Ministerstvo financí se s JCC se také domluvilo na tom, že budou změněny předpoklady k nárokování výplaty odškodnění. Od 1. ledna 2014 mají důchodové výplaty dostávat také Židé, kteří za války museli žít také v tzv. „otevřených ghettech“ ve východní Evropě. Tato ghetta nebyla oplocena ani obehnána zdí, ale panoval zde přesto zákaz opuštění místa a obyvatelé museli nosit „Davidovu hvězdu“ a byli střeženi. Díky tomuto rozšíření odškodnění má profitovat navíc 3000 lidí a jenom tato položka bude německý rozpočet stát až 11 milionů euro (na jednoho člověka z „otevřených ghett“ tak připadne v přepočtu něco přes 90.000 Kč). Navíc se spolková vláda s JCC dohodla na uskutečnění konference na podzim roku 2014, kde se bude hovořit o dalším rozšíření odškodňovacích plateb pro Židy, kteří přežili „holocaust“ jako děti.
Dohoda mezi Berlínem a JCC přichází jen krátce po tom, co tuto židovskou organizaci „zastihl“ vážný případ zpronevěření německých peněz určených k tzv. odškodnění. Teprve počátkem května rozhodl jeden soud v New Yorku o vině mezitím bývalého spolupracovníka JCC Semena Domnitsera, který se společně s dalšími obžalovanými v letech 1993 až 2009 obohatil celkem o 57 miliónů amerických dolarů. Šest spolupracovníků této organizace zhotovilo celkem 5500 padělaných žádostí o odškodnění. Obžalovaných je ovšem celkem 17 lidí, mezi které patří i bývalý ředitel JCC. Žádosti byly vystavovány na osoby, které ve skutečnosti neměly na odškodnění nárok. Většinu těchto neoprávněných příjemců tvoří židovští přistěhovalci z východní Evropy, žijící nyní v Brooklynu. Řada těchto lidí přišla dokonce na svět až po roce 1945. Dodnes není zcela jasné, z jakého důvodu „selhaly vnitřní kontrolní mechanismy“ uvnitř JCC a jak k takové „krádeži ve velkém“ vůbec mohlo dojít.
Již na jaře 2008 informoval německý list Frankfurter Allgemeine Zeitung o dalších velmi pochybných praktikách Jewish Claims Conference. Po pádu berlínské zdi totiž mohli i bývalí židovští majitelé pozemků a realit (a jejich dědicové) na území bývalé NDR zažádat o navrácení. Pokud však žadatelé nestihli vyplnit formuláře v rámci dané lhůty – muselo se tak učinit do konce roku 1992 -, přešel tento majetek automaticky do vlastnictví Jewish Claims Conference. V důsledku toho si organizace přišla na 8089 pozemků, celkem i ale paušálně nárokovala téměř 100.000 pozemků, jejichž seznam byl nějakou dobu zveřejněn na internetu.
V článku renomovaného listu byl tehdy citován britský Žid Martin Stern, který označuje JCC za „zkorumpovanou instituci“, jež za zády „obětí shoah“ kšeftuje s majetkem a penězi, o které má pečovat. Německo činnost JCC nekontroluje. Frankfurter Allgemeine Zeitung tehdy jednoznačně napsaly: „Německý stát, který organizaci Claims Conference dal svou důvěru při odvíjení záležitostí ohledně dřívějšího židovského majetku, se touto záležitostí nechce zabývat.“ Dále je citován nejmenovaný státní tajemník z jednoho ministerstva v Berlíně, který vyslovil lapidární důvod pro to, proč spolková republika vůbec neprověřuje, jak JCC s penězi a s majetkem zachází: „Ach tohle? Zavraždili jsme šest miliónů Židů.“ Tečka.
Jde celkem o prodej a výnosy z 3600 pozemků, které německé úřady v letech 1996 až 2005 přidělily do péče JCC. Reprezentant této organizace Michael Siegmund nechal tyto pozemky vydražit a bývalí židovští majitelé, pokud se o svém ztraceném vlastnictví tedy vůbec dozvěděli, neobdrželi od JCC žádné informace ohledně prodejní ceny. Například v roce 2006 činil obrat necelých 20 milionů eur, v roce 2007 téměř 16 milionů apod. Kritikové se domnívají, že jenom z prodeje 3600 pozemků organizace získala mezi čtyřmi a pěti miliardy dolarů. Zatímco do konce roku 1992 platilo, že přihlášeným majitelům realit JCC vyplácelo 80% z prodejní ceny a zbývajících 20% prý bylo investováno do sociálních projektů pro oběti holocaustu, přestala organizace poté poskytovat jakékoliv informace o pohybu těchto peněz. Německá vláda neustále zvyšuje miliónové částky pro odškodnění obětí tzv. holocaustu, ale na druhou stranu je naprosto neznámý osud 4-5 miliard dolarů, které JCC v Německu „vykšeftařila“ s pozemky, jež se nikdy nedostaly k původním majitelům ani jejich dědicům. (-lb-)