládežnických novin Zteč, jejichž první číslo v nákladu 60.000 exemplářů bylo během krátké doby rozebráno. Tyto noviny považují Češi převážně za německý časopis překládaný do češtiny a jsou přijímány s odpovídajícími předsudky. Takticky moudřejší řízení za účelem vyhnutí se tomuto nedostatku by se ale zajisté dalo uskutečnit bez větších těžkostí. Této pozitivní stránce u Bannführera Wellemse však protiřečí množství negativních jevů“. Jacobi Wellemsovi ve zprávě vytýkal, že v podstatě nevykonává svou úlohu poradce, který by měl vést mladé české lidi ve své sekci, ale navenek vystupuje jako vlastní odpovědný reprezentant a mnohé sám iniciuje, aniž by Čechům přenechával odpovědnost, což by odpovídalo podstatě jeho funkce v Kuratoriu. Wellems opakovaně překračoval svoje kompetence: „Ve své vlastní nafoukanosti se domníval, že se nemusí začlenit do všeobecného rámce Kuratoria, nýbrž že může jít svými vlastními cestami, aniž by je odsouhlasil s ostatními sekcemi Kuratoria“, kritizoval na něm Walter Jacobi. Dokonce si pro svou sekci zavedl vlastní úřední řád, ačkoliv byl dřív vytvořen závazný řád pro celé Kuratorium. Začátkem září 1942 zapojil Wellems velký počet příslušníků Kuratoria do vydávání tzv. „Pressespiegelu“, který uveřejňoval jen krátké citáty z českých novin, týkající se problematiky výchovy mládeže, přeložené do němčiny. Nejenže tato diletantsky provedená tiskovina, rozesílaná pouze 29 osobám (a ve většině případů osobním známým Wellemse v Říši) byla ve svých počátcích plná gramatických chyb (texty překládali čeští spolupracovníci Kuratoria), ale znamenala také hlavně „prakticky mrhání penězi, časem a papírem“, kritizoval Jacobi, a pokračoval: „Právem je Čechy v Kuratoriu poukazováno na to, že jsou zde nesmyslně vydávány státní peníze a síly z hlavního úřadu jsou zdržovány od pozitivní práce.“

Ministr Emanuel Moravec byl uvítán na slavnosti Hitlerovy mládeže - nebýt účasti K. H. Franka, byl by nejvýše postaveným činitelem na slavnostech. Moravec se slavností zúčastnil i ze své pozice předsedy nové české mládežnické organizace, pro kterou byla Hitlerova mládež vzorem.

Státní sekretář K. H. Frank zdraví účastníky sportovních slavností v Olomouci.

K. H. Frank při nástupu účastníků branného otužovacího tábora.

„Jestliže se ve věcné práci vyskytly velké nedostatky, tak osobní postoj Bannführera Wellemse je přímo skandální“, soudil šéf pražského Sicherheitsdienstu, „zdá se, že si není vědom toho, že jako německý poradce autonomního ústředního úřadu by měl poskytovat dobrý příklad osobní čistoty, píle, upřímného smýšlení a příkladného postoje“. Wellems se na jednom večírku seznámil se slečnou Toclovou a jako Češce jí nabídl místo v Kuratoriu.Ta se ze začátku zdráhala, ale pak na nabídku přistoupila. Brzy po nástupu nové kolegyně se blízký vztah mezi Wellemsem a Toclovou nedal utajit ani před zaměstnanci Kuratoria. Zatímco 21letá Toclová dříve vydělávala kolem 1100 korun měsíčně, přišla si v Kuratoriu na plat absolventa vysoké školy. V srpnu 1942 se Toclová společně s Wellemsem zúčastnila tzv. poznávací cesty příslušníků Kuratoria po Německu, kde se funkcionář Hitlerovy mládeže a zároveň poradce Kuratoria „staral téměř jenom o ní, vedle toho zanedbával opatrování Čechů a ukazoval se s ní tak intimně, že široké okolí se nad tím pohoršovalo“. Wellems dokonce nařídil zničení negativu jedné fotografie, kterou pořídil jeden protektorátní občan ve vlaku a jež zachycovala Toclovou, jak spí na hrudníku Bannführera Wellemse. V úzkém kruhu vedení Kuratoria se tato aféra stala vděčným tématem soukromých rozhovorů, tím spíš, že Wellems, vědom si dozvuku svého chování v kruhu svých českých spolupracovníků, umožnil Toclové, aby se po návratu z Německa přestěhovala k němu do bytu – Wellems byl mimochodem ženatý a Toclová jako protektorátní příslušnice žila doposud u své matky. „Toto chování přispělo ve velké míře k tomu, že Kuratorium bylo mezi českým obyvatelstvem označováno jako ,kurvatorium´“, vyjadřoval se Jacobi ve své zprávě K. H. Frankovi.

Chlapci přinášejí šaty, ve kterých budou dívky
vystupovat v ukázkách BDM na Andrově
stadionu v Olomouci.

Dále mu bylo vytýkáno, že se obrátil na syna Emanuela Moravce, Igora Moravce, v tom smyslu, aby pracoval pro Kuratorium, ačkoliv bylo Wellemsovi dobře známo, že ministrův syn měl německou státní příslušnost a tudíž neměl s českou mládežnickou organizací mít co do činění. Motivem pro tento krok mohl být Wellemsův pokus udělat si lepší obrázek o sobě přímo u ministra Moravce, jež sledoval působení tohoto funkcionáře Hitlerovy mládeže s obzvláštní pozorností a nelibostí. Když Igor Moravec vytušil, o co Wellemsovi ve skutečnosti šlo, prý sám s poradcem Kuratoria přerušil kontakt. Sicherheitsdienstu dokonce ani neuniklo, že Wellems synovi ministra Moravce vykládal, že v Kuratoriu nezestárne a díky svým schopnostem se kdykoliv může vrátit zpět do Francie, kde má navíc ještě tu výhodu, že tam může kdykoliv jíst bez přídělových lístků. Wellems také naprosto zanedbával dozor nad vykonáváním služby, do úřadu si každý chodil, jak se mu zlíbilo. („Neomluvené chybění bylo na denním pořádku.“) Sám Wellems odcestoval jednou do Paříže, aniž by považoval za vhodné o tom jenom informovat generálního referenta Františka Teunera. „Panovnicí sekce II“ se stala slečna Toclová, pokud byl poradce Wellems zrovna na cestách. Průměrný věk zaměstnanců Kuratoria v jeho sekci pro politickou výchovu byl 22,4 let. Mladí čeští spolupracovníci byli často rozhořčeni nedisciplinovaným chováním Wellemse, který si svou pozici poradce v Kuratoriu spíše zaměnil s funkcí jakési odnože služebny Hitlerovy mládeže. Hugo Wellems se sám několikráte nedostavil na nástupy, které sám nařídil a které často až s časovým odstupem od doby, kdy se nástup měl konat, pouze telefonicky přesouval na jiný termín. Čechům se neutajilo, že důvody ke zpoždění německého poradce byly často čistě soukromého charakteru – jako například společná návštěva se slečnou Toclovou u švadleny.

Dívky z BDM předvedly v Olomouci i taneční vložky a ukázky gymnastického cvičení.

Wellems pomalu vycítil, že jeho okolí se začíná nad jeho chováním čím dále více pohoršovat. Snažil se podle Jacobiho osobními intrikami získat některé „známé sabotéry“, jako například Zdenko Vaňka, na svou stranu, aby mu poskytli svědectví o jeho svědomité práci pro Kuratorium. Mezi českými Vlajkaři se povídalo, že Wellems je zadlužený a půjčil si od jednoho Vlajkaře peníze a používal jeho automobil. Kolovaly také zvěsti, že Wellems požádal Vlajkaře Jindřicha Hassmanna, aby zakročil proti bývalým Vlajkařům nyní působícím v Kuratoriu a z organizace je vyštval. Jak ale později ukázala šetření státní policie, nejednalo se o pravdivá tvrzení. Ale už samotná skutečnost, jak se mezi Vlajkaři o Wellemsovi a Kuratoriu hovoří, nebyla sama o sobě příznivá.

Všechny tyto okolnosti byly známy ministru Moravcovi. Aby se zabránilo dalšímu negativnímu dopadu, poskytoval v období od srpna do listopadu 1942 hlášení o výsledcích pozorování Sicherheitsdienst hlavnímu poradcovi HJ u Kuratoria, Bannführerovi Dresslerovi. Samozřejmě tyto informace pronikly i k nadřízenému Zoglmannovi – ten však nad případem více méně mávl rukou a bagatelizoval vše jen jako „zlé pomluvy“. Byl to však právě samotný Hugo Wellems, který dle šéfa pražského SD šířil na svou obranu (zvláště se obával soudu K. H. Franka) pomluvy o jiných – například když Wellemsovi došlo hlášení, že je povolán na frontu, rozšiřoval mezi lidmi „vysvětlení“, že se ho jistí lidé snaží zbavit a používají k tomu zatěžující materiály pocházejících z českých kruhů. O německém prezidiálním tajemníkovi Stuchlikovi zase Wellems roznášel zprávy, že jeho matka je Rumunka, ačkoliv byla ve skutečnosti dcerou německého důstojníka rakousko-uherské armády v Sedmihradsku. Wellemsovy dny u Kuratoria byly nakonec sečteny a jeho působení jako poradce ukončeno.

Po roce 1945 spolupracoval Hugo Wellems dle vlastních informací s americkou tajnou službou a po válce se ve Spolkové republice angažoval jednak v politice jako člen národně konzervativní Německé strany (Deutsche Partei) a zároveň jako publicista. V dubnu 1962 zakládá Státní a hospodářsko-politickou společnost (Staats- und Wirtschaftspolitische Gesellschaft), které „levicové“ kruhy v SRN vytýkaly „historický revizionismus“. V roce 1971 se stává „referentem propagandy“ v Německé unii (Deutsche Union, DU), což byla malá nacionálně liberální politická strana, jejímž předsedou nebyl nikdo jiný než Siegfried Zoglmann, bývalý vedoucí činitel Hitlerovy mládeže v Čechách a na Moravě. Hugo Wellems byl kritikem východní politiky Willyho Brandta a spojovalo ho dlouholeté přátelství s Franzem Josephem Straussem, bývalým předsedou bavorské CSU. Za svůj život vydal také několik knih. Umírá roku 1995 v Kolíně nad Rýnem.

Rodák z Domažlicka, Siegfried Zoglmann (narozen 1913), se roku 1942 dobrovolně hlásí ke zbraním SS a bojoval zde v tankové divizi a po válce přichází jako vyhnanec do Severního Porýní-Vestfálska. Působí v FDP, mj. ve zmíněné DU a v roce 1974 přestoupil do CSU.Po válce vedl reklamní agenturu a byl spoluzakladatelem Sudetoněmeckého krajanského sdružení a národně-konzervativního Witikobundu. Je nositelem Velkého spolkového kříže za zásluhy (1974) a také Velkého řádu za zásluhy Maďarské republiky. Zemřel v říjnu 2007 v Bonnu.

Tento text bude vpracován do seriálu "Nedokončená pouť Kuratoria", kde budou uvedeny také historické a další prameny k údajům, které jsou uváděny v článku.