 |
| Rasová nauka po imigrantsku? Obálka aktuálního vydání časopisu "Biber". |
Přitom existence tzv. „míšenců“ (Mischlinge) je prokazatelně vědecky podložena a víme, že se tento pojem významově neomezuje pouze na psíky, kočičky, králíčky či morčata a že se nejedná pouze o slangový výraz pejskařů, hecujících své čtyřnohé ratolesti od jedné výstavní soutěže ke druhé. Přesto vyslovit v některé německy mluvící zemi nahlas a nejen pro sebe slůvko „míšenec“ a nemít přitom na mysli domácí zvířátko nebo hospodářský dobytek, nýbrž člověka, může zanechat v éteru zvláštní nepříjemnou pachuť.
Tato hypersenzibilita na některé pojmy používané kdysi nacionálněsocialistickou rétorikou navádí totiž k tomu, aby byl někdo, kdo si toto slovíčko dovolí veřejně vyslovit či zveřejnit v tisku, ocejchován jako „nacista“. K takovým nejvíce zavrhovaným slovíčkům, vyvolávající okamžitě alarm u strážců politické korektnosti, patří „přenárodnění“ (Umvolkung). Přesněji řečeno, pokud o „Umvolkung“ mluví historik a má na mysli německé snahy o „přenárodnění“ určitých územních oblastí v období 2. světové války, zdá se být vše v naprostém pořádku. Ale běda, jakmile se někdo odváží vzít „Umvolkung“ do úst v zcela jiných souvislostech. Například, když tímto pojmem někdo zkráceně chce vystihnout procesy odehrávající se v nejedné západoevropské průmyslově vyspělé zemi dnešní doby. Tím už si autor takovýchto slov může zadělat na problém a stát se v očích strážců lidskosti, demokracie a humanity přes noc „nacistou“. Alespoň v Německu či Rakousku.
A nyní tedy „míšenci“, tento odporný nevědecký výmysl nacistických ideologů.
V roce 2006 zakládá ve Vídni skupina přistěhovalců z Turecka, Bosny-Hercegoviny a z Brazílie svůj vlastní kulturní časopis. „Biber“, jak se magazín vycházející desetkrát v roce jmenuje, v mateřské řeči vydavatelů to znamená „pepř“. Autoři si kladou za cíl okořenit svými příspěvky nejen kulturní, ale i politický život „nových Rakušanů“, jak se mezitím říká osobám majícím etnické, kulturní či rasové kořeny jinde než v alpské republice nebo převážně i mimo Evropu a které dnes tvoří již třetinu obyvatel hlavního města Vídně. Stejně tak zde vycházejí články o životním stylu a hospodářském životě, přičemž je fokus samozřejmě zaměřen na migranty v Rakousku. Časopis se mezitím rozšiřuje z Vídně po celé zemi a úspěšně mu k jeho propagaci přispěla veřejnoprávní televize a rozhlas ORF.
„Míšenci – rozpoznáš ten mix?“ Aktuální dubnové číslo se pochlapilo. Na titulní stránce můžeme vidět devět obličejů mladých lidí, očividně různého etnického a rasového původu. Uvnitř čtenář nalezne test, kdy se musí snažit uhodnout, odkud zobrazené osoby pocházejí. Přičemž autoři článku záměrně vybrali do svého testu jedince pocházející ze smíšených etnických manželství a dali čtenářům vždy na výběr z několika zemí, ve kterých zobrazené osoby mohou mít své kořeny.
Ačkoliv příspěvek časopisu „Biber“ nemá nic společného se seriozním pojednáním zakládajícím se na dobových rasových teoriích, sklidil titulek na obálce velké pohoršení. Kritikové časopisu vytýkali „nacistickou dikci“. Amar Rajković, zastupující šéfredaktor magazínu, se brání: „Já jsem také míšenec. Pro mě je to kompliment. Čím pestřejší, tím lepší! Jsme jasně antirasističtí, jako ostatně celý náš magazín." S tím však rozhodně nemůže souhlasit jeho bývalá kolegyně Olja Avirová, která mezitím přesedlala k levicově-liberálnímu deníku Der Standard (list židovského vydavatele Oscara Bronnera ostře sledující „pravicový extremismus“, obhajující příliv imigrantů, multikulturalismus, homosexualismus, genderismus, „zrovnoprávnění žen“ a snažící se v poslední době opatrně popularizovat i polygamii), k tomu kriticky poznamenává: „Vůbec není okay používat nacistickou dikci.“ A vůbec nápad s oním testem na míšence podle vzhledu jedinců je podle ní „nejčistší rasismus“.
Jinými slovy: v rámci pestrosti jsme v podstatě všichni stejní, pouze provedeni v různých variantách. Také způsob, jak se pokoušet poprat s přírodními zákony. Uvidíme, jak si příroda s tímto experimentem „pestrosti“ poradí, můžeme do ní s klidem vložit naši důvěru...
Ale zpět k aktuálnímu skandálku. V podstatě se záležitost na rakouské poměry rychle strávila. Ovšem raději si nedomyslet, kdyby podobný test zveřejnil na svých stránkách mezitím jiný běžný rakouský časopis, který se ve své vlastní propagaci netituluje jako „jediný rakouský časopis vycházející z multietnické community“. To by dost možná zavánělo speciálním rakouským paragrafem postihujícím činy znovu používající nacionálněsocialistickou ideologii.